Kvantová evoluce, vícerozměrný prostor a holografický vesmír?

Život v harmonii a tvořivém pohybu znamená: nepřijímat nejisté představy pevně daného osudu, umět improvizovat, sledovat synchronizace. Neutíkat před realitou, a přesto se nespoléhat jen na pevně dané společenské normy, nenechat si vnutit omezující dogmata, se kterými vnitřně nesouhlasíme. Neodklánět se od osobní pravdy, v kterou intuitivně věříme. Společenské normy mohou vytvářet falešné iluze jistoty a často to dělají. Závislost na jistotách je pro život omezující. Osvobozující je zbavit se starých myšlenek a zkostnatělých názorů. Neobklopovat se zbytečnostmi, od konzumního materialismu přejít ke svobodnějšímu minimalismu. Spoléhat se na své schopnosti, nebát se nových začátků. Nebát se stárnutí ani smrti. Vědomě žít přítomným okamžikem.

Vícerozměrný prostor dokážeme vnímat jen ze svého středu: přímou osobní zkušeností, pobýváním v přítomném okamžiku

Třírozměrný prostor je složitější pozorovat objektivně, protože jsme jeho součástí. Skutečně objektivně bychom mohli pozorovat třírozměrný prostor pohledem z jiné dimenze. Podobně jako nás mohou pozorovat bytosti nehmotných sfér. Obtížně představitelné na tom je, že vícerozměrný prostor se nachází, neviděn, všude kolem nás. V pohanském dávnověku vnímali lidé svět více jako duchovní nežli hmotný. Svátky pohanského kola roku jsou založeny především na uctívání přírodních energií. Až to plně přijmeme, ta největší tajemství a moudrost přírody objevíme uvnitř sebe, ve vlastních srdcích. Pohan, obyvatel dávného venkova, není neznaboh. Pohan je prostě a jednoduše člověk žijící v sepětí s přírodou a řídící se přírodními zákony. Avšak názory mnohých jsou založené na tom, jak energie a vlivy pohanského vnímání co nejvíce „pohanit“, tedy ponížit nebo zneuctít.

Můžeme se skrze trhlinu v čase ocitnout v jiné realitě? Napojení na paralelní svět probíhá skrze změněný stav vědomí, tedy napojení mentální či psychické. Vnitřní psychický stav umožňuje, za určitých podmínek, zažít zkušenost překračující třírozměrný prostor. Jedině tak dojdeme k poznání, že ten náš svět není jediný, že paralelních realit je nekonečně mnoho, a že každá z nich je svým vlastním originálem. Vzhledem k tomu, že čas na úrovni Universa neexistuje, není nic podivného na jemnohmotných realitách, které vypovídají jak o vývoji planety Země, tak o vývoji člověka – směrem do (pozemské) minulosti i budoucnosti.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Napojením se na informační energetická pole můžeme vnímat poselství vyšších sfér. Některá tato poselství nám říkají, abychom se zamysleli nad tím jak žijeme, jak svým konzumním způsobem žití devastujeme rodnou planetu. Je docela možné, vzhledem k „živosti energetických informačních polí“, že některé nadpozemské síly, snažící se s námi komunikovat, jsou v podstatě energie generací lidí žijících na Zemi v budoucnosti? Vzhledem k tomu, že „čas neexistuje“, a že v místech, odkud tyto zprávy přichází, existuje lidská civilizace na vyšším stupni vývoje, ovládá například mentální schopnost vracet se do minulosti k vlastním předkům – tedy k nám do naší současnosti. Potom nás skutečně mohou varovat před neudržitelnou skutečností, do které se bezhlavě řítíme, pokud místo uctívání přírodu devastujeme tím, že už nám téměř nic není svaté.

Černý diamant představuje tajemství, které propojuje vše ve vesmíru. Diamanty (živel země) vznikají pod vysokým tlakem, svou roli zde hraje živel vzduchu – pohyb, a živel ohně – vysoká teplota, živel vody zde poukazuje na „mystické tajemství transformace vody v plynné skupenství“. Diamanty jsou téměř nezničitelné, zničit diamant nebo spíše upravit jeho povrch – můžeme zase jen diamantem – speciálně upraveným. Případně můžeme diamant tvarovat za použití speciálního brusného kamene, který je tvrdší než diamant, nebo za pomoci laserových paprsků.

Vystavení lidského nitra „velkým tlakům silového pole“ z nás může odstranit neboli obrousit všechnu povrchnost.

Zajímavé jsou také souvislosti s definicí laserového paprsku: Světlo laseru se vyznačuje neobyčejnými vlastnosti, princip laserového paprsku spočívá v tom, že je maximálně úzce uspořádaný do jednoho směru. Světlo laseru je soudržné, dokonale uspořádané a nerozporné, jeho podstatou je, že se ani na velkou vzdálenost nerozptýlí. Zařízení, v kterém je „laserový paprsek modelován“ jeho energii zadržuje a koncentruje do rozhodujícího okamžiku, kdy je jeho síla cíleně uvolněna a laserový paprsek je vyslán na místo určení. Rezonátor je součást přístroje, který vytváří laserové paprsky a je tvořen zrcadly.

Zde si můžeme připomenout symboliku střelce, luku a šípů. Střelec představuje vědomí ega (malé já), schopné napojit se na vyšší Já. Luk představuje „místo“, kde je ukotven záměr, přesvědčení, vize, nosná a dokonale uspořádaná myšlenka. Šíp představuje nezdolnou žádostivost duše, představuje sílu koncentrované myšlenky, koncentrovanou „energie světla“. Lučiště je napínáno vůlí – volní silou. Šíp (energie či síla koncentrované myšlenky) vystřelený přímo do nebe představuje spojení duše a Ducha. Součástí života také je, že lučiště může být napínáno (nevědomou) „silou osudu“, to, co vysíláme se k nám zrcadlově vrací zpět.

Informace, které předkládám, spolu na první pohled nesouvisí, jsou zde proto, aby podpořily představivost a snadnější pochopení principu „magického tvoření“. Možné odpovědi na otázky, které si lidstvo klade poslední dobou stále častěji, můžeme najít ve svém nitru a zároveň přijímáním vnějších informací, na které se dokážeme podívat z různých úhlů pohledu. Primárně jde také o skutečnost, že do dnešních dnů nevíme odkud jsme vlastně přišli, a kdo tu byl před námi. Byl-li někdo. Tady a nebo někde jinde. Neznáme všechny kapitoly lidské existence. Věříme na evoluci. Evoluce, co to je? Nejspíš jde o čistou evoluční magii, protože i vědci se v poslední době přestávají v pradávném vývoji člověka orientovat. Evoluce patrně nešla přímou, krasopisně nalinkovanou, lineární cestou, jak se stále paličatě domníváme. Je-li tomu tak, brzy již přejmenujeme evoluci na: ,,kvantovou evoluci“. Dle mého názoru, (a ten mám intuitivně snad odjakživa), Darwinova teorie evoluce není tak dokonalá, jak se zdá být.

Jsme nedílnou součástí multiuniverza, kvantového Vědomí vesmíru, přesto se musíme spokojit s tím, že náš svět obyčejně vnímáme pouze trojrozměrně

Pozemský život se odehrává ve světě ,,čtyřrozměrném“, pokud k prostoru přidáme čas. Nejedná se ale o skutečný čtyřrozměrný prostor, proto je nazýván: ,,čtyřrozměrné časoprostorové kontinuum“. Jde o prostor – délka, výška a šířka – prodloužený o čas. Čtvrtý rozměr představuje TRVÁNÍ věcí, jevů, dějů. Čas, který je svým způsobem mentální konstrukcí, představuje rozměr trvání (dimenzi trvání). Čas tedy můžeme v hlubším smyslu vnímat jako věčnou přítomnost. Připustíme-li však věčnou přítomnost, musíme také připustit energetická pole tvořená vesmírnou kvantovou pamětí, jinak zvanou morfická nebo morfogenetická informační pole. A smířit se s tím, že každý jeden z nás vytváří myšlenkami a představami své vlastní energetické pole vědomí, kam ukládá všechny své sny, představy a vize a svými činy se pod ně podepisuje. Morfogenetické pole (kosmická paměť) je informační databází, ze které lze čerpat informace na základě „morfické rezonance“ bez ohledu na mentálně vnímaný prostor a čas.

Pomůže nám fantazie odhalovat tajemství vesmíru a života? Bez pochyb ano. Fantazie je tu proto, abychom ji použili v momentě, kdy se setkáme s něčím, co nelze rozumem vysvětlit. Fantazie ve spojení s intuicí a citem může poodhalit různá tajemství. Nejen to, fantazie je spolutvůrcem naší reality. Sny a touhy se nám snáze podaří naplňovat, pokud umíme správně používat iracionalitu, fantazii, představivost a imaginaci. Jen probuzené, svobodné a kreativní srdce může najít, za pomoci vědomé vizualizace, myšlenek a síly emocí, zapomenutý směr životní cesty.

Vesmír si můžeme představit jako holografický svět frekvencí a vlnění, jako kvantově-holografický svět, a člověka jako aktivního činitele v holografickém vesmíru, schopného potřebné informace vtáhnout do sebe přímo ze Zdroje. Například z energetického hologramu Slunce. Potom si také dokážeme představit evoluci jako „změnu hologramu“ lidského vývoje, změnu sledovanou v dlouhodobém měřítku, nebo změnu v podobě takzvaného „kvantového skoku“. Lidské vědomí a vědomí Vesmíru spolu souzní v podobě holografické rezonance, kvantově holografický pohled na lidské vědomí je „hudbou budoucnosti“.

Bílou barvu považujeme za posvátnou, obsahuje v sobě všechny barvy spektra. Černá všechny barvy naopak pohlcuje. Proč je zrovna bílá barva posvátná? Možná nemáme všeobecné povědomí o tom, že barva Slunce je ve skutečnosti bílá.

Wikipedie: Teplota na povrchu Slunce je asi 5 800 K, proto má maximum vyzařování na vlnové délce 501 nm, což je v (žluto)zelené části viditelného spektra a lidé ho ze země vnímají jako žluté (směrem do modré části spektra záření ubývá rychleji). Skutečná barva Slunce je však bílá (nejlépe je tak vidět mimo zemskou atmosféru).

Jaký je rozdíl mezi fantazií a představou?

Představa je pouze vybavení si něčeho reálného, kopie či popis skutečnosti, kdy nepřidáváme žádné nové prvky. Jde o opakování již známého. Abychom si dokázali cokoli do detailů představit, potřebujeme mít dobrou paměť, nebo schopnost napojit se na kvantově informační prostor. Fantazie je rozvíjení představy toho, co již známe, co máme uchováno v paměti, co zrovna pozorujeme. Z těchto informací skládáme nové obrazy nebo děje (sníme, tvoříme), ty mohou být neskutečné, smyšlené, bizarní. K tomu, co se nám vynoří z paměti, přidáváme nové prvky a tak vytváříme originální věci, příběhy, obrazy, taneční kreace, nové vzorce myšlení a chování.

Tak můžeme v osobním životě měnit to, s čím nejsme spokojeni, pokud obraz mozku produkuje dosud neuskutečněné procesy s kreativně pozitivním přístupem. Tvořivé obrazy budoucnosti proto vytváříme pouze pozitivními vhledy. Ale pozor, vytváření obrazů budoucnosti, která ještě nenastala, které se navíc obáváme, je také projevem fantazie. Obrazotvornost, do které promítáme strach, obavy a smutek jsou také tvořivé – do života přitahujeme to, čeho se nejvíc obáváme. S tím souvisí, že myšlenky nás všech se podílejí na neviditelné, němé pantomimě všude přítomných metafyzických sil. Neviditelných sil, kterým nevědomky dodáváme energii, tím se podílíme na realitě, kterou naše duše zakoušejí v tomto pozemském vtělení.

Kde tedy hledat inspiraci a jak uvolnit vnitřní duševní strnulost a uvést ji v pohyb? Souhrn magického myšlení spočívá v hledání motivace a inspirace. To znamená nebýt otrokem času, přetvářek, vnucených rolí a masek. Nedělat si nic z toho, pokud nás okolí nechápe, nebo s námi nesouhlasí. Nebát se toho, že se budeme odlišovat. Soustředit se na cestu, ne na cíl, avšak během cesty nic nepodceňovat. Udržet si nezávislý a svobodný styl života. Nebýt k ničemu připoutaní. Nemít potřebu si neustále něco dokazovat, závidět nebo se mstít. Neléčit si komplexy na jiných. Umět pozorně naslouchat. Nahlížet do vlastního nitra jako do zrcadla. Vědět, že veškerý život spočívá ve vzájemné sounáležitosti ženského a mužského principu.

Někdy se stane, že je člověk vtažen do více témat najednou a neví, kterému se věnovat dřív. Mnohdy bezradně tápe jakým směrem se vydat. Může trvat delší čas, než si jedinec vytříbí všechny pojmy a zklidní různé představy a nedočkavost po vědění, pokud se začne vážně zabývat sám sebou a nadpozemským světem. S magií úzce souvisí také výraz sympatie, v souvislosti s intuicí a se zákonem, že všechno souvisí se vším, že všechny bytosti a věci ve vesmíru jsou vzájemně propojeny. Sympatie a antipatie je běžným jevem mezi všemi bytostmi, každý vyzařuje osobní fluidum, které nás buď přitahuje nebo odpuzuje. Všímejte si, co ve vás vytváří sympatie nebo náklonnost, a ptejte se proč. Podobné přitahuje podobné. Zjišťujte, co vás naopak odpuzuje – vytváří antipatie. A opět se ptejte proč. To, co vás odpuzuje ale nezavrhujte, zaujměte neutrální postoj a vše jen tiše pozorujte.

Vědomě a intuitivně pozorujte svět kolem sebe, všechny děje a jejich návaznosti. Všímejte si různých zákonitostí, které vám nenápadně ukazují cestu, tím se napojíte na proudy synchronizace. Všímejte si různých analogií, podobností a návazností, procesů směřujících k totožnému, nebo nenápadně vyplňující prázdné, neprozkoumané mezery v bdělém denním vědomí. Tím se zaměříte na poznání, nikoli pouze na teorie, zříte skutečnost v jasném světle. Sympatie se netýká pouze osob, ale všech věcí hmotných i nehmotných. Všechny věci vyzařují energii. Vnímejte všechny souvislosti, kterých byste si dříve nevšímali. Nikoli však usilovným přemýšlením, hodnocením a posuzováním nebo dokonce odsuzováním. Jen se dívejte, zapojte vnitřní vidění a cítění (magické zření). Sympatie či antipatie můžeme odhadnout na první pohled, díky vnímání pocitů, rozvinuté intuici a vnímání energetických polí. Pozorně vnímáme gestikulaci, řeč těla, mimiku obličeje a hlasový projev přicházející osoby, až poté se zaměříme na pronesená slova, na projev verbální. Jakmile energeticky zvládneme vše, co se týká sympatie, potom se můžeme plně věnovat empatii. Sympatie představuje sounáležitost, s druhým člověkem je nám dobře, vnímáme náklonnost a spokojenost, ale to nestačí, důležitá je také empatie. Empatie znamená skutečné porozumění druhému člověku, empatie je vcítění, schopnost vidět situaci takovou, jaká je a skutečně vnímat emoční polohy druhého člověka, chápat jeho důvody a životní projevy, což souvisí se schopností naslouchat.

Inspirace pro vědomou mysl – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Nic není ve skutečnosti černé ani bílé, sami stanovujeme pravidla, některá jsou omezující. Potom se nevědomky připravujeme o tvořivou vnitřní svobodu. Znovuobjevíme-li informace uložené v podvědomí, uvědomíme si věci, které nám za normálních okolností nepřijdou na mysl. Často si takto vytváříme iluze, přeludy, klamy, omyly a vjemy, které mnohdy nejsou reálné. Mystika dokonce někdy považuje, obrazně řečeno, všechen materiální svět včetně vesmíru za pouhou iluzi (Máju), vytvářenou jen podivnou hrou smyslů. Hodláte-li se věnovat seberozvoji, vědomi si toho, že můžete tvořit vlastní život podle cíleně zaměřených představ, potom bude žádoucí uvést své fyzické tělo, malé já (ego) do souladu s duší a Duchem. Toto je nezbytná součást magie tvořivého světla. Naučte mezi sebou spolupracovat jednotlivé vrstvy vašeho já, kterými jsou: vědomí, podvědomí a nadvědomí, levá a pravá mozková hemisféra.

Tajemná neutrina v mystickém světle
Tajemná kosmická neutrina pocházejí z nitra hvězd, včetně našeho Slunce, jsou součástí sluneční energie. Veškerý svět jako by plaval v podivném moři neutrin, elementárních částic, které pamatují počátky vesmíru a ve své paměti mají zapsaný původ světla. Mají v sobě energii prasíly vesmíru. Považujeme je za prazvláštní posly paralelních vesmírů, jsou všude v prostoru kolem nás, přesto je nevidíme, ani nevnímáme, jak námi procházejí. Žádná hmota není pro neutrina „neprůstřelná“, prochází veškerou hmotou, lidskými těly, skálami, vodou, zemským jádrem, planetami. Každou sekundu „proletí“ planetou Zemí, lidským tělem a vším hmotným mnoho miliard neutrin. Ve všem, čeho se tito „vesmírní poslové dotknou“ zanechají informace se základní matricí všeho stvoření, (informačně energetický podklad určený ke kopírování, rozšiřování, rozmnožování a kvantovému proměňování).

Neutrina jsou součástí kosmického záření, spolu s fotony jsou nejhojnějšími částicemi ve vesmíru. Jsou to nepolapitelné, přesto všudypřítomné subatomární elementární částice s podivnými vlastnostmi. Jsou nazývána „duchové mezi částicemi“ nebo „strašidelná neutrina“. Neutrina pochází z nejrannějších dob vzniku vesmíru (reliktní neutrina). Vznikají při explozích supernov, uvnitř hvězd při termonukleárních reakcích, vznikají také na Zemi (atmosférická neutrina). Neutrina mají mimořádně nízkou klidovou hmotnost, je však vyšší než nulová. Mají nulový elektrický náboj, jen velmi málo na ně působí gravitace. Téměř nevstupují do interakce s okolím a jsou obtížně detekovatelná. Vědci pozorují takzvané modré záblesky, které vznikají, když neutrina procházejí vrstvou ledu a reagují s atomy uvnitř molekul vody. Tajemná neutrina, která v sobě nesou informace, jsou součástí kvantově-holografického vesmíru.

Z mystického pohledu můžeme posvátná neutrina vnímat jako sílu udržující základní principy života, jako sílu „kvantově informační matrice“, která je v neustálém pohybu, a pohyb je základním prvkem tvořivého vesmíru. Přeloženo do tajemné řeči dávných alchymistů to znamená: „Panna v centru Země“, v každém okamžiku tady a teď obnovovaná základní matrice života.

(Aktualizovaný článek z archivu)

Související článek: Snové obrazy budoucnosti, dvojníci a paralelní světy

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze