Meditace o světle a cestování časem

Prožitek vědomí mimo tělo

V jediném okamžiku se rozplynula představa o čase a prostoru. V nové představě se zrodil vesmír obklopený čímsi nedělitelným a zároveň prostoupený hyperprostorem, který tento vesmír přesahoval. Prostoupený esencí, kde je minulost, přítomnost a budoucnost obsažena ve skrytých projekcích hyperaktivního světla. Stačilo pomyslet na cokoliv a v nekonečném bezčasí se rozvinuly projekce a obrazy jevů a dějů nevídaných. Myšlenky beze slov modelovaly situace tak reálné, jaké je možné prožívat v bdělé skutečnosti. Silou představivosti bylo možné proniknout kamkoliv, do dějů minulých i budoucích, v hyperprostoru svinutých do nepatrných světelných bodů.

Vědomí cestovalo rychleji než světlo, překonalo vyzařovaný čas a nahlédlo do minulosti. Zastavilo čas a setrvalo v přítomnosti božské lásky. Zpomalilo čas a nahlédlo do budoucnosti. Vědomí, pohybující se hyperprostorem bez fyzického těla, hrálo si s myšlenkami a tvořilo nevídané světy. Tvořilo myšlenkové, a přesto v obrazech se pohybující světy.

Vědomí nahlíželo do světů, kde samo sebe poznávalo jako myšlenku kdysi dávno stvořenou v bezčasí a světlem vyzářenou do času a prostoru. Samo sebe zažívalo v nejrůznějších příbězích. Napodobovalo cokoliv, co je obsaženo v duchu. Nahlíželo do dřívějších, přítomných i budoucích životů, obsažených v duchu. Vidělo útržky obrazů všech svých pozemských existencí.

Vědomí se pohybovalo, bez jakéhokoliv odporu, rychleji než světlo. Překonalo tak paprsky světla, které samo v minulosti vyzářilo v době, kdy v lidském těle prožívalo určitý příběh, na určitém místě a v určitém čase. Aktivovalo vzpomínku a ztotožnilo se s frekvencí daného času a svůj příběh z minulosti znovu prožívalo. S aktivací vzpomínky se současně naladilo na světlo, které v tomto příběhu vyzářilo vědomí všech bytostí, všech účastníků znova prožívaného příběhu. Vědomí znovuprožívalo příběh, jímž kdysi samo bylo.

Vědomí dál cestovalo časem a do různých příběhů z minulosti nahlíželo z různých úhlů pohledu. Potkávalo samo sebe, toužilo se s bytostí, kterou kdysi bylo spojit. Nenašlo však způsob, jak zviditelnit svou přítomnost v představivosti bytosti, kterou kdysi samo bylo. Ve vědomí bytosti z příběhu nebyla tato možnost energetické synchronizace aktivována. Vnímalo pouze, že tuto svou „nadpřítomnost“ zanechalo v pocitech a v krátkých útržcích intuitivních myšlenek bytosti, kterou kdysi samo bylo.

Vědomí se v tomto příběhu pokoušelo spojit s další bytostí, která byla součástí příběhu a podařilo se něco nevídaného. Tato bytost dovolila, aby ji vědomí obsáhlo. Vědomí se ztotožnilo s frekvencí bytosti, která jí kdysi dávno byla velmi blízká. A vše, co kdysi spolu v realitě času a prostoru prožívali, vidělo z její perspektivy. Pro vědomí to byla velmi silná zkušenost, dotknout se pocitů a emocí, kterých bylo kdysi příčinou.

Vědomí nahlíželo také do budoucnosti, ale po procitnutí do reality mu nebylo dovoleno si celkovou projekci obrazů budoucnosti pamatovat. Pouze vnímalo jakési útržky, jen stíny vyšších pravd, v kterých si uvědomovalo esence vlastních rozhodnutí. Vědělo, na základě útržků obrazů možných variant budoucnosti, že v realitě budoucích příběhů ono samo, v každém okamžiku, uplatňuje možnost volby.

♥    ♥    ♥

Tvoříme v přítomném okamžiku minulost nebo budoucnost? Nebo v přítomném okamžiku tvoříme minulost i budoucnost současně?

Na úrovni hrubé hmoty „vyzařujeme“ (každá hmota, buňka, vše vyzařuje světlo), tedy ano, v každém přítomném okamžiku tvoříme minulost. Hvězda na obloze, kterou vidím zářit, už tam dávno nemusí být, její světlo je světlem minulosti. Vědomí (ve změněném stavu vědomí) může cestovat rychleji než světlo – překonat vyzařovaný čas – a může tedy nahlížet do minulosti. Pokud zpomalí čas, může nahlížet do budoucnosti.

Pokud ale opomeneme „vesmír obklopený čímsi nedělitelným a zároveň prostoupený hyperprostorem, který tento vesmír přesahuje“ – prostoupený esencí, kde je minulost, přítomnost a budoucnost obsažena ve „skrytých projekcích hyperaktivního světla“, tak na úrovni HRUBÉ hmoty (časoprostor) myšlenkou a činem tvoříme (rozhodujeme se pro) možnou variantu budoucnosti. Budoucnosti obsažené ve „skryté projekci hyperaktivního světla“.

Elektronické knihy ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Silou představivosti – na úrovni JEMNÉ hmoty (vědomí odpoutané od těla) je možné proniknout kamkoliv okamžitě, do dějů minulých i budoucích, v hyperprostoru svinutých do nepatrných světelných bodů do okamžiku – než je na tento bod zaměřena pozornost. Zde je možné napodobit cokoliv, co je obsaženo v duchu. Nahlížet do dřívějších, přítomných i budoucích životů, obsažených v duchu. Zde je možné aktivovat vzpomínku a ztotožnit se s frekvencí daného času a svůj příběh z minulosti znovu prožívat…

Anebo je vše úplně jinak?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze