Život řízený marnými touhami

Nikdo nemůže říct, že jeho život alespoň občas neřídí vědomé, případně podvědomé touhy. Už jen touha obklopit se věcmi a lidmi tak, jak si toužebně představujeme, je iluzí, že takto lze dosáhnout trvalého pocitu štěstí. V podobných případech můžeme touhy, více méně sobecké, nazvat marnými. Jde o pochopení, jak nepřekážet sám sobě na cestě za štěstím. Mysl může být zaplavena velkým počtem tužeb, vztahujících se k pomyslné budoucnosti, které ani není možné v krátkém časovém úseku, vzhledem k tomu, že vše bychom si přáli mít nejlépe ihned, stihnout realizovat. Neuspokojené touhy činí člověka nešťastným. Touhy jsou příčinou neklidu, podrážděnosti a zklamání. Přitom se velmi často stává, že splněná touha přinese jen krátkodobý stav potěšení, uspokojení či nadšení, někdy dokonce lhostejnost. Radost rychle odezní a v mysli se již rodí nové touhy a nové životní předpoklady.

Vědomá cesta za životními touhami

Touhy bývají také příčinou pocitu ohrožení. V ohrožení zapomínáme, že myšlení je systematicky propojené s informačními energetickými poli. Pouhé náznaky toho, že nám nečekané změny, někdo nebo něco splnění našich tužeb překazí, vzbuzují spoustu emocí vztahujících se k pocitu ohrožení. Touhy po něčem, co už dávno odnesl čas, spojené s posedlostí, vzbuzují smutek a pocit nenaplnění. Člověk sám rozhoduje, zda bude žít v přítomné chvíli, jaké pocity a emoce zvolí v daném okamžiku, sám rozhoduje, co cítí, říká a jak jedná. Sám rozhoduje jak své tady a teď prožívá a zda si vše v daném okamžiku uvědomuje. Uvědomění, že neexistuje nic než věčně přítomná chvíle, přispívá ke změně chybných návyků, požadavků na své okolí, ke změně emocionálních programů.

Chybné návyky poznáte podle toho, že vás stojí spoustu energie, oslabují vnímavost, potlačují intuici a moudrost, soudnost a citlivost. Zkreslují obrazy reality, věcí, lidí, událostí. Například návyk (požadavek) cokoliv vlastnit, kazí radost ze života díky strachu, nebo pocitu ohrožení, že své touhy nedosáhneme, nebo že o vlastněné přijdeme. Vědomí je zahlceno myšlenkami strachu, nedostatečnosti, žárlivosti, falešnými představami nejen o svém okolí, ale i o sobě. Pokud je mysl od rána do večera zahlcena jakoukoliv nedostatečností, nezůstane během dne prostor pro radost z toho, co se již podařilo, pro radost ze života bez návyků. Vše spočívá v tom, že často opakovaná představa se časem promění ve víru, víra v jedinou možnou pravdu. Čemukoliv skutečně uvěříme, vytváří na energetické úrovni osobních informačních polí zpětné vazby. Mysl člověka má jednu velkou vadu: tomu špatnému uvěří vždy snadněji a rychleji. Mysl každého jedince žije ve vlastním světě, tyto jedinečné světy nás jeden od druhého odlišují. Nikdy nemůžeme zažívat svět všichni stejně, protože pravda má nekonečně mnoho podob. Pokud by tomu tak bylo, svět by se přestal vyvíjet, tvůrčí jednotlivosti by na sebe přestaly navzájem působit, svět by ustrnul v nehybnosti. Řešením nejsou výčitky, pokud někdo nesdílí naše vidění reality, řešením je více tolerance.

Bez osobních tužeb, přání a očekávání to v životě nejde, touhy jsou motivující, pokud nejsou mechanické a čistě návykové

Chybné je nechat se touhami a očekáváním pohltit a vytvářet si díky touhám nepříjemné pocity a rozvíjet je v žárlivost, hněv, zlost, strach, nespokojenost, úzkost, obavy, nervozitu, nedočkavost. Jinak řečeno: touhy nás nesmí zbavovat volnosti, uvolněnosti a svobody. Musíme od sebe odlišovat, kdy toužíme uspokojit pouhé návyky, a kdy skutečná inspirující přání. Okamžik, kdy není uspokojeno naše přání, pokud žijeme vědomě, nás nerozčílí ani nerozesmutní, neprožíváme nepříjemné emoce. Podobné je to s okamžiky, kdy někdo neuspokojí naše očekávání, neposkytne nám podporu, nesplní slib. Nesprávné návyky jsou také o tom, že tyto situace mysl vyhodnotí jako nepřijatelné. Přijímat nepřijímatelné lze na vědomé emoční úrovni, právě emoce ovlivňují přítomný okamžik, a to většinou zkresleně. Nezpracované emoce zabraňují vnímat, co která životní situace znamená, zabraňují vnímat i zdánlivě obyčejné chvíle jako krásné životní okamžiky. Emoce ovlivňují pocity odloučení, nepřijetí, odcizení. Skrývané emoce nastavují v mezilidských vztazích neupřímnost a často i marný vnitřní boj.

Pokud se urputně, často i nevědomě, snažíme uvést do souladu vnější svět s našimi představami, souvisejícími s uspokojováním vlastních návyků, může tím trpět naše psychika. Často tak vzniká nikdy nekončící marný boj, obzvlášť pokud máme vypěstovaný návyk „získávat“, a neumíme-li také „ztrácet“. Neuspokojený návyk zahltí mysl nepříjemnými myšlenkami a emoční tělo nepříjemnými emocemi. Obzvlášť návyky nižší úrovně, spojené s (mocenskou) potřebou ovládat, s potřebou manipulovat, neustále někomu radit, a v podstatě přizpůsobovat okolní svět vlastním požadavkům. Důvod je jednoduchý: toužíme vidět svět takový, jací jsme my sami. Ve skutečnosti svět a bytí zakoušíme také podle toho, jací jsme my sami, jen je obtížné si to bezbolestně nebo bez odporu přiznat. Pro emoční tělo bude prospěšný nový návyk: netrpět. Ať už se cokoliv nesplní, vědomě zvolit stav „netrpění“, protože vnitřní stav štěstí nemusí být ničím podmíněn. V opačném případě zbytečně zažíváme více trpnosti nežli štěstí a radosti, především proto, že návyky nám zabraňují vnímat, že svět je v každém okamžiku proměnlivý. A pokud tuto proměnlivost nevidíme a nevnímáme, pokud stavíme jen na jistotách, potom nevidíme věci takové, jaké skutečně jsou, a zažíváme, na úrovni utlumeného vědomí, smutek a pocity neuspokojení.

Bytím v přítomném okamžiku naše vědomí lépe zpracovává velké množství informací (podnětů), viditelných i skrytých. Smyslové vstupy (zrakové, sluchové, čichové, chuťové) jsou otevřenější, pocitové vnímání ničím nezkreslené. Přítomný okamžik otevírá informační portály do podvědomí a nevědomí, z těchto míst přichází intuitivní vhledy a schopnost plně se vcítit do prožívaných situací. Do vědomí vstupují takové podněty (nezkreslené, vytříděné, podvědomě analyzované), které jsou pro život prospěšné, zasluhující si plnou pozornost. Mysl zaujatá minulostí, toulající se v toužebných vzpomínkách a v obavách o budoucnost, mysl ovládaná návyky, odvádí pozornost od bezprostředních, čili prospěšných a tvořivých podnětů, které lze přijímat pouze tady a teď.

Občas hledáme učitele a cenné životní zkušenosti z druhé ruky, a neuvědomujeme si, že učení se nachází ve všem kolem nás, v každé situaci, nejvíce v lidech a situacích, které toužíme ze svých životů odstranit

Toužit můžeme po čemkoliv, ale bez připoutání k výsledkům, a pokud je naše ego schopné bez nepříjemných emocí a v klidu unést výsledky odlišné od našich představ. Pokud zbavíme představy nevhodných návyků, potom se naše touhy zhmotní v těch nejpřijatelnějších a pro nás nejlepších verzích. Pokud se zhmotněná realita odlišuje od představy, je to tím, že jen naše podvědomí velmi dobře ví, co je pro nás v daném okamžiku nejlepší, co se máme naučit, a co pochopit. Vědomé splnění těchto podmínek vytvoří energetickou spirálu přitažlivosti všeho, po čem toužíme. Například: nemluvit stále o tom, co bylo dříve, co jsme propásli, nedokončili, nesplnili, o tom, co už se nikdy nevrátí, o tom, co nám kdo dluží, kdy nám kdo ublížil a podobně. Uvědomovat si za slovy skryté touhy, sobecké požadavky, nereálné představy, které narušují vnitřní klid a tím i vnější rovnováhu, soulad s okolím. Uvědomovat si, že pokud cokoliv přeháníme, vytváříme odezvy v opačných pólech, naše urputnost se nám do života zrcadlí obráceně. Například někdo přehnaně touží ovládnout svobodu jiné bytosti, přehnaně touží po oddanosti. Zrcadlením v tomto případě bude vše (opačné reakce), co dotyčného povede k neklidu a přehnané, majetnické žárlivosti. Někteří rodiče přehnaně touží vychovat své děti k dokonalosti, přehnaně dětem zakazují a nařizují, zpětně se jim ale zrcadlí porušování zákazů a příkazů. Člověk přehnaně posednutý šetřením, nebo přehnanou touhou po co největších úsporách, se pravděpodobně setká se zrcadlením v podobě různých finančních a jiných, neočekávaných hmotných ztrát.

Vědomí našeho nitra se odráží v lidech kolem nás, ve všech životních situacích

V každém vztahu je také důležité uvědomovat si opačné póly základní vesmírné energie: ženy si uvědomují mužskou sílu v sobě, a muži si uvědomují ženskou sílu v sobě. Vyváženě tyto opačné energie používat v životě je podstatné v osobním duchovním rozvoji. Vyváženost znamená, že si muž uvědomuje, že mužská energie a vůle není podrobena energii a vůli ženské složky v jeho osobnosti. A stejně tak žena nedopustí, aby její přirozená energie byla ovládána nebo ničena energií a vůlí mužské polarity v její osobnosti. Zachovat si přirozené reflexe ženské či mužské osobnosti, které vznikly jako základ života ve vyšších sférách, lze uvědomováním si polarit, které nás utváří. Uvědomování si polarit neznamená bojovat (sám se sebou), neznamená ani soupeřit (muž se ženou a naopak). Soupeření o moc, (soupeření skryté v egem podmíněných touhách), přináší více utrpení než příjemných prožitků. Často jde o zbytečné utrpení (napětí a úzkost), které způsobujeme nejen sobě, ale i někomu ve svém okolí pokud chceme za každou cenu dosáhnout svého cíle, a to aniž bychom si to vždy plně uvědomovali. Například vinit své okolí z vlastních neúspěchů je jen zavádějící výmluva. Naprosto nikdo není povinen uspokojovat naše touhy, především ty návykové.

Obraz vlastní reality, zrcadlící se ve vnějším světě, vnímáme skrze energie, které k nám přichází z našeho okolí, zpracováváme smyslové údaje, a jen na nás záleží, jak je přehodnotíme. Zda se rozhodneme pro radost nebo hněv, anebo pro pocitovou neutralitu. Nevidět v lidech soupeře a nepřátele, nebýt uvnitř sebe zatvrzelí, nikomu a ničemu se nevysmívat, ničemu neodporovat v návalu vzteku, není o pouhé zdvořilosti či vstřícnosti, je to o energiích, které se k nám neustále vracejí jako bumerang. Všimněte si například, že šťastní a vyrovnaní lidé k sobě přitahují šťastné a veselé lidi. Nešťastní lidé k sobě přitahují nešťastné, smutné a uzavřené lidi. Vstřícní lidé se sami setkávají se vstřícností, zlostní lidé se zlostí a emocionálními konflikty, a tak podobně. Všechny naše vlastnosti se nám zrcadlí ve všem, dobrém i zlém, co nám vstupuje do cesty za našimi sny a touhami.

Vyrovnanost je vlastnost vyššího centra vědomí. Cílem člověka se má stát vyrovnanost, ať už souvisí s jakoukoliv motivací či osobní touhou nebo s čímkoliv jiným, nikdy není podstatný cíl samotný. Životní cíle (touhy a naděje) nelze zakládat na přenosu osobních požadavků na okolní prostředí, na ostatní lidi, ani na víru v náhody. Neustálé myšlenky na cokoliv, čeho se nám nedostává, zkreslují osobní prožitky tady a teď, způsobují věčnou nespokojenost a nedovolují nám vychutnávat si radost ze života, radost z věcí, které považujeme pouze za zdánlivé obyčejnosti. S tím souvisí, že naopak zbytečně zveličujeme drobné problémy, které lze řešit cestou nejmenšího odporu, zbytečně trpíme tím, co nemáme, a nedostatečně oceňujeme to, co už máme.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Kdo je schopen vidět spojitost mezi pocitem nedostatku štěstí a setrvačností v naučených emočních reakcích, uvědomí si, že prožívaná realita je utvářena především v mysli, nikdy není utvářena mimo nás, ani mimo náš osobní vnitřní svět představ a tužeb. Kdo pochopí život jako hru a zábavu, se všemi klady i zápory, osvobodí se od špatných předpovědí, mylných předpokladů a domněnek, od zatvrzelých návyků (například od věčného snažení se někoho druhého změnit). Změnit můžeme pouze sebe, a skrze vlastní proměnu můžeme očekávat zrcadlení v podobě (vytoužené proměny) něčeho nebo někoho v našem okolí. Stát se vědomou bytostí je jistá cesta ke štěstí a spokojenosti. Zbytek života můžeme prožít v takové realitě, jakou si svým způsobem podvědomě, ale přesto vědomě, vědomou prací na sobě, procesně energeticky a zrcadlově vytvoříme.

Související: Doteky – neverbální komunikace, Tajemství duševního klidu

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze