Kouzlo versus synchronicita

Člověk by skoro uvěřil na kouzla a strašidla. Kouzlo je záležitostí duševní síly a inspirace. Každá pohádka, která kdy spatřila světlo světa, jistě byla stvořena na základě inspirace navazující na ony tajemné, paralelní světy. K pohádkám a bájím patří kouzla a čáry. Můžeme se vydat po jejich stopě. Právě zde si však musíme objasnit inspirující pojem ,,kouzlo“. Kouzlo je ,,pouze“ slovo, avšak krásně a harmonicky rezonující. Vyvolává v nás příjemné asociace, představu splněných přání, přestože jeho význam může být zavádějící, pokud si jej budeme spojovat pouze s kouzlem z pohádky. To by bylo moc jednoduché. Kouzlo je jen jiný výraz pro ,,následek“ – každá příčina vyvolá určitý následek. Magickým kouzlům musíme přednést slova, myšlenky a emoce, svázat je do harmonické rezonance s naší ideou. Sjednotit myšlenkové proudy a osvětlit jimi temnotu. NIC SE NESTANE SAMO OD SEBE! Náš život je produktem nás samých. Pokud chcete cokoliv změnit, nebojte se používat výraz kouzlo. Potom vynaložte přesně mířenou energii, vynaložte dostatek úsilí a trpělivosti.

Prostředky k uskutečnění záměru, snů a představ jsou především – slovo, myšlenka, jasná vize a čin

Soustředění, představivost, snění a vizualizace. Nezbytné jsou pozitivní myšlenky zaměřené na cíl, procítění emocí a pocitů v návaznosti na přání. Dále dostatečné opakování a víra, bezmezná důvěra, taková, která hory přenáší. Tím vytvoříme přitažlivost, rozkmitáme potřebné energie, napojíme se na morfická pole. Toto je základ každého kouzla. Jakákoliv další činnost, včetně různých pomůcek a rituálů, už je pouze jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Postačí, pokud opravdu vroucné přání budeme pouze šeptat po větru, pokud se dokážeme odpoutat a dokonale se koncentrovat bez různých pomůcek přitahujících potřebnou energii. A pokud naprosto dokonale splníme základní podmínky tvoření v rámci cesty pozitivní magie.

Tajemné kouzlo synchronicity

Potkáte-li ,,kouzelného dědečka“, pomyslíte si, že se stalo kouzlo, nebo si zpětně uvědomíte příčiny a následky například myšlenek? Nebo si uvědomíte synchronicitu událostí, shody okolností po sobě jdoucí, které jste v chaosu ostatních událostí nepřehlédli a následovali jste jejich inspirující našeptávání? Každé rozhodnutí má vliv na vnější okolnosti, vytváří a přivolává synchronicitu. Zákon synchronicity zasloužil by pojmenování – duchovní princip. Jsme-li dostatečně pozorní, všímáme si všech kauzálních vztahů odvislých od příčin a účinků. Pravda je, že postřehnout naprosto všechny kauzální děje je složité a patrně nemožné. Některé jsou odvislé od vyššího řádu, od karmických dluhů. Od toho, co se máme v tomto životě naučit a pochopit. Proto se v našem životě objevují koincidence, které nejsme tak docela schopni ovlivnit, pokud je nepostřehneme usazeni v přítomném okamžiku. Vnější okolnosti zdají se být nepředvídatelné, obzvlášť pokud platí, že osud je nám částečně předurčen. V hlubších souvislostech můžeme objevit, že mezi jednotlivými ději, zdánlivě nesouvisejícími, existují nenápadné vzájemné vazby.

Vždy ale záleží na naší smysluplné reakci. Na rozhodnutích, která vytvářejí další kauzální děje, další řetězové reakce. Synchronicita (časová souhra událostí, kdy zdánlivě neexistuje příčinná souvislost) je spolutvůrcem našich osudů, jak jednotlivců, tak celých národů. Někdy nám korespondence poukazující na spojitosti jednotlivých událostí začnou být zcela zřejmé až s odstupem času, až si je dokážeme logicky vysvětlit. Zaměřujeme se příliš jednostranně, sice si všímáme jednotlivostí, ale neumíme je propojit s celkem. Osud máme částečně stanoven, svou pozorností však jej rozvíjíme pozitivním směrem. Svou nepozorností přehlédneme varování (také v podobě znamení nebo snů) a můžeme sejít na scestí. Pokud bychom dokázali naše vědomí otevřít až k nejvzdálenějším vesmírným dálavám, došlo by nám, že synchronicita je přírodní zákon, který se začal projevovat vzápětí po vzniku vesmíru.

Jsme-li stále v přítomném okamžiku, potom jsou i naše spontánní rozhodnutí správná

Plní se nám přání, stávají se zázraky. Spontánní, zdánlivě nečekaná rozhodnutí se mohou později ukázat jako předvídání následných událostí. Jsou předzvěstí koincidencí přicházejících zvenčí, těch, které nemůžeme zcela ovlivnit. Pokud postřehneme souvislosti, určitý vliv na přicházející události přece jen máme. Nesmíme zapomínat, že oním kouzelným zaklínadlem jsou pozitivní myšlenky a činy. Nad něčím uvažujeme a v pozadí myšlenek se nám nenápadně mihnou slova: ,,Nedělej to, neříkej to, nechoď tam, vrať se, rozmysli si to…“ Ovšem náš myšlenkový proces je natolik zbrklý a ukvapený, že těmto nenápadným indíciím z podvědomí nevěnuje pozornost. Přitom právě tato pobídnutí skrytá v myšlenkovém pozadí jsou nesmírně pravdivá. Pokud se nám náhle zjeví dlouho hledaná odpověď na nějakou otázku i to je synchronicita.

Odpověď přišla právě včas. Pokud nám z nějaké příčiny ujede autobus a my později zjistíme, že havaroval – i to je synchronicita. Jdeme kolem knihkupectví a spontánně si koupíme knihu, ačkoliv jsme to neměli v plánu. Pak v ní zalistujeme a zjistíme, že obsahuje přesně ty informace, které potřebujeme znát. Je nutné všímat si mnoha dalších zdánlivě obyčejných okolností, provázejících nás na každém kroku. Ne vždy si však uvědomujeme přímé dopady. Jako v případě, kdy denně chodíme stále stejnou trasou, najednou nás ,,cosi“ pošle jinudy – poslechneme, a nevědomě se tak dost možná vyhneme určité negativní události. Jindy jedeme vlakem, podřimujeme a najednou nám v bleskovém snu ,,kdosi“ přikáže zatáhnout ruční brzdu. Zmateni poslechneme. Vzápětí se ukáže, že na trati leží vyvrácený strom. Takové příběhy se skutečně stávají.

Zobrazit všechny eKnihy

Stejně tak, pokud si vzpomeneme na bývalého spolužáka, kterého jsme už několik let neviděli a ještě téhož dne jej jakoby náhodou potkáme. Zde je ale nutné rozlišit, zda jsme vzpomínku na podvědomé úrovni vyvolali my sami, tím pádem pro nás může mít daná osoba důležité informace a podobně. Nebo to může být naopak – vzpomínku v nás vyvolal spolužák. Jsou to jeho myšlenky, které se pouze zdají být naše. V tom případě je zřejmé, že od nás cosi vědomě či nevědomě očekává. V tomto případě je na nás abychom příteli nějakým způsobem pomohli nebo projevili náklonnost.

Diskuze