Jarní rovnodennost 20. března 2025 přesně v 10:01 hodin. Slunce vstoupí do znamení Berana

Ke konci března přichází okamžik, kdy se nebeské kyvadlo nakloní do rovnováhy. Den a noc, dva věční souputníci, se na okamžik usmíří, aby světu připomněly, že i protiklady mohou tančit v jednotě. Slunce překročí neviditelný práh, opustí znamení Ryb a vstoupí do znamení Berana a délka dne a noci se vyrovná. Přichází okamžik, který je po tisíciletí vnímán jako brána do nového cyklu. Energie jarní rovnodennosti pulzuje v žilách všech generací.

Se Sluncem v Beranu přichází energie rozmachu, růstu, akce, pohybu, hledání rovnováhy. Ale co je to rovnováha, ne-li přiznáním, že stín je součástí světla? Jaro nás učí, že i po dlouhém spánku přichází probuzení. Kořeny rostlin pod chladnou zemí trpělivě čekaly, a nyní se mohou napřímit a růst. Čas zimního odpočinku je jen předehrou k jarnímu prozpěvování v radosti a dobré náladě. Jarní rovnodennost nás vybízí: Hledej svůj střed. Očisti se od energie tíživých myšlenek. Nech staré odejít, ať může rašit nové.

Slunce se v čase rovnodennosti dotkne obzoru, my se zastavíme a nadechneme se vzduchu prosyceného vůní země. Neboť tento okamžik je branou — průchodem mezi tím, co bylo, a tím, co teprve přijde, možná v podobě příběhů, které nás neustále překvapují uvědoměním, že jsme součástí něčeho většího, než si jen dokážeme představit.

Slunce, ten ohnivý alchymista, vylévá zlatý nektar přes holé větve stromů a strmé kopce. Jeho paprsky jsou prastarými runami, které znají příběhy o životodárné síle. Každý dotyk světla je slibem pokoje pro duše, které naslouchají všemu, co je prozatím neznámé a vzdálené. Slunce neohřívá jen zem, ale rozpouští i ledy kolem lidských srdcí, aby z jejich potenciálu vykvetly první modlitby jara.

VNITŘNÍ MOUDROST – vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Vánek přichází jako neviditelné ruce tkadleny, jejíž prsty splétají vůně země a barvy mraků. Nese vůni vlhké hlíny, jež dýchá po dlouhém spánku, a v níž se skrývají kořeny paměti – vzpomínky na všechny roky, kdy jaro nakonec vždy přišlo. Vánek, letmo se dotýká tváří, jako by chtěl říct: Pamatuješ? Také ty jsi částí tohoto tance. A člověk, který se zastaví, cítí, jak mu vítr proplétá vlasy nitkami dávných, zapomenutých snů.

Ptačí zpěv je hymnou, kterou nebesa darují zemi. Kos, drozd, sýkorka – každý hlas tvoří most mezi nebem a zemí. Člověk, který naslouchá, překračuje hranice obyčejného vnímání. Stává se kmenem stromu, jenž cítí proudění mízy, stává se větví, jež se chvěje v souhře s ptačím srdcem. Ptáci nezpívají o naději – oni jsou okřídlenou nadějí.

A pak přicházejí květiny – poslové země, jež prorážejí temnotu jako hvězdy prorážejí noc. Sněženky, bledule, petrklíče, fialky. Jejich okvětní plátky jsou svitky, na něž přírodní duchové píšou o nejstarším kouzlu vesmíru: Život vždy zvítězí. Jarní květy jsou křehké, ale nezlomné, pomíjivé, ale věčné v cyklu návratů. Když se člověk skloní k prvním fialkám, cítí, jak jeho vlastní nitro pulzuje v rytmu kořenů zapuštěných do rodné hlíny. Všichni jsme větvemi téhož stromu, jehož bohatá koruna sahá až ke hvězdám.

Slovanská bohyně jara Vesna, paní ohně a první jarní bouřky, bohyně zosobňující jaro v rozpuku, se s radostí ujímá vlády, přináší optimismus a příval nové energie

Jarní rovnodennost není jen okamžikem v kalendáři. Je to mystický rituál, při kterém vesmír otevírá brány mezi světy. Stačí vkročit bosýma nohama na vlhkou trávu, nechat Slunce psát runy života na kůži a vdechovat vůně jara. Symbolem obnovy života, začátku nových cyklů a probuzení přírody po zimním spánku je element vzduchu, zelenající se příroda, stromy líska a bříza, zelené rostliny a první květiny, v jejichž vůni a barvách je zakomponovaný „oheň stvoření“. Symbolem jarní rovnodennosti jsou v některých kulturách vlci a jejich právě se rodící mláďata.

Jako sváteční barvu zvolíme zelenou pro růst, žlutou pro sluneční sílu a bílou pro čistotu. Použijeme vykuřovadla – vonný dým kadidla, myrhy nebo šalvěje. Narcisy, tulipány, sněženky, pentlemi zdobené zelené věnce použijeme jako dekorace. Přípravu svátečních pokrmů doplníme jarními bylinkami. Provedeme sváteční, symbolický výsev semen květin a bylin.

Vytváření oltářů s květinami, svíčkami a krystaly (např. ametystem pro klid nebo růženínem pro lásku) pomáhá propojit se s energií svátečního období. Zaříkávání zaměřená na prosperitu nebo osobní transformaci se provádějí za úsvitu, kdy je hranice mezi světy nejtenčí. Meditace v tento den často směřují k očištění mysli od zimního stagnování a k přijetí nových záměrů. Je to chvíle, kdy lze „zaset“ myšlenky a touhy, které mají ve správném čase uzrát a proměnit se v něco nového.

Dnešní spiritualita přetváří staré zvyky do osobních ceremonií. Jarní úklid domova slouží k vytvoření prostoru pro novou energii. Výsadba květin nebo bylin v květináči může být živoucím talismanem pro splnění přání. Psaní dopisů vesmíru, které shrnují, co chceme pustit a co přivítat, je další mocný nástroj. Rituály očisty, jako je pálení starých předmětů nebo symbolické omývání vodou, odkazují na potřebu zbavit se minulých zátěží. V mnoha starověkých kulturách byl příchod „nového roku“ spojen se spiritualitou jarní rovnodennosti, která symbolizovala obnovu přírody a začátek zemědělského cyklu, obnovu kosmického řádu a znovuzrození.

Jarní rovnodennost – symfonie radosti
V zahradách, kde mráz ještě včera kreslil květy z ledu, teď ožívají pupeny jako tisíce drobných zázraků. Ptáci oslavují nebesa svými písněmi, a déšť, už ne ostrý jako břitva, omývá oblázky cest, aby připravil půdu pro nové stopy života. Všude vládne pohyb, šedivá mračna se trhají na kusy a odkrývají zářivou modrou, a lidé, jako by slyšeli volání dálek, odkládají smutek a vycházejí vstříc jarnímu Slunci.

Světlo, ten živý tvůrce, prošívá svět zlatým vláknem prozření. Překresluje krajinu po zimě a vrací barvu trávě, v korunách stromů se probouzí nový život, a včely sní o pylu, kterého je prozatím poskrovnu. Krokusy prorážejí stíny zimy, v potocích se zrcadlí nebe širé, každá kapka vody světlem rozevlátým dýchá. A člověk stojí v nádherné krajině, ruce nahé, chytá paprsek, co přichází z výšin nedostižitelných. V každém paprsku světla se chvěje touha po tvůrčím projevu, touha nekonečná jako samo bytí.

Právě v těchto chvílích se rodí radost. Radost z okamžiků, kdy se čas zastaví a duše cítí, že existuje. Bez smutku by radost ztratila kouzlo, bez radosti by smutek byl nedozírnou propastí. Jaro rychle pomine, je to jen chvíle, než se čas překotí v horký dech léta.

Související články: Chvála Slunci a požehnání jarní rovnodennosti, Jarní rovnodennost – radost bohyně Vesny

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze