Nenechte si ujít dovolenkový článek „Magické myšlení v souvislostech“

Vesmír stvořil lidský mozek, komplexní a zázračnou biologickou strukturu, která sama o sobě nestojí za zrodem magického myšlení. Zamysleme se tedy nad tím, co je to magie. Základ, na kterém je postaven svět, je éterický a magický, zde jemnohmotné energie a magie předchází hmotu. To, co je nehmotné, je prvotní. Myšlenka je nehmotná, proud slov v naší důmyslné, bystré, důvtipné, vynalézavé i vychytralé mysli je nehmotný, je magický a čarodějný. Pokud nebudeme podstatu magie považovat za nesmyslný výmysl, začne nám pojem „magické myšlení“ dávat smysl. A pochopení všeho, co je o magickém myšlení řečeno závisí na tom, do jaké míry v sobě oživíme schopnost dát životu ušlechtilý smysl a mít sice obezřetné, ale velkomyslné a dobrotivé srdce.

Racionálním způsobem pojmout, co je za běžnou, zrakem viditelnou realitou, je pro vnímání levou mozkovou hemisférou téměř nemožné. Pokud by se nám před očima rozkryl celý svět, včetně všeho, co je za oponou, mozek by nebyl schopen vše pojmout, a pro psychiku (nevědoucího) člověka by to bylo neúnosné, nesnesitelné. Nahlédnutí za oponu hmotného světa není součástí naší běžné, pozemské zkušenosti. Přesto se můžeme sami přesvědčit, že myšlenkami, mocnou silou emocí, koncentrací na propojení levé a pravé mozkové hemisféry, trénovanou vůlí neboli volní silou a probuzenými magickými schopnostmi je možné vědomě ovlivňovat hmotný svět. Být člověkem je samo o sobě magické. Řeč – artikulovaný, zvukový projev člověka, sloužící ke vzájemnému dorozumívání, je magická a velmi mocná. Dodržovat domluvené slovo (slib) je také magické. Porozumění vlastnímu životu a životním zkušenostem je velmi magické.

Magické myšlení respektuje logiku, a přitom si je vědomo, že logické nebo magické prvky myšlení nezaručují, že nedojdeme k omylům nebo chybným názorům, že objevíme skutečnou pravdu za každé situace. Magické myšlení staví především na zkušenostech, na poučení se z omylů, na autentičnosti a neulpívání.

Magické poznání je součástí cesty k lepší budoucnosti. Jednotlivosti budoucnosti, která má teprve přijít, je nemožné vymyslet. Ani s „lidovým čarováním“ to není až tak jednoduché. Ani předpověď, predikce nebo předpoklad není výslovně něco, co by indikovalo přesnou budoucí událost. Přesto nám objevení magických prvků v myšlenkách, v symbolickém myšlení a uvažování v souvislostech usnadní životní cestu, dokonce pomůže překonat všeobecný chaos a probíhající změny vnějšího světa. Chaos souvisí s magií naprosto suverénně a přirozeně. Vlivem magického myšlení je možné pozorovat zvláštní soulad v rytmech (světem postupujícího) chaosu. V chaosu je spousta skryté energie, postřehnutelné i skryté magie, magické prvky se nachází i ve věcech, kterým na první pohled nerozumíme. Člověk na člověka neboli na cizí vůli působí magií své vůle, ať už nevědomky, náhodně nebo vědomě zvoleným postupem, například cílenou manipulací.

Vůle (volní síla) je síla, která vytváří magické iluze a je schopná na jejich základě stavět realitu. Energetický náboj myšlenek a emocí zpětně ovlivňuje realitu určitého systému, na který je vynaložená energie zaměřena. Základem je naučit se rozlišovat působení vyslaných nebo přijímaných energií shora dolů nebo zdola nahoru.

Magické myšlení je dvojsečné

Zaměření na magičnost nás nesmí ovládat, nikomu nemá škodit, způsobovat vyhrocené situace. Na magičnosti bytí nelze stavět silné ego, zde je třeba opatrnosti, například proniknutí ega do nevědomí může způsobit prohlubování nevědomosti. Prohlédneme-li co vrhá stíny na naše ego a rozvolníme-li projevy (sebestředného) ega, potom se dostaneme na úroveň propustnosti mezi vědomím a nevědomím, které je nekonečné. Pozornost vyžaduje také propustnost mezi osobní spiritualitou a kolektivním nevědomím. Mezi osobní vírou, vědomě nebo nevědomě materializovanými myšlenkovými vzorci a všeobjímajícím vesmírným Vědomím. Magické myšlení je běžná záležitost. Také každá víra, ať se zdá být normální (všeobecně přijatelná) nebo něčím zvláštní, je svým způsobem magická. Víra v zázraky, v nadpřirozené bytosti, v energie jemnohmotného astrálního světa, v moc a sílu živlových energií. Magická je prosba, modlitba, vděčnost, pověrčivost i prokletí. Magické je upřímné přání dobrého dne, upřímný úsměv, poděkování, požehnání. Magické je konstatování, že díky něčemu upadáme, ale díky tomu samému zase povstáváme, dokonce o stupínek výš, a to je velmi mystické.

Spiritualita, která úzce souvisí s magickým myšlením, je součástí lidského genofondu, proto chápeme její smysl, proto nemůže nikoho nechat chladným k jejím hmotným i jemnohmotným projevům. Vědomá spiritualita nám prospívá, měla by být bezpečná, povzbuzující, léčivá. Pokud je traumatizující, nebo dokonce život ohrožující, potom je někde, v nějakém konceptu (nepodloženém osobní zkušeností), chyba ve vnímání. Důležité je vědět, že prostor magie, (podobně jako jakýkoliv prostor náboženský), nesmíme považovat za útočiště, za jedinou a neotřesitelnou možnost, jak uniknout nechtěnému, jak se skrýt před nástrahami neklidného světa. Jakmile magii, spiritualitě nebo duchovním naukám propůjčíme veškerý svůj život, snadno se od normálního života odkloníme natolik, že se pro nás může stát nezvladatelný, a to v souvislosti se vším, co považujeme za nepříjemné, se vším, před čím toužíme uniknout a čemu se stavíme na odpor. Zákonitosti vzniku věcí podivných nedokážeme rozpoznat, pokud neodhadneme, kdy se dostáváme příliš daleko, příliš vysoko, příliš hluboko. Z těchto důvodů si pro jistotu občas položíme otázku: Je má činnost opodstatněná, oprávněná, ve všech směrech legitimní?

Není to kouzelná hůlka, co bychom mohli považovat za nebezpečný nástroj v bezcitných rukou, je to bezcitná, sebestředná mysl a mocná síla myšlenek spolu s mocnou energií negativních emocí.

Ovlivňování reality myšlenkou, osobními rituály, různými ceremoniemi vyžaduje bedlivě pozorovat, jak myšlení zasahuje do běžných denních situací, do prožitků, do interakce s okolím. Jak reagujeme na okolí, jaké zpětné vazby nám naše reakce a postoje přináší. Vyžaduje vědomé udržování osobních hranic, vyžaduje mít povědomí o tom, kde se střetává racionalita s iracionalitou, jak na sebe navzájem působí protichůdné myšlenky. Postřehnout důležitá znamení, magické symboly, „aha momenty“ a reagovat na synchronní jevy, které předchází naše vlastní kroky abychom se rychleji a bezpečněji posunuli kupředu. Všímat si, co nás magneticky přitahuje a zajímat se o vše, co nám rozšiřuje obzor poznání, co rozšiřuje naše vnímání reality. Přijímat racionálno ve všech jeho podobách a zároveň se vědomě propojovat s přírodou, poznávat svět jemnohmotných energií. Mystika a magie vyššího stupně je to samé, zde lze pracovat na úrovni mysli a není nutné provádět rituální magické operace.

Součástí tvořivého myšlení je myslet na vědomou ochranu před vším, co je zavádějící, co nás může nepozorovaně pohltit, před aktivitami, které nadměrně narušují uzemnění (energetické spojení se zemí). Před vším, co nás oslabuje. Časem sami poznáme, kdy je možné kontrolu uvolňovat a bez obav se povznášet. Ztráta kontroly nás nemusí děsit, pokud si dokážeme uvědomovat, kde jsme zranitelní. Trénovat psychickou odolnost. Sledovat, jak snadno nás rozhodí, pokud se zaběhnuté věci roztříští. Zaměřit se na to, co nás posiluje, co je pro nás obohacující. Neztrácet samostatnost, ale zároveň nežít jen sám pro sebe. Nenutit ostatním vlastní názory, nelpět na tom, aby ostatní dělali totéž, co děláme my sami. Všímat si nových tvořivých myšlenek, které navozují zklidnění. Spojovat to, co se děje „dole“ s tím, co přichází „shora“. Sledovat interakce všemožných vztahů jak na úrovni makrokosmu, tak na úrovni mikrokosmu. Orientovat se v teorii, (magické, spirituální, duchovní, metafyzické, hermetické, mystické), ale také praktikovat, nikoliv pouze teoretizovat. Občas se sám sebe zeptat: V jaké úrovni vědomí se rozhoduji žít uvnitř sebe, vím, kde jsem doma? Kde je mi dobře? Je mi dobře v radosti? Myslím láskyplně na sebe?

Slova jsou sama o sobě výmluvná, jako například slova mág, magie, magnetismus, magnet

Image znamená prezentaci nebo obraz, který o sobě vytváříme, nebo celkový dojem na veřejnosti. Imagine znamená domnívat se, předpokládat, imaginace znamená představivost, obrazotvornost. Imagination znamená představivost, fantazii. Imago je název pro hmyz, který před svým zrozením prochází metamorfózou, larva proměněná v krásného motýla s křídly je symbolickým obrazem lidské duše. Magnezit je kámen s magickou silou, je kamenem vůle, vitality, životní síly, odvahy, rozhodnosti, sebelásky. Intuitivně spojuje s pravdou, s vnitřní moudrostí, odhaluje sebeklamy, rozvíjí představivost. Spojuje obě mozkové hemisféry, usnadňuje vhledy do podvědomí. Magnetit je kámen, který posiluje paměť, telepatické schopnosti, intuici. Magnetit přitahuje lásku, uklidňuje. Uvolňuje namožené svaly. Pravá magická hůlka v sobě skrývá kousek magnetitu. Vesmírné meteority obsahují zrnka magnetitu.

Kvantová tajemství vesmíru a různé vědecké teorie a hypotézy

Magnetické a elektrické síly se nás dotýkají neustále, přenášíme je jeden na druhého, podprahově je vnímáme vyzařovat z živých bytostí, z různých předmětů, sakrálních staveb, přírodních útvarů. Tyto síly reálně existují, mohou mít podobu například siločar, vibrace těchto siločar působí na své okolí čarovně. Případně působí velmi jemnými vibracemi, o kterých si představujeme, že se projevují jako vlnění. Zrakem nepostřehnutelné (magické) principy gravitace (přitažlivé síly), vlnění světla, projevy magnetismu, síla tajemné elektřiny a elektromagnetismu, to vše, a ještě mnohem více je součástí bádání o kvantové povaze světa a vesmíru. Moderní věda nám říká, že světlo má podobu částic nebo vlnění, že rychlost světla je neměnná, a podle vědeckých teorií není ve vesmíru nic, co by ji mohlo překročit.

Elementární částice a vlnění jsou v podstatě jedno a to samé. Potom je možné vidět ducha (nahoře) a hmotu (dole) také jako jedno a to samé. Spojovat magii a kvantování se zdá být podivné, pro někoho dokonce hrůzostrašné, avšak nekonečný prostor je uzpůsoben pro tvořivé působení spirituality a magie na život, pro působení energie myšlenky na kvantovou podstatu hmoty. Energie vyslané myšlenky překonává rychlost světla a svým okamžitým projevem interaguje se souvisejícími energetickými poli na úrovni jemnohmotných, astrálních sfér, které působí na svět hmotný jako čarovné a mocné energetické zrcadlo.

Mikroskopický svět elementárních částic a svět makroskopický nejsou dva oddělené světy, vše je v sobě vzájemně propletené. Podle kvantových výpočtů je světlo zrnité, což souvisí s kvantovou povahou světla tvořeného fotony. Zrnitost světla souvisí s teorií smyčkové neboli kvantové gravitace, která je pokusem o skloubení obecné relativity s kvantovou teorií. Teorie smyčkové gravitace předpokládá: „Existenci elementárních částic pouze, když se s něčím srazí, do tohoto okamžiku neboli momentu „existují nikde“. Nejsou nikde v prostoru, protože ony sami jsou prostorem. Moment náhodné srážky neboli interakce například fotonů stojí za zrnitostí reality. Náhodné chování elementárních částic souvisí s teorií pravděpodobnosti.“

Podivná struktura reality a podivný časoprostor, kde se odehrávají naše životy, působí jako by bylo možné prostor ohýbat, tvarovat, posouvat, proměňovat. Životní příběh (pří-běh) a pohyb životní energie souvisí s „ohýbáním a zhmotněním času“. Stabilita a pohyb je dominantou magické síly, tato síla je v každém člověku, ne každý ale dokáže k této vnitřní síle proniknout. Vnitřní síla má moc nad proudem informací. Pohyb je základní energií vesmíru, od něj se odvíjí vše ostatní, všechny lidské, pozemské i vesmírné příběhy. Neznáme všechna tajemství procesu přeměňování energie na hmotu a hmoty na energii. Víme ale, že i z malého množství hmoty lze získat velké množství energie.

Zobrazit elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Pohyb souvisí také s plynutím času. Plyne čas všude a pro všechny stejně? Tak například víme, že ve vysokých nadmořských výškách plyne čas nepatrně rychleji než v těch nižších. Podle této teze čas plyne pomaleji v prostoru, v kterém se nachází více projevené hmoty, více hmotných objektů tvořených vibracemi atomů a vířením elementárních částic. Vlivem působení hmotných objektů neboli vlivem působení gravitace těles se prostor i čas zakřivuje, což souvisí se zakřivením paprsků světla v prostoru. Odhlédneme-li od hmotného prostoru, kde čas plyne svým tempem, opět se dostaneme na jemnohmotnou astrální úroveň, kde minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. Časoprostorová magie se zabývá časem a prostorem, schopností urychlovat nebo zpomalovat čas, nebo čas lokálně „prodloužit“ nebo „zastavit“. Proplouváme světem existujících, jsoucích věcí, ne vše se nám ale na půdě zjevování ukazuje. Život se děje v bezčasí, teprve naše vědomí ustanovuje čas, jinak řečeno čas se ustanovuje v proudu vědomí. Fascinující a záhadná mnoho vrstevnatost světa skrývá vzájemné vazby jednotlivostí, které zůstávají v latentním stavu pouze „když se nikdo nedívá“.

„Prostor není prázdný, je proměnlivý a dynamický, není ani spojitý, skládá se z tajemných „atomů prostoru“, které podle teorie smyčkové kvantové gravitace vytvářejí síť vztahů, z nichž je utkáno předivo prostoru.“

Vezměte do ruky průhledný, skleněný, prázdný pohár a dobře se na něj podívejte. Je tento pohár opravdu prázdný? Není prázdný. Je naplněný molekulami vzduchu, vibrujícími atomy a vířícími elementárními částicemi.

Improvizované rituály

Improvizace je vrcholným, magickým počinem, ať už v běžném životě nebo v magické praxi, v tomto smyslu běžný život a vnímání magických procesů od sebe neoddělujeme. Rituály nejsou dopředu detailně naplánované. Magická mysl v daný okamžik přesně ví, co má být učiněno. Prostě „intuitivně a bez pochybností víme“, co máme udělat, co máme říct, kam a v jaké intenzitě máme zacílit svou energii. Jedná se o spontánní proces, který vychází z vědomé koncentrace a vnitřního klidu. Magické myšlení a magie slova je skutečné umění, je inspirovaná nápovědami ducha, nápovědami ze sfér podvědomí a nevědomí.

Téma rituálů prochází vědomou fází zrodu, detaily získávají svou energii v hlubinách podvědomí, nebo ve sférách nadvědomí. Teprve magickou aktivitou, kterou můžeme nazvat procesem tvorby, jsou potřebné detaily vyneseny na světlo pomocí spojení mezi jednotlivými vjemy, pocity, myšlenkami, náladami. Asociace neboli spojení mezi jednotlivými psychickými vjemy a použitými korespondencemi v rámci rituálu je jen zdánlivě volná. Spojení nebo sdružení jednotlivých tvořivých prvků, které se stanou součástí rituálu, má svůj hlubší smysl. Můžeme si uvést zdánlivě banální příklad. Jedním z rituálů běžného života je například ranní oblékání. Intuitivně si pro dnešní den máme vybrat modré šaty, neposlechneme nápovědu, a nakonec ze šatníku vybereme šaty v červené barvě. Tento zdánlivý detail ovlivní náš den, naše emoce, náladu i vystupování ve společnosti.

Emoce zvyšují energetický náboj myšlenek. Energetická zóna aury souvisí s přijímáním energie druhých osob, vibrace myšlenek je možné přijímat na dálku, k přenosu energie dochází i bez přímého, vzájemného kontaktu. Zamilovaní lidé zažívají splynutí energetických nábojů aury.

Přeladění na odlišnou životní dráhu je tak nenápadné, že si těchto jemnohmotných projevů, odehrávajících se během nepostřehnutelného okamžiku, nemůžeme ihned všimnout. Iniciační zážitek může spočívat v napohled obyčejných věcech, například v setkání se zajímavým člověkem, v přečtení zajímavé knihy, v odhodlání nedržet se předepsaných receptů na život. Magie je vlastně způsob využití vlastní vůle k tomu, aby se naše vůle nebo volní síla zásadním způsobem podílela na průběhu našeho života. Magická praxe vede k poznání, že život je sám o sobě jeden velký rituál. Těžištěm magického myšlení může být pro každého něco jiného, pro někoho je stěžejním bodem magické činnosti vědomá práce na sebepoznání, duchovní rozvoj, pomoc druhým, umělecká činnost.

Povaha magické vůle se odvíjí od vztahu k naší činnosti nebo k práci, souzníme-li s tím, co děláme, naše vůle dokáže být velmi silná a aktivní, schopná přesného zacílení. Potom dokážeme všechnu svou energii soustředit na záměr, na dosažení cíle. My sami svůj život přizpůsobujeme tomu, abychom se něčím staly, (učitelem, terapeutem, poutníkem, umělcem, rodičem). Výčet možností, čím vším můžeme být, je velmi rozmanitý. Procházíme různými fázemi osobního rozvoje, kdy následujeme určitá životní schémata. To, co děláme s opravdovým nadšením je odrazem naší duše. Pokud magickou mysl zaměříme na cíl lehce a uvolněně, bez jakéhokoli vnitřního přesvědčování, že věc dopadne podle naší vůle, ale naopak uvolněně tak, jako by ona záležitost již byla skutečností, potom vše půjde překvapivě plynule a jaksi „samo od sebe“. S vnitřními vhledy je to velmi podobné, jedná se o přijímání informací bez úsilí a bez lpění. A samozřejmě také vědomé mlčení a úspěch záměru spolu neoddělitelně souvisí.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Štěstí souvisí s osobním nastavením, to, co nosíme ve svém nitru nás činí šťastnými, případně nešťastnými. Některé nosné myšlenky, které se v naší hlavě neustále opakují, mohou být pochroumané už ve svém základu. Občas nám pomůže nemyslet. Nemyslet na nic. Na nic z toho, na co obyčejně myslet musíme, nebo si myslíme, že musíme. Okamžiky nemyšlení jsou intimními, prožitkovými cestami za hranice hmotného světa. V meditativním okamžiku, kdy se svět zastaví, kdy se ten kolotoč přestane točit a atomy vnějšího světa přestanou vířit, vnější svět se náhle zcela vytratí. Mysl se odpoutá od času a prostoru a kol kolem zůstane jen latentní stav, nekonečné množství možností. Jakmile se svět vibrujících atomů zastaví, zůstane jen čistá, ryzí přítomnost.

Sebenaplňující se proroctví
Psaný příběh, filmový scénář, povídka, román může v prostoru zapůsobit jako jakési „proroctví“, vnitřní prožívání a emoce tvůrce způsobí, že se příběh na astrální úrovni skutečně odehrává. Případně je na úrovni kolektivního nevědomí uložen jako neaktivní, latentní děj, který se kdykoliv může s více či méně podstatnými odchylkami, způsobenými převažujícími reakcemi a emocemi velkého množství diváků nebo čtenářů příběhu, odzrcadlit v realitě.

Střed světa je všude a nikde

Považovat sám sebe za střed světa není tak egoistické nebo pošetilé, jak se to může zdát. Co víme o středu světa? Dokážeme jej určit, definovat, nalézt? Obzvlášť v případě, že teze o nekonečném vesmíru je platná, je to zajímavá otázka. V tomto případě může být střed světa všude nebo nikde. Není možné být někde jinde než sám v sobě. Máme oprávnění vnímat sami sebe jedinečně a vidět sami sebe jako střed světa, a to v rámci zkušenosti vlastní sebeprojekce. Toto oprávnění platí, pokud jsme k sobě upřímní a pravdivý, pokud jsme upřímní k druhým lidem, pokud se k životním okolnostem stavíme pravdivě. Svět našich myšlenek a zkušeností je pouze náš svět. Svou myslí magicky působíme ze svého niterného středu na sebe sama i na okolní svět.

Není v naší moci prožít svět myšlenek a zkušeností nebo vzpomínek někoho druhého. Cokoli je nám vyprávěno je námi povětšinou přibarveno vnímáním, které je vlastní pouze nám. Stejně tak cokoli pozorujeme, čehokoli jsme svědky, naše mysl si vše uzpůsobí podle svého. Proto se nám často stává, (a my sami to také někdy děláme), že na naše slova, na nějakou řeč nebo vyprávění lidé reagují slovy: Já to dělám jinak. Já si to nemyslím. Já to nemám rád. Já bych postupoval obráceně. Pokud člověk takto reaguje, a navíc nám ještě skáče do řeči a to s důrazem na svou osobu, můžeme si být jistí, že nás vlastně vůbec neposlouchá, nevnímá podstatu naší promluvy. V tu chvíli je on sám středem svého vesmíru, je zcela jinde, než jsme my, jeho mysl je v proudu svých vlastních asociací, je v jiné realitě, ačkoliv to tak na první pohled vypadat nemusí.

Živost dechu a proud živé řeči zasluhuje maximální pozornost, řeč je obrazem životní síly. Vše, co je nevyslovené nám brání v pohybu. Tělo, mysl a energie hlasu to jsou tři základní pilíře lidského projevu. Například je zajímavé, že čteme-li si nahlas, rytmus a zvuk slov nám odkrývá jinou hloubku přijímaných informací. A zcela určitě nás vždy velmi potěší „setkání s řečí vytříbenou lidským duchem“.

Submisivita je velmi magická

Submisivita (poddajnost, ústupnost, povolnost, sklon zaujímat podřízenou pozici) je termín, který se používá v psychologii k popisu chování člověka, který se podřizuje druhé osobě nebo skupině. Osoba se submisivním chováním, které bývá ústupné a sebeobviňující, s tendencí nechat se vést, se často chová pasivně, nevyslovuje svůj názor, vyhýbá se konfliktům a snaží se uspokojit potřeby a přání ostatních lidí místo svých vlastních. Submisivita může být způsobena různými faktory, jako jsou nedostatečné sebevědomí, strach z odmítnutí, sociální tlak nebo předchozí zkušenosti s násilím nebo šikanou. Pokud je submisivní chování extrémní a trvá déle, než by bylo zdravé, může to vést k negativním následkům, jako jsou nízké sebevědomí, nedostatek sebeúcty nebo pocit ztráty kontroly nad vlastním životem. Nicméně, submisivní chování v některých situacích může být také užitečné a adaptivní, zejména v pracovním prostředí nebo v sociálních interakcích, kde je důležité udržovat vztahy a vyhnout se zbytečným, vyhroceným konfliktům. V takových situacích může být vědomá submisivita efektivní a magický způsob, jak dosáhnout cíle a uspokojit potřeby obou stran.

Silným, magicky tvořivým prvkem je vztahovačnost

Domněnka, že se vše děje jen kvůli nám, souvisí se vztahovačností. Kdo je vztahovačný, potom automaticky předpokládá záměr a úmysl v jednání druhých vůči své osobě. Vztahovačnost souvisí s domněnkami a předpoklady. Svému okolí podsouváme úmysl nás zranit, ublížit nám, dotknout se nás. Tím si vytváříme nepříjemnosti, nevědomky si tak přitahujeme budoucí události. Vztahovačný člověk ve všem vidí útok a zlý úmysl, jeho mysl projektuje domnělé útoky na svou osobu. V momentě, kdy se tak stane, považuje danou událost za důkaz své pravdy, nikoli za důkaz mocné síly přitažlivosti.

Každý máme své vlastní projekce, jimiž nahrazujeme chybějící informace. Například je pro nás obtížné přijmout, že nevíme, co si ten druhý (o nás) skutečně myslí. A tak se naše mysl zaobírá vytvářením projekcí pomocí domněnek. Projekcemi domýšlíme a zaplňujeme mezery ve vědomí, v informovanosti, v pravdivosti. Ne vždy víme, proč vůči nám jiný člověk slovně argumentuje, proč je ovládán snahou na nás zapůsobit, jaký je jeho úmysl, co jej motivuje. Netušíme ani, jakou reakci od nás očekává. Pokud reagujeme odlišně, než je očekáváno, zpětně nás může zasáhnout projev nespokojenosti nebo zklamání. Zde je velkým magickým uměním nebrat si věci osobně, nereagovat, nebo reagovat velmi umírněně. Počkat si na vývoj situace, z pozice vnitřního klidu zjistit, jestli to, co se děje, je skutečně naše, nebo jestli dotyčná osoba neřeší své vlastní problémy útočností, nebo lpěním na vlastní pravdě. Pokud člověk lpí na své pravdě za každou cenu, něco to o něm vypovídá. Vnímat kvalitu okamžiku se vyplatí za každé situace.

Pozornost je součástí tvůrčí síly

Pokud se zamyslíme nad slovem pozornost, zjistíme, že má vícero významů. Pozornost jako dar či prezent. Pozornost obsahuje výstražné a magické slovo pozor. Odkazuje k zornému poli vidění a k magickému zření. O pozornost občas usilujeme, dokonce už od dětských let. Pozornost věnujeme sobě, druhým lidem, informacím, věcem, jevům. V rámci magického myšlení vědomě eliminujeme pozornost k tomu, co ve svém životě nechceme. Svou pozornost přesměrujeme k dostatku, hojnosti a bohatství, k vděčnosti, k velkým věcem i maličkostem, které nám přináší radost, ke všemu, čeho si vážíme na druhých, čeho si ceníme u sebe. Energetický význam slova pozornost nepodceňujme. Bez usilování a v lehkosti sledujeme, komu nebo čemu věnujeme pozornost. Za jakým účelem usilujeme o pozornost. Kdy na sebe záměrně strháváme pozornost druhých a proč. Ale pozor, včas také zpozorníme v okamžiku, kdy se naše pozornost mění v posedlost.

Slunce zapadá a mysl člověka upadá do snů
Bdělost je pravidelně přerušovaná spánkem a sny, bez této samozřejmosti by člověk nedokázal přežít, ani duše by bez spánku a snění (bez snového odpoutání) nedokázala v lidském těle přežít. Uvolněné myšlení před usnutím je útržkovité, složené z mnoha vjemů získaných v čase od svítání do soumraku, mysl přeskakuje od jednoho tématu k druhému. Hodnocení uplynulého dne spočívá mimo jiné také v tom, že podvědomě očekáváme návratnost našich skutků. Je velmi užitečné v tu chvíli vnímat, zda v naší mysli neexistuje před usnutím nějaké napětí. Obsah myšlenek může být radostný, příjemný, vzpomínkový, pozitivně sebehodnotící, nebo sebeobviňující, sebe litující, vztahovačný, konfliktní, depresivní, paranoidní, schizofrenní. Těsně před usnutím je důležité, na co myslíme, obsah myšlenek se ukládá do podvědomí, potom, během spánku se může zrodit krystalizační jádro inspirující, převratné myšlenky. Převratná myšlenka, se kterou se za svítání probudíme, nebo která nám znenadání kdykoliv během dne vyvstane v mysli, může náš život obrátit naruby. Tajemný noční život v říši snů to je magická kapitola sama o sobě.

Související článek: Rozprostřené vědomí a magická bdělost

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

       Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze