Podzimní rovnodennost a protivenství těla a ducha

V současné době probíhají proměny polarizovaného vnímání v mnoha ohledech. Toužíme rozvolnit pouta, která nás činí nesvobodnými, ale zároveň si uvědomujeme, že nelze odmítat hmotný svět. Vitální síla člověka, nebo spíše slabost, souvisí s odvěkým protivenstvím těla a ducha. Právě nyní bychom měli dojít ke smíření těla a ducha, odstranit silně zažitý dualistický pohled na svět. Přijímat své tělo takové, jaké je a ujistit se, zda k vlastnímu tělu neprojevujeme nelásku a odmítání, zda vlastní tělo nevnímáme jako něco nízkého. Také potlačování fyzických projevů nebo impulsů souvisí s popíráním fyzického těla. Odmítáme-li přijmout všechny aspekty hmotného bytí, první, co nás může začít obtěžovat je „tíha fyzického těla“. Jenomže zatoužit po křídlech a chtít vzlétnout můžeme pouze, jsme-li náležitě „zakořeněni ve hmotě“. Mnoho lidí nově vnímá, že pokusy o vzdání se pout vztahových, rodinných, citových, majetkových, nebo jakýchkoli pout souvisejících s hmotným světem a s jeho odmítáním, je k očekávané blaženosti nedovedlo.

Svobodná realizace bytí souvisí jak s hmotnými projevy vnějšího světa, tak s touhami duše a s projevy ducha a nic z toho nelze od sebe oddělit

Přítomný okamžik je cestou k proniknutí k esenciálním vlastnostem hmoty. Splynout s hmotným prostředím je možné pomocí citu a tělesných smyslů, teprve potom se naplno rozvine vnímání šestým smyslem. Také změněné stavy vědomí souvisí se synchronním vyladěním všech tělesných smyslů. Soulad všech smyslů a jejich účast na vnímání světa a sebe sama nás posouvá za hranice běžného vnímání. Potom můžeme prožívat stavy, kdy přesáhneme sami sebe. Zvláštní „fúze“ mezi osobnostním „já“ a vnějším světem nemůže dojít naplnění, pokud hmotný svět odmítáme. Ani člověk toužící zmocnit se hmoty v zapomnění na spirituální stránku života nedokáže přesáhnout sám sebe. Dvojdimenzionální vnímání skutečnosti souvisí s uceleným vnímáním všeho jsoucího v přítomném okamžiku. Teprve v okamžiku, kdy přijmeme hmotnou stránku bytí takovou, jaká je, potom si můžeme dovolit „nechat rozplynout ego“ a dostat se za hranici osobnostního prožitku „já“.

Život pojatý jako „pobyt na osamoceném ostrově“, na kterém o nás není pečováno, není zrovna jednoduchou volbou. Odtažitost od hmoty, hmotných projevů světa, se může projevit úzkostnými stavy a pocity nespokojenosti. Doprovodným jevem může být například strach vyjít ven z bezpečí uzavřeného prostoru bytu, v kterém jsme se uzavřeli ve svém osamění. Tento strach, pokud se člověk dlouhodobě zaměřoval pouze na jemnohmotnou stránku bytí, představuje obavu z otevřeného prostoru, z nebeské klenby, jenž mnohonásobně odráží vnitřní stav daného jedince. Tyto duševní stavy mohou být doprovázeny sny, které člověka vyzývají k návratu do svého hmotného těla, do přírody, do světa. Například otevírání dveří nebo oken projevené jako živé obrazy ve snu, mohou být skrytou touhou opustit „uzavřený prostor“, vydat se na cestu poznání v souladu se všemi projevy hmotného světa. Podobný sen může také znamenat upozornění: otevři oči, vnímej vnější svět jiným způsobem. Obrať svůj zrak dovnitř, ale zároveň i ke světu. Dívej se dovnitř, najdi v sobě spirituální podstatu. Ale zároveň se dívej také ven, jasnozřivost nemůže opomíjet jedno ani druhé, obě reality jsou stejně důležité.

Během života se setkáváme jak s vládou rozumu, tak s vládou intuice nebo s vládou smyslů. Sami můžeme posoudit, jaké ze zkušeností nás posouvají blíže k pochopení jemných esencí hmoty. Výsledným poznáním by mělo být, že všechny tyto aspekty bytí mají souznít v harmonii. Smyslové a nadsmyslové vnímání je bránou k poznání „ducha veškeré hmoty“, neb hmota se rozplývá v nekonečnosti ducha. Psychologický proces podobný „vyvanutí osobnosti“, kdy dojde k prolnutí všech smyslů a „já“ na okamžik mizí, pocit iluzorní povahy vlastního „já“, prožitek čiré prázdnoty a rozplynutí ega není možný bez niterného vztahu k hmotnému světu a zároveň k jemnohmotným esencím ducha. Bytí je proud nebo tok, který proudí také skrze vše, co není považováno za „já“, proudí veškerou hmotou. Osobní zkušenost nalezneme v prožitku, kdy máme pocit, že příroda námi proniká, kdy cítíme její přítomnost v celém těle. Proud čirého bytí procítěný v okamžiku splynutí s hmotou je sice stavem, kdy „já je vytěsněno“, ale pocity a smyslové poznání zůstávají aktivní.

Energie podzimní rovnodennosti nás nabádá nevyhýbat se sami sobě, nezapomínat na sebe, být si vědom zaujatostí jemnohmotným světem a přitom ve svém vnímání a cítění vycházet ze sebe. Vnímat, kde se u nás projevuje nerovnováha. Vztahovost člověka ke světu je široko rozměrná, od vztahu sám k sobě, k druhým lidem, až po vztah k hmotě, k hmotným věcem, k nadsmyslovým prožitkům. Každý vnitřní „burcující pocit“ můžeme vzít jako unikátní, přemýšlet, co nám tento pocit zvěstuje, ptát se, jak se vrátit do své vnitřní síly. V čase podzimní rovnodennosti jsme vyzýváni přemýšlet, kde ve vnějším světě jsou přítomny naše myšlenky nebo představy, kde se nám zjevují a proč. Vidíte kolem sebe „světelné energie nebo záblesky vašich myšlenek nebo záměrů“, uvědomujete si hlavní, nosné myšlenky, případně silnou energii leitmotivu neboli příznačného motivu, který řídí váš život? Jste více zaměřeni na hmotný nebo jemnohmotný svět?

Smyslové vnímání souvisí s magicky orientovaným myšlením a konáním

Pobyt v rušném prostředí, například ve městě, souvisí s přehlcením zrakových podnětů, přílišné soustředění pouze na aktivní zrak omezuje ostatní smysly. Zrak, který se zmocňuje viděné reality, se zároveň zmocňuje způsobu myšlení a energie myšlenek. Zklidnění hledáme v přírodě, kde můžeme dát prostor všem smyslům, zde se mysl zklidní a vnímání může být soustředěno na ducha skrze vnitřní ticho. Příroda nám umožňuje naplno prožívat, jakým způsobem svět rušivých zvuků silně kontrastuje se světem vnitřního ticha.

Zrak je důležitý pro ostatní smysly, zrak zprostředkovává základní, celkový vjem, ostatní smysly jsou soustředěné na detaily, přinášejí jemnější informace. Díky nim se zrak více soustředí na určitý, v daném okamžiku vybraný aspekt reality, a přitom i nadále ponechává ostatním smyslům dostatek prostoru. Vnímání barev souvisí nejen se zrakem, ale také s ostatními smysly, zrakem vnímáme střídání světla a tmy, vnímáme šero a stíny, to vše souvisí s ucelenými smyslovými prožitky. Vnímat přítomnou živost všech svých smyslů znamená vnímat mnohem pestřejší realitu. Necháme-li svým denním vědomím proudit všechny smysly a utišíme tok myšlenek, dostaneme se do stavu čirého vnímání. Mimovolným důsledkem je naplnění touhy po čirém prožívání. Snadnějšímu navození těchto stavů napomáhá malé množství jídla, nepřejídání se souvisí s pocity lehkosti, s čistotou mysli, se silnými smyslovými prožitky, s odstraněním únavy a s menší potřebou spánku.

Zavřeme-li oči a soustředíme se na ostatní smysly, myšlenky a rozum se uklidní, emocionální prožitek je silnější, originálnější a také tajemnější. Ostatní smysly se soustředí na mimo zrakové vjemy a zároveň pomáhají rozvinout vnitřní zrak, vnímat metafyzické projevy okolního světa. Uvědomíme si, jak myšlenky „žijí v mysli“, a v roli pozorovatele pozorujeme jejich život nebo spíše „života schopnost“. Přítomný okamžik znamená vnímat život v jeho plné intenzitě. Vnímat, vidět, slyšet a cítit znamená naladit se na inspiraci jemnohmotného ducha. Vnímat zvláštní pocit lehkosti při chůzi, nenucený pohyb v souladu s hlubokým vnitřním mlčením. Více používat hmat a uvědomovat si strukturu různých povrchů. Smyslové prožitky nám pomáhají vzývat radost a lásku do svého srdce. Představivost a mimosmyslové vnímání jsou dary z nebes. Souvisí s uměním odpoutat se od sebe ve správnou chvíli a proniknout do vnějších věcí, prohlubovat schopnost empatie. Vcítit se do druhého člověka a v tichosti své mysli si představit, co právě prožívá.

Pohybovat se nebo chvilku posedět se zavřenýma očima je způsob, jak rozproudit změnu ve vnímání bezprostředního okolí. Zavřít oči a plně se soustředit na projevy vzduchu v prostoru. Přidat soustředění na dech. Vnímat vůně se zavřenýma očima, chlad, teplo, vlhkost vzduchu. V přírodě se zavřenýma očima vnímat vůni země, zvuk spadaného listí při každém kroku. O nic neusilujeme, všímáme si všech vjemů, které k nám z vnějšího prostoru samy přijdou. Soustředíme-li se na prostor samotný, všimneme si všeho, co je přítomno ve vzduchu, čím je náš dech a jak se projevuje duch přírody. Vnímáme všechny vůně a zvuky, které představují „chvění hmoty“. Soustředíme se také na hmatové a chuťové vjemy. Příroda nabízí spoustu hmatových prožitků, pokud zavřeme oči, prožitky jsou silnější. Hmat nesouvisí pouze s dlaněmi a s citlivostí konečků prstů, různé podněty z bezprostředního okolí vnímáme celým tělem. Hmat souvisí s receptory v kůži, proto máme rádi ponoření se do vody, chůzi naboso a vnímání hebkosti trávy nebo vlhké země, vnímání větru nebo slunečních paprsků na tváři. Celým tělem vnímáme chlad nebo teplo, hmat je velmi intuitivní smysl. Celé léto jsme měli spoustu příležitostí naladit se na smyslové prožívání, ale i podzim je nádherným časem, kdy se můžeme soustředit na vnímání sebe sama skrze vše, co nám nabízí příroda.

Díky vědomému zření sebe sama a okolního prostoru pojímáme svět, kterého jsme součástí, magickým způsobem. Uznáváme přírodní a vesmírné principy, využíváme jich v rámci svých tvořivých schopností, k ovlivnění svého života, nebo prostředí, ve kterém se nacházíme. Pokud se podíváme na nástroje pro magické působení, tak na prvním místě jsou smysly (jejich rozvoj). Dalšími nástroji je vůle (zaměření energie na daný cíl) a imaginace (cíleně zaměřená, silná a konkrétní představa účinku, vědomé prožívání zamýšleného účinku). Vrcholným projevem vědomé vůle je excitace (vybuzení) – přechod na vyšší úroveň vědomí, na vyšší energetickou hladinu, kdy se prohlubuje magický stupeň silného vzrušení mysli v souladu s prožívanými emocemi. Energie, která je ve vyšším stavu vědomí proměněna ve vědomou emanaci, je pohlcená prostorem – jeho tvořivým potenciálem, v tu chvíli vědomě přijmeme odtažité uvolnění od svého záměru a od vyslané emanace se odpoutáme.

Mimosmyslový zrak se pohybuje za hranicí hmoty, pokud si tuto schopnost člověk uvědomí, což vyžaduje rozvíjení jemnocitu, nadsmyslové vnímání spolu se zvyšováním citlivosti dostane novou kvalitu. Necitlivostí přicházíme o spoustu vjemů, zrakových, sluchových, hmatových, čichových i chuťových. Ještě stojí za připomínku, že představivost je tvořivá síla a že emoce je dorozumívací prvek, je dokonalým a dosud ne zcela pochopeným univerzálním jazykem, je „elektrickým výbojem“, kterému Vesmír rozumí. Nejjasnější představy jsou takové, do kterých vložíme „živlovou energii ohně“, která má sílu vzplanout ve skutečnosti. Představy, do kterých vkládáme pouze mučivou žádostivost „živlové energie vody“ se naplňují jen obtížně. Jemná, neulpívající představivost souvisí s plynutím života v přítomném okamžiku. Toto plynutí nám může nabídnout něco jiného než to, po čem urputně toužíme, není nutné vědět co přesně nám bude nabídnuto, nutné je být připraveni na věci, které bychom sami nevymysleli.

Pro poutníka nebo vědomého pozorovatele života je vyšší energetická hladina zdrojem energie pro magické jednání. Propojení těchto magických sil dává energii extatickému zření a působení na záměr, dává sílu překročit „obyčejné myšlení“, vnímat hluboké citové cítění, aniž by se cokoli nadsmyslového dělo na úkor hmotného těla a fyzického bytí. Za použití magických nástrojů může dojít k projevům rozšířeného vědomí, k vnímání jemnohmotných skutečností, a to v souvislosti s harmonickým přijetím světa hmotných i jemnohmotných projevů přírody i života. Jedná se také o uvědomění, že slepota může být morální, psychologická, duševní, mentální, člověk může být zaslepen převzatou náboženskou vírou nebo naopak dogmaty, které upřednostňují hmotu nad vše ostatní. V čase podzimní rovnodennosti si můžeme naplánovat výlet do přírody a ověřit si, nakolik jsme schopni vnímat přírodu skrze své tělo, jak máme aktivní všechny smysly a mimosmyslové vnímání.

Podzimní rovnodennost letos nastane v ranních sobotních hodinách krátce před devátou – 23. září 2023, v 8 hodin 50 minut

V okamžiku podzimní rovnodennosti se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny. Slunce vyjde přesně na východě a zapadne přesně na západě. Nastane magický čas, kdy den je roven noci. Děkujeme za úrodu a dary přírody. Veškerý život na Zemi je podřízen energii Slunce. Dokonce i tep lidského srdce. Lidské srdce je bez ustání napájené slunečním svitem. Novou Zemi můžeme vystavět pouze ze svého srdce. K srdci i k zemi se musíme sklonit, srdci i zem musíme cítit, dotýkat se jich myšlenkou, představou, vděčností.

Denního světla ubývá, což nás může motivovat k pozdně odpoledním procházkám v přírodě, nebo k posezení u ohýnku na zahradě, k setkání s přáteli. K vyprávění o letních prožitcích, k vyprávění o životě. Rozloučení nebo loučit se po takovém setkání může znamenat nést louče světla, odcházet se světlem, nést inspiraci, nést louči a v ní skryté poselství, které z příjemného setkání vzešlo.

Související články: Rozjímání o tajemné síle božské přítomnosti, Sebeprožívání a pohyb – nejzákladnější princip života, Hluboký význam vnitřního klidu – vnitřní svobody

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

      Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze