Mysl a podvědomí – skvěle organizovaní parťáci nebo věční rivalové?

Užíváme si krásné pozdní léto, slunce září tak, jak je v měsíci září žádoucí. Krajina září pozdní zelení osvětlena slunečními paprsky, než se příroda zabarví do podzimních odstínů. Záříme také my? Nebo jinak – záříme nebo vyzařuje vždy, uvědomujeme si však, jakým způsobem? Vyzařuje z nás uvolnění nebo napětí?

Jaký je rozdíl mezi vnitřním uvolněním a napětím? Zásadní, neboť se jedná o dva důležité protikladné stavy. Pokud cítíme napětí, spotřebováváme více energie, potom nám energie schází. Ve stavu uvolnění máme klidnou mysl a můžeme relaxovat. Jme-li ve stavu uvolnění příliš dlouho, energie se naopak hromadí. Mezi těmito protikladnými stavy je důležitá rovnováha. Uvědomovat si výdej energie, příjem energie (obnovu). Cítíme-li vnitřní napětí (strach, obavy, starosti, snaha mít vše pod kontrolou), nedokážeme se uvolnit, cítíme podráždění, dáváme prostor stínům z podvědomí a projevům nespokojenosti. Vnitřní duševní napětí se přenáší do svalů, to způsobuje únavu a rychleji nám dochází energie. Neklid a napětí můžeme vnímat nejen u sebe, ale i u druhých, zaťaté zuby, ruce křečovitě sevřené v pěst, stažená ramena. Důležité je střídání aktivity a klidu. Důležité je také věnovat pozornost myšlenkám, myslet, ale zároveň také prociťovat (srdcem), uzdravit svou mysl, neboť ať už jsme aktivní nebo v klidu, sebeprojekce neustává, sebe projektujeme se směrem ven v každém okamžiku. Neboť i v proudu davu jsme stále individuální bytostí, s myslí, která může vnímat pouze subjektivně, obyčejné skutečnosti i neobyčejné děje. Věčné poznámky k čemukoliv a chronická nespokojenost se vším, je zvláštní věc, jako by se týkala osobnosti, která je vlastně nespokojená sama se sebou, a své vlastní neharmonické nitro, které je v zajetí podvědomí, na vlnách neharmonických energií projektuje do okolí v zástupných tématech.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Jakákoliv energie je vědomou silou (energie hvězd, záření kosmického pozadí, přírodní energie, energie myšlenek). Mysl, v roli divotvorce, někdy houževnatě lpí na myšlenkách, které nám berou dech, nutíme se k úvahám, které nám berou sílu, lpíme na malichernostech, které nám odepírají prožívání náklonnosti nebo lásky. Neuvědomujeme si, proč ta nebo ona představa naši mysl ovládá. A to, co ovládá naši mysl, ovládá také naše srdce. Srdce není jen sval, reaguje na podněty, skrývá v sobě cit pro to, co je správné, srdce rozeznívají akordy lásky. Posilující energií pro srdce je láska k sobě samému, radost ze sebe, vnímání svých potřeb, docenění sebe sama. Srdce nejvíce oslabuje nebo poškozuje strach a s ním spojený stres, sebe-zpochybňování, podrážděné reakce, eskalující konflikty. Srdce oslabují slova, která je obtížné vzít zpět, vlastně to ani nejde, co je jednou řečeno, je nemožné vzít zpět. Srdce není jen sval, energií pro srdce je také fantazie. Naše srdce ocení, pokud dokážeme rozeznat svůj energetický potenciál, umět se podívat na své chyby. Zjistit, kde je náš největší problém se nám podaří, pokud jsme dostatečně připraveni a patřičně zralí uznat, že přežívat bez energie a bez fantazie, být bez radosti, znamená nemít moc, život potom může být „nemocný“. Život s nedostatkem fantazie je příliš faktický, možná až děsivě konkrétní, snadno uchopitelný, vnímatelný pouze základními smysly, prostorově i časově určitý. Srdce se raduje, pokud ve světle krásných myšlenek má možnost pocítit energii duše, energii tvůrce schopného tvořit v lásce, od srdce. Slova, která mají na vědomí rozpínající účinek, jsou slova lásky.

Podvědomí má schopnost kdykoliv se zastavit u jakékoliv představy nebo vjemu. Dokáže zpětně zviditelnit a vybavit cokoliv, slova, která jen mlhavě prolétla myslí, dokonce i všechny nedomyšlené nápady, které se již v samém zárodku rozplynuly, vize a představy, o kterých jsme si nikdy netroufali přemýšlet déle než jen pár vteřin. Podvědomí skrývá myšlenky, na které už jsme dávno zapomněli, triumfující, spásné, nevídané, ale také sebetrýznivé, bolestné. Mnohé z těchto myšlenek se čas od času vracejí, trvá to vždy jen chvilku, některé myšlenky okamžitě bázlivě couvají, a některé nám nedopřejí klidného spánku. Některé myšlenky my sami ve svém podvědomí hledáme s dychtivou a mnohdy nesmyslnou nadějí v zázrak. Jiné myšlenky působí v podvědomí jako ostění, jako obrazy nebo symboly vytesané do kamene, jako nelibozvučná slova, která nás uzamykají v nevědomí, v bezděčné jednotvárnosti. Podvědomí zaznamenává také zážitky a s nimi související pocity, které si navždy pamatujeme. Pocity, které nám takzvaně utkví pod kůží, zarývají se do paměti, vjemy, které se navždy vrývají do vědomí člověka, jako například z dálky znějící slova „myslím to s tebou dobře“. Pocity mohou být také osudové.

Některé myšlenky nebo soubory myšlenek vznikají zvláštním způsobem. Někdy do naší mysli vstupuje myšlenka, která není naše, aniž si to uvědomujeme, tak tuto myšlenku dále rozvíjíme. Podobné je to s odpověďmi na otázky, které k nám někdy přichází dříve, než otázku mentálně vyjádříme. Někdy k nám z jemnohmotné sféry přichází myšlenky, které předbíhají čas, v podobě různých vizí a předpovědí, avšak v jiné podobě než ve snech, určitá myšlenka se objeví přímo v bdělé mysli. Pokud dojde vzhledem k našemu myšlení nebo konání k porušení vesmírných zákonů, nebo narušení harmonie, zpětná vazba, která se dostaví jako odpověď, je takzvaným magickým odrazem. Některé z těchto myšlenek jsou bláznivé, hlavou proletí jako namydlený blesk, to jsou myšlenky se silným elektrickým nábojem. Slova se pohybují nervovými spoji (synapsemi) v mozku bez našeho vědomého úsilí. Zděšený mozek vnímá, jak cosi problesklo unavenou myslí a začne vytvářet nesouvislé dohady, domněnky, neskutečné obrazy. Během spánku mozek zpracovává denní záležitosti a některé informace ukládá do hlubin podvědomí. Reálné prožitky, bdělé vědomí, spící tělo, nemateriální realita, vše se spojuje dohromady. Mysl cosi mate, cosi jí vnuká podivné představy, myšlenky se rozbíhají do široka, pokud je naše imunita vůči stresu oslabená zatoužíme strčit rozpálenou hlavu do písku nebo se na nějaký čas odporoučet někam mimo realitu.

Podvědomí si můžeme představit jako pestrobarevný vnitřní vesmír, procesy, které se v podvědomí odehrávají, mohou připomínat svět energií jako například na úrovni jedné malé vesmírné galaxie. Podvědomí je svým způsobem odděleno od myšlenek (procesu myšlení), vnímání a citů, tyto patří do oblasti vědomí. Podvědomí a vědomí jsou dva od sebe oddělené, svým způsobem nezávislé světy. Přitom je to právě podvědomí, které nás originálním způsobem inspiruje, ponouká nebo varuje, také nám může cokoliv diktovat, aniž by do tohoto procesu byl bezprostředně zapojen rozum. Například cítíme bolest, pokud pouto, které nás svazuje je náhle a nečekaně rozťato, přestože to mohlo být naším podvědomým přáním. Na způsobu, jakým podvědomí samo o sobě pracuje, se nepodílíme vědomě. Přitom je záhodno s podvědomím vědomě spolupracovat. Mít dokonalou čtečku, do jejíž paměti bychom měli možnost z našich vnitřních hlubin nahrát všechny informace uložené v podvědomí přes všechny životy až do okamžiku vůbec prvního vtělení naší duše do hmotného prostředí, možná bychom se dozvěděli odpověď na otázku, kdo jsme, kam jdeme a odkud pocházíme. Do svého podvědomí pramálo nahlíží například lidé snadno programovatelní. Nahlížet do svého podvědomí a čerpat zde inspiraci, nebo se k inspiraci nechat intuitivně vést, dokážou básníci, umělci, geniální hudební skladatelé, mystičtí badatelé.

Mysl a podvědomí – skvěle organizovaní parťáci nebo věční rivalové? Nabízí se obě možnosti. Pokud je podvědomí dlouhodobě nesprávně naprogramované, (vystavené hypnotickým a sugestivním praktikám, nebo destruktivní autosugesci), mysl je jím nepříjemně ovlivněna. Ale dva soupeři, kteří stojí proti sobě, se mohou kdykoliv stát parťáky. Stejně tak se ale mohou dva úžasní parťáci stát soupeři. Pokud se hlasu podvědomí naučíme naslouchat, nebo požádat podvědomí o konkrétní informace, vyhneme se nejednomu rozčarování. Naučit se rozumět poselstvím z podvědomí znamená rozeznat jakou řečí s námi komunikuje, jaké používá symboly nebo signály, pro určitou oblast bytí bude vysílat vždy identické signály. Čím živější vzkazy z podvědomí, tím bývají věrohodnější. Každý si může vytvořit vlastní způsob, jak s podvědomím navázat kontakt a získat k informacím z hlubin svého nitra alespoň částečný, přehledný přístup. Vždy je možné pomocí vědomé mysli obejít zákony hmotnosti, připoutanosti k materiálnímu světu, nebo alespoň pravidelně provádět vědomou korekturu vlastního světa myšlenek, dávat sám sobě tvořivé podněty k přemýšlení. Stejně jako je mysl naučená respektovat přirozený běh věcí, stejně tak se může ponořit do světů, pro které je možné použít pouze obrazné řeči, ať už jde o náhlé jasnozření, mystické informace, nebo o bdělou pozornost k bezprostřednímu dění a souvisejícímu elementárnímu citovému myšlení.

Vědomí má své struktury, čím více pronikáme do jeho hloubky, tím výše se pozvedáme. Individualizace ve hmotě znamená, že vědomí sestupuje do hmoty a tuto prosvětluje, základní touhou vědomí je individuálně se projevit, ideálně na křídlech svobody – vnitřní svobody. Nejvyšší vědomí samo sebe projektuje na hmotnou úroveň skrze nosič – fyzické tělo. Vědomí osobnosti vzniká z vůle, rozumu a citu vyššího vědomí. Od určité úrovně vědomí již člověk nerozlišuje striktně na „já“ a „ty“, neprosazuje své já na úkor ostatních. Tak jako duše zpovzdálí sleduje svůj vlastní odraz v inkarnaci – osobnost projevující se na hmotné rovině bytí, sestávající z fyzického, mentálního a astrálního těla, tak i my můžeme sledovat sami sebe ve vlastní sebe projekci. Jádrem mentálního těla je mysl. Éterická mentální látka, energie mentálního těla, duševní pochody, duševní rovina, myšlenkové vzorce – to jsou nejvýraznější aspekty nás samých, které je možné mít pod kontrolou. Myšlenkové vzorce určují, jak dalece jsme ve spojení se svým vyšším Já.

Z určitého pohledu vše, co se odehrává v člověku, se odráží v okolním světě, hranice mezi vnějším světem a vnitřním světem člověka, ve smyslu, že nic není od ničeho odděleno, jsou jen nepatrné. Není složité mít cit pro vyšší vědomí, vyšší vědomí je čistota myšlenky, čistota vnímání, čistota citů, poznání druhého prostřednictvím vcítění, schopnost vidět svět očima druhého, citová symbióza spřízněných duší. Vyšší vědomí je správný úsudek, dedukce, cit pro pravdu, magická představivost a jasně formulovaný záměr, poetický nebo prozaický pohled či vhled – všední, střízlivý, prostý. Oproti tomu v podvědomí mohou být skryté důvody pro citové závislosti, nezvladatelné citové potřeby, podmiňující citová schémata, nedostatek harmonie ve vztazích, nebo neuvědomělé vztahové sobectví převlečené za přátelství nebo lásku. Každá inkarnace je základnou pro novou inkarnační zkušenost. Každá inkarnace dosahuje vyšší úrovně než inkarnace předešlá, na základě prožitků z minulých životů. Tyto zkušenosti si nepamatujeme, obyčejně nejsou přístupné dennímu vědomí, jedná se o ponaučení z předešlých inkarnací. Můžeme je ale vnímat jako latentní zkušenost, na jejíž základě se automaticky nebo zdánlivě náhodně vyhýbáme určitým skutečnostem, určitému chování, o kterém podvědomě víme, že by nám mohlo způsobit nepříjemnosti. Pokud nalezneme cestu ke svému podvědomí, další inkarnace budou specificky cílené, osobnost si bude vědoma svého úkolu či poslání a její vývoj poplyne přirozeně s cílem a přáním duše. Inkarnace je tím nejpozoruhodnějším procesem, jaký je možný pozorovat – stát se pozorovatelem vlastního vývoje, stejně pozoruhodné je to, že lidské bytosti mají schopnost tento proces si uvědomit.

Vnitřní hlas neboli nástroj k orientaci v životě je vždy přítomen. Naslouchat vnitřnímu hlasu, aniž bychom potlačili úsudek a zdravý rozum, znamená s vnitřním hlasem komunikovat, všímat si kdy a jakým způsobem k nám promlouvá. Znamená víru v energetické projevy intuice, vyššího Já a stejně tak projevy podvědomé složky osobnosti. Toto spojení, tato vnitřní celistvost, přináší celkové zlepšení ostražitosti a vědomé vnímání důležitých detailů pro orientaci ve vnějším prostředí. Pokud trpělivě a pozorně nasloucháme vlastnímu nitru, předejdeme omylům a nesprávným výkladům informací přijímaných cítěním skrze základních pět smyslů. Vnitřní hlas časem zesílí, poté zesílí také naše důvěra ve sdělení (rady, upozornění), která nám vnitřní hlas předává. Časem se přesvědčíme, že náš vnitřní hlas je spolehlivý, získáme důvěru v informace, které zdánlivě náhodně obdržíme. Nakonec se naučíme důvěřovat pocitům a získávat informace od vnitřního hlasu na požádání. Než si s vnitřním hlasem porozumíme, můžeme mít dojem, že je posedlý určitými tématy, náměty k přemýšlení, zprávami v podobě varovných upozornění, nesmyslnými mimosmyslovými informacemi. Nebo se nám může zdát přehnané, pokud na nás naléhá, abychom učinili to či ono, nebo naopak abychom určitou věc nedělali, můžeme se bránit pocitům, že nám dává „výchovné lekce“. Tím ale není myšleno „našeptávání“ z nevědomých úrovní bytí, vnitřní hlas je o uvědomění si vlastního procesu myšlení. Intuice sídlí v srdci, intuice znamená vnímání pravdy, je to ten nepatrný a nesmělý hlas, který se objevuje těsně před myšlenkou vzcházející z okamžitého procesu myšlení, těsně před vytvořením názoru na pozorovanou situaci, jev nebo věc.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Zaměřením pozornosti na energii našeho vnitřního průvodce, pokud nebudeme náš vnitřní hlas dusit pouze rozumově zaměřenou argumentací, se naučíme číst znamení a všimneme si okamžiků, kdy se s vnitřním hlasem dohadujeme nebo hádáme, kdy oponujeme jeho poznámkám na určité téma. Tak si vybudujeme spojení mezí naší nižší a vyšší složkou vědomí, obnovíme vnitřní komunikační spojení s vyšším Já (nadvědomí). Vnitřní hlas nás může také pochválit, ocenit, a vést k činům, které nám jsou k užitku, také může mít brilantní smysl pro humor. Vnitřní hlas je upřímný, nepřetvařuje se a nebere si servítky, pokud nás upozorňuje na naše nedostatky. Naslouchání vnitřnímu hlasu nám pomáhá orientovat se v symbolice našich snů, orientovat se v symetrickém zrcadlení sebe sama ve vnějším světě, pomáhá nám poznat, v jakých obrazech světa jsme totožní sami se sebou a kdy se naopak ztotožňujeme s programy uloženými v podvědomí, nebo s programy, které nám vnucuje naše okolí. Pomáhá nám pozvednout oponu přítomnosti a nahlížet do blízké budoucnosti. Intuice souvisí také se skupinovým vědomím, s intuitivní odezvou, se spontánním napojením na skupinové vědomí, jde o okamžiky, kdy vše do sebe, ať už harmonicky nebo rozladěně, zřetelně zapadá, kdy nám nejasné události najednou dávají dokonalý smysl.

Mystická moudrost: Bezbřehý vesmír, kde neexistuje nahoře ani dole, vlevo ani vpravo, teď ani potom, je nekonečně větší, než nám naše spoutané vědomí za „normálních“ okolností dovoluje poznat.

Související články: Vědomí, podvědomí, nevědomí a nadvědomí, Řízená představivost a podvědomí, Optimisticky naladěné vědomí a neuvědomělý stav mysli

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze