Přítomný okamžik – bezčasé podvědomí

Bytí v přítomném okamžiku je o vědomém soustředění se na momentální vnitřní a vnější okolnosti, v kterých se bezprostředně nacházíme. A to bez rozporuplných myšlenek souvisejících s minulostí nebo budoucností. Dovednost prožívat přítomný okamžik v každodenním životě nám nabízí odbourání stresu, zvládání deprese a různých psychóz. Nedokážeme-li přirozeností nám danou žít tady a teď, může mít naše (nevědomé) chování v některých situacích nepříznivé nebo dokonce destruktivní tendence. Nepozornost a neschopnost vnímat jednotlivé nuance jak vnitřních, tak vnějších okolností se stává příčinou nežádoucích emocí a stresových situací. Mnohdy jsme proti své vůli vtaženi do konkrétního děje, jenž byl nevyhnutelný, přesto jsme jej svou nepozorností nepředpokládali. Zavčasu nedokážeme odhadnout příznaky zbytečných složitostí, do kterých se občas vlastní vinou dostáváme. Často nejsme ochotni vědomě připustit, že za naše problémy nemůže nikdo jiný ani náhoda.

Přítomný okamžik zakusíme soustředěním se na svůj dech

Především v okamžiku bez myšlenek, v okamžiku oproštění se od času i vlastního ega, oproštění se od minulosti i budoucnosti. V okamžiku otevření se jemnohmotným nuancím vlastní duše. To neznamená, že se zbavíme krásných a příjemných vzpomínek, zbavíme se pouze dlouhotrvající nostalgie a smutku. Zbavíme se té minulosti, která nás uvězňuje v sebelítosti nebo ve vině. Ve vině především. Minulost sice nemůžeme popřít, důležité je ale umět si nekompromisně říct: ,,Co bylo, to bylo!“ Minulost si nesmíme přenášet do přítomnosti a tím dále do budoucnosti, trápením se nad minulými zážitky. O pomoc můžeme požádat anděla přítomnosti – archanděla Metatrona.

Osvobodit se od budoucnosti znamená, zbavit se STRACHU z budoucích událostí, které ještě nenastaly. Zbavit se lpění na nepodstatných věcech, připoutanosti a ztotožňování se s hmotou a materialismem. Musíme se zbavit negativních očekávání, planých domněnek, strachu a obav. Pokud to nedokážeme, potom je naše mysl uvězněna v čase a ne zcela je schopna uvědomovat si přítomnost, skutečnou realitu. Budoucnost, které se obáváme, je pouze produktem naší mysli. Jak myslíme – to k sobě přitahujeme. V meditativním přítomném okamžiku neexistuje čas a mysl je naprosto svobodná.

Soustředění se na přítomný okamžik znamená, že jsme stále ve střehu

Včas dokážeme odhalit skryté okolnosti, kauzální vnější záležitosti a příčinné děje, které pozitivně nebo negativně zasahují do našich životů. Pro vnitřní myšlenkový život platí, že jediný čas je teď a jediný prostor je tady. Přítomný okamžik je jediný jsoucí čas. Být ve střehu znamená žít daným okamžikem, s otevřenýma očima vnímat veškeré dění kolem sebe, bez zbytečných myšlenek a neustálého souzení a posuzování viděného. Vědomí sebe sama předpokládá soustředění se především na emoce a pocity, na intuici a také na nekauzální synchronní jevy a okolnosti. Další naší berličkou je, že děláme příliš věcí najednou, jsme roztržití, jednáme ve spěchu, nevíme, kam dřív skočit. Přítomný okamžik zakusíme, pokud se soustředíme vždy jen na to, co zrovna děláme – a to doslova, což je docela umění. Jde o souhru levé mozkové hemisféry s pravou hemisférou.

Zobrazit všechny elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

V přítomném okamžiku se snáze soustředíme na synchronní události

Ať se děje cokoli, občas se ptejte sami sebe: Proč se to děje? Proč se stalo to či ono? Každé proč má své proto. Odpovědi však ponechte v režii vlastní intuice, spíše než rozumu. Pokud se budete těmito pravidly řídit, záhy zjistíte, že mozek vidí jen to, co vidět chce. Než stihnete postřehnout budoucnost, tak se mezi tím změní na minulost, neboť mezi těmito časovými liniemi zůstává vždy věčná přítomnost. Pečlivě vnímejte své okolí v přítomnosti. Nenechte se ničím zaskočit. Položí-li vám někdo nečekanou otázku, na kterou v ten okamžik nemáte odpověď, v klidu se tázajícího zeptejte: ,,Proč se ptáš?“, ,,Proč to potřebuješ vědět?“, ,,Proč chceš abych to udělal?“, ,,Proč…?!“ Mezitím pozorně vnímejte všechna slova, posunky, grimasy ale i dech tázajícího. Zůstaňte v myšlenkovém klidu a vnímejte vlastní pocity, jen tak dojdete k správnému pochopení dané situace.

Člověka spojuje s přítomným okamžikem chůze

Vydejme se proto co nejčastěji na procházky do přírody, příroda sama je silně motivující. Chůze rezonuje se živlem vzduchu, ten zas se sférou myšlení. Při chůzi dbáme na vzpřímenou páteř, impulsy myšlenkového napětí potom volněji proudí atmosférou, a námi zas volně proudí životní energie. Klidná chůze nebo hloubavé procházky prosvětlují duši, harmonizují tělo. Vzpřímená páteř připomíná anténu, vysílač, nosnou osu mezi nebem a zemí pro naše podvědomí i srdce. Pokud vstoupíme do gotické katedrály, která je symbolem jednoty lidského těla a ducha, jakoby podvědomě narovnáme páteř, jsme najednou přítomní sami v sobě, myšlení zůstává soustředěné.

Náš život je buď čiré zrcadlo naší duše nebo zamlžené zrcadlo našeho soužení

Až půjdete na procházku nekoordinujte směr cesty přemýšlením, zda jít tudy či jinudy. Jděte tak, jak vás nohy a intuice vedou. Doslova následujte své kroky. Podvědomí vždycky ví, co dělá. Důležitá je procházka sama o sobě, nebuďte tedy předem připoutaní k cíli. Tím docílíte toho, že se zjemní vaše vnímání, vnitřně se napojíte na okolí, přírodu, světla, stíny, barvy, zvuky, vůně, přírodní elementární bytosti. A s tím vším spjaté všudypřítomné neviditelné panoráma různě prolínajících se resonančních polí kvantového vědomí přírody. Snáze pak uvěříte v existenci paralelních vesmírů.

Až se toto stane naší přirozeností, včas rozpoznáme různé shody okolností, intuitivní pocity, skryté pocity, které svou nesoustředěností na přítomný okamžik přehlížíme. Pokud nevidíme a neslyšíme, chodíme s hlavou skloněnou, potom máme jen nepatrnou šanci účelně zaznamenat nabízená řešení té které situace. K žádné změně nedojde samo sebou, o své vlastní vůli, tak to prostě nefunguje. Každá okolnost je něčím zapříčiněna. Někdy i zdánlivě bezvýznamná příčina může v sobě obsahovat jiskru následků nečekaných rozměrů. Mozek je zaneprázdněn stále dokola se opakující spletí vše posuzujících nebo soudících myšlenek, nemá dostatek motivace a prostoru pro přijímání nových podnětů. Nemá šanci odhalit nápovědu, přicházející samovolně z hlubin podvědomí či z výšin nadvědomí. Neustále se soustředí na to, co bylo, nebo na to, co bude, a málokdy si skutečně uvědomuje, že je jedinečnou součástí neopakovatelného přítomného okamžiku.

Je to podobné, jako když při čtení knihy zjistíme, že nám uniká obsah čteného, nepamatujeme si téměř nic z obsahu předešlého odstavce. V tuto neuvědomělou chvíli je mozek neboli vědomí někde úplně jinde než v přítomném okamžiku. Přesto dál čteme slovo od slova, větu za větou, ale náš mozek se nezávisle na této automatické činnosti pohybuje ve svém vlastním světě, ovládán myšlenkami, které v tuto chvíli neovládáme my, ale ony nás.

Související článek: Čas je stále nový a sám v sobě přítomný

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze