Přesvědčení „Vše je tak, jak má být“ – proč je pro nás tato představa omezující?

V jádru tohoto přesvědčení se nachází přijetí současného stavu reality, ať už je jakákoli. Nejde nutně o to, že je všechno dokonalé nebo ideální, nebo nedokonalé a stresující, ale spíše o uznání, že věci se vyvinuly tak, jak se vyvinuly, a že v daném momentě je to realita, se kterou se potýkáme. Někteří lidé to chápou tak, že vše je předem dané a nemáme na to žádný vliv. Jiní v tom vidí snahu najít hlubší smysl nebo poučení v každé situaci, i když je obtížná. Věří, že i negativní zkušenosti nás mohou něčemu naučit nebo nás posílit. Pro mnohé to znamená přijmout to, co nemohou změnit, a soustředit se na to, co ovlivnit mohou. Je to o přijetí a odevzdání se, snížení vnitřního boje a odporu vůči realitě. Po přijetí může následovat důvěra v proces, a hledání řešení, nebo přeorientování se na jiný způsob života.

Přesvědčení „vše je tak, jak má být“, může vyjadřovat důvěru v nějaký vyšší řád nebo jemnohmotný proces, kterému nemusíme plně rozumět, ale který nakonec vede k nějakému smysluplnému výsledku. Mysl je nastavená pozitivně a neutápí se v pocitu „nic nemá smysl“. Prospěšnost tohoto přesvědčení může spočívat v tom, že vede ke snížení stresu a úzkosti. Přijetí reality takové, jaká je, může snížit vnitřní napětí a (marný) boj proti tomu, co nemůžeme změnit. Pomáhá to uvolnit se a soustředit se na zvýšení odolnosti. Když věříme, že i těžké situace mají nějaký smysl nebo nás mohou posílit, lépe se s nimi vyrovnáváme a rychleji se z nich zotavujeme.

Hledání smyslu v událostech může vést k optimističtějšímu pohledu na život a budoucnost. Přijetí toho, co je, může přinést pocit vnitřního klidu a vyrovnanosti. „Jsem v rovnováze, se sebou, se svým tělem, s ostatními, se světem?“ – na to se ptejte neustále, rovnováha je základ všeho. Rovnováha není o vychýlení do přehnané (sluníčkové) pozitivity, ani do negativního pohledu na vše jsoucí. Je to stav našeho vnitřního světa, kdy se snažíme, aby působení naší energie bylo pokud možno všemi směry vyrovnané, stabilní a vědomé.

Zavádějícími aspekty přesvědčení „vše je tak, jak má být“ může být pasivita a nečinnost

Pokud se toto přesvědčení stane výmluvou pro neřešení problémů, může být velmi škodlivé. Může vést k tomu, že člověk ignoruje problémy, které by mohl aktivně řešit, a smíří se s neuspokojivou situací. Může vést k popírání vlastní odpovědnosti za situaci nebo za její řešení. Pokud člověk věří, že „to tak mělo být“, může se vyhnout tomu, aby přijal svou roli v dané situaci a pokusil se ji změnit nebo alespoň lépe pochopit. V extrémních případech, z širšího hlediska, může vést k ignorování nespravedlnosti a utrpení. Pokud někdo věří, že „vše je tak, jak má být“, může to znamenat, že nevidí důvod, proč například pomáhat druhým.

Někdy může být toto přesvědčení způsobem, jak potlačit negativní emoce, jako je hněv, smutek nebo pocit frustrace. Místo toho, aby člověk své emoce prožil a vědomě zpracoval, snaží se je racionalizovat tím, že „to tak mělo být“. Je to jen výmluva, když člověk nechce řešit složitou situaci? To záleží na kontextu a na tom, v jaké míře daný člověk toto přesvědčení používá.

Pokud člověk opakovaně používá frázi „vše je tak, jak má být“ jako důvod pro nečinnost, pro vyhýbání se odpovědnosti nebo pro ignorování problémů, pak je velmi pravděpodobné, že se jedná o výmluvu. Je důležité rozlišovat mezi přijetím toho, co nemůžeme změnit, a pasivitou tváří v tvář problémům, které řešit můžeme a měli bychom. Výmluva to být nemusí, pokud člověk prožil těžkou situaci, udělal vše, co mohl, a nyní se snaží s danou situací smířit a najít v ní hlubší smysl, pak toto přesvědčení, doplněné zbavení se pocitů viny, může být součástí procesu uzdravování a přijetí.

Tvořivá esence vědomého bytí – vnitřní svět myšlenek

Přesvědčení „vše je tak, jak má být“ může být mocným nástrojem pro nalezení vnitřního klidu a odolnosti. Může nám pomoci přijmout realitu a soustředit se na to, co můžeme ovlivnit, změnit, přenastavit. Nicméně, je důležité být si vědomi jeho potenciálních rizik a používat ho s rozvahou. Nemělo by se stát výmluvou pro nečinnost, popírání odpovědnosti nebo ignorování problémů, které vyžadují naši pozornost a aktivní řešení. Je důležité najít rovnováhu mezi přijetím reality a snahou o pozitivní změnu. Někdy je potřeba přijmout to, co nemůžeme změnit, a jindy je potřeba aktivně jednat, abychom zlepšili svou situaci. Klíčem je rozlišovat, kdy je vhodné přijetí a kdy je nezbytná akce, ať už jakákoli – důležité je udělat první krok.

Jaké jsou limity „víry v osud“?

Víra v nutnost „prožít si svůj osud“ může být omezující, protože často vede k pasivitě a pocitu bezmoci. Pokud člověk věří, že vše je předem dané, ztrácí motivaci aktivně zasahovat do svého života. Může se cítit jako pouhá loutka osudu. Proč se snažit, když je všechno už naplánované? Tato myšlenka omezuje iniciativu a může bránit v dosahování cílů a realizaci osobního potenciálu.

Víra v osud může vést k rezignaci a pasivitě. V těžkých chvílích může vést k odevzdání se nepřízni osudu místo hledání řešení a aktivního rozhodnutí pro zlepšení situace. Omezuje vnímání alternativních možností. Pokud člověk věří v jednu předem danou cestu, může přehlédnout jiné příležitosti a možnosti, které se v jeho realitě nabízejí. Může vést k výčitkám a zároveň k obviňování „osudu“. Když se něco nedaří, je snadné svést vinu na osud, čímž se člověk vyhýbá sebereflexi a možnosti poučit se z chyb.

Jak se zbavit přesvědčení o nutnosti „prožít si svůj osud“? Podstatné je uvědomění si omezujících dopadů tohoto přesvědčení. Prvním krokem je všímat si, jak toto přesvědčení ovlivňuje život a jak nás brzdí v seberozvoji. Zde je dobré upřímně odpovědět na otázku, co je možné dělat jinak, kdybychom nevěřili v předurčený osud. Můžeme se zamyslet nad tím, co pro nás „osud“ vlastně znamená, pokusit se zpochybnit myšlenku osudu. Je to neměnná síla, nebo spíše souhrn okolností a našich reakcí na ně? Vždy se můžeme zamyslet nad situacemi, kdy jsme aktivním rozhodnutím změnili okolnosti a směr událostí.

Pouze vlastní aktivitou se můžeme přesvědčit o síle vědomého tvoření života. Důležité je stanovit konkrétní cíl, ať už v jakékoli oblasti života. Plánovat kroky, které nás k těmto cílům dovedou, a aktivně je realizovat. Každý úspěch je povzbuzující v přesvědčení, že máme moc svůj život ovlivňovat. Přestaneme se tolik zabývat minulostí, kterou nemůžeme ovlivnit. Soustředíme se na přítomný okamžik a na možnosti, které se právě teď nabízejí. Pokusíme se identifikovat svá omezující přesvědčení o osudu a aktivně je přepsat na pozitivnější a posilující: „Jsem tvůrce svého života – mám moc ovlivnit tuto situaci. Věřím ve své schopnosti a možnosti.“

Napojení na vyšší vědomí a energetická pole prostoru

Život lze aktivně tvořit a napojit se na vyšší vědomí. Prakticky to může znamenat věnovat se meditaci, intuitivnímu psaní, nebo jiným praktikám, které nám pomohou získat hlubší vhled a naslouchat své intuici. Tato praxe nám může pomoci „odečítat informace z vyšších sfér“ a vnímat jemné energie, které nás mohou vést na cestě osobní spirituality. Podstatné je zůstávat otevření novým příležitostem, ale i nečekaným zvratům. Život je dynamický a často nám přináší řešení a cesty, které jsme si původně nepředstavovali. Důležité je být flexibilní a ochotní se přizpůsobit – a z tohoto bodu postupovat dál. Vnímat vše, co je inspirující a mít trpělivost. Změna přesvědčení je proces, který vyžaduje laskavost sám k sobě, uznání každého malého kroku, který uděláme směrem k svobodě od víry v předurčený osud. Máme v sobě obrovskou sílu a potenciál aktivně tvořit svůj život takový, jaký si přejeme.

Rozvoj bdělého vnímání a empatie jsou klíčové pro šťastnější a harmoničtější život, ať už pro nás osobně, nebo pro naše vztahy s ostatními. Prvním krokem je přiznat si, že každý z nás má nějaké předsudky, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Tyto předsudky často vznikají na základě výchovy, zkušeností nebo nekritickým sledováním informací z vnějšího světa. Zkuste si všímat svých myšlenek a reakcí na lidi, kteří se od vás v něčem zásadním odlišují, máte na ně „nějaký názor“, nebo s nimi nesouhlasíte. Poslouchejte jejich příběhy, ptejte se na jejich názory a zkušenosti. Osobní kontakt je nejlepší způsob, jak bořit stereotypy a budovat porozumění.

Druhým krokem je zpochybňování vlastních přesvědčení. Když si uvědomíte nějaký předsudek, zeptejte se sami sebe, na čem je založen. Jsou to skutečná fakta, nebo jen domněnky či zažité názory? Hledejte důkazy, které vaše přesvědčení vyvracejí. Rozvíjejte své empatické naslouchání. Když s někým mluvíte, snažte se ho skutečně slyšet a pochopit jeho perspektivu, i když s ní nesouhlasíte. Naprosto stejně naslouchejte svému vnitřnímu hlasu.

Zaměřte se na reflexe vlastních reakcí. Všímejte si, jak reagujete na různé situace a lidi. Pokud zjistíte, že vaše reakce jsou negativní nebo založené na předsudcích, zkuste se zamyslet, proč tomu tak je, a jak byste mohli reagovat jinak. Buďte otevření novým myšlenkám, názorům a způsobům života. Nesnažte se všechno hned soudit a odmítat. Pravidelně si připomínejte věci, za které jste vděční. To vám pomůže zaměřit se na pozitivní aspekty vašeho života a být více v přítomnosti.

V každodenním životě rozvíjejte všímavost. Snažte se být přítomní v každém okamžiku. Když jíte, vnímejte chutě a vůně. Když chodíte, vnímejte své kroky a okolní prostředí. Když mluvíte s někým, věnujte mu plnou pozornost. Zaměřte se na svůj dech, pocity v těle nebo zvuky kolem sebe. Pokud vaše mysl bloudí, jemně ji vraťte zpět k objektu vaší pozornosti. Všímejte si svých myšlenek a emocí bez posuzování. Jen je pozorujte, jako byste sledovali proměňující se oblaka plující po obloze. Uvědomte si, že nejste své myšlenky a emoce, ale spíše ten, kdo je pozoruje.

Když s někým mluvíte, věnujte mu plnou pozornost. Nekoukejte do telefonu, nepřemýšlejte o něčem jiném. Soustřeďte se na to, co říká, a snažte se pochopit jeho pocity a perspektivu. Místo otázek, na které se dá odpovědět ano/ne, se ptejte na otázky, které podněcují k hlubšímu zamyšlení a vyjádření pocitů. Abyste se ujistili, že jste správně pochopili, co vám druhý říká, zkuste jeho slova přeformulovat svými vlastními slovy. Všímejte si řeči těla, mimiky a tónu hlasu druhého člověka. Tyto neverbální signály často prozradí více než samotná slova.

Když s někým sdílíte své vlastní pocity, dáváte druhému najevo, že mu důvěřujete a že se nebojíte být zranitelní. To může povzbudit i jeho k upřímnosti a otevřenosti. Pokud nevíte, jak na druhé reagovat, představte si sami sebe v jejich situaci. Zkuste si představit, jaké by to bylo být na místě druhého člověka. Jak byste se cítili? Co byste potřebovali? Projevujte soucit a laskavost k sobě i druhým. I když s někým nesouhlasíte, snažte se k němu chovat s respektem a porozuměním. Uvědomte si, že každý má své vlastní boje a trápení.

Proces sebepoznání je postupný a vyžaduje čas a trpělivost. Hledejte podporu v hlubinách svého vnitřního světa. Změna myšlení je náročná, ale s vytrvalostí a odhodláním si začnete uvědomovat podstatu „vesmírného zrcadlení“. Přesvědčení, že „vše je tak, jak má být“, do vašeho života zrcadlí vaše myšlenky a vše, co s tímto přesvědčením souvisí. Je to naše mysl, kdo píše scénáře našich životů. Ne vše můžeme ovlivnit, ale základem pro odhodlání tvořit a být na světě rád je povědomí o tom, že kolo osudu se otáčí neustále, jednou jsme nahoře, jednou dole, podstatné jsou naše postoje. Například k cyklické povaze života, charakterizované neustálým střídáním skvělých a méně dobrých období. Zatímco naše mysl a činy hrají v našich životech podstatnou roli a mnohé můžeme ovlivnit, existuje i prvek nepředvídatelnosti a změn, které jsou mimo naši přímou kontrolu, ale intuitivně nás mohou vést správným směrem. Život se neustále proměňuje, naše vnitřní nastavení a postoje k těmto vzestupům a pádům jsou klíčové pro naši schopnost tvořit, být odhodlaní a nalézt radost v životě.

Související články: Aktivujte svou vnitřní sílu – pozorováním a vnímavostí, Emoce nemusí řídit náš život, my se můžeme řídit emocemi, jen si to musíme dovolit,  Vnější obraz člověka ne vždy souzní s tím, co nosí uvnitř sebe

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze