Léčba šokem – Vzestup se nekoná

Kolektivní vědomí vytváří na úrovni struktur vesmírného gamanetu morfická pole. Pokud pomineme nekonečný počet morfických polí, můžeme si tuto oblast kvantového Vědomí Vesmíru rozdělit na tři aktuálně nejvíce sledované energo/informační složky. První složku můžeme pojmenovat: žádná transformace lidského vědomí neexistuje. Druhou složku můžeme pojmenovat: transformace lidstva probíhá v podobě „na nebe vstoupení“, jinými slovy má jít o ukončení inkarnačního procesu člověka/duše. Třetí složku můžeme pojmenovat: transformace lidstva probíhá v podobě změny lidského vědomí (vnímání), souhlasně s předpokládaným rozvojem lidského (kolektivního) vědomí v éře Vodnáře. Kolektivní vzestup lidstva (druhá složka), podle (staro)nového paradigma spasitelského modelu, „DÍKY BOHU“, nepřekonal hranici bodu zlomu, nedosáhl k tomu potřebné (silové) energie.

Kolektivní vzestup lidstva, podle druhé kategorie, tedy konečné na nebe vstoupení, (ukončení inkarnací a tím i zmaření evoluce lidstva), se nekoná. (Možná je příhodné k tomu dodat: jak pro koho.)

Předpokládám, že pro mnoho z nás je tato informace zbytečná, protože většinová idea transformace v podobě změny lidského vědomí a vnímání má v kolektivním vědomí silnou základnu, a většina o této cestě lidské civilizace nepochybuje. Varianta číslo dvě je tedy překonána.

Nyní se vše odehrává na jemnohmotné energetické i hmotné úrovni vzájemné synchronizace a vzájemného propojení první a třetí varianty. Pokud to řekneme velmi zjednodušeně, jde o synchronizaci spirituálního vědomí (pravá hemisféra) a racionálního vědomí (levá hemisféra) v součinnosti s vnímáním hmotného časoprostoru společně s dimenzemi neomezenými časem a prostorem.

Jakmile tato většinovou společností přijímaná idea překoná bod zlomu, naplno se rozvinou možnosti, které lidstvu přináší věk Vodnáře, s čímž souvisí také otevření prostoru pro vstup na úroveň galaktického vědomí.

Dále se pokusím vysvětlit, výrazovými prostředky, které mám k dispozici, podstatu existence všeho TADY a TEĎ. Pro podobná koncepční vysvětlení vesmírných sounáležitostí se obtížně hledají slova tak, (především v souvislosti s pojmenováním určitých energických nehmotných a hmotných stavů vesmírného kontinua), aby řečené bylo přesné a snadno pochopitelné. Pokud budete níže řečené vnímat trochu odlišně tak je to v pořádku, protože společnou ideu teprve hledáme, a zároveň ji na úrovni vesmírného gamanetu vytváříme. Budoucnost ukáže, na jakém pojetí koncepce vesmíru se shodne většina. Následující text se dá pojmout více způsoby, ale podstata zůstane, dle mého současného mínění, stejná. Jak se dnes s oblibou říká, každý jsme na jiném levelu, na jiné hladině vnímání, takže s tímto konceptem „transformace lidského vědomí“ nemusí nikdo bezvýhradně souhlasit. Tento nadčasový koncept bych pro tuto chvíli nazvala, vzhledem k potřebnému udržování rovnováhy ve všech směrech: BALANČNÍ.

VŠE EXISTUJE SOUČASNĚ: TADY A TEĎ

Informace o stavech hmoty, a o dění ve hmotě, se ukládají na kvantové subatomární úrovni, do podoby informací v kvantovém stavu, tyto informace vytvářejí morfická pole. Funguje to i opačně, tedy obousměrně, informace uložené na subatomární úrovni odečítáme zpět do hmotné reality. Hmotná realita je jen jeden z mnoha aspektů vše-obsažnosti Vesmíru. Lidské vědomí je součástí hmotné i jemnohmotné reality, ať už v těle nebo bez těla. Lidské vědomí se přesouvá napříč energetickými dimenzemi a paralelními vesmíry, poznává nekonečnou strukturu mnohorozměrného vesmíru. Existenční rovina člověka je na těchto úrovních obtížně postřehnutelná, své vědí mystikové všech dob, a jejich vědění se dnes propojuje s nejnovějšími výzkumy na poli vědy. Vědecká obec současnosti například potvrzuje „posmrtný svět lidského vědomí“, který existuje na spirituální kvantové úrovni, zde jsou postupně stírány závoje času a prostoru, které oddělují lidské vědomí od holistického vnímání světa.

Pro lidské vědomí odpoutané od zemské hmotnosti, ve změněných stavech vědomí, časoprostorové membrány, které tyto mnohočetné světy od sebe oddělují, mezi jemnohmotnými a nehmotnými dimenzemi již neexistují. Tak můžeme o člověku říci, že je nesmrtelný, ale jen do určité úrovně.

Vše, co si dokážeme představit, vše co se může v nám známém vesmíru odehrát, již v některé z paralelních realit existuje, vše existuje současně, jinými slovy: tady a teď. Ve stavu změněného vědomí, nebo ve stavu vědomého zření, můžeme ze stále existujícího vesmírného kontinua vnímat větší část své, a nejen své jemnohmotné existence. Ve stavu změněného vědomí se časoprostor rozepne a vědomí nahlíží do jiných (paralelních) světů, včetně minulosti a budoucnosti v realitě 3D, nahlížení probíhá podle úrovně duchovní vyspělosti daného jedince.

Základní vesmírná energie nemůže být stvořená ani zničená, existuje v každém okamžiku

Oproti tomu základní životní energie člověka je také nezničitelná, ale jen do určité úrovně. Člověk tvoří a poznává svět různých vesmírných realit jak na vědomé, tak na podvědomé úrovni. Podvědomí zpracovává data/informace získané smyslovým vnímáním. Smyslové vnímání mapuje vnější svět na základě smyslových vjemů. Z těch poznatků, které považuje tělo a mysl za důležité vytváří mozek realitu přítomnosti. Podvědomí zaznamenává veškeré informace o hmotném prostředí v zorném poli člověka. Vědomě je zpracována jen asi třetina těchto dat, jen tolik dat, kolik jich je vědomí člověka schopno zaměřit ve svém akčním horizontu vnímání v přítomném okamžiku. Takto to funguje z toho důvodu, že vědomí člověka je omezené lineární strukturou času, proto vybírá jen ty informace, které zrovna v daném okamžiku potřebuje.

Osobnost člověka je omezena nedostatečně rozvinutou duševní, citovou nebo inteligenční rovinou své existence, proto jen obtížně odstraňuje jemné membrány časoprostoru, které od sebe oddělují jednotlivé vesmírné dimenze a paralelní světy. Ve skutečnosti tyto dimenze od sebe oddělené nejsou, to jen člověk nedovede vstupovat do jednotlivých frekvenčních pásem vědomí, a nedovede vzájemně jednotlivé dimenze propojovat.

Na úrovni vesmírného kontinua – v prostředí spojitém a bez časo/prostorem omezených vnitřních struktur, nejsou oddělující membrány nepřekonatelné, osobní zkušenost se odvíjí od schopnosti propojení obou mozkových hemisfér. Pokud budeme mozkové hemisféry považovat za transformátory lidského vědomí, dokážeme si představit, jakým způsobem dochází k souvislému vnímání vesmírných realit, k občasnému propojení s určitou částí vesmírného prostoru – mnohorozměrného kontinua.

Ani odpoutané vědomí ale není schopné všeobsažnost vesmíru registrovat/vnímat současně, je schopno vnímat cokoliv na co zaměří pozornost – v jednotlivých sekvencích, a to bez časové prodlevy. Jednotlivé sekvence vnímání jsou možné v rychlém sledu, ale nikoliv ve vše-obsažném náhledu na Multivesmír, takový stav by se rovnal – paradoxně – neexistenci.

Neexistence se v tomto případě rovná propojení s prostředím s „nulovou hybností“, jde o neexistenci ve středu samotného BYTÍ, o všudypřítomný stav celistvosti a komtinuálnosti. Vědomí se nachází ve stavu neoddělitelnosti energií Jang a Jin, v jakémsi úplném „vyvanutí“ životnosti. Jde o totální přeměnu hmoty v energii, bez zbytkového magnetismu života. V tomto stavu zeslábne i magnetismus duše, která se spojí s energií Ducha, a následně dojde k propojení s „neexistencí“ bez možnosti návratu do prostředí časoprostoru. V určitých kruzích je tento stav pojmenován: „na nebe vstoupení“, které je podmíněno jakousi nepřekonatelnou nespokojeností se životem, v nastaveném módu vnímání světa pouze černobíle, v rozporech mezi dobrem (světlem) a zlem (temnotou).

Jinými slovy: dokud se jemnohmotná duše pohybuje v různých mezisvětech, dokud si přeje vnímat fantastickou dimenzionalitu vesmíru a současně netouží vymanit se z pozemské hmotnosti, je schopna (věčné) existence

Ale v okamžiku, kdy se jemnohmotná duše rozhodne spojit se s ABSOLUTNÍM rozměrem nekonečného vesmírného hologramu, který přesahuje naše vnímání pojmu „BŮH“, přichází o veškerou svou „energetickou paměť“, a ve své bývalé podobě se již nikdy nevtělí do zemské hmotnosti. Zřejmě ani do jiné podoby v místní galaktické rovině. Původní rozměr vědomí/duše, od mladé po starobylou duši, ukončí existenci na vzájemně propojené úrovni: hmota/jemnohmota. V tom případě ukončí proces opakované inkarnace do hmotnosti. Stane se součástí nehmotného vesmírného superhologramu – Multivesmíru, stane se energií bez magnetické životnosti schopné realizovat se ve hmotě a jemnohmotě – ve svém původním stavu.

Nejedná se totiž o „pouhé“ propojení s božskou silou, s vesmírným vševědomím, jinak řečeno s Bohem. Propojení s vševědomím existuje na úrovni: hmota – jemnohmota. A jen v nepatrných sekvencích můžeme (podstata duše) překonávat tyto hranice do oblasti zcela nehmotné. A to z toho důvodu, že na úrovni hmotné a jemnohmotné božská síla je v nás přítomná vždy, ať už v těle nebo bez těla. Vědomí člověka je současně Vědomí božské.

V případě rozhodnutí pro ukončení procesu inkarnací se totiž jedná o absolutní propojení a slynutí s mnohonásobně vyšší instancí, než je božské Vědomí. Teoreticky bych tuto instanci pojmenovala jako antihmotnou, pravděpodobně jde o energetické prostředí vesmíru s naprosto jiným nastavením, než je v lidských představách, na úrovni časoprostoru, chápána nejvyšší božská síla vševědomí.

Pokud lidská duše podstoupí rozhodnutí pro ukončení inkarnací, a tím i evoluce ve hmotnosti, není žádného návratu do zemské, ani galaktické hmotnosti (v původní podobě a s původní pamětí). Lze to obrazně přirovnat ke smrti hvězdy ve vesmíru.

Zobrazit všechny eKnihy

Ve vesmírném gamanetu má každá duše/člověk osobní informační portál, osobní profil. (Obrazně řečeno: každý člověk má na obloze vlastní hvězdu.) Všechny duše, jejich osobní portály jsou propojené navzájem, obousměrně využívají a sdílejí energie informace na úrovni mnohorozměrné struktury vesmírného gamanetu. Společně tvoří kolektivní vědomí. Transformátorem kolektivního vědomí a vědomí Země je Slunce.

Člověk přijímá veškeré informace z prostředí časoprostoru skrze auru, energie/informace jsou dále zpracovávány na úrovni čaker lidského těla

Čakry jsou transformátory informací napojené na energii Slunce. Skrze čakry je člověk také schopen vnímat širší pás mezihvězdného kontinua, což závisí na zdravém energetickém stavu čakrového systému lidského těla. Čakry jsou mezičlánek mezi energetickým stavem lidského těla a schopností mozku přijímat a zpracovávat širší záběry časoprostoru. Tuto schopnost vnímání nazýváme intuice/instinkt. Intuice vybírá z prostoru vesmírných morfických polí latentní (zazipované) stavy realitních možností. Následuje vůle pro vytváření procesů, které člověka propojí s plánovanou, představovanou nebo vysněnou budoucností. Hlavní čakry, jelikož jejich podstata je energetická, jsou rozmístěné podél páteře, a jsou energeticky aktivované životní energií, která prostupuje tělem člověka páteřním kanálem. Čakry zpracovávají záležitosti, které není schopen zpracovat mozek, alespoň ne v té kapacitě, v jaké je v současnosti mozek nastaven na vnímání pozemského světa, vesmíru, a paralelních vesmírů.

Člověk má vlastní magnetické pole, neviditelné membrány oddělují jednotlivá magnetická pole všech lidí od sebe. O něco hustější membrány oddělují magnetická pole lidí od magnetického pole astrální sféry Země, a ještě o něco hustější membrány nás oddělují od magnetického pole Měsíce a Slunce, nejvíce odolné jsou energetické membrány oddělující nás od magnetických polí jednotlivých paralelních realit. Jde o systémy v systémech, kdy každý systém má své energetické hranice. Přesto vše, i když se některé světy projevují v jiných časových smyčkách, existuje současně, v neoddělitelné multidimenzionální celistvosti.

Základní vesmírná energie čchi je neduální, (neduální je i energetická podstata lidské duše). V okamžiku kdy z oblasti vesmírného kontinua vstupuje energie čchi do časoprostoru je (pomyslně) rozdělena na energii Jang a Jin. Vesmír vymezený hmotou je dualitní z toho důvodu, že hmotný časoprostor je nesrovnatelně menší než vesmírné kontinuum, a nemůže tedy obsáhnout jeho nekonečnou celistvost. Teprve v okamžiku kdy Jang a Jin prostoupí zase v opačném směru membránou oddělující tyto světy od sebe, opět dochází ke spojení v základní vesmírnou prasílu energie čchi, která je součástí jak hmotného, tak nehmotného světa. Vesmírná (životní) energie uzavřená v časoprostoru odolává neustálému pnutí, oboustrannému působení dvou protichůdných sil Jang a Jin. Protichůdné působení Jang a Jin vytváří hmotu, neustálé pnutí umožňuje existenci hmoty, vznik atomů, molekul, buněk a dalších složitějších hmotných struktur. Působení energie Jang a Jin, jejich obousměrný POHYB, vytváří složitost buněčného života, a veškerých hmotných „neživých objektů“.

Okamžik, který nazýváme přeměna energie ve hmotu a hmota v energii, je přeměna Jang a Jin v čistou energii čchi a naopak. Vše se odehrává na tenkém rozhraní, které člověk vnímá jako (minimálně) dva od sebe oddělené světy.

Změněný stav vědomí představuje dočasné vymanění se z hmotného časoprostoru, a to v takové úrovni, v jaké jsme schopni jemnohmotný prostor obsáhnout

Odhmotnění probíhá na mentální úrovni. Změnou vědomí na úrovni mozkových hemisfér slábne vnímání časoprostoru, slábnoucí proti-tlak energií Jang a Jin přestává působit, v okamžiku, kdy zároveň dojde k propojení mozkových hemisfér, tělem člověka se vzedme hadí síla (životní energie), a odpoutané vědomí se ocitá v bezčasovém prostředí, které vnímá tak obsáhle, jak rozsáhlé jsou schopnosti člověka související se změnou vědomí. Čím je schopnost člověka vědomě pracovat se životní energií větší, tím větší prostor jeho odpoutané vědomí obsáhne – pozná a prozkoumá různé stavy existence. Například v meditaci, nebo během stahování – kopírování informací z morfických polí do svého vědomí, nebo během astrálního cestování, léčení na kvantové úrovni, „energetické“ cestování časem a tak podobě.

Nikoho už asi dnes nepřekvapí, že božská síla je nejvíce zřetelná ve všem hmotném, v přírodě, v člověku. Pokud chcete poznat božskou sílu, poznejte sebe sama

Pojměte božskou sílu jako vašeho nejlepšího přítele. Pokud budete mít tohoto přítele rádi, budete mít rádi život. Božskou sílu nemusíme složitě přijímat ani hledat, ona je v nás, my jsme přítomni v božské síle. Božská síla je TVOŘIVOST. Pokud se vzdáme tvořivosti, sami sobě ubíráme na síle.

MY JSME TVŮRCI

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze