Přání do nového roku: Vnitřní Klid

Vnitřním zrakem lze pozorovat, zda z lidí kolem nás vyzařuje vnitřní klid, radost z bytí nebo smutek. Vnitřní zrak je propojen s přítomným okamžikem, s plným vnímáním všeho, co se děje právě nyní. Vnitřní zrak, propojený s přítomným okamžikem, dokonce dokáže předvídat události budoucí. Někdy stačí pomyslet na někoho známého a nečekaně můžeme vnímat vhledy o událostech, které jej čekají. Nebo i na dálku přesně víme, jak se dotyčný právě cítí a co s největší pravděpodobností právě dělá. Vždy ale dostáváme pouze takové informace, které nemohou nikoho poškodit. Pokud jsme sami v zajetí emocí, ve vnitřním neklidu a ve stresu, pokud sami nevyzařujeme vnitřní harmonii a lásku, nejsme sami se sebou „v pravdě“ napojeni na své vyšší Já, pokud nedisponujeme citlivou vnímavostí, náš vnitřní zrak nemůže fungovat na sto procent. V tom případě se na druhé nedokážeme napojit a také sami pro sebe dostáváme pouze takové informace, které jsme schopni v daný okamžik unést. A je to tak v pořádku, dosáhnout otevření třetího oka násilně (za každou cenu) může přinést opačný efekt, než očekáváme.

Není důležitá otázka jak (jakým způsobem) otevřít třetí oko, ale PROČ. Je důležité znát svůj vnitřní motiv. Vnímání vnitřním zrakem nelze uspěchat ani odpoutáním se od vnějšího světa, odpoutáním se od lekcí, které nás učí být vědomějším člověkem, učí nás dokázat se vypořádat s věčnou nespokojeností, nenávistí, záští, závistí, zlobou, nepřejícností, s posuzováním a odsuzováním, se strachem. Vnitřního klidu nedosáhneme „stáhnutím se z hmotného světa“ zaměřením se pouze na duchovní či mystické stránky života.

Pro cokoliv co děláme nemusí existovat žádné hranice, a pokud existují, vytváří je naše mysl

Vnitřní zrak (aktivované třetí oko) je propojen s myslí, se stavem mysli. Být spokojený a zároveň spirituální znamená znát vesmírné zákony a řídit se jimi, mít své rituály, silné přesvědčení o úspěchu, projevovat vděk a nepřestávat věřit ve své schopnosti, mít odvahu odpoutat se od nefunkčních způsobů uvažování. Například nedostatek (čehokoliv) je odrazem stavu naší mysli. Nesprávný je také program či přesvědčení, že přání úspěchu a hojnosti nám „snižuje duchovní vibrace“. Spíše nám to snižuje vibrace hojnosti, stejně jako přesvědčení, že si to či ono nezasloužíme. Život je otevřený proces a je to naše mysl kdo otevírá či zavírá brány hojnosti a úspěchu. Hojnost znamená s láskou přijímat všechny „božské dary“, což znamená především přijímat sám sebe a nespojovat si duchovnost s chudobou či vzdáním se materiálního světa. Takové přesvědčení vytváří nízké vibrace vědomé či podvědomé nespokojenosti. Otevřené třetí oko – aktivní vnitřní zrak – umožňuje ničím neomezený přístup k vyšším sférám a k vědomému vyjádření tvořivého potenciálu. Vyšší vibrace je o vědění a moudrosti, vnitřní síle a vnímání energie lásky. Jenomže změnit sebe a svůj život a proměnit sny v realitu vyžaduje odhodlání a někdy i tvrdé lekce, které jsou startujícím impulzem ke změně.

Například je nezbytné přestat se ztotožňovat s rolí oběti, v každém okamžiku si uvědomovat stav své mysli, únavu nesvádět na vnější podněty, zamyslet se například, zda únavu či nechuť jednat nezpůsobuje právě stav mysli, který může být velmi neutěšený, aniž bychom si to opravdu uvědomovali. Únavu může způsobit přesvědčení (obviňování), že za neúspěchy může někdo nebo něco z vnějšího světa, nebo pocity, že přes veškerou snahu náš život řídí vnější okolnosti. Model myšlení máme každý z nás osobitý, jak tento model změnit nám nikdo neporadí, lze toho docílit pozorováním svého vnitřního myšlenkového a emocionálního světa. Přetvořit svůj vnitřní svět v tvořivý a produktivní, (zaposlouchat se do vlastních slov), může pro někoho zpočátku být bolestný proces. Obzvlášť pokud se bude muset vypořádat s věčnou nespokojeností, ať už se bude dotýkat čehokoliv. Přiznat si, že vše, s čím se potýkáme, je náš vnitřní model bytí, že je to pouze naše vytváření skutečnosti způsobem myšlení, je proces, který nelze zvládnout ze dne na den. Jen si například představte, kolik rozhovorů s druhými budete muset vnitřně vnímat slovo od slova, než si uvědomíte, kolik je v jejich obsahu souzení, obviňování, hodnocení, nadávání, nespokojenosti.

• Ztotožnit se s představou, že náš život neovládají vnější skutečnosti a že nejsme bezbranní, vyžaduje trpělivost a pochopení.
• Následné pochopení ale přinese vnitřní svobodu, velkou úlevu, inspiraci a odhodlání. Jde o změnu (nevědomé) oběti ve vědomého tvůrce.
• Tato změna ale přinese již zmíněné lekce, které přinesou samostatnost a současně také uvědomění, s kým se chceme stýkat a o čem si chceme povídat, komu se chceme či nechceme poddat, kým se chceme či nechceme nechat ovlivňovat.
• Přinese také otázky, zda zvládneme odsuzování druhých mířené k naší osobě, těch, kteří nedokáží přijmout naši vnitřní proměnu, těch, se kterými už si (zdánlivě) nebudeme mít co říct.
• Pokud se rozhodneme radikálně změnit svůj model myšlení neznamená to druhé odsuzovat a ze svého života ukvapeně vylučovat.
• Naprostý vnitřní klid způsobí, že nás okolí časem přijme v naší nové verzi. A pokud nepřijme, musíme vědět, že to není náš problém, naše vina.
• Také hledání viníků všech našich dřívějších nezdarů z našeho nového modelu myšlení je nutné zcela vyloučit.
• Toto je přirozený způsob cesty k vnitřní svobodě, k spontánnímu otevření třetího oka, k dokonalému vnitřnímu zraku.

Jedním slovem jde o odhalení „negativních“ programů, ale přitom si musíme zachovat vědomí, které nerozlišuje na „dobro“ a „zlo“. Omylů v programování sebe sama, programování vlivem společnosti, je mnoho a doposud jsme je přenášeli z generace na generaci. V tomto ohledu je dobré pozorovat dnešní malé děti a mladé lidi, kteří si už spoustu věcí přirozeně uvědomují a jen tak se programovat nenechají – což může například v rodinách přinášet velké nepochopení a ve školách řazení těchto dětí do škatulek s různým pojmenováním, například nepřizpůsobivost, vzdorovitost a podobně. Každý si v sobě neseme různé programy, a je jich opravdu hodně. Zkuste si některé uvědomit, například: „To nemůžeš, co by tomu řekli lidé“, „Život není jednoduchý“, „Peníze kazí charakter“, „Pokud chceš něco dokázat, musíš mít tvrdé lokty“.

Pokud procházíme dobou zrání, tak víme, že je to onen vnitřní klid, vnitřní jistota a smíření kdo aktivuje náš nezměrný potenciál tvoření vlastního života

Víme, že spokojenost je stav mysli. Stejně tak „ráj na Zemi“ je či může být stav mysli nás všech dohromady. Dobou mystického, duchovního a transformačního zrání procházíme nyní všichni, vnitřní klid nás odvádí od společenské hypnózy, od hypnotických předpovědí neutěšené budoucnosti, od hypnotického přesvědčení, že nemůžeme dělat to, co nás baví, že nemůžeme být tím, čím ve skutečnosti jsme – tvůrcem svého života. Otevřené třetí oko – probuzený vnitřní zrak – si dnes již nemůžeme spojovat pouze se „zázračnými schopnostmi“.

Vnitřní klid je ve své podstatě tou nejdůležitější schopností, a vše „zázračné“ přijde samo od sebe v „závěsu“ za dokonalým vnitřním klidem. Vnitřní klid je tvůrce, který ovlivňuje naše zdraví, vitalitu, intelekt, schopnost učit se. Schopnost přijímat sám sebe jako jedinečnou bytost včetně fyzického vzhledu, který podpořen vnitřním klidem bude vyzařovat vnitřní krásu. Vnitřní klid je tvůrce života v radosti a hojnosti. Opravdový vnitřní klid nelze nastolit rozumem, musí se stát naší přirozenou samozřejmou součástí. Pokud budeme tvrdit, že tohoto stavu nelze dosáhnout, stále jsme pod vlivem společenské hypnózy.

Zkoušejte to každý den: zachovat vnitřní klid, ať se děje cokoliv. Zkoušejte najít v sobě podstatu tvůrce. Nehledejte „tvůrce“ mimo vlastní představivost. Nehledejte svého vnitřního tvůrce rozumem. Najdete jej pozorováním a uvědomováním si osobních zkušeností, nikoliv racionálním chápáním.

• Nejdřív zjistíte, že to není jednoduché, ale pokud to dokážete, změní se vám život.
• Zachovat vnitřní klid neznamená nereagovat na problémové situace, (které si v podstatě sami vybíráme), znamená to změnit přístup, znamená to prožívat emoce naplno, uvědomovat si je a následně se od nich odpoutat a vědomě se co nejdříve vrátit k vnitřní harmonii.
• Ať už se nacházíme v jakékoliv situaci, vždy ji dotváříme svým přístupem. Přesně podle rčení: jak uvnitř, tak venku. Tak ovlivňujeme okolnosti a vytváříme podmínky, které utváří náš život.
• V tvůrci samotném neexistuje čas, jen věčné nyní, je všudypřítomný a věčný, je součástí životní energie nás všech, je součástí všeho, co přesahuje naše chápání, je součástí dalších světů, o kterých se teprve dozvíme.
• Život je spirituální tanec, důležitý je každý jednotlivý taneční krok, pokud se pouze necháme vést – bez osobní snahy a bez vnímání osobních zkušeností – tančit životem s klidnou myslí a ve vnitřní harmonii se nikdy nenaučíme.
• Není třeba hledat v tom nic složitého. Je to jednodušší, než se na první pohled zdá.
• Jen nesmíme být z nemilých nečekaných situací, které nelze ze života tak docela vytěsnit, zbytečně vystrašení, překvapení, bezradní a zmatení.

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Přeji nám všem, abychom nejen první den v roce, ale každý den nechali na své ruce a na svou tvář dopadnout paprsky světla Slunce. Přeji nám všem, abychom si uvědomovali nejen sílu světla Slunce, ale i sílu naší životní energie, její nekonečný potenciál. Přeji nám všem, abychom sílu životní energie každý den dokázali proměnit v sílu něhy a Lásky, v sílu porozumění a sílu Vnitřního Klidu.

♥ ♥ ♥

PAUL BRUNTON: „Je důležité objevit, jaké síly pracující v mysli ovlivňují její uvažování i její rozhled. Jakmile jednou žák odhalí pravý základ svých činností a postojů, může volně a beze strachu filozofovat, ne však dříve. Musí nemilosrdně odhalit zkoumavým kriticismem své skryté motivy, své neuvědomělé žádosti a své tajné předsudky. Komplexy, které vyplňují podvědomou vrstvu lidské mysli a které žák nerozpoznává a dokonce o nich ani neví, jsou částečně zodpovědné za jeho neschopnost chápat pravdu. Nejdůležitějším úsekem průběžné činnosti je proto vykopání tohoto mentálního plevele a jeho vynesení do jasného světla vědomí. Jakmile si žák jednou uvědomí tajná působení svých přání a tajné procesy své mysli, objeví, že na ní z její dávné minulosti lpí mnoho klamných předsudků a mnoho citových deformací, které působí jako silné zábrany pro správné chování a brání jasnému vhledu do pravdy. Zjistí, že vleče těžké břemeno iluzí a mylného logického odůvodňování, které zabraňují příchodu pravého poznání. Jen takovým zevrubným psychologickým pochopením toho, co se děje za jevištěm jeho vědomého osobního života, může přijít osvobození a může připravit cestu pro další kroky na konečné stezce. Musí obnažit své nejvnitřnější charakteristické rysy bez jakýchkoli omluv a odvážně se snažit pochopit nejtrpčí pravdy o sobě. Musí se vidět takový, jaký vskutku je, postavit se sám sobě tváří v tvář. Tato jemná psychologická práce je nutná, aby odhalila všechny ty sklony, komplexy, halucinace a rozumové závěry, které zabraňují přístupu pravdy do mysli nebo vedou mysl špatnými cestami, a které je nutno odstranit z procesu myšlení a jednání.“

Související článek: Transformace, síla kolektivního vědomí a posun zemské osy

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze