Paprsek Času prostý karmických trestů

Proud života je neutuchajícím proudem živé vize, ze které intuitivně čerpáme, a přitom toužíme poznat zdroj této „do hmoty zhuštěné vize“, zdroj neuchopitelného kouzla života. Život je paprskem jasné vize promítnuté v čase a živá bytost je také tím, z čeho ve své ryzí podstatě povstává. Lidská bytost povstává z „nebeského prostoru“ jedinečných vlastností. Všeobsažná Mysl neomezená dočasností je součástí prostoru, jenž je tvořen cyklickým pohybem proudu Času. Zrozená, individualizovaná mysl se vznáší prostorem, dává tvar tomu, co je uvnitř a venku, Nebe se pouze dotýká, ale nikdy jí nemůže být odepřeno se do Nebe kdykoli vrátit.

Vrátí se, tak jako tak. Jakmile projde rozvinutím, dozráním a završením. Jakmile vyhasne jeden z mnoha paprsků jejího Času. Vpluje do čisté esence světla a tiché esence zvuku, projde hlubokým uvědoměním a propojí se se vším, co jest. Aby opět, až uzraje nový paprsek Času, povstala ze své neměnné podstaty, ze své ryzí dokonalosti, do přirozené Spontánnosti Života.

Tuto neměnnou podstatu, ryzí dokonalost a přirozenou Spontánnost Života právě narozeného jedince popisujeme jako nepopsaný list papíru. Čistá esence světla a tichá esence zvuku v prostoru propojení se vším, co jest, je prostá konceptů lidské mysli. Lidská bytost dosáhne povznesení osvobozením se od připoutání ke konceptu karmy. Koncept karmického učení již není v souladu s plnou oddaností životu, ani se samotným principem života. Nové paprsky Času současné vize života v sobě nenesou karmickou vinu, díky níž by měla v současném životě přicházet odplata za prohřešky minulých životů.

Nové paprsky času prosté karmických trestů

V lidské mysli utkvělá víra v karmu se kdykoli v minulosti mohla docela nepozorovaně stát samo naplňujícím se prokletím. Na svět přicházíme poučeni nebo nepoučeni proudem vizí minulých životů. Avšak přicházíme nepodmíněně. Přicházíme abychom se dále vyvíjeli, ale nepřicházíme proto, abychom byli zmocněni koncepty lidské mysli a dle nich trestáni „znovuoživenými příčinami“ minulých, dávných pochybení. Dávných pochybení nalezených v tolik oblíbených regresích vedených do minulých životů. Vzdejme se hledání našich stínů v „totálních hlubinách“, opustit toto nahlížení do dávné minulosti je v našem zájmu, není nutné, aby nám „temné nebe dávné minulosti“ neustále „padalo na hlavu“.

Proces – vedení pomocí regrese do minulých životů – za účelem hledání karmických dluhů, může být také nekonečný, a velmi bolestný. A to, aniž bychom měli jakoukoli jistotu, do jakých „kódů minulosti jsme se nabourali“. Už jen uvědomění, propojené s problémem kontroly, zda je vše, co je spojené s „vedením do minulých životů“ a s rozvířením dávných pavučin bolesti a smutku, v pořádku, nás nabádá od hlubinných regresí zaměřených na takzvané „karmické čištění“ se odklonit a nekomplikovat si jimi život. Zůstávejme ve spojení různých životních situací s karmou velmi opatrní, nakonec i samotné slovo „karma“ používejme s opatrností. Přejme si zůstat chráněni před provokacemi mysli, neboť jen nevědomost nás nepozorovaně nabádá z vlastního rozhodnutí si komplikovat život „dobrovolným zakousnutím se do otráveného jablka“.

Vynulování karmické zátěže

Vynulování karmické zátěže není zrovna snadné téma. Jakmile je rozpuštěna karma, aniž by musel nutně být splacen účet z minulého života do posledního haléře, tak je vytvořen prostor pro dokonalou seberealizaci v souladu s vyšším řádem současného bytí a nově utvářeného světa – životního Prostoru. Osobnost člověka si je dnes stále zřetelněji vědoma energie své duše, která se stále častěji stává vědomou součástí seberealizace. Souvztažnost mezi minulými životy a z nich vyplývajícími „resty a tresty“ pozbývá platnosti, jakmile je osobnost člověka aktivně napojena na zákon přitažlivosti s vědomím odpovědnosti za svůj život. Rozpuštění karmy minulých životů je pro další vývoj lidstva nevyhnutelné.

Zákon přitažlivosti nebo zákon akce a reakce v posledních letech postupně nahrazuje dřívější karmický koncept. Zjednodušeně řečeno, čím je člověk vědomější, tím je zpětná reakce nebo odezva za jeho činy rychlejší. Reflexe nastává ještě za současného života. Pozitivním přístupem k životu se „pradávná karmická nádoba“ jednak vyprázdní, a za druhé si člověk přestane vytvářet nové karmické účty. Pokud se něco přece jen přihodí, účet je předložen buď bez prodlevy, případně se reflexe zákona akce reakce projeví v řádu hodin, několika málo dnů nebo let ještě během života současného. Pokud je člověk vědomou bytostí a má již za sebou spoustu práce na sobě, zpětná reflexe může být také pouze symbolická. S trochou nadsázky by se dalo říct, že původní (dogmatický) výklad karmy již nebude striktně chápán jako připoutanost k pozemské sféře vlivem karmické zátěže stvořené dřívějšími skutky lidských bytostí.

Pokud si člověk uvědomuje motivaci svých činů, skrytou v energetickém poli osobnosti, tak má zaostřeno na vědomé poznávání, naslouchání intuici, kontakt s duší, návaznost na vyšší Já. Vědomá osobnost sama z vlastní vůle projevuje nadšení ze života, z rozpoznání svého životního úkolu, z duchovního rozměru svého vývoje, z motivací a inspirace přicházející shůry, z nahlédnutí do jiných dimenzí bytí. Výjimečnou záležitostí nebude ani magické či mystické povzbudivé a poučné setkání s jinou inkarnací sebe sama, existující v jiném čase a prostoru.

Cílem člověka by již nemělo být vymanění se z vlivu koloběhu životů. Člověk se bude chtít podílet na poznání všeho, čeho je možné na (vesmírné) evoluční cestě lidstva dosáhnout, aniž by se musel stále a do nekonečna ohlížet do propastných hloubek minulosti.

Související článek: Karma – osudové nenáhody a změna vnímání času

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze