Temné duševní larvy a negativní myšlenky

Negativní myšlenky často opakované v psychickém rozrušení, (nic se mi nedaří, určitě onemocním, nic si nepamatuji, jsem nešika, mám strach, nemám peníze, nenávidím), se zhmotňují v astrální sféře, kde dostávají konkrétní formu, tvar, podobu. Oživujeme tak elementály nebo jiné entity, které nám potom ,,slouží“ přesně podle našich neuvědomělých záporných představ. Nevědomky dáváme vlastním stínům inteligentní sílu, která nás velmi oslabuje. Čím hlubší je naše negativní smýšlení, tím více jim dodáváme potravy v podobě záporné energie, tím více si nás tyto neviditelné energetické entity podmaní.

Plazmatické stíny žijí v paralelním astrálním světě bez času a prostoru, kde mohou okamžitě zhmotnit a přivolat k nám vnější nepříjemné události, jež odpovídají nebezpečným myšlenkám a představám. Čím více jsme rozrušeni, čím častěji takto uvažujeme, tím více mentální hmoty a síly bezděčně dáváme vlastním stínům. Živou imaginací nevědomě prohlubujeme většinu stresových situací. Mnohé fantomy vlastních stínů rozpustíme změnou myšlení, ovládnutím vášní, pudů a sebeklamů. Toto si ovšem vyžaduje upřímný mentální trénink. Změníme-li myšlení, potom se temné larvy vlivem nedostatku potravy v podobě negativní energie časem rozpustí.

Všechna vyřčená slova, vědomé sny, představy a činy rezonují a prostupují skrze svět viditelný na astrální rovinu. Odtud se zpětně odrážejí do hmotné reality. Neustále vysíláme neviditelné impulsy a podněty pro budoucí přítomnost. Ať už je naše chování a myšlení pozitivně či negativně naladěno, vždy vytváří životní příběhy každého jedince tak, jak nahlíží na sebe a svět kolem. Magie tvoření pomocí slov už dávno není žádným tajemstvím. Je jen na naší vůli, zda budeme nazírat na život očima, které nám umožní vidět tyto podmíněné souvislosti. A zda je budeme vědomě odhalovat, zkoumat a osobně prožívat.

Nadpřirozený svět je tajuplný, neustále nás svádí k nahlédnutí

Vzápětí nás zase odmítá a vrací zpátky na zem. Tváří se tak nedostupně. Má k tomu opodstatněné důvody. Vše má svůj čas. Rozpomínáme se, toužíme, tápeme a hledáme správné odpovědi na nekonečné množství vyslovených i nevyslovených otázek. Kdo jednou prohlédne, hledá intenzivněji další vize a souvislosti. Touží poznat víc, alespoň pár vláken tajemna z celé té pozoruhodné a záhadné sítě, tvořené neviditelnými nitkami postupně se vynořujících tajemství. Občas bloudíme bludištěm vzájemně propletených cest. Někdy se země zachvěje, nebe potemní a znenadání se ocitneme v životní bouři. Nezapomínejme, že po bouři vždy vyjde Slunce. Cesta k prohlédnutí je nesmírně klikatá a zdánlivě nelogická. Pomalu nás vede k uvědomění si a objevení vedle sebe jsoucích paralelních vesmírů a k prohlédnutí některých docela zbytečných strádání a nesmyslných trápení.

Oblečeni do již nepotřebných zakořeněných zvyklostí, nesvobody, nepřiznání si možností volby a strachu, nemáme šanci tento náročný terén zdolat bez zbytečných šrámů na duši. Takový je život. Vrchol poznání, pomyslná hora moudrosti, je nám na dosah a přece tak daleko. Nejtěžší místo výstupu k samotnému srdci hory je jen tolik vzdálené, kolik máme upřímného odhodlání a odvahy. Zdoláme-li mnohá obtížně přístupná pohoří s úspěchem, zjistíme, že ani další cesta není zrovna jednoduchá. Mnohdy se opakovaně ocitáme po náročném výstupu na horském hřebeni v ještě složitějším a náročně členitém terénu, pokud se včas nepoučíme z vlastních chyb. Pokud jsme připoutáni k výsledkům svého snažení, nikoli a především k cestě samotné.

Vrcholky hor působí na člověka magicky, vzduch je zde řídký, čistý a ionizuje, je obohacen o záporně nabité ionty, vzduch jiskří čistotou podobně jako po bouřce

Na horách vzduch vibruje duchovní euforickou silou. Vnímání je ostřejší, můžeme zde pociťovat malátnost a jakousi podivnou přitažlivost ke hvězdám. Mnoho duchovních bytostí se oddává meditacím a osvobozujícím vhledům do vlastního Já právě vysoko v horách. Zde se snáze otevírá lidské vědomí a přibližuje se k samotné podstatě Universa. Zde máme velmi blízko k nahlédnutí do paralelních světů. Mimosmyslový zážitek může přijít zcela spontánně a nečekaně. Zde je nám najednou zřejmé, že vesmír je jedna velká a stálá konstanta, sama určující svou stálost. Každá bytost je osobitou jednotkou v celém vesmíru a zároveň je celý vesmír v každé bytosti obsažen. Vědomí každého jednotlivce je propojeno s vědomím ostatních bytostí i s vědomím Universa.

Všechny bytosti jsou od sebe odděleny pouze na úrovni osobního ega

Ego je samostatná jednotka. Pokud si jednotlivec své ego ochraňuje a opatruje, jako by nic jiného neexistovalo, své ego si hýčká a uzavírá do neproniknutelné bubliny, nikdy nepozná svobodu v pravém slova smyslu, neomezenou časem a prostorem. Svobodu inspirovanou vesmírným Duchem. Cokoli v tomto směru učiníme pro sebe, učiníme i pro ostatní a v konečném důsledku, pokud bude naši cestu následovat více probouzejících se bytostí, ozdraví se i bytost zvaná Země. Čím více lidí bude dál žít ve stresu, tím více stresu to obnáší pro sebe vědomou bytost planetu Zemi. Nehledejme v tom nic složitého, je to jednodušší, než si myslíme. Všechno souvisí se vším. Vše je energie. Všichni vysíláme vlny kvantové energie, každou vteřinou, na osobní i kolektivní úrovni.

Jak uvěřit, když existence magické vesmírné síly je na první pohled mlčenlivá? Existují jevy, které prozatím neumíme pojmenovat a vyjádřit slovy, přesto nepřestáváme hledat esence pravdy. Pojďme relaxovat do přírody, třeba se nám vybaví obrazy, vhledy a slova, která dávno známe, jen jsme je zapomněli. Hledejme podnětné impulsy, podivné shody, léčivé tóny, nové nápady. Pocity, které nás zahřejí. Hledejme půlnoční nebe ve svém nitru. Nahlédněme s odhodláním a odvahou do vlastních neprobádaných pustin, opuštěných vnitřních zahrad, často zarostlých plevelem. Nezpochybňujme na naší cestě pravdu kolemjdoucích, jen obezřetně hledejme tu svou. S odvahou se zřekněme temné, chladné mlhoviny nebo „vlčí mlhy“ zakrývající nám mnoho cest, mnoho možností volby. Nezůstávejme sedět ve svém zaběhnutém pohodlí a žehrat na osud. Ovšem s vědomím, že nás nikdo k ničemu nenutí.

Život pod vlivem pozemského matrixu

Představme si život jako počítačovou hru, v které jsou předem dány všechny možné varianty. V každém okamžiku září do všech stran nekonečně mnoho paprsků světla, svými rozhodnutími se vždy napojujeme na jeden z nich. Každé rozhodnutí je projevem svobodné vůle. Pokud bychom se napojili na dvojníka v jednom z paralelních světů, bylo by zajímavé vědět, v čem spočívala jeho rozhodnutí, která tvoří jeho život šťastným. Bylo by zajímavé zjistit také všechna špatná rozhodnutí, kterých bychom se následně mohli vyvarovat.

A teď si představme, že správné odpovědi se nacházejí v našich snech, ve sledování synchronních událostí, v šestém smyslu, v intuici. V holistickém tedy celostním vnímání světa. Astrální světy jsou mnohovrstevné a nezávislé na času a prostoru, tam naše životy vibrují jako energetické paměťové záznamy v nekonečném množství variant. Pokud odstraníme hranice, vymezující náš svět jako jediný možný, potom připustíme matematické vzorce a modely, které naznačují existenci vícerozměrného světa, hyperprostoru a jednotlivých dimenzí s odlišným plynutím času. Potom připustíme, že užívání drog, kterému propadají mladí lidé, mylně se domnívající, že takto naleznou sami sebe, také umožňuje nahlédnutí za hranice normálního světa, mimo prostor a čas. Tato cesta je však velmi nebezpečná. Dětem a mladým lidem nevěnujeme tolik pozornosti, kolik si jejich SMUTNÉ DUŠE naléhavě žádají. Televize, počítače a mobilní telefony jim naší lásku nikdy nenahradí. Jak je možné, že to nevidíme? Je nám to jedno?!

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze