Jak poznáte, že vás partner psychicky ovládá?

V zamilovanosti je lidské tělo rozpalováno ohňostrojem hormonů, v tomto stavu, ovlivněném chemickými procesy v těle a mysli, si často své partnery idealizujeme a snadno nám unikají jejich pravé charakterové vlastnosti. Pokud žijete ve vztahu, kdy se až přespříliš podvolujete svému životnímu partnerovi, časem se můžete dostat do situace, jejíž projevy a dopady si ani nemusíte uvědomovat, nedojde vám, že se jedná o psychickou manipulaci. Psychická manipulace je zde myšlena jako nenápadné, skryté, pozvolným nátlakem prováděné psychické vydírání.

Často se jedná o vztahy, kde sice není uplatňováno fyzické násilí, zato psychické násilí je téměř na denním pořádku. Teprve po čase vám dojde, že žijete život jako ve vězení, partner s vámi hraje nenápadnou hru, jejímž hlavním kostýmem je přetvářka, partner si často protiřečí, po psychickém úderu (verbálním útoku) používá oblíbené věty a slova, o kterých ví, že vás zmatou a uklidní. Na veřejnosti se k vám partner chová normálně, o psychickém násilí nemáte žádné důkazy v podobě modřin, jako je tomu při fyzickém násilí, takže vám nikdo neuvěří, že v soukromí zažíváte psychická muka a emoční bolest, která se podepisuje na vaší psychice. Váš partner se chová v podstatě jako rozdvojená osobnost, k ostatním lidem je vždy milý a vstřícný, což vás uvádí ve zmatek, vaše pocity a city jsou stále jako na houpačce.

V podivném chování partnera vás mate hlavně to, že partner je většinou v klidu, sám sebe považuje, (alespoň navenek), za dokonalého, jeho psychická manipulace je nenápadná z toho důvodu, že je prováděná většinou s úsměvem, váš partner ani nemusí během verbálního útoku zvyšovat hlas. Pokud už hlas zvýší a propadne výbuchu vzteku, trvá to jen krátce a vzápětí je schopen zahrnout vás něžnostmi a jakoby nic odvede pozornost k jinému tématu, než je předmět vašeho sporu. Chová se tak, jakoby vám ještě před pár minutami nenadával, jako by vás neponižoval, přinejmenším jakoby vás se sarkastickým úsměvem záměrně nepřiváděl do rozpaků, a to pouze proto, že nikdy neuzná vlastní chybu anebo nepřipustí, že by mohl mít pravdu někdo jiný, než on, a přitom se může jednat o úplné banality.

Rozdíl od běžného chování je v tom, že se váš partner za své výpady nikdy neomlouvá, naopak, za použití manipulace vám pokaždé dává najevo, že jen on má pravdu, a že vy jste ten, kdo záměrně provokuje. Hrubost a nadávky používá jen výjimečně, většinou vás dokáže kritizovat či ponižovat velice nenápadně, po umně zaobalené kritice vás s úsměvem ubezpečí, že to byl jen vtip, že to nemyslel vážně. Často vás uvede ve zmatek popíráním toho, co se stalo, nebo úplně klidným tvrzením: „Miláčku, to je ale tvoje chyba, já to s tebou myslím dobře.“

Vaše psychika, nebo vaše klidná, mírná a vstřícná povaha, si s tímto jednáním neví rady, ve zmatek vás uvádí další nečekané partnerovo chování, které je proměnlivé i vícekrát za jediný den. Po jeho psychickém útoku prožíváte rozrušení, může se dostavit i pláč, než se ale stačíte zeptat, co vašeho partnera tak rozčílilo, váš partner zareaguje, jakoby se nic nestalo, nevinnou otázkou: „Co je to dnes s tebou, přece nám nezkazíš tak příjemný večer?!“ Po následných projevech něžného zájmu o vaši osobu může opět následovat chladný odstup či tiché ignorování vaší přítomnosti. V těchto situacích jakoby už dopředu očekáváte další útok, ponižování, nepříjemné otázky, manipulaci a psychický nátlak.

Partner vás zdánlivě jemnými způsoby pokaždé přesvědčuje, že vše špatné ve vztahu je vaše chyba, že jste to vy, kdo vyvolává hádky, dokonce i urážky dokáže zaobalit tak, že se sami za sebe stydíte a dáváte partnerovi za pravdu

Psychický nátlak na vaše vědomí i sebevědomí je tak nenápadný, že o sobě skutečně začnete pochybovat a snažíte se zavděčit při každé příležitosti. Dynamika chování vašeho partnera, která je proměnlivá a nepředvídatelná, vás uvádí v neustálý zmatek, hlavně v okamžicích, kdy od partnera slyšíte na svou adresu velmi nepříjemné věci, které on ale vzápětí popře, a tvrdí vám, že nikdy nic takového neřekl, a že si vymýšlíte. V tom lepším případě vám sdělí, že je mu velmi líto, že mu nerozumíte, on se přece tak snaží, aby váš vztah byl bezchybný. Přitom ať se stane cokoliv, vždy vám obratně sdělí, že je to vaše vina.

Pokud partnerovy odhodlaně řeknete svůj názor, pokud řeknete, co skutečně cítíte, dokáže vás obejmout a něžně přesvědčit, že vaše pocity a názory nejsou správné. Vždy vás jemnou taktikou přesvědčí, že se mýlíte, a že jste to vy, kdo se má nad sebou zamyslet. Pokud předložíte ráznější argumenty na svou obhajobu, vždy je obratně zlehčuje a vše, o co se pokusíte, dokáže otočit proti vám. Většinou vás nenechá domluvit a každou vaši větu překroutí. Vznikne další hádka, z které vás samozřejmě opět obviní, řekne vám, že se s vámi nedá vůbec na ničem domluvit. Vzápětí, jakmile vás dostatečně zmate, vám opět dokáže láskyplně sdělit, že vás miluje, ale nemůže za to, že jste to vy, kdo nedokáže rozumně komunikovat. Ve chvílích láskyplného objetí začnete opakovaně o sobě uvažovat v tom smyslu, že je s vámi zřejmě něco v nepořádku, a jakmile dáte partnerovi za pravdu, ocitnete se tam, kde vás chce mít: pod jeho psychickým vlivem, pod vlivem strachu. Partner vám začne při každé příležitosti tvrdit, že jste to vy, kdo se musí změnit, jakékoliv verbální výpady vedené proti vám dokáže vždy dokonale popřít.

Pokud jste v klidu a o samotě, opakovaně vedete vnitřní dialogy s vaším partnerem, stále si jednotlivé situace dokola představujete a marně se snažíte přijít na to, kde se stala chyba. Matně si uvědomujete, že vás partner ovládá – pro vás nepochopitelným způsobem. Snažíte se přijít na to, proč to dělá,  ale strach z ukončení vztahu vám nedovoluje situaci zcela prohlédnout a od nátlaku a psychického vydírání se odpoutat. Nemáte se komu svěřit, vaše okolí považuje vašeho partnera za příjemného a hodného člověka. Není vám na blízku nikdo, kdo by vám řekl, že vy sama jste v pořádku, jen nežijete svůj život, přistoupila jste na to, že nesmíte mít vlastní myšlenky, vlastní názory a přání. Dostanete se do situace, kdy sice neztratíte partnera a „jeho lásku“, ale docela určitě ztratíte sama sebe, do situace, kdy nad vámi partner získá psychickou moc. Většinou si podstatu této situace neuvědomujete nebo nepřipouštíte, poddáte se a časem přestanete psychické násilí vnímat.

Možná si ani neuvědomíte, že si vás partner neváží, a snad vás ani nemiluje, a pokud tvrdí, že ano, potom „miluje“ spíše sílu moci, kterou nad vámi má a uplatňuje ji při každé příležitosti

Jen občas, pokud pohár, jak se říká, přeteče, se pokusíte s partnerem o tomto problému promluvit, snažíte se jej požádat, aby s vámi vedl rovnocenný rozhovor, ale neuspějete, váš partner reaguje slovy: „Miláčku já vůbec netuším, o čem to mluvíš, nesmíš být tak přecitlivělá (vztahovačná, výbušná).“ Se sebeobranou většinou neuspějete, už jen z toho důvodu, že vlastně ani nevíte, o co ve vašem vztahu vlastně jde, a jak velký máte problém. Nejistota vás vyvádí z rovnováhy, cítíte se unavená a zmatená, a čím dál častěji zaskočená jednáním vašeho partnera, které je často záměrně dvojsmyslné, což vás uvádí v ještě větší osobní zmatek. Trápíte se a je vám líto, že partner vaše pocity buď vůbec nerespektuje, nebo je znevažuje, vaše námitky a snahu vzájemně si promluvit pokaždé ignoruje, a vaše duševní bolest se prohlubuje. Manipulaci s vaším vědomím provádí váš partner tak sebejistě, že se občas sama sebe ptáte, kdo je tady vlastně „blázen“, zda vy anebo váš partner.

Ve vztahu, v kterém dominuje a stále se stupňuje partnerova vznětlivost, počínáte vnímat jakousi prázdnotu, lhostejnost a bezcílnost, vztah vám přestává dávat smysl, ale nedokážete se od svého partnera odpoutat a jeho verbální agresivitu tolerujete. Začnete se obviňovat a vytvářet si vnitřní programy o své vlastní nedostatečnosti. Stále věříte, že se situace změní a začnete si dávat pozor na to, co a jak říkáte, na to, co a jak děláte, stále se jen kontrolujete a vše ve své mysli soustředíte na jediné: partnera neprovokovat. Pod neustálou kontrolou sebe sama se nakonec vzdáte své spontánnosti, přestanete si věřit, stále budete přemýšlet, co a jak smíte říkat, a vaše stavy úzkosti se budou stupňovat. Přesto k podobným situacím bude docházet stále častěji a psychická manipulace se může dál stupňovat, obratnost manipulátora zdokonalovat, a vaše schopnost partnerovi, ale především sama sobě skutečně NASLOUCHAT se může ještě více oslabovat.

Pokud si nebudete všímat toho, že takto se k vám váš partner chová pouze pokud jste o samotě (beze svědků), a pokud nebudete partnerovi skutečně naslouchat a vnímat jeho skutečné vnitřní osobní pohnutky a skryté záměry, jen obtížně si uvědomíte, že jste obratně manipulována. Pokud budete naslouchat pouze v příjemnějších situacích, kdy vám partner říká: „Já tě miluji, nikdy bych ti přece neublížil, ty si stále jen něco namlouváš, já se jen snažím, abys byla šťastná…“, tak situaci, kdy jste obětí mentální manipulace, nikdy nerozpoznáte. Naopak, dostanete se do pasti, kdy budete obviňovat sama sebe z neschopnosti být dobrou partnerkou, a cokoliv se ve vztahu naskytne k řešení, bude vždy otočeno proti vám, včetně všech obyčejných a často hloupých banalit.

(Taková reakce bývá častá, protože pravidelná manipulace časem snižuje vnímání, oběť je zmanipulovaná natolik, že si sama sebe přestane vážit, a partnerovi, který ji v těch lepších společných chvílích přesvědčuje, že ji miluje, zcela důvěřuje. Tato situace ve vztazích nastává hlavně v případech, kdy jeden z partnerů – v roli oběti – se v podobném postavení nacházel již v dětství, případně v období dospívání, kdy psychickým manipulátorem mohl být jeden z rodičů.

Také z tohoto důvodu si mnohdy do svého života přitahujeme partnery, svým charakterem, chováním, jednáním a životním postojem, podobné jednomu z dominantních rodičů. V momentě kdy si uvědomíme, o co se ve skutečnosti jedná, a až v okamžiku kdy situaci vnitřně zpracujeme, až se přestaneme považovat za oběť a začneme si sami sebe vážit, teprve potom k sobě přestaneme přitahovat partnery tohoto typu.

Vážit si sám sebe a mít sám sebe rád je základem pro spokojený partnerský vztah. Nikdo nám do života nepřichází náhodou, partneři jsou pro nás pomyslným zrcadlem v tom smyslu, že jedině odhalením vlastních nedostatků (např. sebepodceňování), můžeme nastolit ve svém osobním životě klid a spokojenost.)

Častým a snad i jediným možným řešením energeticky nevyrovnaného partnerského vztahu bývá rozchod

Ať už vám partner nenápadně vyčítá cokoliv, pro něj je v tu chvíli důležité pouze to, že vám řekl to, co říci chtěl. Moc dobře si je vědom, přestože svá sdělení (výčitky, nadávky, sarkazmus, urážky) vzápětí popře, že vám jeho slova zůstanou v hlavě, a že nad tím, co se odehrálo, budete přemýšlet. Partner je spokojen s vědomím, že má nad vámi moc, že má váš život ve svých rukou, jeho dominance nad vaším světem jej zcela uspokojuje. Váš vnitřní zmatek se pouze prohlubuje z toho důvodu, že nedokážete reagovat na své pocity, naučila jste se nevěřit svým pocitům, které vám říkají, že jste ovládána, uvěřila jste partnerovi, který vás obviňuje, že je vše vaše vina. Vaše osobní realita není tvarována tím, co pozorujete, ale tím, co je vám vnucováno, že máte vidět a slyšet.

Pokud se stane, že si časem konečně uvědomíte, že s partnerem žijete ve zcela odlišných světech, máte nakročeno k jedinému možnému řešení: ze vztahu odejít. Protože partner nikdy nepřistoupí na váš požadavek, aby se změnil on, pokud to od něj začnete vyžadovat, dál bude předstírat, že vám nerozumí, a psychické násilí se může stupňovat. Váš partner nedovolí, aby nastala situace, kdy se bude cítit bezmocný, kdy bude pokořen a zbaven své moci. Psychické násilí dokonce může jednoho dne přejít v násilí fyzické, a to v okamžiku, kdy si váš partner uvědomí, že s ním jeho HRU na mentální manipulaci už dál nechcete sdílet. Chtít po ovládajícím partnerovi, aby se sám od sebe změnil, pokud nechce, je jako vzít dítěti oblíbenou hračku, což může v tom lepším případě skončit jen výbuchem vzteku.

Jestliže  si uvědomíte, že není možné přemýšlet nad každou větou, jak ji správně vyslovit, aby se váš partner nerozčílil nebo neurazil, že není možné neustále vysvětlovat, že to co jste řekla, jste myslela úplně jinak, než jak to váš partner otočil naruby. Nebo že není možné přemýšlet nad čímkoliv, co chcete učinit, i kdyby se mělo jednat třeba jen o změnu účesu či osobní volby, co si vezmete na sebe, jen proto, aby vám partner nic nevyčítal. Pokud si uvědomíte, že není možné žít v neustálém strachu, že něco neuděláte správně, přesně tak, jak partner očekává, přestože stejně nikdy dopředu nevíte, co od vás partner vlastně očekává, a svou reakcí vás šokuje, ať uděláte to či ono, potom je rozchod opravdu jediným řešením. Jakákoliv náprava takového vztahu může být nekonečná a může vést k ještě většímu pokořování a ubližování. Mentální, psychické a nakonec i fyzické zdraví je důležitější, než obavy a strach z rozchodu, který vám může navrátit sebevědomí a tím i duševní svobodu.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Poznámka: Pro zjednodušení výkladu tohoto partnerského problému jsem použila popis, kdy obětí je žena a muž je manipulátorem. Vycházím z předpokladu, (podle různých vyprávění životních příběhů), že častěji dochází k situacím, kdy obětí je žena a psychický násilník muž, už jen z toho důvodu, že ženy jsou citlivější a ovládat se nechají (opačným pohlavím) snadněji, než muži. Ale tento předpoklad neberu jako faktický, omyl může spočívat v tom, že muži se se svými příběhy nesvěřují tak často, jako ženy. To znamená, že docela častěji než se zdá, může docházet k psychickému vydírání a manipulaci také opačně, kdy obětí je muž a psychickým manipulátorem žena.

Související článek: Citové bariéry a vznik životních vzorců

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

 Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze