Fantazie, imaginace a 5D realita

Život v pravdě je o vědomém vnímání energetické podstaty přírody, energetické podstaty všech věcí. Podstata duševního zdraví člověka se odvíjí od intuitivní dramaturgie, která je pro život zásadní. Jde o vědomou schopnost improvizace, o schopnost podílet se na scénáři vlastního života, stát se dobrým hercem, a vnímat velké životní i malé podružné role v pravém světle. Často je to, co pozorujeme, ovlivněno tím, co dopředu o pozorovaném víme. Něco se naučit, čili vědět, něco si jen tak myslet, domnívat se a předpokládat, a až poté věc či záležitost skutečně vidět (prožít a získat osobní zkušenost), zkresluje pravdu, objektivitu. Pokud je viděné už předem ovlivněno věděním, domněnkami nebo předsudky, vnímání se v tom okamžiku stává (subjektivní) projekcí. Každý člověk je písařem osobního životního scénáře. Tento článek je reakcí na skutečnost, že si někteří z nás představují, pod vlivem různě rozdílných informací, transformaci jako JEDNODUCHÝ a BEZPRACNÝ vstup do věčného světla, pravdy a lásky.

Přát si stoprocentní bytí v úrovni vibrací dokonalého světla, dokonalou lásku a pravdu, rovná se přát si „zemřít“ čili PROBUDIT SE

Jenomže ono to s tím probuzením není tak jednoduché, něco pro to musíme také vědomě udělat. Protože stoprocentně nelze odstranit z projeveného bytí v 3D realitě dualitu, polaritu vesmírných sil projevujících se ve veškerém vesmírném i pozemském dění. Nelze žít ve světle se stoprocentním vytěsněním stínů, tmy a temnoty, nelze totálně potlačit problematické a nedokonalé lidské ego ve prospěch dokonalého ducha. Jinak řečeno: NESTANE SE TO SAMO OD SEBE. BEZ NAŠEHO VĚDOMÍ. Bez aktivní účasti našeho vědomí na tomto procesu (přirozeného vývoje). Takové představy jsou zavádějící, a jejich uskutečnění v čase bytí v 3D realitě (ve zmatku a chaosu) obtížně uskutečnitelné.

Vstup do 5D reality nemusí být záležitostí jednoho života, ani se to nemusí podařit na úrovni současné civilizace. To ale neznamená, že vzestup lidstva neprobíhá, probíhá a je součástí vývoje (evoluce), otázka pouze zní: kam až se nám podaří – NEBO NEPODAŘÍ – dojít. To pochopíme pouze v širších souvislostech, alchymistická smrt není totéž, co smrt fyzická. Mezi pozemskou dimenzí 3D a vyšší dimenzí 5D je neviditelné rozhraní, silové pole, které tyto dimenze, tyto odlišné (paralelní) prostory od sebe odděluje. Převedeno do lidského těla jde o frekvence vnímání – vyšší dimenze jsou pro běžné vnímání jakoby dočasně „zazipované“. Toto rozhraní chrání člověka, lidské vědomí, před neuváženými vstupy do jiných světů a snad i před zmatením mysli. Proto vstup do páté dimenze probíhá pozvolně a ne pro každého stejně. Pátá dimenze se nenachází mimo planetu Zemi, jde pouze o frekvence vnímání, doprovázené zrychlováním času ve smyslu například rychlejších zpětných vazeb ohledně zákona: akce a reakce. Čím blíže jsme této vyšší dimenzi přítomni, tím rychleji se v realitě uskutečňují naše myšlenky, představy a sny. Proto je velice důležité nejdříve vědět, jak vlastně funguje 3D realita a lidské vědomí, které je zvyklé polarizovat a rozdělovat věci na dobré a špatné. Pro lidského ducha ale není 5D realita neznámou dimenzí, jedná se vlastně o pozvolné ZNOVUNAPOJENÍ, o znovunalezení podstaty ŽIVOTA.

Vesmír na úrovni vnímání 3D je projekce všeho, co o vesmíru víme. A to, co si o vesmíru myslíme (včetně nejrůznějších hypotéz), tím se vesmír stává

Na úrovni 5D je realita poněkud odlišná, zde probíhá jiné vnímání času a tím i jiný způsob TVOŘENÍ. Vstupem do 5D reality nelze přeskočit realitu 4D, jedná se o pozvolnou změnu na úrovni vnímání času. Změny ve vnímání času si většina lidí uvědomuje, ale ne každý si dokáže toto prozatím jen pocitové vnímání dát do širších souvislostí.

Přechod přes realitu 4D, která souvisí se změnou vnímání času, souvisí také se změnou systému, který zde nazýváme karmou. Proto je ve světě dnes tolik událostí, vezeme se na velice rychlé vlně akce – reakce, a s kdekým a kdečím to docela citelně cloumá. Zdá se, že pro vstup do 5D je nutností mít karmické záležitosti vyřešené, na úrovni lidské, stejně tak na úrovni bytosti zvané Země. Karma každého člověka, karma lidstva jako celku a planetární karma Země tvoří trojnost, která v součtu jednotlivých energetických informačních polí vytváří aktuální celospolečenské dění, a tyto energie dále vytváří možnou dějinnou budoucnost Země. Tyto tři karmické informační okruhy (energetické struktury) jsou vázány v JEDEN celek, tento se podobá nikoliv pevně danému, ale do kritického okamžiku ještě tvárnému, před/připravenému holografickému „programu“ pro 3D realitu. Výsledná projekce v realitě, (program, na němž se podílí jak vědomí jednotlivce, tak vědomí společnosti), se vždy podobá variantě, pro kterou se společnost jako celek na úrovni kolektivního vědomí ROZHODNE.

Na horizontu událostí je vždy připraveno více možností, projeví se ta varianta, která přesáhne kritické množství. Teoreticky to není tak složité, jak se zdá, ROZHODNOUT se pro skutečnou změnu sebe sama můžeme ze dne na den. Obtížnější je tento krok fakticky udělat, mít odvahu k přestoupení prahu a být přítomen v LÁSCE. Na úrovni 5D reality už neexistuje nic, co bychom mohli popsat jako: světská marnost. Zde fantazie a myšlenky nabývají reálných podob okamžitě, zde již není nikdo, kdo by byl schopen lži a přetvářky – v tom absolutním slova smyslu. Na této úrovni již nikdo nepochybuje o tom, že KVĚT ŽIVOTA je zrozen z LÁSKY.

Jsme na to PŘIPRAVENI?!

Šachové partie vezdejší dimenze jsou rozehrané na mnoha úrovních, je třeba je dohrát, buď způsobem vítěz – poražený, anebo se vzpamatovat, PROBUDIT SE, přestat polarizovat, vědomě rozehrané hry na dobro a zlo ukončit, a vědomě začít TVOŘIT nový svět.

Polarita vesmíru, na úrovni vnímání 3D je zjevná v základní dynamice a statice vesmíru, například v částicích, které existují a zároveň neexistují. Je-li myšlení člověka dynamické, je dynamický i život, je-li myšlení statické, je statický i život. Potenciál skutečného života, pokud je myšlení bez tvořivého pohybu, může po celý život člověka zůstat v latentním, spícím, neprobuzeném stavu.

Energetický tok procházející osou vesmíru, prochází také osou lidského těla. Vertikála lidského těla je tvořena směrováním ega k součinnosti s duší, a nakonec s vesmírným duchem. Fyzický svět je možné zakoušet jen v lidském těle, které je součástí jak fyzického, tak spirituálního těla vesmíru. Vesmír je nejvyšší umělecké dílo, uskutečněné – vystavěné – propojením vertikálně a horizontálně pohybujících se vesmírných sil. Základem Stvoření vesmíru, základem veškeré spirituality, je POHYB, prvotní božskou myšlenku (inspiraci) si představujeme jako pohyb prvotní tvořivé energie, jejímž symbolem je svastika. Představa stvořitele v očích člověka se odvíjí od základního archetypu vesmíru, tuto představu se lidský rod snaží vypilovat k dokonalosti od nepaměti.

Posvátná a duchovní představa neznámého stvořitele, počátek všeho, záhadný princip bytí, to vše se proměňuje v čase ruku v ruce s racionálními vědeckými poznatky. Lidské činy přitom ne vždy nesou posvátný charakter, ne vždy si člověk uvědomuje realitu vyšších principů, vyšší skutečnosti. Životní zkušenost v sobě zahrnuje jak posvátnost, tak klam a přetvářku, jak negativa, tak pozitiva. Jedině tak je možné, například skrze konflikt, hodnotové systémy bytí v 3D pochopit, a lidského ducha dovést v dokonalost, a poté se s úsměvem přesunout – „energeticky převibrovat“ – do říše pohádek, kouzel a snů. Zdá se, že jsem zapomněla na zázraky. Anebo ne? Tam se dle mého zázraky nedějí, zázraků na úrovni vědomého, skutečně vědomého tvoření již není zapotřebí.

Zázrak se stane, až to „nadpoloviční“ většina pochopí či přijme za své

Každý počátek má také svůj konec, pátráme po božském záměru, po smyslu vyššího obřadu stvoření, snažíme se pochopit počátek všeho, méně už nás ale zajímá dovršení božského díla. Viditelnost božského díla je umocněna světlem, pro které lidský rod vystavěl nespočet svatyní, ochraňuje nespočet posvátných míst se skrytou pamětí předků. Tyto svatyně nám umožňují setkání s vibracemi na úrovni centrální inteligence, čili s architektem holografického vesmírného Vědomí, umožňují nám prolomení prostorových hranic, posilují jak světelný obal lidského těla, tak světelný tvar lidského ducha. Světlo je od nepaměti v opozici s tmou a temnotou, přesto nejde o boj mezi světlem a tmou, jde o vytváření a udržování rovnováhy. Světlo je základem všeho, světlo nás probouzí, je základem tvoření, ať už spirituálního, tak faktického, uměleckého, neboť bez světla se neobejde malíř, fotograf, básník ani architekt stavitel. Temný prostor vzdáleného vesmíru, vznik vesmíru, je pro nás čitelný také pouze díky světlu, vyzářeném v nepředstavitelně vzdáleném časovém horizontu.

Člověk ale není pouze plodem nejvyššího stvořitele. Člověk je především plodem Země

Mezi vyššími silami a Zemí existuje součinnost, která je po staletí zaznamenaná v písmu a jazycích, v posvátném slově, v magických obrazech, v symbolech, v posvátné geometrii, v gotických katedrálách, v pyramidách. Základním symbolem prvotního pohybu, souvisejícím také s výstavbou lidského ducha, nejen vesmíru samotného, je magická svastika, spirála nebo ležatá osmička. Princip hermetických symbolů a posvátné geometrie se projevuje v různých kosmických formacích, v pohybu nebeských těles a v jejich spiritualitě. Význam svastiky je smyslově zdánlivě nepostřehnutelný, spočívá v archetypech, v dualitě nebe a země, v lidském páru. V polaritě, která má nekonečně mnoho variant. Mnohé nám napoví, že přesnost a neměnnost pohybu nebeských těles, které ztělesňují základní archetypy nadpozemské říše, projevené v 3D realitě, je sama o sobě dokonalá a fascinující. Zdá se být nedotknutelná. Všechny moudrosti nahromaděné generacemi není možné pojmout a smyslově zpracovat za jeden život. Moudrost znamená nejen rozum a vědomosti, ale především cit, laskavé vnímání, vnitřní soulad s vnějším světem, otevřené vědomí. Dalším důležitým magickým symbolem, jedním z mnoha, je čtverec, je symbolem rozumu a uvědomění. Čtverec představuje materiální svět, čtyři živly, čtyři světové strany, uspořádanost a logiku, tím se stává emblémem přírody. Je symbolem bezpečí, znamením řádu a pevné půdy pod nohama, je symbolem prostoru, hmoty a času, nesmrtelnosti vědomí. Zároveň ohraničuje a uzavírá materiální 3D realitu. Jde o uzavřené energetické pole, které představuje pro hmotné tělo, které vibruje na jiné frekvenci, zdánlivě nepřekonatelnou dimenzi. Čtvrtým rozměrem je čas, přidáme-li prostor, vznikne časoprostor, svět forem. Ale také svět pohybu, čas je definován pohybem. Symboly působí na vnitřní podstatu člověka, každý symbol vytváří energetické pole, proto má schopnost ovlivňovat energetické pole člověka, případně obohacovat, anebo otevírat lidské podvědomí. Propojovat podvědomí s nadvědomím.

Vibrace svastiky, spirály nebo ležaté osmičky, jinými slovy roztočená energie, související mimo jiné také s čakrami, představují informace v pohybu. Vytvořený energetický, vibrační vír souvisí s proudem zpětných vazeb. Magické schopnosti vortexu spočívají v pohybu tam a zpět, v rozmezí časoprostorové linie, za její hranice, až do prostoru bezčasí. Jinými slovy jde o zrcadlení, o zákon zpětné vazby. Roztočená ležatá osmička nad hlavou tarotového Mága poukazuje na změny v jeho vnímání. Energie symbolu je zde obrazně propojena s točivými víry na úrovni energetického systému fyzického těla – s čakrami. Střed roztočené svastiky, nebo ležaté osmičky, představuje vědomí vesmírného architekta, jenž si uvědomuje sebe všude a ve všem. Vše zakouší a prociťuje skrze schopnosti projeveného ŽIVOTA, z jeho středu vycházejícího a do stejného místa se navracejícího. Z (informačního) bodu, z nedefinovatelné nicoty vznikl hmotný vesmír. Bod nemá žádný rozměr, představuje začátek i konec. Bod je středem všeho, symbolizuje nepoznatelný zdroj počátku všech věcí, prvotní prázdnotu. Střed je posvátná zóna, zóna absolutní reality. Nic neexistuje bez středu, kolem kterého se vše otáčí.

Mayové vnímají nulu (střed všeho) jako symbol oka. Oči zaznamenávají informace, a skrze mozek jsou všechny informace a vjemy ukládány do prostoru informačních polí. Stavební hmotou vesmíru jsou právě a jedině informace. Vesmír je na těch nejvyšších kmitočtech obsáhlým souborem informačních (morfických) polí, tato pole datových záznamů existují jak ve zdánlivě prázdném vakuu, ve veškerém prostoru, tak i v astrální atmosféře Země. Pradávné symboly jsou stále živé, stejně tak pradávné jazyky, symboly mívaly svého času tvořivou živost. Vybraná slova a vybrané symboly vždy měly několik významových vrstev, a dosud mají skrytý význam. Slovo v očích zasvěcených tvořilo, spojovalo a oddělovalo, vytvářelo posuny v realitě. Pouze zasvěcení si uvědomovali, že nepatrné (tvarové) odlišnosti v symbolech vytváří rozdílná silová pole, někdy i ve zcela opačných významech. Proto je na symboly a jejich opatrnost v používání dodnes kladen velký důraz.

Není snadné proniknout „za život“, který se rodí ze snů a fantazie. Vyvolat pravdivé obrazy nadpozemského světa ve svém vědomí. Nedokážeme žádnou věc na světě pojmenovat a popsat přímo, pravdivě tak říkajíc až na dřeň. Pravdu dokážeme pouze tušit v neproniknutelných hlubinách neprojeveného, transcendentního kosmu. A kdo za tuto oponu nahlédne, tomu beztak k pravdivému vyjádření nemohou postačit žádné výrazové prostředky.

Písmo a význam čteného slova, pochopení textu tak, jak je míněn, souvisí nejen s intelektualitou člověka, ale také s duchovní vyspělostí. Text může být vnímán pouze jako konstruktivní, s popisnou funkcí, avšak význam, vzácnost a ojedinělost některých myšlenek může být vnímána pouze intuitivně, čtením mezi řádky. Obsahová hodnota textu, stejně tak různých symbolů, se vzájemně podmiňuje s doplňujícími „poznámkami pod čarou“, které si ale musí každý čtenář vytvořit sám. Není však podmínkou pro spokojený život nutit své myšlení pohybovat se striktně jen atmosférou přírodních a kosmických sil, není podmínkou dokázat číst mezi řádky, vše je součástí tvořivého procesu, včetně přirozeného duchovního vývoje. Stejně jako absolutní hodnota života, nebo dokonalé porozumění kosmické metafyzice, není podmínkou pro šťastný a spokojený život. Někdy stačí pouhá zvědavost, aby se člověk osvobodil od naučeného, společností předepsaného myšlení a konání. V rozvíjení ducha je možné postupovat pomalu, do ničeho se nenutit, dovoleno je odchýlení od předepsaných naučných tezí podle libosti. Není umění být co nejrychleji dokonalou bytostí a dávat svou dokonalost na obdiv. Umě-ní znamená: něco umět, něco vědět, zmoudřet, a tak se postupně a nenásilně propracovat do stavu hlubinné osobní transformace, k proměně uměle vytvořeného ega (nespoutaného, více či méně chaotického, sebe ohrožujícího, sebe ničivého). Být si vědom jednoty mnohostí, být ve vzájemném harmonickém vztahu s okolním světem, a být si vědom svého POHYBU v pozemském světě, to je umění.

ŽIVOT JE TVŮRČÍ UMĚLECKÝ PROCES

Myšlenky a představy, včetně imaginativního myšlení, vytváří POHYB v podobě energetických spirál, vytváří pavučinu sobě si podobných informací (souvztažností), kdy jedna přitahuje druhou a společně vytváří energetická pole, nacházející se z pohledu člověka mimo 3D realitu, a přesto pozemský svět forem nikdy neopouští. Aby se imaginace vytvořená v lidské mysli, a následně uložená v informačním poli, zpětně odzrcadlila, uskutečnila a zobrazila v 3D realitě – potřebuje spoustu energie a do sebe padnoucích stavebních složek (souvztažností, podpůrných elementů). Základní nosná konstrukce té které představy je postupně doplňována podpůrnými elementy, například dramatickou výstavbou v podobě vědomého snění, v podobě promyšlených afirmací, meditací, rituálů (vědomých i těch nevědomých). To vše dotváří magickou propojovací síť všeho, co teprve vzniká v 3D realitě, přestože v morfických polích již vše existuje. Bez podpůrných elementů, bez opakování (rituálů) a přesného zaměření pozornosti je propojení tvořivých představ s informačními poli málo funkční, a uskutečnění záměru si vyžádá spoustu času.

Tvoříme-li vědomě, tak víme, že konkrétní přání má mít jednu koncepci, kterou pokud možno radikálně neměníme, nespojujeme rozdílná přání (před-stavy), pokud spolu navzájem nesouvisí. Odlišné záměry mají mít vlastní koncepci, teprve když dovedeme jednotlivé koncepce k dokonalosti, potom můžeme odlišné záměry uvážlivě propojit. Jde také o to, jak vážně jsme se rozhodli konat, na co budeme klást důraz a jak svou koncepci zaměřenou na „magii slova“ budeme vyjadřovat mimo oblast vnitřních snů také ve vnějším světě. V podpůrných rituálech jde také o to, jaké použijeme kostýmy  a rekvizity,  a zda nezapomeneme na světelné koncepce (živel ohně), zvuková vyjádření (vibrace), barevná doladění. Symbolický obsah barev, jejich vnitřní povaha a sdělovací funkce, souvisí také s podstatou záležitosti, kde je barva použitá. Nevnímáme jen estetickou hodnotu barev, ale také hlubší symboliku. Barvy mají vlastní symbolický jazyk, u barev na první pohled nevnímáme neustálé, skryté kmitání. Barvy a barevné kombinace působí na psychiku a emoce, podílejí se na zpracování informací o vnějším světě, mají vliv na chuťové buňky, na rozhodování (použití barev v reklamě), vyvolávají vzpomínky, podporují paměť během učení. To vše je důležité, barva dotváří formu a tvar věcí, podtrhuje projevenou ideu architekta vesmíru. Také zvukové vibrace mají svou úlohu, jednu z nejdůležitějších. Profesionalita magického umění má různé úrovně, různé mezistupně, přitom se podobá běžnému nevědomému (životnímu) tvoření, rozdíl je právě v uvědomění, ve vědění a znalostech, v odpovědnosti a nakonec i v mravnosti.

Lidský život a životní události vždy vycházejí z nějaké vnitřní koncepce, tuto pravdu si ale ne vždy uvědomujeme. Pokud píšete osobní životní příběh, ať už vědomě či nevědomě, držíte se určitého tématu, jste myšlenkově vázáni k výstavbě osobního příběhu, vytváříte originální osobní vnitřní i vnější časoprostor. Vámi organizovaný tvůrčí proces, s ohledem na vaše (herecké/magické) nadání, předem předpokládá (vědomě i podvědomě) vnější prostředí příběhu, a trpělivě domýšlí vnitřní prostředí hlavních i vedlejších postav. Jako vypravěč (průběžně) stanovíte detailně promyšlenou časovou osnovu příběhu, do které vkládáte jednotlivé události se všemi podstatnými souvislostmi. Vytváříte koncepci životního příběhu, včetně jednotlivých inscenací. Jste vypravěčem a pozorovatelem zároveň. Vypravěčem s jedinečným charakterem, to podle toho, na jaký archetyp jste zrovna napojeni. Takto tvoříme životní příběhy všichni bez výjimky, s ohledem na subjektivní způsob myšlení, ale ne všichni si to uvědomují. Pro snadnější pochopení se pokuste sami sobě pravdivě odpovědět na následující otázky z jiného úhlu pohledu, než je pro vás obvyklé.

• Uvědomujete si sami sebe ve všech životních souvislostech, na všech úrovních, včetně myšlenkových koncepcí? A že sami za sebe a skrze sebe podáváte o sobě svědectví, které neseno skrze vaší auru je uchováno v paměti toho kterého (rodinného, vztahového, společenského) systému?
• Uvědomujete si, že váš projev je vždy součástí nějakého systému, širší koncepce v 3D realitě, a jakou roli nebo role v tom kterém systému odehráváte?
• Využíváte všechny vám přístupné tvůrčí možnosti? Z jakých inspiračních zdrojů čerpáte? Víte, že některé koncepce nemusíte pracně vymýšlet, že je stačí pouze znovuobjevit v paměti universa?
• Uvědomujete si, že vaše subjektivní vidění sebe sama a světa je jedinečné a neopakovatelné? Uvědomujete si, jaké používáte vyjadřovací prostředky, nebo myšlenkové abstrakce, včetně těch nejjemnějších akcentů?
• Jak působí vaše osoba jako celek? Jak byste popsali svůj temperament, svá gesta, mimiku, pohyby? Co je vaší ideou, v čem spočívá duch vašeho pozemského, životního díla?
• Jaká navrhujete koncepční řešení, pokud některá z připravovaných životních scén vezme za své? Uvědomujete si kde mohou být zaklíčovány příčiny případných neúspěchů?

Časoprostor je nekonečně větší, nekonečně navrstvený, disponuje nekonečnem směrů, východisek, cest a cílů více, něž si dokážeme představit

Nevnímáme povahu a všudypřítomnost spirituálního časoprostoru, který má vlastní pohybovou strukturu, pokud nedokážeme 3D realitu vnímat a zažívat také duchovně. Neuvědomujeme si, že jen opakujeme to, co již bylo uskutečněno, čerpáme z pravzorů, z universálních datových polí, zároveň obohacujeme vyšší jsoucno, které je vším, co bylo, je a bude. Základním principem existence je POHYB, pohyb je základním hybatelem vesmíru. Přece život je také o pohybu, zákon pohybu ve vyšších kmitočtech zní jednoduše: tam a zpět. Naprosto všechno je v nepřetržitém pohybu, i zdánlivě klidná věc na úrovni atomů a elementárních částic vibruje a vyzařuje energii. Dokonce i myšlenka je vibrující energií, emoce je také hybná síla, jedná se o (tvořivé) energetické chvění. Také spící člověk je v pohybu, neboť lidské tělo je souborem vibrujících částic, souborem molekul a inteligentních buněk, které mají vlastní vnitřní svět, povinnosti a poslání. Spící člověk se navíc ještě pohybuje v imaginárních snech (jeho vědomí se přesunuje právě například do páté dimenze). Vědomí je ve spánku (v bezvolném stavu) odkázáno na vjemy pohybujících se snových obrazů, vnímá pohyby sebe sama uprostřed neznámých obrazových kompozic. Vnímá série různých vzpomínek jako oživlé fotografie, prožívá smysluplné i absurdní příběhy. Někdy vidí snový děj jako na promítacím plátně a přitom zažívá jakoby reálné pohyby.

Po probuzení si pamatuje neucelené výseky ze snové kompozice. Po probuzení vnímá jen částečnou pravdu, většinu snového děje považuje za podivnosti a někdy za nesmysly. Ve své podstatě je snový příběh pravdou, ale ne vždy musíme snové kompozice ztotožňovat s vlastním životem, do snů se nám mohou promítat útržkové vzpomínky z bohaté galerie našich předků, z unikátních časoprostorových realit. Někdy dochází k zásadním omylům, ke klamným prožitkům, pokud hledáme ve snech jen proroctví a špatné zprávy. Sny jsou schopné samostatné existence, obzvlášť pokud se nám stejný sen zdává opakovaně. Do snů se nám také promítají archetypy, a cokoliv, co skrze naše podvědomí souzní s informacemi uloženými v atmosféře nebeského internetu. Vnitřní zákonitosti snových příběhů nám připomínají tajemství vyšší spirituality: myslitelné je skryté v nemyslitelném, viditelné v neviditelném, slyšitelné v neslyšitelném, hmatatelné v nehmatatelném.

Nebeský internet obsahuje pravzory popsané jako archetypy, kterým se za života v 3D realitě nelze vyhnout, ani je nelze ignorovat, vztahují se k počátkům tvorby vesmírného architekta. Spirituální atmosféra Země uchovává archetypy v klidové, statické formě. Zpřítomňující životní síla, která je prapůvodní, všepronikající, zjevená i nezjevená, přítomná i nepřítomná, má v zájmu ŽIVOTA nastavenou dokonalou hodnotovou strukturu. V tomto nastavení prostupuje životní síla všechny lidské bytosti, teprve v nitru člověka je polarizována. Člověk oživuje archetypy ve svém nitru a pracuje s nimi jak on sám chce, i když si někdy může myslet, že je to přesně naopak.

Pokud ztratíme kontakt s archetypy, s původní předlohou nebeského internetu, ustrneme v nehybnosti, a to z toho důvodu, že člověk byl nejdříve stvořen na jemnohmotné úrovni, než se „energeticky převibroval“ na úroveň, kterou vnímáme jako hmotnou

Informace uložené v energetických polích nebeského internetu existují v nehybné, klidové formě, protikladem je vnitřní pohyb energie (myšlenek, emocí) ve vědomí člověka. Energie, která se v podobě myšlenek či představ pohybuje zevnitř ven, bez časové prodlevy operuje v astrální atmosféře Země. Energie myšlenek a emocí vytváří dynamiku informačního toku v kmitech: tam a zpět, jinými slovy jde o zrcadlení, o zákon příčiny a následku. Následný „zobrazený“ děj ve 3D realitě směřuje k prožívání jednotlivých scén i životních příběhů vytvořených vlastní vůlí (vlastním sebevyjádřením), protože naše myšlenky a emoce nás vždy vedou k nějakému cíli, ať už k plánovanému, předpokládanému, nebo k nečekanému, překvapivému, případně k (nevědomě) nechtěnému nebo paradoxnímu. Absence pohybu myšlenek, (kdy jsme apatičtí, nic nepromýšlíme, neplánujeme, ani nesníme vědomé sny, hrajeme mlčenlivou hru sami se sebou i se svým okolím, a pouze setrváváme ve stále stejných kolejích, případně si jen nečinně stěžujeme na nepřízeň osudu), nevytváří potřebné kmity pro zpětné zrcadlení.

Eshop – INSPIRACE PRO ŽIVOT

V takovém případě ustrneme na místě, ovládáni strachem, bezradností, případně vnitřním chaosem, kdy vlastně ani nevíme, co chceme, do života nepřicházejí nové věci a žádné změny, vše se jen točí v bludném kruhu s ohledem na setrvačnost myšlení, s ohledem na zvyky, které nehodláme měnit. Neschopnost řešení různých situací spočívá v neschopnosti uvést vnitřní svět myšlenek, představ a snů v aktivní pohyb. Subjektivním pohledem na různé události, a nehledáním vnějších a vnitřních souvislostí, mylně hledáme viníky svých nezdarů ve vnějším světě, aniž bychom se zaměřili na vlastní vůli, na vlastní TVOŘIVÉ sebevyjádření. Nemáme-li žádné životní téma k rozvíjení, tady a teď, a je-li naše energie vyčerpaná, nemůžeme ani postupovat dopředu, není-li žádný impuls, není nic, co by se na energetické úrovni mohlo prolínat a spojovat, prolínat a spojovat, zrcadlově TAM A ZPĚT. Takové situace nastávají, pokud člověk není sám sobě srozumitelný, nedokáže překročit vlastní stíny, a pokud není srozumitelný sám sobě, je nesrozumitelný také pro své okolí.

Podobně se tvoření reality 3D odehrává také na kolektivní úrovni. Pokud zajdeme do krajností: paralyzovaný, ztuhlý a nemyslící dav, který podlehne dlouhodobé amnézii, se snadno stává ochočeným, tupým a poddajným. Davové NETVOŘENÍ, nehybnost (apatie a lhostejnost) vede k nedefinování a nevytvoření společných cílů, není-li vytvářen společný energetický tok pro společné cíle, společenská situace není vedena žádnou tvořivou nití ven z bludiště společenského nepohodlí.

Budiž nám konečně navrácena ukradená paměť!

Až nám bude navrácena ukradená paměť, staneme se nekonvenčně myslící, transcendentní zkušeností „omámení blázni“, nespokojující se pouze s pozemským věděním, snažící se být přítomni v lásce v tichosti a bez hluku většinové společnosti, „blázni“ s odvahou k přestoupení prahu všednosti, nespokojující se s normálním, běžným stavem bytí. Blázni v tom smyslu, že budeme schopni citelně vnímat přítomný okamžik a přeměnu chaosu do tvarů a forem. Jasně uvidíme Květ života zrodit se z principu Lásky, a  konečně připustíme, že tajemný vesmírný architekt stvořil Květ života na jiném břehu prostoru a času, a nakonec si uvědomíme že věčnost je nesmrtelná, nesmrtelnou věčnost začneme vnímat jako přítomnost v Lásce.

Související článek: Vesmírné Vědomí – matrice života

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

            Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze