Magické hrátky se SLOVEM

Tvůrčí inteligence – LÁSKA – je pouze jediná a absolutní. Je duchovní dimenzí v jádru každého člověka. Avšak v každém člověku se projevuje různými způsoby, bere na sebe různou formu. Každý člověk má svůj osobitý vnitřní hlas, napojený na ZDROJ. Lidské existenci dává smysl setkávání a vztahy s druhými lidmi, vztahy fungují na principu zrcadlení. Pouze skrze tvůrčí inteligenci (gen lásky), jenž je člověku vlastní, se stáváme tím, kým ve skutečnosti jsme. A také skrze konflikty, a to si mnozí nechtějí připustit. Kde kdo při prvním konfliktu opouští společnou loď.

Případně propadá neurózám a depresím, stále více lidí vyhledává terapeutickou či psychologickou pomoc. Ovšem pokud se psychologická pomoc soustředí pouze na logiku, a dojde k vyloučení nebo k popření jemnohmotných neracionálních aspektů bytí, de-prese se může změnit v psychosomatické obtíže. Všechny životní potíže a zdravotní obtíže, jsou odrazem různých jednotlivostí, vzájemně propojených, které člověka tíží, svazují a spoutávají. Pouze ve změněném stavu vědomí se dokážeme zcela oprostit od zemské tíže (gravitace), od všeho, co nás tíží. To ale neznamená, že budeme v obtížných životních situacích rezignovat na ŽIVOT. (Ve změněném stavu vědomí může dojít k odpoutání od hmotného těla, které je spojeno s napojením na ZD-ROJ, tento proces bývá doprovázen vnitřním zvukem – „v hlavě“, který připomíná zvuk roje včel.)

(Gravitace a gravidita: než vstoupí lidská duše do pozemského těla, je bez pozemské tíže spojena se zdrojem, s vesmírným Duchem, je lehká jako vánek, a v této jemnohmotné podobě je jen minimálně ovlivněna gravitací působící v hrubohmotné sféře.)

Pochopení, že na život se musíme dívat holisticky, je pro život Klíčové

Klíč je symbol, který odemyká cestu k mystickému a duchovnímu poznání. Odemyká brány k novým životním vhledům a dává prostor svobodné vůli. Otevírá pomyslnou bránu do všech sfér spojujících pozemské a nadpozemské bytí. Klíč je symbolem všech tajemství, pocitu bezpečí, prosperity, vykoupení, osvobození.

Pozor na dvojakost (na kvalitu skrytou v polaritě) tohoto jednoduchého emblému: odemyká ale také zamyká. Tím symbolizuje rozhodnutí, svobodnou volbu. Tím správným klíčem můžeme odhalit nejedno mysteriózní tajemství. Avšak špatnou volbou v sobě uzamkneme brány k hlubšímu poznání. Slovo brána nemá daleko ke slovu bránit, proto je v této souvislosti, (vhledem k podvědomému vnímání slova bránit), lepší používat slovo portál.

S hlubším poznáním souvisí, že jedině skrze ostatní si můžeme uvědomovat sami sebe, především pokud si současně uvědomujeme, kde je náš skutečný domov, ve vztahu k Univerzu.

Útěky z nevyřešených vztahů, volené jako nejsnadnější řešení, jsou patogenní, jsou úprkem před smyslem naší existence, jsou projevem strachu ze samotného BYTÍ. Vše, co je patogenní (postrádající gen LÁSKY) je choroboplodné čili vyvolávající chorobu.

A nejen náš domov ve vztahu k Univerzu je důležitý, pamatujme také na naše dávné pohanské, slovanské předky – slovan – SLOVO.

Jeden ze staroslovanských, pohanských bohů nese jméno Rod (rodná zem, národ, rod, porod, rodit, rodič, rodina, příroda, úroda).

Rod je stvořitelem, bohem zrodu, strážcem rodného prahu (Praha), slovanským architektem Universa, ovládá přírodu a přírodní síly, je bohem vody a moře.

Mezilidské vztahy nefungují jednoduše proto, že zapomínáme přijímat sebe a druhé VZNESENĚJŠÍM způsobem (jedno-duchost – duchovní jednota)

Zapomínáme POVZNÉST se nad malichernosti. Před vstupem do vztahu si neuvědomujeme, že VZNÁŠET SE s hlavou v oblacích, v zamilovanosti, je možné pouze dočasně, a že zamilovanost je nutné POVZNÉST na přátelství. Vzájemně otevřeně komunikovat (v jakékoliv komunitě), povznést se nad strachy a obavy, včetně strachu ze své vlastní vznešenosti, plnosti a originality. Včetně strachu ze vznešenosti, plnosti a originality partnera. Vzájemná laskavost je esencí, čili upřímným snem božské vznešenosti, protože jedině pokud jsme laskaví (protože láska ví) uvědomujeme si, že LÁSKA se neodvolává na spravedlnost.

Klíčem ke spokojenosti je: dokázat duchovně vzlétat, vznášet se a vzájemně se povznést a společně vzkvétat, postoupit duchovní vzestup, vzkřísit v sobě bezpodmínečnou lásku, nechat ji vzniknout, vzejít, vznínit, vzplanout, vzkvést, vzkypět či vzklíčit přímo ze srdce, vzbouzet se proti lenosti, překonávat vzdálenosti, které nás oddělují, vzdát se vnitřní nesvobody, nevzdychat, vzmužit se a nevzlykat, nebýt vznětlivý, nevzdorovat změnám a radovat se, zbavit se zlozvyků, vzpamatovat se a vzmoci se (získat moc, nikoliv ne-moc), stát se duchovně vzdělanými, upřednostňovat vnitřní duševní uvědomění před vzhledem (vnější krásou), vzpomenout si na to, kým skutečně jsme, to vše souvisí s uvědomováním si duchovní hodnoty vzduchu a PROSTORU: vz-DUCH.) Prostor je to, co nás spojuje, nikoliv odděluje.

Často říkáme, že to či ono není spravedlivé. Spravedlnost není jediným soudcem, existuje cosi mnohem vyššího: vznešenost, milosrdenství, odpuštění a trpělivost

Jak můžeme žádat lásku a spravedlnost od vnějšího světa, když nedokážeme dát lásku sami sobě, prociťovat laskavost především k sobě, spravedlivě (bedlivě) hodnotit následky vlastních rozhodnutí a činů (hod do dálky – budoucnosti). Vynucená spravedlnost velice často nemívá poslední slovo. Zrovna tak negovat spravedlivá rozhodnutí, a trvat pouze na své pravdě, znamená, lpět pouze na svém egu. (Spravedlnost je dnes jen prázdným pojmem, vzhledem k tomu, že mocnosti světa legálně vedou „spravedlivé“ války. To je spravedlnost pro vesmír nepřijatelná.) Nedokážeme-li být milosrdní (milovat-srdcem), nedokážeme-li odpustit (pustit se bolesti – nedržet se jí zuby nehty), je to tím, že máme strach z božského ve vlastním srdci.

Pomyšlení na milosrdnost či odpuštění člověka vyleká, ego se cítí být rozrušeno, zneklidní pokud má negovat či poupravit určitou představu o sobě. Má-li ego strach, z čehokoliv, popírá v sobě trpělivou tvůrčí inteligenci – LÁSKU. Ego má strach být BOHEM – esenciální tvořivou energií. Stát se vědomou božskou esencí, a snít si své božské sny, není nic mimořádného ani fantastického. Lze toho dosáhnout například bytím v přítomném okamžiku, kdy v každém momentě – momentálně – vnímáte, jak se cítíte, věnujete pozornost emocím a pocitům. Slovo momentálně je složeno ze dvou propojených slov: moment a mentálně. Moment – znamená okamžik tady a teď, bytostný přítomný okamžik. Mentálně – znamená psychicky, emočně, s hlubokým vnitřním procítěním.

V přítomném okamžiku si snadněji uvědomujeme, s jakou energií rezonujeme

Touhu po štěstí a úspěchu, touhu po bohatství, touhu po dostatku (božím statku) mylně vkládáme do vnějšího světa, do druhých lidí. Pokud člověk touží po úspěchu, často se míjí s vlastním štěstím, protože úspěch je odvozen od slova spěchat. Úspěchu lze paradoxně dosáhnout pouze vnitřním klidem, beze spěchu. Úspěch může také představovat honbu za iluzemi hmotného světa. Nejhutnější iluzí je, že štěstí očekáváme od vnějších věcí, ne-šťastní se cítíme být, pokud ne-jsme vnitřně v souladu s tím, co je, pokud si myslíme, že to či ono má být jinak, jinde, jindy, s někým jiným. Pokud si myslíme, že jsme vnějším světem málo odměňováni. Odměna může být také duchovní, soustředit se na odměnu pouze finanční, oslabuje ducha.

Jednou z iluzí, která vytváří zbytečnou bolest, je stav, kdy skočíme svému egu na lest, že člověk, kterého milujeme, nebo lépe řečeno chceme milovat, má BÝT jiný. Prorokem (až se rok s rokem sejde) vlastního štěstí jsme my sami. Vlastní štěstí se odzrcadlí také ve štěstí ostatních, například v rodné vlasti. Je to jednoduché, každý z nás tvoří kolektivní vědomí svým aktivním přístupem k životu, v jednoduchosti – v Jednotě a v Duchu.

Existují různé dimenze, různé časoprostory, odkud přijímáme v čase pro storry našeho současného života různá poselství (jak kdo zasel, tak sklidí). Intuitivně se dokážeme napojit, v přítomném okamžiku, na minulost a budoucnost, neboť v kosmickém vědomí existuje vše současně, v nelineárním čase. Hodnota budoucnosti se může projevit také v tom, kolik vkládáme vlastní ctnosti v přítomném okamžiku do budou-cTnosti.

Člověk všech věků na tom nikdy nebyl jinak, jde pouze o míru jasnozřivosti, o míru bdělého vědomí, čím větší lpění na hmotě, tím méně jasnozřivosti může člověk vkládat do své budoucnosti. Člověk je současně já i Univerzum, pozorovatel a pozorovaný, je tím, kdo poznává, a současně je vším poznávaným. Pozor si pouze musí dát na vnímání duality, odlišovat od sebe hodnocení subjektivní a objektivní, udržovat pozornost na to, kam a jak zaměřuje pozornost. Neeliminovat hodnotovou podstatu jakéhokoliv subjektu neobjektivním soudem či egoistickými odsudky. Pokud člověk bezohledně demonstruje pouze své egoistické představy, a projektuje je do okolního světa, oživuje démony na druhé straně zrcadla, a vytváří svou vlastní odloučenost od tvůrčí inteligence – od nepodmíněné LÁSKY. Nepodmíněná láska nemá z ničeho strach. Představa je tvůrčí, jedná se o vše, co člověk staví před sebe – staví základy pro budoucnost.

Etický úpadek lidstva je v samém jádru výchovy, v předpisovém odlidštění výchovy, ve výchovných de-formacích. Od dětství je duše člověka, jeho jemnohmotná forma, odsouzena k převýchově, tak vzniká chov sobě si podobných bytostí, jejichž hlavním nepřítelem je právě strach. Lhostejnost k tomuto stavu vytváří společenskou stejnost, stejné negativní pocity a strachy, společenská dogmata, nejrůznější iluze.

Jednou z mnoha dalších iluzí je například reklama – klam a lež. Re-(opakování)-klama je zaměřená na SLOVO kombinované se ZVUKEM. Slovo a zvuk, nejen v případě reklamních triků, přímo magicky ovlivňuje lidské vědomí a samozřejmě (podprahově) i podvědomí!

Ignorování tohoto stavu, je jako vytvořit si vlastní nepřístupné nory, a ve strachu se skrýt před odpovědností. Jde o lenost pokládat otázky, přemýšlet a hledat odpovědi.

Strach vytváří odloučenost, strach je tou nejničivější emocí, jakou dokážeme v sobě uzavřít, nebo kolem sebe šířit (vědomě či nevědomě), neboť vše, co vychází ze mě, dotýká se také Ze–mě a jejích obyvatel. Odloučenost je stav bytí ve tmě, louče světel odloučených srdcí lze opět rozžehnout ohněm nepodmíněné lásky. Opakování stejných chyb, které vytváří bludné kruhy, je dělání přesného opaku toho, co intuitivně víme, že by uděláno býti mělo. Smutné a zároveň alarmující na tom je, že to opravdu vždy vnitřně, intuitivně, velice dobře víme. Ptáme se, co je to láska, a přitom to vnitřně dobře víme.

A vůbec nejsnadnější ze všeho, ale neslučitelně s jemno-hmotnou duší, je svádět vše na luciferské podsvětní síly. Zajímavé je vědět, že slovo „lucifer“ pochází z latiny: lux = světlo, fero = nesu. Nesu světlo. To znamená, že i ve slově lucifer je skrytá dualita. Kromě výše uvedeného můžeme ještě slovo lucifer rozebrat jinak: LUCIFER – LU je sumersky člověk. A přidáme-li zákony CIFER, vyjde nám binární matrice DNA člověka.

Co můžeme pro sebe udělat?

Pokusit se změnit své naprogramování, přehodnotit vše, co máme ,,zakázáno“. Stokrát opakovaná lež stává se pravdou. To znamená, že ne vše, co je společností jakoby ,,vytesáno do kamene“, musí nutně být skutečné. S rozmyslem klikněte: VYJMOUT (minulost, dogma, předsudky, strach, módní ikony…). Potom klikněte: VLOŽIT (radost, pohodu, zvědavost, romantiku, nové ideály, svobodu…). Přestaňte kopírovat vše, co vám společnost vnucuje jako jediné možné. Zapojte intuici, vnímejte synchronizace, tak předejdete ,,zavirování“ svého od této chvíle svobodného vědomí. Pozorujte ale nehodnoťte (nekritizujte). K ničemu se nepřipoutávejte.

Vědomě prožívejte ra–dost-nou osobní proměnu, tak, ať má vaše vědomí (vaše id/entita) čisté s/vědomí. Mít ra–dost znamená, vnímat světlo slunce a mít dostatek světla v srdci. Ra je jméno egyptského slunečního boha, někdy je nazývaný také Atum (změnou jediného písmene nám vyjde: atom), další jméno tohoto boha Slunce je: Amon (změnou jediného písmene nám vyjde amen – jiný výraz pro požehnání). Uveďte do harmonie levou a pravou mozkovou hemisféru. V mozkových hemisférách je skrytý klíč k nahlédnutí do vyšších sfér.

Požehnáním rušíme negativní okolnosti a vlivy

Samotným vyslovením MAGICKÉHO SLOVA ,,požehnání“ nebo ,,žehnám“ uvádíme v pohyb zakódovanou pozitivní energii. Požehnáním oživíme tok pozitivní energie jakékoliv bytosti, věci, místa, stromu… Žehnáme jídlu, dárkům, talismanům, práci, různým okolnostem. Slova požehnání proneste vždy nahlas a nad předmětem udělejte rukou znamení rovnoramenného kříže. Představte si, že jím prostupuje čisté světlo (žeh), vše tvořící energie vesmíru, vstupující do předmětu (osoby, místa…) skrze vaše tělo a skrze vaše dlaně. Na nic jiného nemyslete. Nakonec řekněte: ,,Budiž učiněno.“ Ve správně zvoleném SLOVĚ a v přímém doteku je síla požehnání, jde o vysílání pozitivní energie světla. Myšlenky necháme prostoupit v podobě světla předmětem požehnání.

Vědomé energie myšlenek zhmotní nehmotné. Pamatujte: Jsme zrozeni Světlem. Slabé světlo naší duše rozsvítíme, když ztlumíme světlo našeho ega. Nemusíme, ba ani nesmíme, světlo ega zcela vypnout! Stačí ubrat mu na intenzitě. A hlavně neoslňovat kolemjdoucí a samozřejmě neobelhávat ani sami sebe.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Chceme-li porozumět přírodním zákonům, je nutné naladit se na správný dech, na vědomé dýchání a na živel vzduchu, který se právě na jaře ujímá vlády. Živel vzduchu osvěží lidskou pozemskou mysl i nadpozemského ducha: vzduch – vz-DUCH. Vše je živé, tedy i vzduch. Živel vzduchu je vládcem prostoru. Je pánem volného pohybu a neuchopitelné všudypřítomnosti, lehkosti a svobody. S lehkostí popřejte sobě a každému koho potkáte „dobrý den“, každé blahopřání, pokud je upřímné, je přáním blaho–dárným, stává se dárkem, který nás nic nestojí. Přání pronesené nahlas (požehnání) je obohacené další hodnotou, energií zvuku, tato hodnota spočívá v naladění se na základní sílu vesmíru – POHYB. Světelnou plazmu – základ nehmotného vesmíru – formujeme pomocí myšlenek a představ do viditelné, projevené hmoty. Individualizované „Já jsem“ má svůj nehmotný základ také na této plazmatické vyšší úrovni. „Já jsem“, projevené (krystalizované) ve hmotě, je stvořené na základě duality, tato informace je obsažena i v samotném slově: indivi-dualita.

Energie vyššího vědomí, bez jakékoliv identity, existuje na vysokofrekvenční vlnové úrovni, a je základem pro život bytostí na různých dimenzionálních úrovních. „Já jsem“ v podobě člověka je materializovaná životní energie, které jinými slovy říkáme HADÍ SÍLA. Had je jiným slovem plaz, jde o symboliku a různé analogie skryté v moudrosti našich předků, v dávných mytologiích, v hermetických informacích, které vedou člověka k poznání svého původu. Dnes víme o existenci PLAZ–MY, neumíme ji sice perfektně definovat (vědecky pojmenovat), ale MY všichni již tušíme, že má co do činění se vznikem vesmíru a vývojem hmotného prostředí a tím i života. Ani naši předkové nedokázali pojmenovat PLAZMU, ale jejich vědomí si uvědomovalo existenci životní energie – hadí síly.

Ještě dvě slova jsou zajímavá: Náboženství: nábo-ŽENSTVÍ, nábo-j-ženství. Katolické – kat a lidské.

Zajímavá souvislost ke slovu SPOKOJENOST. Spokojený muž. Spokojená žena. Spokojený člověk. Spokojenost je blaženost, možná podobná té, jakou prožívá kojenec po kojení: je spo-kojený.

Pokračování: Skrytý význam slova KOUZLO, Slova (ne)jsou jen slova

Co skrývají slova: mám tě strašně rád?

Slovo na závěr: Magie slova je tou nejvyšší magií

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze