Naše přesvědčení jsou součástí „hry na realitu“

Máme různá přesvědčení, která zkreslují vše, co vnímáme. Naše přesvědčení jsou součástí „hry na realitu“. Vznikala na základě toho, co nás někdo naučil, nebo na základě osobních prožitků. Zakořeněná přesvědčení nejsou v souladu s tím, že realita se neustále proměňuje. Jednáme na základě vnitřních vzorců, v daném momentě si to ani neuvědomujeme, související přesvědčení zůstává za hranicí mysli, operuje ve vlastní simulované zóně. Jakmile své přesvědčení změníme, tato simulovaná zóna získá novou hodnotu. Proč simulace? Protože určitý náš program nebo přesvědčení „předstírá“, že je správný či pravdivý, z úrovně podvědomí jsme automaticky vedeni k jednání, rozhodování, myšlení na základě určitého modelu. Vnitřní simulace nemají fyzickou podobu, ale jsou založené na okolnostech, které jsme viděli, slyšeli, prožili někde venku – svými smysly vnímali na hmotné úrovni.

Některá přesvědčení jsou virtuálními napodobeninami toho, co se stalo někdy v minulosti. Určujícím faktorem pro obsah nebo kvalitu nějakého přesvědčení je skutečnost, jak jsme se v době jeho vzniku cítili, kdo nebo co nás ovlivňovalo. Vliv něčeho nebo někoho například podmiňoval vznik našeho vztahu, jaký máme sami k sobě. To, jaký máme vtah sami k sobě ovlivňuje celý náš život. Například žena, která má v sobě „program potlačeného ženství“, je touto „vnitřní simulací“ ovlivňována na úrovni partnerských vztahů.

Nosíme v sobě nejrůznější přesvědčení, která ovlivňují naši osobní realitu. Stejně tak ovlivňují náš názor na zrovna aktuální výsek vnějšího světa, kde osobně účinkujeme, něčeho se účastníme. Ovlivňují nejen názor, ale i prožívání. Přitom to, co prožíváme je pravdou jen pro nás, pro nikoho jiného. Ostatní účastníci mají vlastní vnitřní světy, vlastní přesvědčení a způsoby prožívání. Většina toho, co fyzicky prožíváme, se beztak odehrává uvnitř nás, v podobě myšlenek, vnitřní konverzace, pocitů, emocí, skrytých reakcí. Kdo v nás popisuje, co zrovna vidíme? Je to vnitřní hlas, který viděné filtruje přes různá přesvědčení. Něco vidíme a podle určitého vnitřního nastavení to hodnotíme. Někdo druhý, kdo stojí vedle nás a o něčem nás informuje nebo nám něco vyčítá, může stejnou situaci na základě vlastního vnitřního přesvědčení hodnotit naprosto rozdílně.

Další programy, které v sobě máme jsou popisné, v hlavě máme určitý nepřetržitý šelest, který „beze slov nastiňuje“, co vidíme, vlastně nás neustále utvrzuje v tom, čemu věříme. Jakýkoli pohyb nebo obraz toho, co vidíme, je ale redukován přes filtr zažitého vnímání. Život a svět interpretujeme přes filtry našich přesvědčení, důsledkem toho je zredukovaná skutečnost, filtry mění to, co vnímáme. Jsou věci, které (v prostoru kolem nás) nevidíme, protože je náš mozek nepřekládá a nezačleňuje do obrazů viděného. Například nevidíme auru samostatně stojícího stromu, něco v nás vnímá její energii, ale oči ji nevidí – mozek nám ji nezobrazuje. Šelest vnitřního přesvědčení, že něco takového neexistuje, je filtrem platným pro mozek a daná věc se nám v prostoru nezobrazuje. Ze stejného důvodu můžeme na niterné, pocitové úrovni vnímat přítomnost „neviditelného ducha“, aniž by náš zrak přítomnost jemnohmotné bytosti zaznamenal.

Inspirace pro zvídavou mysl – tištěné a elektronické knihy  Psychologie chaosu

Světlo se odráží od okolních předmětů, odražené světlo vstupuje přes sítnici do oka, a tak se aktivuje proces vidění. V procesu vidění probíhá posloupnost určitých reakcí, na jejichž základě je zpracováno, co vidíme. Vjemy vznikající v mysli jsou závislé na našich vzorcích vnímání. V naší mysli se objevují neúplné obrazy toho, co je skutečně viděno. Získané informace náš mozek zpracuje podle nastavených parametrů, podle našich přesvědčení. Stabilní šelest vnitřních přesvědčení interpretuje viděné v takové podobě, jaká vyhovuje našemu vnitřnímu nastavení. Tak vznikají pouhé domněnky a zkreslené vidění skutečnosti.

Máme různé pochybnosti o povaze vnějšího světa, ale různým věcem věříme teprve tehdy, pokud získáme osobní zkušenost. Jakmile se vám jednou povede uvidět auru stromu, snadno se na ni kdykoli napojíte a váš mozek ji promítne do vašeho prožitku. Ve vědomí se uvolní určitá záklopka a díky změně dřívějšího přesvědčení se rozšíří vnímání okolního prostoru. Domnělá realita se pro osobité vnímání prostoru stane o něco bohatší.

Představte si, že jdete po louce a kolem vás je otevřený prostor. Pár metrů před vámi poletuje velká, průhledná energetická koule. Vy ji nevidíte. Přesto poletuje před vámi a možná se na vás svým způsobem dívá. Nevidíte ji, protože se tento objekt neslučuje s ničím, co máte zažité. Mozek tuto prostorovou informaci sice přijímá, ale nepromítá ji ve vaší mysli. V jednu chvíli se posadíte uprostřed louky, uvolníte mysl a jen tak jste. V meditativním nastavení se díváte kolem sebe, váš vnitřní zrak zaznamená pohyb „neznámého objektu“. Teprve poté, co je energetická koule přijata vnitřním zrakem, může být učiněn „prostorový kontakt“ a dosud neznámý předmět je spatřen v realitě, která se před vámi zobrazuje.

Nikdo nevnímáme svět – v okamžiku tady a teď – naprosto stejně. Nikdo nevnímáme svět uceleně, takový, jaký skutečně je. Informace zpracováváme pomocí smyslů, naše vnímání se z větší části odvíjí od minulých prožitků, od různých přesvědčení, od toho, čemu věříme. Svůj lví podíl na našem vnímání světa mají veškerá média, která jsou zaměřená především na sdělování jednostranných negativních informací, a na vytváření energií strachu. Běžně si na různé situace děláme různé názory. Ale názor ještě není přesvědčení. Přesvědčení je stav mysli, nevědomky řídí naše myšlenky a jednání, a mnohé z toho, čemu jsme se rozhodli uvěřit jsou iluze mysli, která se nechala ovládnout a mnohdy slepě věří simulované realitě.

Informace jsou ve světě velmi ceněnou komoditou, mnohé mají „cenu zlata“, především takové, které „překrucují nejrůznější verze reality“. Podvědomé či podprahové ovlivňování myslí zúčastněních, vytváření vnitřních programů je velmi sofistikované. Média jsou sofistikovanou součástí „hry na realitu“. A nám nezbývá než si neustále připomínat, že naše přesvědčení jsou součástí „hry na realitu“, a že stejně tak jsou této podivně překroucené (nesvobodné) reality součástí i ti, kdo naše přesvědčení, mnohdy nenápadně a podprahově, cíleně vytváří. Ostražitost, bdělost a věnování pozornosti tomu, co je nám úmyslně implantováno do našeho vnímání světa, nás může chránit před všude přítomným informačním smogem.

Související článek: Jak rozpoznat dezinformace, nepravdivé zvěsti a fámy?

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze