Rok planety Venuše – láska, paralelní vztahy, nevěra a rozchody

Jak rychle se dokážete zamilovat? Na první pohled? Zamilujete se na základě pocitů, na základě „chemické“ euforie? Dokážete odlišit zamilovanost od sexuální touhy? Co s vámi dělají tajemné molekuly lásky pokud vás překvapí nečekaně a neplánovaně? Vnímáte silnější tlukot srdce, nervozitu, neklidný žaludek, motýlky v břiše, potící se dlaně a podobně? Dokážete žít bez občasných jiskřivých flirtů? A jak často čelíte pokušení, pokud se vám splaší hormony jaksi nepatřičně, protože žijete v trvalém vztahu a lásku už jste „přislíbili“ někomu jinému? Toť otázka, obzvlášť v uvolněné době, kdy věrnost zdá se být trendovým přežitkem, patřícím do „retro vztahů“. Ale řekněme si na rovinu: ztratit hlavu je tak snadné! Avšak dokonalá láska a romance jako z filmového plátna je vzácná. Řešením nefunkčních vztahů se tradičně stává nevěra, považovaná za menší zlo než upřímnost a řádné ukončení stávajícího vztahu. Jenomže udržovat paralelní vztah s jiným mužem, s jinou ženou, a vést tak dlouhodobě či opakovaně dvojí život, vyžaduje dobrou psychickou kondici a zvládání občasného souboje na úrovni emočního těla – souboje mezi srdcem a rozumem.

Koruna bohyně Venuše je utkaná ze zlatých vláken soucitu, porozumění a vlídnosti. Kde se nachází vaše Venuše? Co charakterizuje Venuši ve vašem nitru? Touha po lásce? Smyslnost, vášeň, aktivace ženskosti? Strach z lásky, z nedorozumění? Obavy z vlastního selhání? Touhy a vidění ve snech, které se rozcházejí s realitou? To může být vaše Venuše.

Známe několik druhů lásky poznané i nepoznané. Od lásky duchovní, která je základem všeho, se jako paprsky světla odvíjí různé formy vztahů korunovaných láskou. Některé vztahy zabíjíme láskou podmíněnou. Základem lidského života na vědomé úrovni je milostná touha, na podvědomé úrovni je to touha po spojení s božstvím. Třetím ekvivalentem lásky a sexu je přirozená, pudová touha člověka rozmnožovat se. Někdo upřednostňuje sex před láskou. Protiklad lásky je strach. Člověk, který je sexem posedlí, má na podvědomé úrovni strach ze smrti. Neovládá hadí sílu skrytou v základní kořenové čakře. Strachem ze smrti se na nevědomé úrovni zříkáme nepodmíněné lásky na všech úrovních. Tabuizovaná přítomnost všudypřítomné smrti, a strach z ní, podvědomě vede člověka k sobectví a v nejkrajnějším případě k přeletování od jednoho (nenaplněného) vztahu k druhému.

Dnešní lidé mají uzavřená a před skutečnou láskou uzamčená srdce, energetická síla srdeční čakry člověka kmitá unaveně, sevřená úzkostí a skrytým pocitem nicotné konečnosti. To vše je doprovázeno pocitem bezmocnosti. Bezmocnost přichází pokud máme problém s vlastní identitou a sebeúctou, zaplavuje nás pocit bezvýznamnosti, necháme se ovlivňovat nebo ponižovat druhými. Člověk bez lásky se stává sám sobě problémem, žije v bezmocném stavu se svou úzkostí. Tak vzniká beznaděj a apatie, bezmocnost ochromuje a často vede k násilí. To vše vede k vyhledávání sexu bez lásky, pokud se toto promění v životní styl, člověk se stává neschopným cítit lásku, je lhostejný, chladný, odmítavý, povýšený. Pokud se někdo obává oddat se svým citům naplno, může to být způsobeno podvědomým strachem, že ve vztahu bude ohroženo samotné jeho bytí. Někteří lidé jsou nešťastně a zbytečně přesvědčeni, že nemohou být milováni, na vině může být nedostatek lásky a všímavosti v dětství. Láska je spojujícím elementem v nejrůznějších procesech bytí, je motivační silou. Formuje naše vědomí, je esenciální zkušeností, vede člověka ke kreativitě. Láska se často může zdát jako prchavá a nedostižná iluze. Fyzická přitažlivost je gravitačním středem touhy po sebe projevení.

Zamilovaní lidé dokáží absorbovat velké množství živlové energie ohně, tu lze proměnit v neutuchající vášeň. Ale samozřejmě i v žárlivost či nenávist. Jakmile jiskřivý oheň prvotní lásky vyhasne, jakmile z lásky vytěžíme poslední plamínek hřejivého světla, opět se promění i vnitřní chemie těla i mysli. Většinou nenápadně a neplánovaně. Než se dovtípíme, že k tomu již nezvratně došlo, procházíme obdobím vnitřních dramat. Rázem nám dojde, že jsme mylně skrze lásku hledali sebenaplnění. Potom se vztahy zákonitě hroutí. Láska nakonec zničí sebe sama. Láska může i „zabíjet“, její skrytá ohnivá síla zapříčiní, že náš partner, který již nemiluje, nemůže svobodně dýchat. Neúměrnou snahou a někdy i předstíranou láskou, kterou se snažíme všechno zachránit, jej doslova dusíme. Někdy může být velká láska předzvěstí velké tragédie. Pouze včasné vystřízlivění nás donutí přestat se dívat kolem sebe pouze skrze svou umíněnou sebestřednost.

Nevěra často končí rozchodem, protože není možné bez následků, více či méně bolestných, zůstat dlouhodobě ukotveni ve více rovinách partnerského „rozdvojení“

Zdržovat se nenápadně mimo domov vyžaduje bujnou fantazii a schopnost lhát a zapírat. Člověk se tak snadno dostane do začarovaného kruhu lží a vytáček, a velice snadno se mu stane, že časem přestane mít radost ze života. Obzvlášť pokud maskovací manévry začnou být čím dál náročnější. Nevěrný partner, pokud nemá dostatečnou odolnost vůči stresu, se může dostat do stavu, který nemá daleko k pocitům ztráty identity. Pociťuje rozpolcenost a vinu za své touhy a sebeuspokojení na úkor partnera a manželství, často i na úkor dětí. Časem dokonce může ztratit schopnost rozeznávat realitu, pokud musí zvládat strategii dvojího života po delší čas. Protějšek snadno vycítí odcizení v komunikační i intimní sexuální oblasti, přestože vztah může ještě nějaký čas v setrvačnosti působit hezky a uspořádaně. Stejně tak děti často vycítí, že s mámou a tátou není něco v pořádku.

Nevěrné osoby si často myslí, že o existenci jejich paralelních vztahů nikdo neví. Ale stejně tak často se mýlí. Partneři o vedlejších vztazích často vědí a přesto nedávají na sobě nic znát a v tichosti se trápí. Trápit se, protože vztahy jsou v lidském životě tím nejdůležitějším, je lidskou přirozeností. Otázkou je, jak dalece jsme schopni odpustit, situaci přijmout a zpracovat na duševní úrovni. Většinou nakonec takový vztah končí rozchodem. A znovuzískání duševní rovnováhy a psychické pohody po rozpadlém vztahu může být pro citlivější osoby během na dlouhou trať. Zraněný člověk může čelit psychickému či somatickému onemocnění na tělesné úrovni, především pokud si nedokáže zdůvodnit, že vztahy jsou nám také zrcadlem. A že je přirozené také to, že vztah končí v okamžiku, kdy jeden druhému partneři předají to, co si ve vztahu předat měli (z vyššího spirituálního hlediska).

Někteří lidé nás přitahují svým šarmem, svým vzhledem a stylem života, erotickým nábojem, svou výjimečností a schopnostmi. Ne vždy ale poznáme, že se jedná jen o povrchní důvody přitažlivosti, někdy se potkáváme s lidmi, se kterými máme nedokončené vztahy z minulých životů. A v těchto ohledech nám pomoc nepřinese žádná příručka ani dobře míněná rada, pomůže nám jen osobní procitnutí a uvědomění na hluboké duševní úrovni. Ať už prožíváme cokoli, vždy musíme v souladu s procitnutím začít sami u sebe, očistit se od pocitů viny i obviňování, od zbytečného trápení, začít zhluboka dýchat a začít kolem sebe vnímat nové věci a nové příležitosti.

Jsou hádky v partnerství překážkou v lásce? Hádky se opakují, pokud pouze jeden z partnerů pravidelně ustupuje a druhý si stále klade podmínky, trvá na své pravdě, případně nutí ke kompromisům a ústupky přiklání pouze na svou stranu. Neplatí vždy, že moudřejší ustoupí, obzvlášť pokud partnerství není založené na vzájemné toleranci, vzájemném pochopení, důvěře a inspiraci. Ať už je to tak či onak, beztak se hádkám ve vztahu jen málokdo vyhne. Pokud nejde vyloženě o bouřlivou „italskou domácnost“, potom jsou občasné hádky prospěšné a vztah posouvají na jinou úroveň. Především v případě, kdy partneři smysluplně komunikují, mlčení kolem vztahových neshod je destruktivní. Také pokud je možné se na závěr vypjaté situace rozhodnout „spolu to zvládneme“ – přehodnotit situaci z hlediska účelnosti, užitečnosti a praktičnosti tak, aby výsledkem byla spokojenost na obou stranách.

Často nastávají paradoxní situace v případech, kdy si dotyční nejednu nevěru bez výčitek užívají, a když podváděný partner přijde s rozchodem jako s hotovou věcí, „nevěrníci“ bývají zdrceni a tvrdí, že svého partnera milují (často i po pravdě) a rozcházet nebo rozvádět se nechtějí. Potom nastává čas hádek, přesvědčování, vydírání, divokých výměn názorů často doprovázených pláčem nebo vyhrožováním. Pokud partneři nezvládnou své emoce, lásku plíživě a nekontrolovaně nahradí nenávist a vzájemná či jednostranná nesnášenlivost.

Zadržovaný hněv je zneklidňující, vede k necitlivosti a chladnosti, není tvořivý, narušuje psychiku, nutí k sebekontrole a k sebeovládání, ale nakonec stejně vede k výbuchům vzteku a k unáhlenosti v jednání

Neprojevený hněv vede k očekávání toho nejhoršího scénáře, k utkvělým představám a nadbytečnému přemýšlení v dimenzích strachu z budoucnosti. Vede k úzkosti, která nic neřeší a problém se jen prohlubuje. Hádka uvolňuje napětí, i kdyby měla vést k poznání, kdo z přítomných myslí jen na sebe, kdo má přehnaně ctižádostivou povahu, kdo je detailista a komu vadí kdejaká maličkost, kdo se nerad podřizuje, kdo si chce zařídit život po svém, protože trpí pocitem nesvobody, případně kdo má sklony lhát a zapírat.

Pokud jeden z partnerů skutečně trpí pocitem nesvobody, někdy postačí uvědomění, že nikdo nám nepatří, a že od nikoho nemůžeme očekávat ani žádat bezvýhradnou oddanost. Nejhorší situace může nastat, pokud jeden z partnerů tomu druhému vyčítá, že není schopen oběti, obětovat se pro druhé. Někdy se ale podobnými výčitkami jen snaží partnera zahnat do kouta, odbýt jeho (oprávněné) požadavky a zastavit jeho odvahu konečně se projevit bez přetvářky a sám za sebe. S názorem, že se máme pro druhé pouze obětovat, je třeba zacházet velmi zdrženlivě.

Pokud jeden z partnerů vyniká obětavostí, je přizpůsobivý, skromný, citově založený, nerad se svěřuje s vnitřními pocity, a pokud nemá odvahu učinit zásadní rozhodnutí, potom je pro něj obtížné prodiskutovat důležitou záležitost s někým, kdo má více temperamentu, kdo má řečnické schopnosti, umí taktizovat, nebo toho v rozhořčení bez přemýšlení hodně namluví. Nebo s někým, pro koho absence lásky není překážkou v pokračování nefunkčního vztahu, například z ryze praktických důvodů. Přitom odrazovým můstkem pro zachování a upevnění vztahu je právě vzájemná komunikace.

Zdravě se rozzlobit je lepší varianta než zůstat odevzdaně pasivní, než předkládat své přesvědčení nedostatečně, mluvit v hádankách a nedokončených větách či nekomunikovat vůbec a uzavřít se do sebe. Tak se buď na dlouho zatvrdíme a nenaplněný život nám proteče mezi prsty, nebo lehce podlehneme manipulaci a ztratíme sami sebe. Občas se také stává, že někdo, kdo ve své podstatě není agresivní, dokáže velmi lehce vzplanout hněvem, urazit se, snadno se rozzlobí, ale vzápětí se dokáže stejně lehce usmířit. Může to být tím, že si také stejně lehce dokáže sáhnout do vlastního svědomí, uznat chybu a omluvit se. To souvisí s tím, že stát si na svém názoru je umění, jde o ohleduplnou schopnost prosadit své mínění. Jde o schopnost rozpoznat manipulativní komunikaci, jednání a chování, a to jak své, tak partnera.

Nadměrné vyhledávání sexu bez lásky je projevená úzkost v podobě strachu ze smrti ale paradoxně i strachu ze života. Podstata smrti je pro nás nevyslovitelná. Snaha o atraktivnost, která má dokazovat věčné mládí a neutuchající potenci, nás má utvrzovat v tom, že dnes ani zítra ještě nezemřeme. Vlastní identita je často skrývána za pouhou sexuální atraktivnost. Dávat lásku a milovat nepodmíněně také může znamenat pocit úzkosti v podobě klece s mřížemi. Hadí síla moderního člověka nedosáhne k srdci. Hadí síla se v prudkých vlnách uvolňuje pouze aktivním sexem, ale nedosáhne dál, než k hranici třetí čakry. Přináší sice stavy chvilkové blaženosti, ale nikdy nemůže přinést trvalý pocit harmonie a niterného vnitřního štěstí a vědomého pocitu skutečné nesmrtelnosti. S tím souvisí, že dnes je vše podmíněno ve smyslu: něco za něco. Metafyzika sexu je neznámý pojem. Vzestupný proud probuzené hadí síly nemá šanci otevřít a uvolnit energetická centra v těle. Především čakru srdeční a čakru krční (komunikace). Potom vstupuje do hry nikoli magická síla lásky ale destruktivní síla všemožných krizí a depresivních stavů. Neprůchodnost energetické úrovně čakry srdce má podobu sobectví, zablokování energie krční čakry se projevuje v neschopnosti komunikovat, zablokování druhé, křížové čakry má za následek odmítání partnera a nechuť k sexu.

Ve hře, ať už na lásku nebo sex bez lásky, zůstává stále nepochopený význam ženského a mužského principu. Styl užívat si atraktivnost mládí, jak nejdéle je to možné, je symbolem potlačené zodpovědnosti za vlastní život, potlačené touhy po pokračování rodu, ztráty smyslu pro cit a pro skutečné prožívání emocí. Láska je emoce, ze všech emocí nejsilnější a nejtvořivější, láska je přírodní zákon. Lásku nelze vysvětlit racionálně, láska je jev čistě iracionální. Zapomněli jsme prožívat šťastné vztahy. Neuvědomujeme si, že láska je čistá magie. Pokud se zamilovaný nebo milující člověk oddává sexu s protějškem, který nemiluje nebo už nemiluje, je mu odebírána životní energie na té nejhrubší možné úrovni. Žárlivost a nenávist jsou k sobě přitahovány přímou úměrou, obojí může být nesnesitelné. Nakonec i láska může být nesnesitelná. Pokud se láska změní v nenávist nebo v nepřekonatelný odpor, většinou to přijde z čistého nebe, jako ledová sprcha. Zavčasu bychom si měli uvědomovat, jakou energii k nám partner vysílá, mnohé signalizují například nápadné změny ve verbálním vyjadřování nebo nepředvídatelném chování.

Proč v emočně vypjatých situacích brečíme?

Častěji pláčou ženy než muži, jsou emotivnější, častěji u nich dochází k zpytování vlastního nitra, to souvisí také s hormony produkovanými hypofýzou. Ženy mají vyšší hladinu prolaktinu než muži, snadno se rozbrečí a brečí déle, (od minut až po hodiny), než muži. Ronění slz slouží nejen k uvolnění, ale také k odplavení škodlivých látek z těla. Slzy obsahují protibakteriální látku (lyozym), ta udržuje oční sliznici v bezpečí proti různým bakteriím. Slzy uvolňují z organismu různé toxické látky vytvořené vlivem stresu a emočního vypětí. S tím také souvisí, proč se právě ženám stává, že se po milostném aktu občas nezadržitelně rozbrečí. Lidské tělo produkuje hormony štěstí zvané endorfiny, a to i při různých aktivitách včetně milostných okamžiků s partnerem, během příjemných fyzických doteků při intimním kontaktu. A právě pláč přichází a dobrá nálada se ztrácí společně s neuspokojivým milostným životem. Ženy podvědomě velmi silně cítí, že láska je citový a zároveň tělesný stav, kdy mysl, srdce a smysly souzní s čistou přítomností.

Související: Pláč a slzy – nepodceňujme tento lidský emoční projev, Nezakazujte dětem (ani sobě) plakat

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze