Virtuální soukromí v čekárně na život

Energie člověka se přenáší prostorem, vyzářená energie má schopnost ovlivňovat věci na jakoukoliv pozemskou vzdálenost. Vyzářená energie (člověka) se od zdroje (lokalizované hmoty – hmotného těla) oddělí a působí ve vnějším světě. Životní energie v momentě vyzáření již není spojená pouze s tím kterým člověkem, ale disponuje tvořivou silou se zcela konkrétní pamětí, v návaznosti na nehmotné vědomí. Tato energie „si pamatuje“, kdo ji vyslal, často se vrací na své původní místo. Člověk prostřednictvím své energie (myšlenky, pocity, emoce) ovlivňuje nejen místo, kde se právě nachází, ale podle zaměření své životní energie působí (skrze prostor) do jakékoliv vzdálenosti, někdy dokonce i do jakékoliv časové vzdálenosti. Někdy ze sebe člověk vydá tolik energetických jednotek (informací), že významně naruší svou rovnováhu. Obzvlášť pokud si vytváří energetické „virtuální soukromí“ podobné nekonečné čekárně na život: „Budu šťastný/šťastná, až se mi splní to či ono.“

Člověk se nachází vždy na konkrétním místě, ale jeho (vyzářená) energie může být všude, prostě kdekoliv – v souvislosti se záměrem lze uvažovat o tvořivé projekci (s plusovou či minusovou hodnotou). Jednou vyslaná energie (informace) už není s člověkem zcela rovnocenná, v souvislosti s přítomným okamžikem a změnami nálad (vztek – uklidnění), ale projekce (vyzářená představa) beztak operuje v prostoru paralelních realit. Utváří pravděpodobnou budoucnost, obzvlášť pokud stejnou energii vyzařujeme často a pravidelně. Mysl každého jedince je jedinečná, každý jsme indivi-dualita, nikomu nevidíme do hlavy, ale snadno poznáme šťastného člověka od nešťastného. Soukromí nešťastného člověka, jehož mysl je zatěžkána negativitou, a on sám se nachází v jakémsi pesimistickém bludišti: v nekonečné „čekárně na život“, je utvářeno jeho vlastní (emoční) energií. Lidé mají o pozitivním přístupu k životu mnoho načteno, přesto se stále ptají, proč jim život nefunguje takzvaně na energetické vlně štěstí. Odpověď je jednoduchá: můžeme přečíst hory knih, stovky motivačních článků, ale pokud si přečtené neaplikujeme do života prakticky, mnoha změn se nedočkáme.

Začít můžeme každé ráno, zas a znova, ráno, nejlépe těsně po probuzení, je nejvhodnější příležitost, kdy se můžeme naladit na přítomný okamžik

Zaměřte se například na první myšlenku po probuzení. Sotva se ráno probudíte podrážděně a naštvaně uvažujete o povinnostech, do kterých se vám vůbec nechce – v ten okamžik vyzáříte energii. Potom si dáte kávičku, dobře se naladíte, a na ranní nepříjemné, ale už vyzářené úvahy, které nelze vzít zpět, protože se jedná o nehmotnou, ale přesto existující projekci, zapomenete.

Vaše ranní myšlenky jsou vetkány, v podobě informačního balíčku, v jemnohmotné, energetické sekci vašeho vědomí na kvantové úrovni. Současně jsou kdykoliv připravené prostoupit budoucími událostmi. Vědomí není uložené pouze uvnitř vás samotných, není uložené v mozku, nachází se „všude“, ve vašich buňkách i v okolním, ba dokonce vesmírném prostoru.

V okamžiku, kdy nastane plnění povinností, které konstatovala vaše rozladěná mysl během ranního probuzení, projeví se realita (stresová situace), kterou jste pro sebe takto nevědomky nachystali (naprogramovali). Pokud magický okamžik ranního probuzení naplníte klidem, pozitivní a příjemnou představou, o čemkoliv, co vás ten den čeká, vyzáříte energii nabitou pozitivní silou.

Otázkou je, zda dokážete po celý den zůstat ve spojení s tímto okamžikem, udržet si rytmus pozitivního zaměření. Zda vaše myšlenky nejsou během dne jako na houpačce: ano, povede se to, ne, nepovede se to.

Uvědomujete si aplikace vašich myšlenek operujících v prostoru? Uvědomujete si otevřenost různých možností? Možnost kdykoliv přehodnotit situaci, a nově vzniklou hodnotu osobního přístupu a osobního vnímání silně energeticky podpořit? Vnímáte okamžiky, kdy sami sobě zabouchnete tyto otevřené dveře přímo před nosem? Myšlenky, emoce a představy (zaměření pozornosti, očekávání), sny a touhy nás daleko přesahují. Především vše vyřčené nahlas (síla zvuku), vše spojené s emocí (vyzářené teplo), s vláhou našeho těla: s naším dechem, s pocitem tíže či lehkosti. Čím více jsme rozrušeni, tím více energie (tepla) vyzařujeme, a je jedno, zda je to emoce lásky nebo nenávisti. Vyhraje ta představa, která získá více síly, více vyzářené energie. (Vyzářené teplo je spojené s tím, že jsme „vodní bytosti“ a žijeme na „vodní planetě“, a jak víme, voda má schopnost absorbovat a přenášet informace. Tyto vyzářené informace dále operují s ostatními proudy informací, které skrytě souvisí s „modrou barvou nebe“.)

Neexistuje nic jiného, NIC JINÉHO, čím by byla utvářena naše realita, než je souvislost lidského vědomí s lidskou myslí, a přeneseně s centrální vesmírnou Myslí – vesmírným Vědomím 

Toto jsou nástroje tvoření životních událostí, tak člověk manifestuje cokoliv, chtěné i nechtěné, sám ovlivňuje prožívání vlastního života. Prostor – životní realita – je tvarována nejen našima rukama, ale především prvotně vyzářeným světlem (tvořivou silou, která předchází aktivnímu činu), energií produkovanou pocity a myšlením. Disponujeme světlem mysli, v každém okamžiku, tímto světlem je myšlena vyzářená energie, ať už s pozitivní či zápornou hodnotou, obě varianty jsou stejně tvořivé. Světlo mysli, a náš dech – nesoucí naše slova, překračuje hranice našeho osobního energetického pole, rozechvívá zdánlivě prázdný prostor, nachází se vždy tam, kam naše mysl nasměruje světelné – energetické paprsky. Světlo mysli je vždy rozptýleno v prostoru v návaznosti na záměr, představu, sen. Pokud se pravidelně znepokojujete o svou budoucnost, vysíláte energii, která se k vám vrátí, pokud tuto energii nazveme strachem, jelikož máme vše pojmenované, stále se jedná o energii světla, kterou vyzařujeme. Člověk může dokonce vyzářit energii (informace) do minulosti (např. odpuštění), mimo svět pevné hmoty neexistuje lineární čas, v prostoru na sebe vyzářená energie působí nelineárně.

Světlo je nesprávně spojované pouze s pozitivní energií, například s andělskými bytostmi. Odvolávat se pouze na andělské síly je sebeklam. Andělská síla může být pozitivní také v tom smyslu, že se potkáme se situací, která nám dá takzvaně za vyučenou, s nepříjemnou situací, která nám má otevřít oči, má vést k zamyšlení, k přehodnocení osobního přístupu. Andělská síla není nic jiného, než projev archetypu, na který jsme zrovna v napojení, jedná se o vlastní sebereflexi. O projevení vnitřní touhy (potřeby) nějakou životní situaci POCHOPIT. Pochopení přichází skrze uvědomění, třeba i způsobem, že nás „andělé“ nakopnou, třebaže trochu bolestivě. Člověk, který vyzařuje více pozitivní energie, než té negativní, a uvědomuje si svůj vliv na vytváření reality, vnímá takzvanou andělskou energii více intenzivně – vlastní energii, vyzářenou a ve zpětném chodu vracející se v různých životních situacích.

Světlo mysli není nikdy zcela beze stínů, bez bolesti, bez sebehodnocení, které buď prosvětluje – cítíte se šťastní, nebo přechází do soumraku – stresujete se (sami sebe), nedůvěřujete si, a do světla mysli vdechujete vlastní stíny. Pocity ovlivňují přijímání reality: studená voda v létě je příjemná, v zimě nepříjemná, přesto je to stále tatáž voda. Čím to je? Na vině jsou pocity. Světlo pozemské mysli (dualita bolesti a radosti) si můžete představit jako koktejl namíchaný ze všech barev světelného spektra, buňky vašeho těla a vašeho srdce jsou šťastné, nejsou-li zalévané koktejlem namíchaným z energií šedivých myšlenek (nahromaděná negativita, zranění spojená s minulostí, duševní odpad, negativní očekávání). Bolest je nepřítomnost radosti. Buňky vašeho těla jsou živené barevností vašich myšlenek více, než barevným koktejlem namíchaným z toho nejvýživnějšího ovoce: můžete se zaměřit na zdravou stravu, ale pokud nevyléčíte své myšlenky, nevyléčíte ani své tělo.

Na kolektivní úrovni (partneři, rodina, přátelé, pracovní prostředí, národní či světová budoucnost) si osobním vzestupem na duchovní úrovni, osobním přístupem k životu, vzájemně pomáháme

Nejjednodušším základem jakékoliv reality je, že vše tvoří myšlenky a emoce. Ale lidé tomu nechtějí uvěřit, anebo si s tím nevědí rady. Podstata je jednoduchá, uskutečnění složitější. K tomuto základu je třeba vědět spoustu dalších informací, a nejen vědět, nutné je získat osobní zkušenosti. Pokud jde o kolektivní transformaci vědomí, protože jedinec jen obtížně dosáhne stoprocentní dokonalosti, nemusí každý pochopit a zakoušet úplně všechno. Na jemnohmotné energetické úrovni totiž stačí, že jeden člověk správně uchopí a praktikuje určité věci (jeho vědomí se posouvá, otevírá), úplně stejně to udělá další procento lidí. Až tato skupina dovrší určité procento (otevřeného a posunutého vědomí v určité oblasti), vše se v prostoru propojí, a vše jde najednou snáze, další lidé už se na tuto oblast napojují snadněji a někteří automaticky. Jiná skupina s nadšením uchopí a praktikuje jiné věci, a celé se to opakuje. Další skupina praktikuje další věci, a zase se vše na úrovni informačních polí propojí, a další lidé se přidávají snadněji. Takových skupin, s určitým zaměřením, je vytvořeno nespočet, tyto skupiny (tvořené jednotlivci) vytvářejí pomyslnou budoucnost nejen pro sebe, ale i pro celek. Vědomí jednotlivých skupin se na jemnohmotné úrovni také propojuje (tak vzniká scénografie budoucnosti lidstva), a v okamžiku, kdy propojenost dosáhne principu takzvané „sté opice“, jinak řečeno „bodu zlomu“ kolektivní vědomí se globálně posunuje (transformuje).

Jak probíhá transformace a čím je to, že nabírá na obrátkách, ač se to ve zdánlivém chaosu, který je synonymem pro (vesmírný) řád, nezdá být na první pohled patrné?

Příklad: Někteří lidé přestanou používat slova problém a krize, vědomě je nahradí slovem výzva. Podobně začne tato skupina lidí (která se v čase rozrůstá) používat další slova s harmonickou vibrací (vřelost, vlídnost, spokojenost, nadšení, radost). Každý den po probuzení se vědomě naladí na některé z podobných slov, nechají vibrace písmen rozeznít v tělesných buňkách, (a následně také v prostoru, protože, zjednodušeně řečeno, také každá naše buňka, každý atom našeho těla vyzařuje světlo – informace). Během dne se snaží (později to již dělají automaticky) zvolená slova při vhodných příležitostech co nejčastěji vyslovit. Zároveň si uvědomují každý okamžik, kdy ze zvyku vysloví zápornou energií vibrující slovo. A tak dále, čili dělají vše, co souvisí s pozitivním myšlením a přítomným okamžikem. Tato skupina získá osobní zkušenost, vše se zapisuje v informačních polích. Informační pole této skupiny jednotlivců získávají stále nové a nové jednotky informací, v okamžiku bodu zlomu se snadněji přidávají další a další lidé. Skupina dosáhne určitého vědomí, a v tomto energetickém stavu se snadno napojuje na vědomí jiné skupiny, například skupiny, která dosahuje dokonalosti v meditaci. Další skupina (jde o jednotlivce, a nemusí o sobě vzájemně ani vědět) dosahuje posunu v oblasti napojení na přírodu. Jiná se zabývá studiem a praktikováním keltských a druidských tradic, slovanských tradic, toltéckých a mayských tradic. Další řeší kvantové teorie, kvantové léčení, vesmírnou geometrii. Jiná astrálně cestuje, studuje bylinky, studuje život podle magie slov a hermetických věd. Jiná skupina již je odpoutaná od televizního zpravodajství, které předkládá většinou jen negativa a záměrně vyvolává v lidech strach, a tak podobně. Pozitivní zkušenosti jednotlivců i skupin vytvářejí nové pozitivní ideály – pro další jednotlivce a pro další skupiny.

Spokojenost je pocit, který souvisí s ideály, s ideální představou o životě, o lidském bytí či nebytí, spokojenost lze zažívat pouze v přítomném okamžiku

Pouze tady a teď (ne v minulosti, ne v budoucnosti) jsme schopni hodnotit současnou situaci, uvědomovat si stav spokojenosti či nespokojenosti. Spokojenost není nic jiného než momentální stav mysli, která neustále hodnotí, zda jsou naše potřeby, návyky, přání, sny, nevědomé rituály uspokojeny. Obyčejný stav spokojenosti si mnohdy ani neuvědomujeme, paradoxně si mnohem více uvědomujeme stav nespokojenosti. Někdy pomůže představit si, že naše řeč kreslí v prostoru kolem nás něco jako geometrické obrazce, harmonicky vyladěné notové zápisy, energetické mandaly, nebo zápisy v podobě holografických vzorců či binárních kódů. Vyberte si jakoukoliv uvedenou představu, nebo si vytvořte vlastní motivační představu (na tom až tak nezáleží), v souvislosti s rytmem slov, barvou hlasu a s energií emocí do slov vkládaných. Uvědomujte si dostatečně, že tajemství zvuku se neskrývá pouze v ptačím zpěvu, v perleťovém peří kolibříka, v hlubinách moří a řeči delfínů. Že ptačí zpěv je vyzářená energie, která pozitivně působí ve vnějším světě přírody. Stejně jako naše myšlenky a naše řeč působí ve světě lidí, ve světě přírody, ve světě hmotném i nehmotném.

Osobní spokojenost souvisí s těmito tématy: (duševní) pohoda, zdraví, štěstí, slast, smysl života, příjemné emoce, dobrá nálada, optimismus, smích, nadhled, lehkost, tělesné i duševní pohodlí, stav blaženosti, úspěch, příjemné zážitky, odpočinek, spánek, jistota, zázemí, odměna, stabilita, sebedůvěra, láska a sebeláska. Zaměřte se na svůj život a přitáhněte si k sobě tyto a podobné okolnosti.

Osobní nespokojenost souvisí s těmito tématy: špatné počasí, nutné povinnosti, odpor, trpnost, problémy, smutek, strach, žal, závist, zášť, nepřejícnost, touha po pomstě, touha vlastnit, pocit viny, přetvářka, zloba, vztek, životní stereotyp, nuda, samota. Zaměřte se na svůj život a uvědomujte si vlastní vibrace, které k vám přitahují tyto a podobné okolnosti.

Mozek je schopen zpracovat, (nevědomými operacemi), v jediném okamžiku na milion zrakových a tisíce sluchových vjemů, spokojenost tak může být v mžiku ovlivněna tím, co nás ruší, tím, co vidíme a slyšíme, a pokud na viděné a slyšené reagujeme podrážděně, přestože se nás viděné či slyšené osobně nedotýká. Spontánní emocionální reakce vycházejí pouze z přítomného okamžiku, ačkoliv lze emoci vyvolat vzpomínkou, prožívána je vždy tady a teď. Například během prožití nervového šoku se do krve uvolňuje adrenalin, v případě nebezpečí se nám do žil, lépe řečeno do svalů, vlije příval energie. Silný náboj energie k okamžitému použití. Zároveň se ocitáme ve stavu plné pozornosti, srdeční rytmus se zrychlí, související smysly zbystří. Vnímáním přítomného okamžiku, a za plného vědomí, předejdeme tomu, aby nás v nepříjemné nebo nebezpečné situaci ovládl (primitivní) strach nebo hněv. V opačném případě sami sebe obíráme o životní energii, příval energie nasměrujeme (vyzáříme) nesprávným směrem, podlehneme poplašným reakcím mozkových impulsů. Impulsů nastavených v realitním vnímání nižší úrovně vědomí (podle zastaralých vzorců).

(Tímto ale není řečeno, že strach anebo hněv nemáme v daném okamžiku projevit, jde o to, tyto a podobné mantinely – mezi spokojeností a nespokojeností – vědomě zpracovat a nenechat se jimi ovládnout.)

Zobrazit všechny eKnihy a tištěné knihy Psychologie chaosu

S uvedenými poznatky neoddělitelně souvisí, že duchovní život není všespasitelný, ani lidským – HMOTNÝM – tělem nelze opovrhovat, neláska k vlastnímu tělu přinese zúčtování v podobě psychických nebo tělesných obtíží. Zajímat se čistě jen o duchovní prvky, věnovat se pouze elementární studii nehmotného světa, a opíjet svou mysl jen duchovní „pozitivitou“, a opomíjet vlastní tělo, není na místě, ať už je naše víra jakákoliv. Je to jako žít na zemi a popírat její hmotnost, je to jako dýchat vzduch a popírat PROSTOR.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze