Podněty, které nás na každém kroku ovlivňují, jsou součástí přítomného okamžiku

Podněty k nám přicházejí z vnitřního a vnějšího prostředí, ovlivňují naše psychické stavy, jsou součástí stavu naší psychiky ve vztahu k různým situacím. Nejrůznějšími podněty z vnějšího okolí, které nápadně i nenápadně ovlivňují všednost i nevšednost našeho života, jsme obklopeni neustále. Existuje spousta podnětů, které nás motivují, inspirují, rozveselí. Existuje také spousta podnětů, které nám kazí náladu, rozesmutní nás nebo rozčílí. Proto je dobré být k různým podnětům pozorní a všímaví, nenechat si jimi kazit náladu, nenechat se rozhodit, nepodléhat rušivým energiím, které na nás mohou mít neblahý vliv.

Je velmi zajímavé všímat si, jaké podněty z vnějšího okolí na nás působí, na naše rozhodování, na psychiku, na smyslové vnímání. Jaké podněty (vyslechnutí cizího rozhovoru, jednání druhých lidí, dojemné scény, text nebo obraz reklamy, hudba v nákupním středisku, různé zvuky velkoměsta, zrakové vjemy, poslech oblíbené hudby, mediální informace, vjemy spojené s pobytem v přírodě) se skrývají za impulzem udělat určitou věc, pro něco se rozhodnout, jednat unáhleně nebo neadekvátně. Příjemné podněty, jako je hudba nebo pobyt v přírodě, navozují veselou náladu. Nepříjemné podněty, jako je přílišný hluk, navozují nervozitu, neklid. Podprahové podněty, jako je reklama nebo mediální informace, nás ovlivňují způsobem, který může být velmi rafinovaný.

Pokud nás něco zaujme, je důležité uvědomovat si v co nejjemnějších detailech co slyšíme, co vidíme, cítíme, prožíváme, a jak na viděné a prožívané reagujeme, jaká změna nálady právě probíhá. Okamžik kdy si vybavíme nějakou vzpomínku je také součástí přítomného okamžiku. Vzpomínka se týká minulosti, ale vybavila se nám právě teď, stala se podnětem například pro změnu nálady. Podněty, které nás ovlivňují, jsou součástí přítomného okamžiku, procházejí tady a teď osobní úrovní vnímání přítomného okamžiku a skrývají v sobě sílu, která ovládá naše vědomé a nevědomé myšlení a jednání. Nejrůznější podněty ovlivňují prožívání jak ve stavu bdělosti, tak i během spánku a snění, dokonce ovlivňují různé procesy související se změněnými stavy vědomí.

Pokud jsme o samotě, v naprostém klidu a tichu, ovlivňují nás podněty přicházející z našeho nitra, mysl k nám vysílá podněty v podobě myšlenek a představ, které během rušné části dne nevnímáme nebo podvědomě odmítáme. Samota je příjemná přináší-li nám psychické osvěžení, naladění na silný pocit uvolnění od strachu, úzkosti a jiných variant vnitřního napětí. Uvolníme-li napětí, samota se stane příjemnou příležitostí k relaxaci, k meditaci, k provádění příjemné pozitivní imaginace. Obzvlášť pokud si k relaxaci vybereme místo vzdálené rušivým podnětům. Každý den si můžeme najít chvilku pro zápis neobvyklého příběhu či prožitku, pro zaznamenání neobyčejných myšlenek, pro rozbor „iracionálního jazyka“ snů. Pokud budeme k sobě upřímní, tak na stránkách našeho deníku časem objevíme skryté kódy nevědomí. Rozpoznané kódy nevědomí aktivují psychické síly, pomáhají nám uvědomit si to, co přehlížíme, kdy jednáme nevědomě. Pomocí deníku lépe poznáme sami sebe. Záměr poznat sám sebe se může stát například pevným bodem záměru mít kvalitní vztahy.

Spánek provází sny, jejichž součástí jsou podněty přicházející k nám z vnitřního prostředí. Často se lidem ve snech naplněných strachem objevuje postava, před kterou utíkají. Co ve snu představuje postava, před kterou utíkáme? Proč se tato postava ve snech objevuje, kdo ji na úrovni snového vědomí stvořil? Možná utíkáme před něčím, co se podobá vnitřnímu stínu, před nepříjemnostmi, které odmítáme vidět nebo řešit, před svými rozpaky, před věcmi, které nesnášíme, za které se stydíme, před vinou a výčitkami, před minulostí, na kterou chceme zapomenout, před vším, co vytlačujeme z denního vědomí. Vibrace našich vnitřních denních (psychických a mentálních) energií se k nám zpětně promítají z nevědomí a ožívají v podobě „stínové postavy“, která nás ve snech pronásleduje. Osobní stíny jsou zcela individuální, týkají se vrstev psychiky souvisejících s tím, co v sobě potlačujeme, co na úrovni své osobnosti nepřijímáme, zanedbáváme, nerozvíjíme. Tyto stíny se dávají do pohybu také během dne, například v okamžiku, kdy na nás podprahově zapůsobí související podněty nenáhodně se objevující ve vnějším prostředí.

S energií nejrůznějších podnětů souvisí také sebereflexe neboli vědomé zrcadlení, souvisí se sebepoznáním v okamžiku rozjímání, přemýšlení a úvahách o sobě, o vlastním charakteru. Zvažujeme možný vliv životních okolností a povahových souvislostí na náš duševní vývoj. Odosobněné (analyzující) sebepozorování může fungovat pouze pokud je nastavené v neutrální rovině ve vztahu k sobě samému. Tím je myšlen neutrální postoj k sobě i vnějšímu světu. Třeba jsme často slýchali, že život není peříčko a podle toho se naše podvědomí řídilo a zabraňovalo nám pohybovat se životem s lehkostí a nadhledem. Pochopení přichází jakoby „mimochodem“, to jsou okamžiky kdy se dokážeme uvolnit z pout, která získáváme lpěním na svých vnitřních programech a přesvědčeních. Dobře známe situace související se zamilovaností, kdy nás ovlivňují podněty, díky nimž si nasadíme růžové brýle. Časem nás (zákonitě) začnou ovlivňovat podněty, díky nimž růžové brýle odložíme, což nesouvisí ani tak s láskou, jako spíše s vnitřními procesy sebeuvědomění.

Jedná se o vědomé okamžiky sebepozorování, kdy se nacházíme mimo citové vztahy k sobě, k druhým lidem, k hmotnému světu. Plně si uvědomujeme svou životní sílu, dokážeme s ní vědomě splynout, nebo ji dokážeme sledovat v jejích různých projevech. Zaměřujeme se například směrem k přehlíženým podnětům a tématům v podobě programů nahraných v podvědomí. Sledujeme vliv životní síly na bezprostřední náladu, na psychiku, na stav fyzického organismu a duševního rozpoložení. Sebereflexe je také o odvaze, neboť vymanit se ze sféry moci našich vnitřních programů není jednoduché. Skrze vnitřní programy, které jsme podvědomě přijali za své, určité postoje a životní motta se díváme na vnější svět i na vlastní život. Některé z těchto programů nám zabraňují otevřít se prospěšným změnám. Jedním z nich je například program stavění se do role oběti.

Role oběti je role útrpná. Jak se zbavit vědomí oběti? Odpuštěním. Odpuštěním bez ztráty tváře. Počátky stavění se do role oběti můžeme najít v podvědomí, v období dětství nebo dospívání, kdy se tato naše role nenápadně formovala. V podvědomí se usazuje to, co z vědomí vytěsňujeme. Mnozí z nás prošli aktivitou „vytěsňování“ v dětství nebo v období dospívání. Dodnes mohou temné vody našeho podvědomí skrývat nejedno nevyřešené nebo neodpuštěné příkoří. Čím více je zraněné naše vnitřní dítě, dokud neprojde procesem vyléčení, tím více podnětů připomínajících nám naše zranění se nám bude v životě objevovat.

Zažité, zastaralé instinkty a city podporují stavění se do role oběti. Do role oběti nás staví zranění, která si stále připomínáme, lpění na starých ublíženích, opakovaná zklamání z vlastních nedostatků. V roli oběti nás utvrzují různé triviální křivdy, týkající se banálních, všedních, prostých a jednoduchých, snadno řešitelných záležitostí, z kterých svým postojem dokážeme udělat zbytečně nafouklý problém. Cítíme potřebu neustále se bránit, což může být mentální zvyk. Neustále zaujímat obrannou pozici při každé příležitosti nám nevědomky napomáhá k tomu, abychom se ve své roli oběti utvrzovali. Zastavme se a položme si otázku: Kdo nebo co řídí náš život? Jsou to nepříjemné vzpomínky vyvolávající v nás mizerné pocity? Vzpomínky, které nedokážeme nechat jen tak vyšumět, vzpomínky, které nás trvale oslabují a odvádějí od skutečného přítomného okamžiku? Je to v proudu času dávno odvátá minulost, které dovolujeme, aby ovlivňovala náš život v přítomnosti? Aby nás stavěla do ublíženecké pózy a očekávání projevů lítosti?

Zklamání ze života může souviset se sebeklamem. Pohled do vnitřních hlubin může z počátku vyvolat závrať, to je důvod, proč mnozí při nenadálém pohledu do vnitřního zrcadla raději zavírají oči. Za myšlenkami podbarvenými smutkem hledáme důkazy, které potvrzují naše přesvědčení vztahující se k roli oběti. Čím více důkazů budeme vědomě nebo nevědomě hledat, tím více podnětů, podkopávajících naši psychiku, se nám bude v životě „jakoby náhodou“ objevovat. Vesmírné ozvěny, reagující na podněty naší mysli, jsou velice efektivní. Hledáme-li důkazy, které nám mají potvrdit, že jsme smolaři, najdeme je. Na jedné straně se můžeme za různých okolností cítit podvedeni, ale na straně druhé si přitom nemusíme uvědomovat závislost na jevech, které nás zaručeně rozhodí. Například závislost na hořkém úsměvu a na pocitech, které přichází, pokud se můžeme nasytit například energií vlastního rozzlobení. Podněty, které nás na každém kroku ovlivňují, jsou součástí přítomného okamžiku, jsou součástí okamžiků, které nás nabádají odhalit různé závislosti, například závislost na utrpení.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Nápovědy intuice se kolem nás vznáší neustále, často je necháváme kolem sebe proplout bez sebemenšího povšimnutí. Přitom stačí proměnit mysl v moudrého rádce, vědomého a upřímného utěšitele v obtížných situacích. Naučit ji netrestat nás neláskou k sobě a nezastrašovat nás temnými myšlenkami. Pozorně vnímat intimní vnitřní rozhovory a podněty, které je spouští, vnímat jejich záměr, jejich atmosféru. Zachytit signály duše a nechat se jimi prostoupit. Klidná a soustředěná mysl se zabývá přirozenou podstatou věcí, neusiluje o změnu věcí a jevů, usiluje o vnímání věcí v přítomném okamžiku a řídí se všudypřítomnou živou spiritualitou. Uvědomuje si neustálý proces vlastní vnitřní transformace, sleduje každou změnu formy i směru životní energie. To vše souvisí s uměním přistupovat k problémům s klidnou vlídností, kdy zvolíme přístup, který se setká s podporou a příznivou odezvou vesmíru. Pokud dokážeme vedle sebe vnímat vlastní postavu stínu, potom se také dokážeme zamyslet nad v pozadí mysli se objevujícími slovy, že „tvůj nepřítel jsi ty sám“.

Související článek: Celistvá, jedinečná osobnost budí obdiv a vzbuzuje sebeúctu

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze