Příčiny zklamání a selhání – magické hrátky se slovy

Určitě to všichni známe, ten pocit zklamání, pokud se nám něco nepovede. Ale zklamání může vycházet z klamání sebe sama. Máme nějaký plán, ale podvědomě si nevěříme, a tak nevědomky oklameme sami sebe. Díky našemu strachu se realizace plánu nezdaří a my takzvaně selžeme. Selhání může znamenat dopustit se lhaní – obrazně řečeno. Ale v některých případech může jít také o vědomé lhaní. Jinými slovy může jít o sebeklam, pokud si něco vědomě nalháváme. Sebeklam je cestou do slepé uličky, je cestou ztráty. Pokud si v rámci nějaké záležitosti něco nalháváme, může se stát, že v této záležitosti selžeme, a třeba i na delší čas uvízneme. A selžeme proto, že lžeme sami sobě. Třeba i nevědomě, nemusí jít o lež jako takovou, může jít o to, že si (podvědomě) nevěříme, že danou záležitost zvládneme. Poté si řekneme: selhala jsem, (lhala jsem sama sobě, nebo nevěřila jsem sama sobě). Někdy říkáme: moje naděje selhala. Někdy dokonce říkáme: moje poslední naděje selhala. Pokud selže i ta „poslední“ naděje, pravděpodobně to byla naděje bez víry. Zde je nám k uvědomění zrcadlena malá nebo žádná víra v sebe, ve svou jedinečnost, slabá víra ve své schopnosti a dovednosti.

Co se stane, pokud si budeme častěji zoufat, než doufat ve své schopnosti? Nebo pokud budeme sami sobě, místo víry v sebe, stále dokazovat svou nedokonalost?

Nebo pokud se budeme zoufale snažit dokazovat svou dokonalost někomu druhému? Případně pokud si budeme mylně myslet, že jsme se narodili s určitým údělem, který musíme trpně snášet po celý náš život? Jakákoliv mylná přesvědčení, která o sobě máme, se budou v prostoru kolem nás chovat jako magnet. Často stačí jeden neuvážený okamžik – oka/mžik – a je zaděláno na průšvih. Nesprávná přesvědčení k nám mohou přitahovat různá zklamání, nebo cokoliv, co nás v naší víře či spíše nevíře v sebe utvrdí. Vesmír jen respektuje naše zakořeněné (klamné) představy, které o sobě máme. Naše nitro se možná přehnaně často zabývá vším, kde nalézáme protikladnost, rozpor, rozdvojení, pokušení, temné hrozby. Z těchto aspektů ale zároveň vychází vše, co vede k sebepoznání, k vědomému vztahu k lidskému nitru, ke spojování protikladů.

Pokud v něčem zklameme, může to být proto, že (dlouhodobě) klameme sami sebe. Anebo někoho druhého, tak se snadno stane, že někomu ublížíme. Někdy se nám něco nechce vykonat, můžeme, ale nechce se nám, a tak řekneme: asi tě zklamu, ale dnes nemohu přijít. Použijeme klam, nebo lež. Nebo se nám nechce po pravdě odpovědět na nepříjemnou otázku, a tak řekneme: asi tě zklamu, odpověď neznám, což je v tomto případě klam, tedy vědomá lež, kterou někdy nazýváme „milosrdnou lží“.

Vnitřní moudrost – PRIMA ŽIVOT

Někdy prožíváme zklamání, které jsme (zdánlivě) nezavinili, potom někomu blízkému říkáme: zklamal jsi mě. Sblížení nemá daleko k ublížení, čím více se s někým sblížíme, tím snadněji si (vzájemně) ublížíme. Jediné písmenko změní celou situaci, pokud řekneme: oklamal jsi mě. V takové situaci se nám může snadno stát, že nepřiměřeně popustíme uzdu svému hněvu. Emoce jsou důležité, hněv je nutné projevit, ale nedopustit, aby se náš hněv stal pastí, v které (na dlouho) uvízneme. Pokud se tak stane, potom se nemůžeme odvolávat na nespravedlnost, pokud my sami stanovujeme nespravedlivá pravidla neboli pravidla pravdivá jen pro naše vnímání situace. Nebo pokud si neuvědomujeme, že naše nepřiměřeně přísné jednání, nebo naopak přísné jednání někoho druhého, může být vnitřní slabost převlečená za (vně sebe) projevenou drsnost.

• Anebo prostě můžeme být „suchar“, bytost vnitřně „suchá“ – tvořivé „vnitřní mízy zbavená“ (bez jiskry k životu). Nemusíme pochopit ironii nebo nadsázku řečeného, nemusíme mít dostatečně vyvinutý smysl pro humor. Aniž si to uvědomujeme, můžeme se během snahy o „osvětlení situace“, kdy je humor použit jako prvek situaci ulehčující, nikoliv zlehčující, tvářit jako morous nebo kakabus.

Pokud se nám něco nepovede, nebo se ocitneme v nepříjemné situaci, nebo v neutěšeném stavu, můžeme se setkat s radou: přijmi tuto situaci. Pokud nám někdo říká, přijměte, co se vám děje, neznamená to přijetí situace nebo stavu ve smyslu nic nedělání, ve smyslu pasivního odevzdání se (do rukou osudu).

Co se stane, pokud princip vibrací slov, emocí a také princip tvořivé síly zvuku pronesených slov povzneseme nad fyzikální zákony platné v hrubohmotné realitě? Co znamená, pokud řeknu: přijímám tuto situaci, nebo pokud se rozhodnu přijmout tento stav? Například pokud mne někdo zklame nebo oklame?

Znamená to, že přijímám INFORMACI v dané situaci obsaženou! Jinými slovy odzrcadlenou, protože tato situace mi říká, že si mám něco podstatného uvědomit. Něco, co je v mém nitru, v mém podvědomí, v mém klamném přesvědčení, něco, co ke mně přitahuje nepříjemné situace. Možná jsem potřebovala, pro své dobro, projít si právě touto nepříjemnou zkušeností. Pomocí vnější události se k mému uvědomění zrcadlí, z oblasti jemnohmotné astrální sféry bytí, například strach, nejistota, obavy, nedůvěra v sebe, nebo nějaká moje záporná vlastnost, nesprávné přesvědčení, sebe obelhávání, přecenění schopností a podobně.

• Tímto způsobem „božská prozřetelnost“ jedná pro zřetelnost neboli pro zvýraznění klamů nebo iluzí, kterých si nemusíme být vědomi.

Když už jsme u lhaní a selhání, můžeme si dát příklad, který může vyznít banálně, ale má něco do sebe. Jde o mentální tvorbu reality, nebo jinak řečeno se jedná o takzvané „zaklínání“ silou neboli mocí SLOVA

Někdo může například často tvrdit: nemám rád, když mi někdo lže! Lhaní ale může vycházet ze selhání. A to v tom smyslu, že nejme dostatečně tolerantní k selhání druhých. Jednak naše přesvědčení (podmíněné křikem nebo jinak projevenými emocemi): nemám rád, když mi někdo lže, k nám může tyto situace přitahovat jako magnet. Možná si ani neuvědomujeme, že může být na vině naše netolerance k selhání někoho druhého. Může druhého nutit k tomu, aby se v rámci možného selhání a strachu z reakce okolí uchýlil ke lhaní.

Netolerantní člověk „nevidí a neslyší“. Neuvědomuje si, jakým způsobem slovo, myšlenka, nebo vyřčená věta tvoří realitu. A pokud máme co do činění s někým, kdo nedokáže (v rámci možností) tolerovat něčí selhání, tak se nám může stát, že na místo vy-světlo-vání (osvětlení situace, vnesení světla do situace), nepatřičně reagujeme. Například si něco vymyslíme. Což je jev, který se často dotýká dětí.

• Dítě, pokud někoho (opakovaně), ale nechtěně nebo zcela netušeně zklame, raději zvolí klam (lež), než aby se citově, emočně i pocitově potýkalo s tím, že selhalo, že někoho zklamalo.
• Následkem může být, že v dospělém člověku se později zrcadlí jeho vnitřní dítě, například v podobě vědomého a častého lhaní, způsobeného strachem ze selhání. Strachem ze zklamání druhých.
• Nejen druhých, ale i sebe sama, to se může stát někomu, kdo klame sám sebe tím, že svým klamům nebo lžím nakonec sám uvěří.

Tajemná, jemná a nesnadno postřehnutelná magie SLOVA

Samozřejmě, že selhání nebo zklamání může mít mnoho dalších podob, mnoho dalších důvodů nebo příčin. Tímto článkem, jehož podstatou je záliba v odhalování skrytých významů slov (hrátky se slovy), jsem chtěla poukázat na sílu SLOVA. Na sílu slov, která používáme, a přitom si jejich magickou moc, která funguje také jako magické klíče otevírající naše podvědomí, mnohdy ani neuvědomujeme.

Zde musím podotknout, že obyčejně nebývá naším úmyslem vyslovit nesprávné slovo, slovem ublížit neboli záměrně vyřknout ortel a tím někoho „uřknout“. Ale je také pravdou, že správnou volbou slov podpoříme své duchovní, mystické nebo magické vnímání a po spirále spirituálního poznání dojdeme k nejednomu osobnímu prozření. A to platí ve všech případech, ať už je naše „image“ jakákoliv. Neboť při hlubší analýze si uvědomíme, že zdánlivě neškodné slůvko „image“, které tak rádi používáme, nás odkazuje k magii. (A to nejen k magii slova.) Stačí provést přeskupení písmen ve slově image – magie.

INSPIRACE – všechny elektronické i tištěné knihy Psychologie chaosu

Pokud se snažíme někomu něco vysvětlit neboli osvětlit, nemusíme toho pokaždé moc namluvit, nemusíme použít mnoho nepodstatných slov. Účinnější může být, pokud v tichosti pomyslíme na světlo duše, na světelné jádro lidské bytosti, na světlo domova. Nebo na neviditelné jsoucno světa a světla andělů.

Sáhodlouhé rozmluvy – rozumu a mluvy – v podobě planých slov nebo v podobě plané řeči vedené rozumem bez empatie a intuice, nám ne vždy pomohou dobrat se přijatelného řešení pro všechny strany.

Účinněji se může projevit, pokud s láskou pomyslíme na paprsek světla pronikající do místnosti, kde někdo druhý může být sám se svým smutkem, se svým zklamáním, nebo sebezpytováním. Pokud to intuitivně vycítíme, můžeme s láskou pomyslet na paprsek světla dopadající na jeho ruce, na tvář smáčenou slzami. Můžeme s láskou pomyslet na vnímání čisté energie SVĚTLA zachycené pod zavřenými víčky – na energii světla víry a naděje.

♥  ♥  ♥

A nakonec ještě jeden postřeh pro odlehčení tématu a pro pobavení. Nedávno jsem někde zaznamenala, v souvislosti se zkoumáním nejen slov, ale i jmen, jeden dobrý postřeh ve sdělení: Napoleon byl dobrým bojovníkem na bitevním poli, což vychází již z jeho jména „Na pole on“.

Související články: Trans, transformace – magické hrátky se slovy, Co skrývají slova: mám tě strašně rád?, Magické hrátky se SLOVEM, Skrytý význam slova kouzlo

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze