Psychologické aspekty hermetické alchymie neboli spagyrického umění

Slovo spagyrie je řeckého původu, spao znamená vytahovat, rozdělovat či extrahovat a ageiro znamená shromáždit, vázat či spojovat (například esence rostlin).  Jedná se o činnosti zvané separace (proces oddělování), purifikace (proces čištění), rekombinace (znovu spojení), používanými prvky jsou například sůl, síra a rtuť. Základní alchymické heslo zní „rozpusť a sluč“, což se zdaleka nedotýká pouze zkoumaných chemických procesů v přírodě. Alchymie zkoumala nejen tajemství hmotných prvků, zkoumala také různé stránky lidství, duševní i tělesné stránky života, v určitých aspektech se snažila odhalit tajemství nesmrtelnosti. Jinými slovy se jedná o komplexní práci na sobě, to znamená jak s nadhledem, jak v povzneseném stavu, tak i s rozumem.

Alchymie ve své době představovala klíč k tajemství hlubinného vnitřního světa. Země a její příroda je v alchymii zvána „zlatý dům“, což znamená „pokladnice alchymie a filosofie“.

Alchymii (mystické dílo velkého rozsahu), která se zabývá skrytou podstatou přírody, můžeme považovat za předstupeň hlubinných metod, které nám pomáhají nahlédnout do vlastního nitra a nalézt cestu k nevědomí. Alchymické symboly živě souvisí s tou částí psychologie, která se zabývá podvědomím a nevědomím. Tajemná a podivná alchymie ve své symbolice předvídá věci, které v dané době ještě nebyly objeveny. Jedná se o souvztažnosti mezi psychickou podstatou nevědomí a zkoumáním hmoty, atomového jádra a elementárních částic.

Alchymie symbolů je (záměrně) matoucí, významy některých symbolů se vzájemně překrývají, pokud je budeme studovat, můžeme mít chvílemi dojem, že se díváme přímo do „nitra chaosu“. Ale jakmile je položíme vedle sebe a budeme je porovnávat, uvidíme věci skryté a můžeme v nich odhalit nejedno tajemství. Časem dojdeme k tomu, k čemu jistě došel nejeden dávný alchymista – pokud prožil „extrakci vlastní duše“ neboli „osvobození vlastní duše z chaosu pozemské duality“.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Různé mystické, alchymické, metafyzické, archetypické ideje, symboly nebo motivy se mohou objevovat v našich snech a vizích, někdy i v denních prožitcích. A to i v případě, kdy se o tyto mystické záležitosti nikterak nezajímáme. Archetypické ideje pozorujeme ve vzorcích chování, zvycích, instinktech. K tomuto poznání nás může dovést například vedení snového deníku, do kterého poznamenáváme také zvláštní denní prožitky, zvláštní setkání s čísly, znameními a symboly, nebo se spontánní fantazií. Díky těmto záznamům můžeme časem pospojovat prožitky a vhledy, které získáme porozuměním snů a setkávání se s bytostným Já ve snech, pochopením bdělých vizí a denních synchronních jevů a událostí.

Různé symboly se v našich snech objevují z toho důvodu, že například božská geometrie nebo archetypy představují tvořivé struktury kolektivního nevědomí, které se podílejí na výstavbě pozemského světa. Jsou to právě synchronní jevy a prožitky, které nás často vedou k uvědomování si tvořivé síly věcí tajemných a pramálo prozkoumaných.

Stav vědomí před zrozením a před smrtí

Stav vědomí před zrozením a před smrtí je stavem transcendentálním, extatickým a mystickým. V tomto extatickém stavu není pociťována tíže hmoty, vědomí se nachází ve stavu blaženosti. Transcendentální vše přesahující stav se vyznačuje zkušenostmi získanými i nepoznanými – vše je v tomto mystickém stavu věděno, veškeré danosti i latentní možnosti. Smrt znamená překročení každé možné zkušenosti. Na vše, co bylo viděno v prostoru a čase je nahlíženo nepopisně, nepředpojatě, nesubjektivně a přitom nekonečně. Vše zde viděné přesahuje smyslovou skutečnost, transcendence prožitku dává všem věcem (metafyzický) smysl. V mystériích tarotu je tento stav obsažen v kartě Blázen, zde se setkáváme s universálními principy bytí.

Závěrečným akordem života je smrt, přitom tón konce je stejný jako tón počátku. Tón počátku je tónem transcendentna, zrozené vědomí se otevírá vnitřnímu potenciálu. Je to duše, kdo je svědkem konce ve chvíli, kdy vědomí už nemá sílu vnímat prostor pozemského bytí. Je to duše, kdo je svědkem počátku, kdy vědomí vstupuje do stavu hmotného bytí.

Zrození Blázna představuje prvotní stav nekauzální synchronicity. V astrologické mapě je právě zrozené vědomí propojeno s životní synchronicitou, tedy s časem, bůh času Chronos je přítomen okamžiku zrození. Tři sudičky nad kolébkou také představují propojení s časem a třídimenzionálním prostorem. Nejhodnější ze sudiček, která vždy nějakým způsobem mírní „osudovou předurčenost“, je projevem matky Země, bohyně Gaii, Velké Matky všeho stvoření. Obraz Blázna představuje princip vědomí oproštěného od strachu, princip úžasu a odvahy, extáze a vrcholné zkušenosti – poznání božské přítomnosti, uvědomění a přijetí božské energie v hloubce lidského nitra.

Okamžikem zrození pokračujeme v psaní osobní kroniky, v zachycování, líčení a popisování „životních letopisů“ na kole osudu, (chronicle v překladu znamená kronika či letopis). Chronograf je přístroj, který zaznamenává časové údaje s přesností až na 1/1000 vteřiny. Název chronograph se skládá ze dvou slov – chronos = řecky čas a graphe = psáti. Tento přístroj si můžeme představit jako dokonalé stopky, schopné měřit běh událostí na zlomky vteřiny. Ale životní stopkou je uvědomění si času v nekonečně plynoucích okamžicích tady a teď. Neplyneme-li v tady a teď, neuvědomujeme-li si sílu přítomného okamžiku, můžeme se pohybovat na úrovni chronického stresu. Tajemná a magická synchronicita se projevuje způsoby, které nás na tyto skutečnosti upozorňují.

Sladění neboli synchronizace je proces, který umožňuje více prvkům v určitém systému dojít k organizovanému chodu nebo shodnému stavu. Synchronizace je nezbytná tam, kde by neorganizovaná činnost elementů nebo jejich odlišné vlastnosti mohly být na závadu. Mechanické zařízení „zajišťující současnost akcí“, například ozubených kol, nebo zvuku ve filmu, se nazývá synchron. Kolo osudu můžeme připodobnit k synchronu, k ozubeným kolečkům „životní převodovky“, k okamžikům, kdy jsme připraveni na nové příležitosti, kolo štěstí se plynule otáčí a my v sobě objevujeme nové formy tvůrčí energie. Porouchaná převodovka poukazuje na stav, kdy kolo osudu nekoordinovaně přeskakuje po neočekávaných drahách, kdy sklízíme to, co jsme zaseli, kolo osudu se zastavuje tehdy, setrváváme-li u starých zvyků. Můžeme si pod pojmem (porouchaná) převodovka představit ještě něco jiného? Může to být mysl, která (nenápadně) hýbe vším, na co zaměří pozornost?

Zde se opět dostáváme k pozemskému času zvanému Chronos, neboť ozubená kolečka jsou také součástí „tajemného orloje“. Hlavní částí vnitřního stroje orloje jsou tři ozubená kola, která slouží pro pohyb Slunce, Měsíce a zvířetníku. Sluneční kolo se otočí za jeden den kolem své osy. Slunce oběhne všechna znamení zvířetníku za jeden rok. Orloj je zajímavý také zvukem, který vydává, bicí či zvonící podstata orloje nám představuje základní princip vesmíru, jímž je pohyb. Musela to být náramná a náročná práce, vymyslet složitou strukturu orloje pohybujícího se na úrovni skutečného i pomyslného času, práce pro někoho úžasná ve své obsáhlé symbolice, pro jiného možná jen bláhová a nic neříkající.

Kolo štěstí představuje neměnný vesmírný zákon, který říká, že nic nezůstává nehybné. Představuje cykličnost, konce a začátky. Čas a osudovost. Příliv a odliv, princip příležitostí, životních průlomů. Kolo štěstí nám připomíná, že ve všech věcech pulsuje mystický rytmus vesmíru, připomíná cykličnost přírody, života a životních cyklů. Zrak člověka se od nepaměti obrací ke hvězdám rozptýleným ve vesmírném prostoru, aby lépe porozuměl nekonečnému kolu života a smrti. Na konci světa (života) dochází ke sjednocení nebe a země.

Zatmění Slunce

Zatmění Slunce, podobně jako takzvaná mystická svatba, představuje smrt na kříži. Měsíc se čas od času „postaví Slunci do cesty“, jeho záři zakryje velmi působivou černí. Jak to, že malá Luna „provádí velkému Slunci takové věci“? A jak dobře to má propočítané, kdo by to řekl do „studeného kusu kamene“? Slunce se na pár chvil ztrácí v Luně, mužský princip v lůně ženského principu. V tuto magickou chvíli není nikdo, kdo by shlížel shora dolů, Slunce a Luna se vzájemně dívají do svých tváří. Jako by v tu chvíli Slunce (Adam) a Luna (Eva) okusili zakázané ovoce. Sluneční koróna v tu chvíli září jako náhrdelník utkaný ze sluneční záře, z ohnivého proudu živoucí energie. A člověk zůstává v úžasu, aniž by si během pozorování zatmění Slunce uvědomoval posvátný svazek boha a bohyně, mystické obětí Slunce a Měsíce.

Blázen je proměnlivý jako Měsíc, může poukazovat na pošetilost a proměnlivost. Oproti tomu Slunce je symbolem stálosti a moudrosti. Měsíc také představuje ženskou stránku v muži, podobně jako Slunce mužskou stránku v ženě, což v muži i ženě představuje určitou nevědomost. Dávno jsme zapomněli, co ve skutečnosti znamená pojem „svatební noc“.

Dualismus protikladů a nevědomí

Pokud trpíme nekompatibilitou s okolním světem, střetáváme se s protiklady, které vytěsňujeme, narušujeme tak vnitřní i vnější harmonii. Vytěsňování vede k přehlížení a neřešení problémů, vede ke zbytečnému protahování konfliktů. Vytěsňování je také příčinou duševního neklidu. Pro nastolení vnitřního klidu je důležitá odvaha, která vede ke konfrontaci s protiklady. Cílem zvládnutí narušených vztahů může být sjednocení protikladů.

Nevědomé psychické procesy souvisí se vším, co se skrývá v pozadí bdělého, denního vědomí, toto pozadí bývá přehlíženo, přitom je to velmi obsažná část našeho bytí, z níž čerpáme energii. Vědomí má snahu rozhodovat se jednoznačně, ale přitom opomíjí obsah nevědomí. Pokud si nejsme vědomi střetnutí s protiklady, často je nám tato skutečnost ukazována ve snech, například v podobě mystických nebo alchymických symbolů.

Dualismus protikladů – východ západ, den noc, oheň voda, nahoře dole, tělo duch, světlé temné, zjevné skryté, zlo dobro, Slunce Měsíc. Například vzduch je protikladný zemi, oheň vodě. Dualismus protikladů najdeme také v celosti bytostného Já a v duševní rozpolcenosti.

Symboly protikladů, které souvisí s transcendencí, s vyšším vědomím

Okřídlený a neokřídlený drak – drak bez křídel (Luna) je v protikladu k okřídlenému draku (Slunce). Pokud je tato protikladnost v rovnováze, dochází k mystické svatbě, ke spojení světla Slunce a Měsíce.

Zobrazení jelena v lese – představuje protiklady Ducha a duše. Les je symbolem nevědomí, mytičnosti a tajemna. Najít cestu z lesa odkazuje k setkání s Duchem, s tím, co nás přesahuje, odkazuje k „nebeské svatbě“. Jelen je symbolem lidské duše toužící poznat božskou energii v její plnosti. Jelen je také atribut bohyně Hekaté, její energie souvisí s přírodní magií, s měsíčním cyklem, s úplňkem a novoluním. Hekaté se objevuje, například ve snech, aby upozornila na „probouzející se duševní šílenství“.

Zobrazení vlka a psa, kteří spolu bojují představuje nerovnováhu či konflikt mezi Duchem a duší. V konfliktu zůstává nebeské světlo skryto a hlubinná temnota se odhaluje.

Dvojsečný meč má schopnost proniknout na samé rozhraní duše a Ducha, představuje nejen dualitu přírodních sil, tvoření i ničení, zrození a smrt, ale také spojování protikladů. Poukazuje na síly protikladné ve svém projevu, které zároveň vytváří jednotu tím, že se vzájemně doplňují.

Symbolika protikladů připomíná, že duše, zrozená v lidském těle, přichází z jednoty Ducha neboli celistvosti do hmotného prostoru, kde zůstává „spoutaná mezi světlem a temnotou“. Zlato v alchymii představuje nejen tajemství Země (zlatý dům), představuje také jádro identity (osobnosti). Na počátku všeho je stav klidu, z klidu vzchází propletení protikladných sil. Protikladné síly nebo elementy mají tendence spolu „zápasit“, odlučují se a zase sjednocují – a tím utvářejí nekonečný vesmír. Jednota protikladů spočívá ve vyrovnání asymetrie základních vesmírných principů – různých variací a odstínů ženské stránky v muži, a mužské stránky v ženě. Ve vnímání všeho, co se nachází mezi oběma póly, mezi energiemi jin a jang. Za touto harmonií a soudržností se skrývá víc než jen souhrn jednotlivých částí anima a animy, je to nadpozemská součinnost vědomé a nevědomé mysli, vyššího já a duše.

Inspirace pro seberozvoj – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Nakonec se můžeme vrátit k symbolice času. Ovál, připomínající vejce nebo elipsu, symbolizuje čas, nekonečno, vesmír a jednotný komunikační prostor. Zpřítomňuje význam kosmických esencí, vesmírných idejí, je symbolem ucelených, stručných, ale podstatných informací. Elipsa je častou součástí různých značek, reklamních upoutávek, inzerátů, častá jsou různá loga, „textové elipsy“ pro názvy, slogany, hesla, přísloví. Elipsa má zesílit informaci, kterou máme získat, nebo nám má být předána, obsahuje ale informaci neucelenou, je pouhou upoutávkou a naším úkolem je obsah sdělení si domyslet, dohledat, což může být zkouškou důvtipu, znalostí, vědění. Stručné sdělení v souvislosti s elipsou je vlastně něco jako „společenský telegram“, je tedy pozvánkou, prostředkem nebo přestupním bodem pro očekávaný dialog nebo spolupráci, (v mystickém smyslu duše a Ducha).

Strach ze smrti je strachem z její podoby, z jejího času, je strachem z nebytí. V poslední nanosekundě života, v okamžiku, kdy je lidská bytost odvolána mimo hmotný svět, se vědomí propojí s věčností, s nejrůznějšími aspekty vesmírného Vědomí. Kosmické nebo univerzální Vědomí propojuje všechny aspekty existence i (dočasné) neexistence. Je základem pro rozvoj a transformaci všeho jsoucího, pramení z univerzálního zdroje, zároveň je přítomné ve všech věcech, propojuje všechny bytosti, věci a jevy v prostoru a čase. Kosmické informační pole je všudypřítomné a obsahuje záznamy všeho, co se kdy stalo, stane nebo může stát v budoucnu. Vesmír je nejen prostorovým a časovým kontinuem, je zdrojem nekonečného množství informací.

Magické propojení s vyššími silami nás posouvá k seberozvoji a duchovnímu růstu. Jedná se o procesy, které nás přibližují k naší pravé podstatě a pomáhají nám nalézt vnitřní harmonii a rovnováhu. Pro dosažení vyššího vědomí je důležité mít otevřenou mysl a srdce, být trpělivý a otevřený novým zážitkům a poznání. Magické propojení s vyššími silami nám může poskytnout sílu, naději a inspiraci, abychom mohli dosáhnout svých cílů a naplnit svůj život povědomím o tajemné jemnohmotné realitě, která nás obklopuje.

Související články: Božská dichotomie, božské částice a kosmické vejce, Tajemství kamene mudrců aneb alchymie není pouhé „zlatodějství“, Deník – intimní osobní prostor, myšlenkový, vzpomínkový, rituální

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze