Rozjímání o tajemné síle božské přítomnosti

Soustředěné setrvání ve hmotném prostředí a zároveň v uvědomění božské přítomnosti v každém nádechu a výdechu není snadné. Příroda a veškerý stvořený svět, včetně lidských bytostí, je svět jednotlivostí, v kterých je živá síla božské přítomnosti nejvíce skrytá. Síla božské přítomnosti je universální silou, která prochází vším hmotným, naprosto nic se této síle nevyrovná a tím ani nedokáže postavit do cesty. Je to naše vyšší Já, které je vždy ve spojení s touto metafyzickou božskou energií, s nejvyšším jsoucnem.

Síla božské přítomnosti proudí v každém z nás (bez ohledu na vnější podmínky), přitom ji nemusíme spojovat s žádným náboženstvím. Každý jedinec může posvátnou energii Skutečnosti, vnitřní Jednoty, vlastní duchapřítomnost nebo tajemství Lásky vnímat svým vlastním způsobem. Beztak není možné sílu božské přítomnosti neboli nesmrtelnou součást našeho bytí vnímat nebo poznat zprostředkovaně. Vnitřní vesmír se každému z nás vyjeví individuálním, jedinečným a nenapodobitelným způsobem.

Síla božské přítomnosti je obsažená v každém rozhodnutí. Rozhodnutí, které vychází z vnitřního klidu, je vnitřní proces, za kterým má následovat odhodlání k akci, rozhodnutí může být naplněno pouze pohybem. Jakmile se dostaneme do vědomého pohybu zůstane vnitřní klid přítomný nebo zmizí? Vnitřní klid zůstane. Neboť vnitřní klid znamená být tím klidem. Být v klidu u sebe, poznat stav vnitřního souznění duše a rozumu vyžaduje důvěřivé přiblížení racionality a iracionality. Není to obyčejné souznění, ale přímo nadpozemské, kterého není možné dosáhnout, pokud se duše a rozum nepotkávají v téže řece, dokud každý z nich pluje jiným řečištěm.

Z perspektivy našich tužeb po spokojeném životě a z touhy „vědět“ se v nás rodí spousta otázek. Pokud se tážeme a zároveň bez odporu vstupujeme do proudu přítomnosti, dostane se nám odpovědí na všechny naše otázky, které se týkají nejrůznějších životních okolností, včetně bytostného poznání sebe sama. Odpovědi přichází přímo z našeho nitra – formují se do obrazů a jevů, které pozorujeme ve vnějším světě. Formují se do událostí, kterých se přímo účastníme. Klademe otázky a odpovědi přichází v podobě vnitřních a vnějších prožitků. Pokud se skutečně vědomě dotazujeme a udržujeme pozornost, odpovědi na naše otázky přichází zjevně i skrytě v následných okolnostech našeho života.

Zajímavá je otázka, z čeho pramení náš život. Tato otázka, pokud se tážeme z hloubi svého srdce, se objevuje z touhy poznat podstatu a smysl našeho bytí. Odpovědi přichází, jakmile přijmeme úctu k životu, jakmile se naučíme milovat život a v přítomném okamžiku vnímat všechny jeho projevy. Nalézáme-li odpovědi, které nás uspokojí, probouzíme se do života. Probuzení do života znamená uvědomění, že minulé životy dokážeme přirovnat k „upadnutí do spánku nebo dřímoty“, a okolnosti příštího života můžeme očekávat v režii „neomezených obzorů probuzené duše“. Potom se s důvěrou necháme zavést tam, kam proudí energie naší duše. Toto nelze vnímat pouze slovy, tato slova potřebují být oživena v každodenním bytí, v otevřeném vnímání a bdělé pozornosti. Takové momenty tichého rozjímání a bezvýhradného „čekání na inspiraci“ provází „nadpozemské obrazy“, které se zachytí v mysli a nejsou ani nemohou být nikdy zapomenuty.

VNITŘNÍ MOUDROST – vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Často hloubáme o životě, méně častěji o smrti, snad jen v souvislosti se strachem. Přitom život a smrt jsou projevy nekonečného a jediného bytí, oba tyto jevy se nacházejí uvnitř nás samých. Tak jako nelpíme na smrti, neměli bychom lpět ani na životě, tak jako uctíváme život, tak můžeme uctívat také smrt, v této pointě skutečného bytí a zároveň v božské dichotomii se nachází svoboda ducha. Život je opakem smrti, příchod na svět a odchod ze světa jsou totožnými akty celistvého bytí, vždy se jedná o totéž území či o totéž místo, které je uvnitř nás samých. Tento proces je věčný a do věčnosti otevřený. V podstatě se jedná o interakci mezi jednotou a dualitou v nesčetných projevech světa. Světlo, do kterého se rodíme, a světlo, které k nám přichází v okamžiku smrti je projevem nejvyššího jsoucna, od kterého nejme nikdy odděleni.

Skutečná seberealizace v našem putování na Zemi nespočívá v urputném razení si cesty kupředu, spočívá v rozjímání, v pochybování o svých nezlomných pravdách a v odvaze být k sobě upřímní. Vlivem upřímnosti budeme vnímat příležitosti k růstu, budeme připraveni na okamžik, kdy vystoupíme z útrob tmavé jeskyně nevědomí a ocitneme se ve světle skutečné bdělosti, ke které se přimkneme s vědomím, že víme, kdo jsme. To nám umožní zkoumat několik odlišných verzí sebe sama, několik různých způsobů prožívání, mnoho rozmanitých tužeb a cílů, mnoho metod, kterými operujeme během interakcí s okolním světem, mnoho přesvědčení, kterým věříme, mnoho cest, po níž se vydáváme.

A to vše z toho důvodu, abychom veškeré naše vášnivé hledání Pravdy jednoho dne s velkou úlevou opustili, neboť vše, všechny cesty nás vždy vedou k nejvyššímu jsoucnu, od kterého nejme nikdy odděleni. Abychom si uvědomili, že veškerá realita, ta, pro kterou se rozhodneme i ta, pro kterou se nerozhodne se již nachází v našem nitru. Vše je o lidském Srdci a jeho energii propojené se silou božské přítomnosti, vše je součástí životní energie, která nám naše rozhodování i zkoumání sebe sama a světa umožňuje.

V každém okamžiku, od samého počátku, jsme Úplní a Celiství a jediné, co nedokážeme, přestože je naše řeč „řečí programovací“, je zachytit věčný proud přítomnosti a ryzí Lásku pouhými slovy.

♥      ♥      ♥

Související článek: Lidské tělo a osobní prostor – chráněný svět

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze