Jsme připraveni ulehčit sami sobě břímě života? Jsme smířeni s tím, že nikdo jiný to za nás neudělá?

Pokud nás něco zatěžuje, pokud na svých bedrech neseme nějaké břímě, měli bychom zvážit, zda skutečně má takovou váhu, jakou danému břemenu přisuzujeme. Možná stojí za úvahu, zda nějakou váhu vůbec má. Ať už se jedná o váhu ve smyslu hodnoty nebo tíhy.

Dokážeme si včas uvědomit, že čím více je naše psychika křehká, tím méně duševní tíže unese? Proč v nás vzniká přesvědčení, že máme-li nějaké břímě, jsme nuceni nést jej až do konce? Do konce života? Jsme schopni jednou za čas, nebo navždy, odložit své břímě? Každý si nese své břímě, to své někdy hájí, jindy zatracuje. To své někdy stále vyzdvihuje a dává na obdiv, a přitom ani není schopen vidět nebo uznat břímě druhých. Pokud o té své těžké záležitosti stále dokola mluvíme a litujeme se, potom je ten náš náklad, který jsme se na úrovni podvědomí rozhodli nést, stále těžší a těžší. Takový je zákon vesmírné přitažlivosti. Nápovědu, jak se k věcem, které nás zatěžují postavit, můžeme najít v různých příkladech a otázkách, na které si ale musíme odpovědět jedině my sami.

Jakou váhu má například břímě odpovědnosti vámi nesené za někoho druhého?

Vytvořili jste si tíhu odpovědnosti za někoho druhého vy sami? Anebo na vás někdo druhý svou lehkovážnost nebo lenost hodil? Skutečně chcete nést takové břímě? Podobné je to v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že se musíme obětovat pro druhé. Ale může to být také opačně. Není náhodou to, že jste ke svému okolí přísní a vyžadujete, aby bylo vždy po vašem, zbytečné břímě, které přináší jen samé problémy, a které ze sebe nedokážete shodit z pouhého zvyku? Stavět se do role přísné matky nebo přísného otce může být břímě na celý život. Možná stačí uvědomění, že mít v rodině zarytého despotu není žádné terno, spíše se nabízejí slova přítmí a temno. Otázkou je, zda si člověk, který vykazuje despotické sklony, dokáže sám od sebe uvědomit, že některé jeho povahové rysy představují nevědomé břemeno, které je příčinou mnoha tíživých situací.

Nebo taková obyčejná, pozitivně myšlená starostlivost, shrnutá do slov „konat dobro“

Napadlo vás někdy, že vaše přehnaná starostlivost může pro druhého být břímě, které těžce nese, pokud se mu neustále pletete do života? Pokud se druhým přestanete motat pod nohama, tedy pokud přestanete překážet, odhodíte hned několik těžkých břemen. Vy sami se zbavíte zbytečného nákladu, začnete mít více času pro sebe a svůj život, a život ve finále ulehčíte všem zúčastněným. Zvažte, zda jde skutečně o břemeno, které musíte nést. Zda skutečně musíte plnit úkoly, které vymýšlíte vy sami a přitom je plníte s tíživým povzdechem. A navíc ještě očekáváte vděčnost, která stejně nepřichází. Možná bude stačit přiznat si, že se jedná pouze o váš osobní program, o vaše přesvědčení, že se o někoho musíte neustále starat, protože on sám by to podle vaší vnitřní víry nezvládnul.

Zvláštní břímě můžeme vidět v nechtěném daru, nebo v nevítaném dědictví

Břímě rodového zatížení také často bývá opravdu těžkým nákladem k nesení, obtížnou situací, obtížným úkolem k řešení. Velkou psychickou zátěží bývá neúnosné břemeno viny, břímě minulosti, kterou bychom pokud by to bylo možné nejraději vymazali ze svého života. Ale i to je možné, pokud takovou záležitost vymažeme ze své mysli a následně ze svého podvědomí, nebude se nám připomínat a přestane nás tížit. Podvědomí můžeme přeprogramovat, dá to sice trochu práce, ale ve výsledku to stojí za uváženou. Pochopme své myšlenky jako energie v prostoru, nejsou to jen pouhá slova objevující se v naší mysli, procházející hlavou obtěžkanou vším možným. Myšlenky procházejí celým tělem a pohybují se prostorem, myšlenky se silnou energií přesvědčivosti se k nám vrací zpět do reality. Velký pozor si musíme dávat na myšlenky, které působí jako jed.

Posedlost nést na svých ramenou všechna břímě světa, myslet si, že jsem předurčen k záchraně lidí a světa, může být prostoupena negativní energií, která je vidět nebo cítit na první pohled. Tíha takového břemene nemusí mít valnou hodnotu. Naopak, ani si nemusíme uvědomit, jak nám přítěž samozvaného vůdce nebo spasitele nakonec dokáže „zkřivit páteř“. Jakou váhu má břímě vůdcovství nebo břímě stavění se do role spasitele? Proč tíhu vůdcovství, pokud jste si tuto roli sami nevybrali, pokud jste do této role byli postaveni shodou nějakých okolností, vůbec nesete? Neříkáte si občas zoufale: „Tohle ale vůbec nemělo být moje břímě!“ S tímto souvisí zvláštní mystické schopnosti, které také mohou být přijímány jako nevítaný, danajský dar. Možná vám to nikdy nepřišlo na mysl, ale i talent, vloha, schopnost, fortel, dovednost nebo nadání může být určitým způsobem vnímáno jako břímě. Ne každý je schopen unést břemeno stálé pozornosti nebo slávy. Se slávou souvisí také břímě pýchy, sebestřednosti a ješitnosti.

Jakou váhu asi má v podvědomí vypěstované břemeno závisti?

Zatěžovat se závistí může být břímě na celý život. Zde se nabízí rčení: „Přej a bude ti přáno“. Pokud však závist nebo nepřejícnost není vaše břímě, pak máte důvod k oslavě. Důvodem k oslavě nejsou záležitosti finančních těžkostí. Těžkou váhou se vyznačují finanční břemena, není snadné vléct za sebou těžké břímě dluhů, zvládat daňová břemena a různé finanční závazky. Tady je na prvním místě zhodnocení osobního, podvědomého přístupu k penězům, k vnitřnímu přesvědčení o celoživotní chudobě nebo bohatství, k programům uloženým v podvědomí. Pokud se o negativním přístupu k penězům stále utvrzujeme ve svých myšlenkách, tehdy se rozum a myšlenky shodují s programem chudoby uloženým na podvědomé úrovni. Jak o svých záležitostech přemýšlíme, taková je naše realita.

Pokud váš život zatěžuje břemeno nenávisti, neschopnosti odpouštět, pak je to vaše rozhodnutí, a nikdo jiný, než vy sami nemá moc z vás tuto nepříjemnou svízel sejmout. Podobně je to s břemenem zahořklosti, zlosti a věčné nespokojenosti, vztahovačnosti nebo pomstychtivosti. Někdy neseme na svých bedrech tíhu důkazního břemene, pokud si myslíme, že každému na potkání musíme dokazovat svou pravdu, hádat se a obhajovat každý svůj názor.

Někdy jsme odhodláni nést ve své náruči sladké břímě lásky

Láskyplná myšlenka, jenž je součástí citového prožívání, je energií pramenící z oblasti srdeční čakry, prosvětluje auru a vyzařuje do okolního prostoru. Pokud budete vědomě myslet na lásku, z pozice srdeční čakry, můžete cítit neboli prožít, jak tato energie přesahuje vaše tělo. Podobně přesahují energetické pole hmotného těla myšlenky související s touhou vlastnit a tím druhému upřít svobodu. Nebo myšlenky žárlivosti, to je hodně silná káva. Pokud váš život zatěžuje (chronická) žárlivost, jste schopni položit si otázku, zda na svých ramenou náhodou nenesete trampoty žárlivosti, které ve skutečnosti nemají žádné reálné opodstatnění? Tady je třeba zpozornět, neopodstatněná žárlivost, čím více jí budeme ve svých myšlenkách a obavách dodávat energie, se nakonec může skutečně zhmotnit. A stane se pravdou, a vaše podvědomí, kterému se podařilo těžce vybudovaný program zrealizovat, bude mít konečně důvod k „uspokojivé radosti“. Avšak vaše uplakané srdce radost mít jistě nebude.

Jak přemýšlíme o stárnutí, jak vůbec pohlížíme na stáří?

Uvědomujeme si, že také jednou poneseme břímě stáří? Nebo se podobnými myšlenkami dokonce s hrůzou v očích při pohledu do zrcadla strašíme? Případně to může být tak, že pro nás otázka vztahující se k pojmu břímě stáří neexistuje vzhledem k tomu, že jsme tento pojem (rozuměj negativní program v osobním vztahu ke stárnutí) zavčasu vymazali ze svého podvědomí. Zde je dobré připomenout, že občas je žádoucí zbavit se tíhy, možná i břemene (pokud to tak vnímáme) zemské přitažlivosti. Občas si dovolit bezstarostně létat v oblacích, bez ohledu na starosti, bez ohledu na věk, je osvobozující a povznášející.

Časoprostorový tanec lidské mysli bývá nevyzpytatelný. Realita a stav mysli spolu úzce souvisí, neúspěchy a ztráty můžeme mít zakódované v životním programu svého podvědomí. Jsme to my sami, kdo v sobě pěstuje například myšlenky nebo přesvědčení, které nás zraňují. Myšlení není vysíláním pouze uvnitř sebe. Myšlenka je informace, která přesahuje fyzické tělo. Myšlenky, které přichází jakoby sami od sebe, se objevují neustále, pokud se jimi nenecháme rozptylovat tak se rozpustí a zmizí. Energie neuchopené, nijak nevyhodnocené myšlenky se rozplyne, síla, kterou by nás mohla ovlivnit zůstane nulová. Kvalita myšlenek udává rytmus životu. Každý den, měsíc nebo rok nese jiné životní téma. Život se odvíjí od určité linie myšlení. Pokud se držíme myšlenkových linií, které jsou svazující, nebo linií, které nám vnutil někdo jiný, životní cesta neubíhá tak, jak bychom si přáli.

Intuitivní myšlenky, které mají vážnější podtón, upozorňují na skryté procesy, které mohou souviset s okolnostmi, které podceňujeme. Někdo může intuici vnímat a uvědomovat si ji, přesto se cítí bezpečněji, pokud se přikloní k racionalitě. Rozum sídlí v levé mozkové hemisféře, intuice a podvědomé informace sídlí v pravé mozkové hemisféře, zachovat se moudře znamená jednat na úrovni obou mozkových hemisfér. Určitá rozumová kontrola je nutná. Odpojit se od rozumové kontroly znamená nekontrolovatelný výbuch emocí, hysterický záchvat, zkratové jednání, výčitky, lítost, hysterický pláč. Harmonie, vnitřní rovnováha nebo vnitřní klid znamená, že uvedeme do souladu své myšlení, cítění a také chtění.

Každý den se můžeme rozhodnout láskyplně se o sebe starat. Vnitřní myšlenkový život lze přetvořit pouze zevnitř, nikdo jiný to za nás udělat nemůže. Představte si vaše energetické pole jako jezírko, do kterého vhazujete buď květiny (pozitivní myšlenky) nebo kameny (negativní myšlenky a přesvědčení). Květiny zlehka plavou po proudu pozitivních vln nebo variant života, kameny jsou těžké a padají ke dnu, kde se usazuje tíživá energie, která nesena spodními proudy přitahuje negativní varianty životních příběhů.

Diskuze