Síla přesvědčení

Uvědomování přichází souběžně s věkem, postupně se mění naše názory a pohled na Svět. Rodiče mě od malička vedli k optimismu, možná až trochu naivitě, nebráním se tomuto myšlení, samozřejmě, že díky tomu přichází četná zklamání, ale radši budu optimista, který se občas plete, než-li pesimista, jenž má vždy pravdu.  Toužím po pravdivosti věty – Svět je krásný a lidé dobří jsou. Pravděpodobně nereálný sen. Svět je krásný a byl by ještě krásnější, kdybychom se naučili soužití s touto planetou, byli vděční, že nám poskytuje místo pro život a nebrali to jako samozřejmost. Lidé jsou dobří, tahle část neodpovídá realitě, jsme sobečtí, proto druhé podvádíme, lžeme, protože víme, že naše počínání nebylo správné, jsme nevěrní, jelikož nám chybí schopnost říkat věci narovinu a nevážíme si toho, co nám život dal, kvůli duševní nerovnováze jsme zlí, a takto bych mohla pokračovat.

„Svět je krásný a lidé dobří jsou.“

S věkem přichází smutek, představa o Zemi plné hodných lidí, je tu tam. Krok za krokem mi pod ruku přichází informace, které mě děsí, odpornosti, jež se dějí každý den a nelze jim zabránit, vraždy, znásilnění, týrání. Proč? Jaký z toho plyne užitek? Tito lidé musí být psychicky narušení. Naivita se proměňuje v hluboké zklamání. Snažím se podpořit své pozitivní smýšlení, nesmím tyto skutečnosti globalizovat. Stále vnímej ty dobré lidi, vyhledávej je, obdivuj úspěšné a talentované, nech se jimi inspirovat. Dle mě jsme se zde všichni narodili z nějakého důvodu. Společný však je se něčemu naučit, uklidnit svou mysl a tělo, stát se lepším člověkem, snažit se o duchovní růst. Kráčíme sami za sebe, samostatné jednotky, změna jedné znamená minimální rozdíl, ale i minimální je víc, než žádný.

„I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité.“

 

Nicolette Havlová

 

ŽIVOT VE TVÝCH RUKOU

My lidé se považujeme za nejinteligentnější tvory naší planety, a přesto dokážeme na okolí páchat největší nelidskosti. Máme destruktivní povahu. Jsme jediný živočich na světě, který je schopen vyhubit sám sebe svým vlastním počínáním. Jaký je náš úděl? Jsme snad sesláni proto, abychom zničili tuto planetu? Tato otázka není příliš zarážející, poněvadž my to opravdu činíme. Možná náš účel, k němuž jsme byli stvoření , nikdy nezjistíme, a právě proto nemusíme uskutečňovat tuto otázku, vytyčme si jiné cíle, vytvořme si vlastní poslání. Uvědomujeme si vůbec, že tato planeta nám nepatří? Nikomu z nás, i přesto, že jí rozprodáváme nebo naopak kupujeme, není naše, sdílíme jí se vším živím okolo . Není tedy naším úkolem o ni pečovat? Nepřivlastňovat , ale sdílet? Protože spoustu zvířat a rostlin, tu bylo dávno před námi. Jsme tu jen na omezenou dobu, jako tu bylo spoustu jiných druhů, nedovolme, aby nás naše následující generace považovaly za zrůdy, nepředejme jim jediné místo, kde je možný život, zcela vydrancované. A záleží na budoucnosti, když už tu nebudeme? Možné ne, ale určitě záleží na současné civilizaci, tím myslím současně žijící druhy, musí s námi žít, ničíme nejen jejich domovy, ale i je samotné, spousty jsme jich vyhubili. Přijali nás tu, byli tolerantní a nikdy si nestěžovali, přesto je však přehlížíme a oni se nám nedokáží bránit. My neničíme jen naší planetu, ale i tu jejich, nevinnost stahujeme s sebou do záhuby. Planetu, jenž nám poskytuje domov, v podstatě celou naší existenci , která se nás snaží šlechetně držet při životě. Přestaňme se rozlišovat a pomozme napravit to, co jsme sami způsobili. Co pro to dělat, jak pomoct? Stačí už jen to, že přestanete mlčet, přehlížet, ničit a zabíjet. Země je neuvěřitelná a když přestaneme napomáhat jejímu ničení, zvládne to a bude poskytovat prostor pro život další milióny let, ale její budoucnost je teď v našich rukách, i v těch tvých. Takže, co dnes hodláš udělat?

23. 1. 2016

Tento příspěvek, který je tentokrát tak trošku smutný, a snad tím i vystihuje dnešní neklidnou dobu, zaslala do kategorie ,,Vaše příspěvky“, prostřednictvím kontaktního formuláře: Nicolette Havlová, Havířov

Diskuze