Příběh kouzelné flétny

Příběh kouzelné flétny

Stříbro magických perel v samotě ukrýváš, pod víčky lastur bezejmenných. Moře nekonečné lásky v zorničkách zrcadlí se. Plameni na nebi, Luno v záři Slunce, o tobě je řeč. Kouzlo perlorodek darem je královny moře. O Lásce zas král nebeského světla zpívá. Nevěsta Slunce vypráví čarodějkám noci, každý den, příběh o zimním slunovratu. O nekonečné smrti a znovuzrození nebeského krále.

První zlatavé nitky světla, v modravé mlze, rezonují s předivem nepoznaného tajemství svítání. Nebeská flétna naladí struny barev, tak samozřejmě, a v krajině pravdy nepoznané, nad horizontem věčnosti, konečně zazní píseň o zrození světa. Jen v bohem zapomenutém kraji stíny vzrostlých dubů kreslí otisky smutných duší. Dokud se nerozpomenou, dnes a zítra zas.

Vášeň probouzejícího se vánku rozeznívá akordy slov navždy zapomenutých. Vědomí paměti předešlé noci, zdánlivě osamoceno, toulá se krajinou, kde šikmé paprsky Slunce tu a tam odhalují pohanský dávnověk. Oltáře času věčnosti hledáš marně, skryté jsou v šeru a chladu nejen magických jeskyní. Tam, nedaleko a přece v nekonečnu, kde bludné kořeny starých stromů neviditelné brány času ztraceného otevírají.

Skrze ně, z věčnosti do věčnosti, toulají se po nocích duše neposedné. Následují kouzelný flétny hlas. Jen marnotratní blázni ve své samotě bojí se nahoty vlastních duší, možná jsou šťastní v roli oběti. Jak nesnadné je říci ,,promiň“. Pavučiny tkané stříbrem Měsíce voní v čarovné noci po bílých liliích. Selenina tvář v paměti Luny navždy vepsána je v labyrintu měsíčních hor, řek a moří.

Šeptání vodních víl naléhavě láká tvou duši k černému jezeru. V čarovné písni flétny z rákosí ztrácí se tvůj nesmělý dech. Zrcadlo jezera maluje v obrazech mapu duše tvé v jemných vibracích vesmíru. Pokorně, v odlesku stříbrné Luny na hladině, hledáš vlastní slova času ztraceného. Potom vědomí tvé toulá se neznámou krajinou, zšeřelou chodbou v podhradí.

Očima noční královny, moudré sovy, hledáš znamení jediné. Znamení skryté v labyrintu tajných zaříkání, na konci poutních cest. A možná marně snažíš se odbourat mýtus o konečnosti a smrti duše. Slunce a Měsíc s železnou pravidelností, v koloběhu věčnosti, předávají si v pravdě tajné žezlo králů. Za neslyšitelného zvuku neviditelných nebeských varhan.

Kočičí drápky, hadí vejce, křídla z netopýra. Kdo věří na kouzelné pohádky nikdy duši své kouzlo čarodějné moci neodpírá. Síla slov! To je to, oč tu běží. Ať je úplněk nebo nov, čarodějův učeň mlýnských kamenů starověké šepoty střeží. Křížek do kamene vytesaný temným silám projevit se brání. A tajemství korunky hadího krále? To jen mocné kouzlo znenadání z nebe na zem sklouzlo.

U starého mlýna cesta nikde nekončí a nikde nezačíná. Zde realita ztrácí svou tvář. Noc má uhrančivé oči, tajuplná mlha třpytí se jí na řasách. Jako neviditelná zář paralelních světů. Cesta pro duše z věčnosti do věčnosti symbol mlýnského kola je. To pochopí jednoduše ten, kdo ví, že z neviditelných atomů složené jsou jeho kosti. Cesta na onen svět je krátká. Přesto stále zapomínáme na zadní vrátka.

Sedm svíček v barvách duhy do ticha noci září. V hlubokém lese, kde víly spí na poduškách z mechu, vzduchem se nese smích nezbedných skřítků. Starají se tu o jedličku tu o čarodějnou kytku. Duch čarodějného stromu oči má všude. Nepočítá sluneční paprsky, ani se nediví, že neodfoukne je vítr, že nezmoknou v dešti… Částečky světla mají vlastní vědomí, myšlenky jsou hmotné též, nic nezastaví je v pohybu prostorem a časem.

Myšlenky, po spirále času, jednoho dne projeví se vlastní inteligencí. Ptáš se, odkud přichází ticho bez myšlenek. To had dočasně stočený do klubíčka probouzí se sladkou rudou vášní. Rozechvívá každou buňku tvého těla. Neříkej, že jsi to nevěděla. Též v energii tvého jména skrývá se velká síla. Neříkej je nadarmo, kdo zná tvé tajné jméno, má nad tebou moc.

Meluzína konečně už spí, skřivánčí trylky probouzí svítání. A vánek voní po fialkách. Je čas otevírání studánek. Magické klíče k tajemství v myšlenkách tvých skryté jsou. Zastav se na rozcestí, zastav se u starého mlýna, kde žádná cesta nikde nekončí a žádná nikde nezačíná.

Život je proces tvoření a cesta je tvůj vnitřní hlas. V mlze tajných přání nikdy, mimo sféru čistého vědomí, ani svědomí, nenajdeš tajnou bránu do nebe.

            Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze