Kouzlo náprstníku, květiny pro lesní víly

Skřítkové a okřídlené drobné víly, tvořené dechem lučních květů, nás doprovázejí po stopách tajemství přírody na každém kroku. Kaskády zvonků rozkvetlých květů náprstníku nám dávají tušit přítomnost drobných víl, ochránkyň lučního a lesního království. V růžových, fialových, purpurových a karmínových zvonkových květech přečkávají každou noc v tiché bdělosti, vědomi si svého poslání: chránit nejen drobné, nadpřirozené bytosti, ale také paměť krajiny. A s každým ranním kuropěním, znovu a znovu, rozehrávají květy náprstníku s magickou esencí v podobě ranní rosy zvonkohru mocných a kouzelných energií, rezonujících v harmonii s okolní přírodou.

Náprstník v lese nemáme trhat, aby se víly mohly s příchodem noci vrátit do svých skromných úkrytů

Víra ve víly, lesní skřítky a kouzelné přírodní bytosti je známá především z tradic pocházejících z krajů severní Evropy (Skandinávie, Norsko). Možná nesmíme tuto pohádkově krásnou rostlinu zbytečně trhat také z toho důvodu, že v některých krajích je dokonce symbolem tajemství smrti.

Náprstník, rostlina z čeledí jitrocelovitých, se zajímavým jménem „digitalis purpurea“, je symbolem duše pobývající dočasně v lidském těle, která v opojení pozemskou iluzí pozapomněla na svůj jemnohmotný původ. Dalším racionálním důvodem může být, že tato rostlina je smrtelně jedovatá. S náprstníkem, kterému se také říká „vílí rukavičky“ je třeba zacházet v rukavičkách, a pokud možno se přímého kontaktu s touto krásnou, ale jedovatou rostlinou raději obloukem vyhnout. Květomluva jazykem lesních a lučních víl nám říká: „Zeširoka mě obejdi“.

Mimo to je náprstník, především díky své půvabné, karmínově červené barvě symbolem žáru spalující lásky, ale díky své toxicitě je také symbolem neupřímnosti a ničivé energie žárlivosti.

Náprstník je rostlina Slunce, do života vnáší lásku, ale také energie trápení, které s láskou souvisí.

  Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze