Pohanský svátek Beltaine – spojování protikladů

Bříza, májka, oheň, květiny, jarní vůně, ranní rosa, květinové bohyně, barevné stuhy – to vše patří k původnímu pohanskému svátku Beltaine. Beltaine znamená: jasný oheň, zapalovaný na počest boha Slunce. Svátek Beltaine se odehrává v období, kdy se Slunce nachází v zemském znamení Býka. Je oslavou regenerace, obnovy, svobody, sebevědomí, zdraví, životní síly, plodnosti, kouzel lásky, extáze a vědomé sexuality. Noc z třicátého dubna na prvního května, poslední dubnová noc ohně se nazývá Valpuržina noc. Podle pohanských tradic právě začíná světlá část roku, nastává spojení protikladů v podobě mocných přírodních elementů ohně a země. V předvečer tohoto magického svátku je rituálně oslavován čas probouzejícího se nového života. Probouzí se hadí síla země, ožívají zemské čakry, tak i čakry v těle člověka. Spojují se protiklady, oslavován je mužský a ženský princip tvoření, spojení bohyně a boha, slunce a země, ohně a vody. Spojením magických protikladů je rituálně dosahováno vnitřní i vnější harmonie a dochází k napojení na vyšší přírodní síly.

Již za svítání 30. dubna se na oslavu Beltaine rituálně připravuje devět polínek posvátných stromů na posvátný oheň: dub, bříza, jasan, hloh, olše, ořešák, vrba, javor, borovice

Trhají se zelené březové větvičky, jimi je ozdoben každý příbytek, a omamné kytičky bílých konvalinek, jimi se zdobí každá žena, (za příznivého počasí konvalinky kvetou již koncem dubna, brzy po fialkách). Během dne se zdobí májka barevnými, nebo jen červenými a bílými stuhami. Májka je symbolem dávání a přijímání, bezpodmínečné lásky, láskyplného přijímání sebe i ostatních. Nejen na návsích se staví májky, vlastní skromnější májku ozdobenou pentlemi a stuhami je možné postavit také na zahradě.

V předvečer prvního máje se lidé shromažďují v přírodě. Scházejí se na silných přírodních energetických centrech, kde se nachází zemské čakry, v blízkosti kamenných monolitů, menhirů, kapliček, na přirozených křižovatkách lesních cest ale i u posvátných studánek. Pohanské slavnosti se konají na počest obnovujícího se vegetačního cyklu přírody, odehrávají se také v březových hájích, lesích, na horách a kopcích.

Na kopcích se zapalují posvátné ohně, lidé vnímají hadí nebo také dračí energii země a inspirujíce se přírodou snaží se duchovně povznést a zbavit se všeho starého. Ohně se přeskakují, do vzduchu se vyhazují hořící košťata, to souvisí s obnovou zdraví a plodností, se zajištěním úrody na polích. Velký rituál nebo „Tanec májky“ je prastarý keltský, pohanský zvyk, doprovázen společným tancem, zpěvem a všeobecným veselím. Oheň se třikrát obchází a do posvátného plamene se odhazuje vše nepotřebné (mentálně).

Posvátný oheň Beltaine očišťuje od negativních energií

Jeden oheň je černý, očišťující, spaluje všechna trápení, nemoci a zlé energie. Druhý oheň je bílý, plný naděje a osvobození. Do bílého ohně se házejí kousky březové kůry, na kterou lidé píší svá přání. Do plamenů černého ohně se házejí postavičky – figuríny čarodějnic. Ohně se obchází v kruhu – nejdřív tančí průvod kolem černého ohně, potom křížem kolem májky a dál kolem bílého ohně – lidé tak společnou energií, zesílenou tancem a zpěvem, vytvoří pomyslnou ležatou osmičku, symbol nekonečna.

Tancem v kruhu kolem dvou ohňů je možné vymanit se z proudu lineárního času. Rituálním tancem, například v blízkosti kamenných menhirů, je vědomě uctívána matka příroda, uvědomujeme si, že vše, co utváří přírodu a vesmír, utváří také nás. Proto je májka také symbolem páteře a prostupující hadí síly (životní energie) a v hlubším smyslu i mystické svatby. Na jaře je životní proud universální tvořivé síly, procházející mikrokosmem i makrokosmem, nejtvořivější nejen v člověku, ale také v přírodě.

Ohně v domech se obřadně uhasínají a opět se nechají rituálně vzplanout, zapálením od ohně posvátného, v dávných dobách udržovaného například druidy. Za oheň posvátný a očišťující je považován oheň rozdělaný například pomocí dvou dřívek. Uctívá se také voda ve všech podobách, prvomájový déšť nebo rosa omlazuje organismus.

V předvečer prvního máje se uctívají královny přírodních čarodějek

Měsíční bohyně Hekaté a Selené. Vládnoucí planetou tohoto magického času je vášnivá a magická Venuše. Oslavuje se také bohyně Flora, královna květin, plodnosti a kvetoucího jara. K čarodějným rituálům používáme: jeřáb, hloh, mařinku vonnou, břečťan, rulík zlomocný, tavolník, kadidlo.

V domácím prostředí, na bezpečném místě, můžeme utvořit kruh z devíti svíček v barvách Slunce a jarních květů, alespoň na chvíli se vymanit z proudu času a v rituálním duchu uctít posvátnou energii světla a Matku přírodu. Pořiďte si kousek dřívka jeřábu a z něj vyrobte křížek, pokropte jej svěcenou vodou, potom jej noste u sebe, ochrání vás na každém kroku. Také všechny světnice v obydlí je vhodné pokropit svěcenou vodou, provádí se zaříkání pro spokojený domov. Čarovná kouzla fungují od setmění, od chvíle, kdy se na obloze objeví první hvězda, do svítání. Sama příroda v té době oplývá různými kouzly, neboť právě na jaře je nejmocnější.

Planoucí prvomájové ranní Slunce přinese požehnání lidem, stromům, rostlinám, polím, zahradám a zvířatům.

Rozmyslete si, co si budete v den svátku Beltaine vroucně přát, nebo jaké kouzlo budete provádět

Slunce se na Beltaine nachází ve hvězdném, zemském znamení Býka, všechna přání a kouzla mohou mít dlouhodobé následky, je proto vhodné pečlivě zvážit všechna přání a snové projekce.

Čarodějné zaříkání: Proneste vlastními slovy formulované přání, a na konec přidejte tato kouzelná slova:

Můj vnitřní hlas
rozletěl se do dálky
a jako z perel korálky
na pupeční šňůře Země
vrací se zpět ke mně.

Valpuržina čarodějná noc je časem vhodným pro hledání pokladů

Pohádkový poklad může o této čarovné noci hledat každý, kdo se náležitě vybaví svěcenou křídou, větvičkou mařinky vonné, která přitahuje bohatství, hostií či velikonočním vajíčkem. A odváží se o samotě do hlubokých lesů, k tajuplným skalám a jeskyním. Naleznete-li o této noci místo, kde vedle sebe stojí jasan, dub a hloh, možná spatříte skřítky, strážce pokladů.

Této noci, kdy se všude v přírodě dějí podivné věci, na nejednom šibeničním vrchu nebo čarovných kopcích se slétají čarodějnice, chystající se k sabatu. Na pradávných posvátných místech snáze dochází k změněným stavům vědomí. Čarodějky a čarodějové provádějí skupinové evokace – vzývají přírodní duchy. Z hlubin země se mohou uvolnit neblahé, démonické síly, proto je vhodné se této noci chránit před zlovolnou mocí neviditelných, podsvětních bytostí.

Počínaje soumrakem chrání se obydlí před nekalou mocí temných sil. Zametá se zásadně do kříže. Před vrata, vchodové dveře či před hospodářské stavení se kladou drny, zlá čarodějnice musí spočítat všechna stébla trávy, a to nikdy do svítání nestihne. Kolem domu se na ochranu rozestaví košťata, hrábě a vidle, poházejí se větve s trním a do země se zapichují vrbové proutky. Na hranicích se za všeobecného veselí upalují Čarymůry, symbolicky je představují ozdobená, za zlé čarodějnice převlečená košťata, napuštěná smolou. Zlé čarodějnice se zahánějí práskáním bičem na návsi, někdy se mohou projevit v přestrojení za proradnou lasičku. Se svítáním pomine moc neblahých kouzel a zlo již do stavení nevkročí.

Poznámka: Tento článek je třeba brát s nadsázkou, jde o výčet dávných zvyků, z nichž se v současné době dodržují jen některé. Hlubším významem „pálení čarodějnic“, jelikož tato tradice občas také vyvolává polemiku a střet názorů, se zabývám v jiném článku: Pozitivní „negativita“ a pálení čarodějnic

Pohanští Slované poznávali lidské nitro a veškerá tajemství přírody podobně jako ostatní (pohanské) národy na celém světě

Dodržovali vlastní tradice, praktikovali přírodní rituály, vytvářeli představy o nadpřirozeném světě. Uctívali Slunce jakožto božské médium a stvořitele posvátného ohně. Duše lidí, zvířat a dalších bytostí, duše přírody, rostlin a stromů a všech hmotných i nehmotných věcí považovali za nadpozemské bytosti ovládající veškerý prostor. Měli své vědmy a čarodějky. V představách stvořili přírodní duchy, ochránce skal, hor, polí, vodních toků. Známe je jako vodníky, rusalky, hejkaly, polednice, permoníky a podobně. Náčelník kmene nebo rodu představoval moudrost a vědomosti, podobně jako keltský druid. U pobaltských Slovanů jím byl žrec, strážce posvátných hájů. Starali se o dřevěné svatyně, konali posvátné obřady, věštili budoucnost.

INSPIRACE KNIHOU – eKnihy Psychologie chaosu

Slovanské vědmy a kněžky pohanského kultu Teta, Kazi a Libuše

Jistě všichni známe Krokovy dcery, slovanské vědmy a kněžky pohanského kultu Tetu, Kazi a Libuši. Kazi byla čarodějka, léčitelka, bylinářka. Teta měla na starosti vodní prameny, kameny, stromy a ohně. Ovládala zaříkání zlých démonů a negativních sil, učila lid uctívat neviditelné přírodní bytosti. Libuše byla věštkyní, moudrou náčelnicí kmene a soudkyní. Ze života Slovanů toho známe poskrovnu, něco z pověr a lidových zvyků, něco z pověstí. České zvyklosti a tradice jsou směsicí z keltsko – germánsko – slovanských moudrostí.

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze