Intuice, předtucha a šestý smysl

Kde se bere onen nenápadný tichý hlas, který vnímáme kdesi v pozadí vlastních myšlenek? Intuice je tušením, nápovědou, vnitřní inspirací. Ale také předtuchou, která nepřichází skrze racionální uvažování, je vnuknutím, spontánním vycítěním, šestým smyslem. Intuice nám umožňuje bez racionální, logické úvahy pochopit pravdu. Někdy přichází znenadání, pociťujeme ji jako jakýsi nepatrný okamžik světla, kratičký záblesk obrazu, mlhavého vidění. Přichází nepředvídatelně ale i očekávaně, pokud se dostatečně koncentrujeme například na položenou otázku. Intuice je nahlédnutí, představuje nenápadná poselství, která jsou většinou potlačována intelektuálními úvahami, rozumem, který se snaží intuici předběhnout, odsunout do pozadí. Děláme to nevědomky, jindy intuici nevnímáme nebo jí nevěříme, často ji ignorujeme. Možná také proto, že nám její nápovědy připadají příliš jednoduché na to, abychom jim uvěřili.

Magická síla intuice a synchronismus

V jednoduchosti je často ta největší síla. Intuice v návaznosti na synchronismus nám jednoduše říká kam jít, kudy jít, co obejít, čemu se vyhnout, kde se zastavit, co udělat a co říct. Každá událost je doprovázena více nebo méně nápadnými ději nebo znameními, tyto předzvěsti můžeme intuitivně včas odhalit. Pokud bychom s podvědomím dokázali každý den komunikovat, život bychom měli z velké části zjednodušen. Znamená to nespoléhat se jen na předem daná strohá fakta. Podvědomí se realizuje ve snech – pokud intuici nevěnujeme pozornost. Během dne nám unikne určitá informace vyslaná nebo naopak zachycená podvědomím, může jít o varování, které na úrovni bdělého vědomí nezaregistrujeme. Podvědomí se opakovaně pokouší předložit nám tyto informace během spánku. Intuice je přímé poznání bez rozumu, okamžik prostý racionálního přemýšlení, jde o poznání s okamžitým, hlubokým pocitem jistoty. Pro intuici neexistuje čas ani prostor, zobrazuje se také v esoterických symbolech, proto jsou některé naše myšlenky překvapivé, nadčasové. Intuice někdy převyšuje rozum, vymyká se působení pozemského času. Občas nám dává vědět, že v přítomnosti je obsaženo cosi z budoucnosti.

Bezprostředním nazíráním na dění kolem sebe a potlačením racionálního uvažování rozvíjíme intuici

Jde o přirozenou schopnost vystihnout pravdu a pochopit životní nenáhody, přesto ji často podceňujeme. Projevuje se jako tichý, nenápadný vnitřní hlas, sdělující nám potřebné informace nebo varování před možným nebezpečím, před unáhlenými kroky směrem do slepé uličky. Mimosmyslové vnímání zdokonalíme rozvíjením šestého smyslu, podpoříme meditací a koncentrací na určitou věc nebo děj, potlačením zbytečných myšlenek. Tuto schopnost má každý z nás, bohužel většina má tyto přirozené lidské vlohy uložené kdesi hluboko v nitru, pouze v latentním, spícím stavu. Pokud se o něčem rozhodujeme, tak intuice je ona první myšlenka, která nás napadne, ještě než zapojíme rozum. Intuice často vychází ze (zapomenuté) zkušenosti uložené hluboko v podvědomí. Může jít o zkušenost z minulého života. Pochybováním se připravujeme o tvůrčí proces, pochybování snižuje okamžitý úsudek, jak v té které situaci správně reagovat.

Intuice, kterou nedokážeme v pozadí našich myšlenek přečíst, je jako neotevřený dopis, obsahuje informace, které jsme se rozhodli buď vědomě nebo nevědomě ignorovat. Intuice neprobuzeného člověka podřimuje v pravé, intuitivní části mozku. Svět obyčejně pozorujeme skrze poloprůhledný závoj nevědomí, to, co je nám pomocí běžných smyslů předloženo, nemusí vždy být zcela přesné, nedokážeme-li intuici přijmout jako neodmyslitelnou součást naší přítomnosti. Příčinou může být už od dětství nesprávně naprogramovaná mysl.

Mocná síla intuice – odkud přichází?

Jde o schopnost předvídat, používat šestý smysl, poslouchat vnitřní hlas. Vnitřní varování či signály správně vyhodnotit na základě zkušeností z minulých inkarnací nebo díky schopnosti nadvědomí, které vidí budoucnost skrze kvantová pole vědomí. Intuice je v souladu s pocity a emocemi, které neumíme dostatečně vnímat a rozlišovat. Neposloucháme své tělo. Jde o vnímání emocionální a smyslové. Někdy intuici mylně považujeme za pouhou fantazii. Vláda rozumu není vždy tím nejlepším řešením, rozum bohužel stále nadřazujeme nad pocity. Bráníme se meditacím, nepokládáme otázky svému podvědomí, přehlížíme symboly, znamení, vize, nemáme snahu zbavit se skrytých vnitřních mentálních blokád.

Vnitřní vidění mívá podobu nečekaných vizí, které nedokážeme postřehnout. Ač se nám zjeví jen v několika vteřinách, přesto obsahují mnoho zásadních informací. Může jim předcházet vidění geometrických vzorců, vidění barev, jedna se přelévá do druhé, každá barva má vlastní symboliku. Máme pocit vznášení se, nebo pocit skutečného letu, to se stane během správně provedené meditace. Někdy se naše já během vize promění v jinou osobu, zvíře, mýtickou bytost, rostlinu. Vnitřní vidění můžeme s důvěrou považovat za vizualizaci pravdy. Vize mohou přicházet například během poslechu šamanského bubnování, dojde k zklidnění mentálních energií, díky naslouchání rezonanci zvuku bubnů dosáhneme změny v mozkové aktivitě, tím se uvolní vnitřní vidění.

Život nelze striktně naplánovat, vlivem nepředvídatelných životních okolností, nejlépe funguje improvizace, samozřejmě ve spojení s intuicí. Stačí si uvědomit, že člověk je mnohem víc, než jen mozkem řízené fyzické tělo. Výbornou intuicí disponují malé děti, velice dobře například vnímají naše skryté špatné nálady, vnitřní smutky a podobně. Děti kolikrát vědí více o svém bezprostředním okolí, než si my sami uvědomujeme. Jejich vědomí a podvědomí není zatíženo vnitřními zábranami a stresujícím množstvím každodenních úkolů. Stačí zabrousit také do říše zvířat a hned si uvědomíme, že intuice je jim naprosto přirozená.

Je předtucha také intuice?

V podstatě ano, jen intuice se může týkat naprosto čehokoli, ale předtucha nás většinou varuje před nebezpečím, nehodou, neuváženými kroky, neštěstím. Předtucha se může realizovat nápadněji než intuice, s větší intenzitou, se silnějšími průvodními pocity. Určitě ji alespoň jednou za život zažil každý z nás. Ale ne vždy dokážeme tyto nadhraniční projevy našeho podvědomí vyhodnotit a to v nás může vyvolávat emoční i názorové rozpory. Někdy se nám ve snu zjeví duše našich blízkých zesnulých, přicházejí v tichosti, s láskou a povzbuzením, někdy s varováním, předkládají nám vize budoucnosti. Duše zemřelých, v okamžiku kdy opustí hmotné tělo, se stávají netělesnými duchovními bytostmi, jejichž energii můžeme vnímat v různých životních souvislostech.

Předtucha je tedy onen neodbytný, někdy náhlý a nečekaný pocit, že se ,,něco“ přihodí. Může nás překvapit během dne ve stavu bdělosti, nebo nás varuje prostřednictvím snu. Pokud se předtucha projeví symbolicky, ani ji nemusíme postřehnout, někdy si uvědomíme, že šlo o předtuchu až se zpětnou vazbou. Předtuchu doprovází silné emoce. Někdy se může předtucha projevit jasnou řečí, které rozumíme a okamžitě reagujeme. Jindy působí natolik silně, že má průběh podobný halucinaci. Nesmíme si ale předtuchu plést s vlastními strachy, s obavami produkovanými vystrašeným nebo nejistým egem.

Intuice zvířat je zcela přirozená

Intuice u člověka je v současnosti zakrnělá, ospalá, uzamčená v latentním stavu. Porovnejme intuici člověka se zvířetem na jednoduchém příkladu: Matka, které se z nějakého důvodu ztratí dítě, pravděpodobně nebude schopna nalézt jej pouhou myšlenkovou koncentrací, soustředěním se na intuici. Zato pes nebo kočka, ztratí-li se majiteli například během stěhování, dokáže jej následovat (vystopovat) i na velmi velkou vzdálenost, do naprosto neznámých končin, někdy dokonce i stovky kilometrů. Zvířata dokonce dokáží vycítit přicházející smrt svého pána, i svou vlastní. Případně s předstihem reagují na náhle se zhoršující zdravotní stav svého pána, před infarktem nebo epileptickým záchvatem. Dokonce se stává, že pes chodí truchlit k hrobu svého pána. Zvířata intuitivně reagují na geomagnetické změny, které předcházejí zemětřesením a jiným přírodním katastrofám.

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Zvířata dokonce telepaticky reagují na naše nevyslovené myšlenky. Přizpůsobují se změnám našich nálad, vycítí naše emoce a reagují na ně. Ptáci, delfíni, netopýři, dokonce i motýli mají dokonalé navigační schopnosti. Motýli, například monarcha stěhovavý, migrují na velké vzdálenosti, motýli předem vědí, kam letí. Zvířata zkrátka a dobře sama o sobě dokáží to, čím se člověk holedbá avšak pouze za použití moderních přístrojů. Vědci dokonce připisují některým zvířatům schopnost poradit si s jednoduchými počty – koně, psi, havrani, papoušci, kavky, včely. Havrani jsou považováni za velice inteligentní. Za nadprůměrně inteligentní bytosti ze zvířecí říše jsou považováni také šimpanzi a překvapivě i chobotnice. To ale není žádná převratná novinka, ač se ji věda snaží doložit vědeckými důkazy, už starověké pohanské národy považovali havrana, delfína a jiná zvířata za symbol moudrosti, a nepotřebovali si to stokrát dokola ověřovat různými testy a složitými výzkumy. Pohanské národy komunikovali s přírodou především intuitivně.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

       Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze