Fraktálové vzory a myšlenky

Fraktál je komplikovaný útvar v rovině nebo prostoru s velkou vnitřní členitostí. Fraktály matematické nebo přibližné fraktály viděné v přírodě patří mezi soběpodobné tvary, které jsou v podstatě neměnné i pokud dojde ke změně měřítka – od rozložení hmoty v galaxiích, oblacích, až po bouřkové blesky a sněhové vločky.

Fraktály se vyskytují všude ve vesmíru i v přírodě. Pravý fraktál je geometrický objekt v podobě matematické formy s úplnou samopodobností.

Samopodobnost se objevuje všude tam, kde v přírodním útvaru nebo rostlině můžeme vidět kopie toho kterého útvaru v menších velikostech

Kupříkladu tvar stromu jako celku se opakuje ve tvaru listu nebo v obraze žil na listu. Takto se nenápadně projevuje princip fraktálnosti a božské geometrie ve hmotě. Nejlepším příkladem jsou sněhové vločky. Vyvážený, neskutečně harmonický a snad i „matematicky propočítaný“ vznik geometricky uspořádaných sněhových vloček je posvátná geometrie v přímém přenosu. Počítačovou grafikou lze upravit nejrůznější vzory, které napodobují fraktálnost, vznikají tak zajímavé tvary a obrazy. Počítačové vzory vznikají v barevných kombinacích tak, aby vynikla tajuplnost a magická krása harmonických fraktálních vzorů. Fraktálnost je také nazývána: ,,Božská geometrie přírody.“ Znamená to, že příroda sama je založena na opakujících se vzorcích? Dokonce historie vesmíru i historie lidstva, a například i „rodinná karma“ je také založena na opakujících se vzorcích! Ve fraktálnosti (samopodobnosti) nalezneme při bližším zkoumání božský princip – Zlatý řez.

 Na podobném principu samopodobnosti fungují hologramy, třírozměrné obrazy tvořené v podstatě světlem

Rozdělíme-li obraz tvořený hologramem na libovolný počet částí, obraz celku zůstane zachován v každé oddělené části, každá malá část hologramu představuje celý obraz v plném rozsahu. Každé oddělené místo hologramu, například v podobě trojrozměrné projekce, bude miniaturní kopií neboli dokonalým odrazem celku. V esoterickém duchu nalezneme nejednu prastarou moudrost, která nám říká totéž: Absolutno v makrokosmu se projevuje ve zmenšeném měřítku jako různorodost mnohosti v mikrokosmu.

Holografický vesmír jako celek, pokud jej rozložíme na nekonečně mnoho částí, zrcadlí sám sebe ve zmenšeném měřítku, to znamená, že ve vesmíru je vše propojeno navzájem. Princip fraktálnosti propojuje jednotlivé prvky navzájem v jeden celek, každý jeden bod odráží všechny další, každý menší kousek hmoty zrcadlí ve zmenšeném měřítku celek. Každá bytost, ač prožívá svou vlastní realitu, zůstává neoddělitelnou součástí prvotní esence, materie života – inteligentní energií koncentrovanou ve hmotě, dočasně pobývající v určitém bodě časoprostorového kontinua.

Fraktálnost myšlenek = databáze vesmírných „vzpomínek“

Samopodobnost existuje také na energetické úrovni, například myšlenky jsou také fraktální, okamžitě se šíří prostorem – bez časové prodlevy. V morfických polích se myšlenky každého z nás seskupují na základě fraktálnosti – sobě si podobné myšlenky vytvářejí energetická pole kvantového Vědomí vesmíru, kde se shlukují myšlenky s podobnou vibrací. Zpětně, na principu zrcadlení, se k nám jejich energie vrací v závislosti na kritickém množství a vzhledem k zákonu o příčině a následku.

Každá představa a myšlenka vytváří v morfických polích trojrozměrné obrazy na principu hologramu. Dokonce se hypoteticky předpokládá, že paměťové procesy lidského mozku odpovídají holografickému záznamu. Potom skutečně platí esoterické: Jeden není oddělen od druhého ani od zbytku světa. To, co děláme druhým, děláme sobě. Chovejme se se k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Dokonce to vysvětluje skutečnost, jak je možné, že osoba, která prožila blízké setkání se smrtí ,vypráví, jak v jediném okamžiku se jí před očima promítl celý život. Pokud náš mozek skutečně funguje jako „počítač“, v bezdrátovém napojení na magický „superpočítač“. Každá myšlenka je energetická vlna a každá vibruje na určité frekvenci.

Zvuková energie myšlenky – zvuku vnitřního hlasu – je zároveň POHYBEM, který je podmínkou pro vznik a vnímání času ČASU

Je vesmír skutečně více dimenzionální? Můžeme jednotlivé vesmírné dimenze symbolicky vyjádřit geometrickými vzorci, pravidelnými mnohostěny? Mohou tyto vzorce, podle některých mystických koncepcí, vytvářet fraktálové vesmírné dimenze? Funguje vesmír na principu hologramu? Můžeme v symbolice geometrických obrazců najít jakýsi velmi zajímavý a nepřehlédnutelný chronologický pořádek? Je možná koexistence několika vedle sebe jsoucích vesmírů? Dokážeme někdy spojit moudrost dávnověků s budoucností?

Už od starověku víme, že rovnoramenný trojúhelník, šestiúhelník nebo čtverec harmonicky a pravidelně vyplňují prostor bez mezer

Geometrické vzorce jsou již dávné věky pod mystickým drobnohledem. O geometrickém stvoření světa jsou přesvědčeni již staří Egypťané, a také řecký filozof Platón. Platón přiřadil některé mnohostěny ke čtyřem vesmírným živlům: vzduchu, ohni, vodě a zemi. Živlům, které jsou spolutvůrcem všeho, co jest, včetně člověka. Platónská tělesa, pravidelné mnohostěny (čtyřstěn, šestistěn, osmistěn, dvanáctistěn, dvacetistěn) jsou základem vesmírné geometrie.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

V geometrii je tedy skrytý božský kód, v kterém lze rozpoznat nikoliv nahodilost nýbrž jednotu a řád obsažený v Univerzu

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze