Vesmír o nás nikdy nepochybuje

Být skutečně bdělí znamená nezapomenout na sebe a přitom se dívat na vše kolem sebe jako na obraz neznámého malíře, do kterého jsme zcela ponořeni – do symboliky v obrazech života skryté. V podobných okamžicích mírné bdělosti nepociťujeme nepříjemné sevření ve hmotě, nemáme strach ze života ani z následků svých odvážných a dobrých činů. Život a ŽIVOT vnímáme jako nikdy nehasnoucí jiskru, jako věčnou báseň, kterou komponujeme jakoby mimo sebe a zároveň jsme její nedílnou součástí. Uvědomujeme si, že lidské vědomí není jen mysl a tělo, protože vědomí obeznámené s pravdou o metafyzickém stavu bytí naplno zakouší, co je to vlastně život. Tak člověk blízké budoucnosti vnímá transcendentní mysl a soustředěnou bdělost jako hudbu a zároveň jako „šeptající“ ticho, do kterého je zcela ponořen. Člověk dneška si je vědom své existence na hmotné úrovni, avšak transcendentní povahu vědomí si uvědomuje většinou jen ve vzácných okamžicích, ve změněných stavech vědomí, ve vzácných procitnutích z bdělých snů, kdy zažívá silné okamžiky „AHA“ pochopení. Kdy v extázi slyší vzdálený šepot hvězd, kdy slyší naléhavé sdělení, že Vesmír o nás nikdy nepochybuje, a lidské bytí a jeho podstatu nikdy nezpochybňuje a zároveň nad nic JSOUCÍHO nepovyšuje.

První nadvědomá extáze, kterou člověk prožije, a na kterou časem zapomene, je okamžik narození, okamžik, kdy existence vědomí se stane životem. Poslední nadvědomá extáze, kterou člověk prožije, je okamžik smrti, kdy existence vědomí se navrací ke svému původnímu, ničím neomezenému stavu bytí, který je definován, ve své nejhlubší podstatě, kvantovou neurčitostí. Posvátným stavem absolutního vědomí je MYSL sama, nepodmíněná mysl dočasně odpoutaná od fyzického prožívání.

Vše, co je mezitím, je většinou doprovázeno nesprávným pocitem sevřenosti ve hmotě, která ale není bezduchá, je stejným sebevyjádřením Vyššího Vědomí jako lidské tělo, složené z atomů, molekul a buněk, které o sobě vědí a vzájemně spolupracují – pro člověka na nevědomé úrovni. Přesto ve stavu kvantové neurčitosti žádné vědomí, dočasně odloučené od života, nikdy na sebe nezapomene. Člověk není dopředu „naprogramovaný stroj“, ani život nemá předem nalinkovaný. Proto by neměl žít život stereotypním způsobem, měl by umět přijímat změny a hledat v nich duševní a duchovní posun ve svém životě. Vesmír o nás nepohybuje, programy pochybností si vytváříme my sami. Nepociťovat nepříjemné sevření ve hmotě znamená: nemít strach naprosto z ničeho a nikdy nelitovat „ztraceného času“, vše, co bylo, je a bude, má svůj opodstatněný smysl. To vše dokážeme pochopit během duševního ohlédnutí se zpět s vědomím nesoudícího pozorovatele. Vědomí zbavené strachu je klidné a mírné, a díky svému klidu a mírnosti nezhmotňuje ve svém životě situace a stavy, kterých by se v polo-bdělém neprobuzeném a neklidném bytí mohlo dopředu a zbytečně obávat.

Stav bytí podobný kvantové neurčitosti je součástí vyššího stavu vyššího kosmického Vědomí. Identita lidského vědomí (nižší stav sebevyjádření vyššího Vědomí) není pozemským životem ohraničená a není konečná. Vědomí určuje formu a projev životní energie, a řídí její pohyb časoprostorovým kontinuem a zároveň se podílí na spoluvytváření vesmíru. Vědomí je činné i ve spánku, ve stavu, o kterém si myslíme, že MYSL je ve stavu útlumu a nepřijímá ani nevysílá žádná kvanta informací. Opak je pravou. Mysl je ve spánku velmi činná, třídí a rekapituluje vše, co během dne vyprodukuje bdělé vědomí, urovnává veškeré denní myšlenkové hry, zápletky a spekulace. Díky této nevědomé činnosti naší mysli vzniká intuice a nejrůznější stavy všímavé pozornosti, tvořivé fantazie a inspirace.

Zdál se mi velmi sen, v kterém jsem se pohybovala v tajemném zrcadlovém bludišti

Zrcadlové bludiště zdálo se být nekonečné, v úzkých, vzájemně propletených uličkách jsem potkávala nejdříve malé dítě, potom dospívající dívku, a nakonec ženu, která mi ukázala cestu ven z rozlehlého bludiště. Až po probuzení mi došlo, že jsem to byla já sama, viděla jsem sebe v různém věku. Zrcadlové bludiště ve snu bylo zvláštní tím, že jsem při pohledu do zrcadla neviděla sebe, ale jen zvláštní symboly. V jednom zrcadle jsem viděla duhovou sedmicípou hvězdu, v druhém barevnou duhu, v dalším „průsvitného anděla“ a nad ním nápis psaný kostrbatým písmem: Michael. V dalším zrcadle jsem se dívala do ohně, plameny zářily fosforovými barvami, jakoby oheň poukazoval na alchymistické procesy, které se odehrávají jak ve vesmíru, tak v lidském těle. Sen byl plný jasných barev, viděla jsem matnou postavu, držela v ruce džbán a z něj vylévala vodu, která připomínala spíše než vodu zvláštně barevnou „plazmatickou tekutinu“. V dalším zrcadle jsem zahlédla letícího orla s ohromnými křídly, a v dalším majestátního lva, ležel v záři oslňujícího světla Slunce, díval se mírným, ale pronikavým pohledem.

Po probuzení, ještě než jsem začala vědomě přemýšlet, mi na mysl přicházela jednotlivá, zdánlivě nesouvisející slova a neucelené, zvláštní věty. Poté jsem si uvědomila, že snová symbolika mi jasně ukázala tarotovou kartu Mírnost. Což má zvláštní souvislost, den předtím jsem si připravila tarotové karty, které nepoužívám na vykládání osudu, ale jen jako meditační pomůcku, ale ten den jsem je nepoužila. Vyrušil mě telefon, musela jsem vyřídit nějaké záležitosti, a ke kartám už jsem se nevrátila. Tarot se mi sám ukázal ve snu. Po procitnutí do denní reality jsem vstala a zamyšleně jsem se zahleděla na balíček tarotových karet odložených na psacím stole. Vzala jsem balíček karet do ruky a jedna z nich mi vypadla na podlahu lícem nahoru – byla to tarotová karta Mírnost. V tu chvíli jsem vnímala sílu posvátné energie, sílu, která k nám promlouvá skrze Vesmír, skrze „živoucí“ vesmírné procesy.

Žádná vesmírná energie, (vytvářející a projevující se ve složitých – souběžných – procesech), není nevědomou energií, každá pulsující energie je projev činnosti Vesmírného Vědomí

Může si bdělé vědomí člověka myslet, že je neustále sledováno svým Stvořitelem? Anebo je jednoduše neustále sledováno samo sebou? Je síla osudu neznámá síla, anebo se jedná o životní sílu každého vtěleného vědomí? To jsou otázky, které je bdělé lidské vědomí schopno pojmout jen ve výjimečných stavech odosobnění, kdy dokáže reflektovat, že na vesmírné úrovni je vědomí jediným a věčným aspektem existence všeho, co jest.

Kvantový stav Vědomí není o nečinnosti (Ducha), podobá se POHYBU energetických vln, které utváří celý vesmír – nekonečné a neomezené bytí. Vtělením božího Ducha do hmoty, kdy získáváme vědomí fyzického těla, se stáváme člověkem jen na nepatrný okamžik. Oka-mžik, který je součástí oceánu času, jenž vesmír neměří na hodiny a dny ale na celé eony kosmických věků (člo-věk). Symboly jsou vodítka a ukazatele na cestě životem, to se mi snažila říct postava dívky – ženy, která mě provázela podivným, symbolickým snem v zrcadlovém bludišti. Vyvážení a mírnost, zmírňování, smír a pročišťování – symbolika alchymického ohně – to vše je součástí našich životů.

Každé individuální vědomí (každá nezávislá mysl), opakovaně vtělené do pozemské hmotnosti, a existující jen nepatrnou chvíli, je součástí neměřitelného kosmického věku. Je součástí snové kosmické reality, kdy každý sen ve snu a sen ve snu je součástí jiné paralelní reality, které jsou modelovány větrem času – alchymickou tvořivou silou. Silou posvátného SLOVA distribuovaného prostorem v podobě ohnivé energie myšlenek. Fantastické vyjádření o nehmatatelném a neměřitelném transcendentním kosmickém oceánu alchymických kódů není jen obyčejnou metaforou, je pojmenováním pro zdroj všech jsoucích informací, věcí a jevů. Lidské vědomí je součástí kroniky pozemského, galaktického a vesmírného života. V posvátné vesmírné kronice všech časů, psané tajemným jazykem vesmírných kódů, dokážeme číst i ve chvílích, kdy ztrácíme vědomí fyzického těla. Vtělené vědomí, které je ostražité a skutečně bdělé, si tato fakta dokonale uvědomuje. Neustále činí nejrůznější rozhodnutí a přitom se bez odporu nechává unášet proudem pozemského času.

Vědomí ukotvené ve věčné přítomnosti vnímá svět vytvořený mentálními pojmy a uvědomuje si, že existuje také svět nezávislý na fyzickém těle a nezávislý na lidském pojmenování všech věcí. Reaguje na vnitřní podněty a uvědomuje si, že život se někdy paradoxně podobá stavu hlubokého spánku. A že v hlubokém denním spánku bez snů, snění, představivosti a schopnosti dokonalé vizualizace je ochuzen o možnost vytváření prožitků zpětně se zrcadlících do prostoru vnímané a žité reality. Uvědomuje si, že existence čehokoliv nemůže být přítomna, pokud není přítomen pozorovatel, a přijímá odpovědnost za stav a podobu vnitřního a tím i vnějšího světa.

Neexistuje žádná hrozba z vesmíru, která by se na základě odsudků projevila jako apokalypsa pro lidský rod. Vesmír o nás nepochybuje, to lidský rod pochybuje o sobě samém, a sám sobě připravuje krušné chvíle

Alchymie karty Mírnost nám v symbolech říká, že každý náš čin má zpětnou vazbu, to proto, aby se naše vědomí neustále rozvíjelo a zdokonalovalo. Protipól mírnosti je hněv, pokud je naše mysl v „ohni“, vědomí zapomene na sebe a „zápasí“ s neumírněným egem. Oheň je pročišťující, poukazuje na protichůdné prvky v lidské psychice, žár vnitřních zápasů dokážeme zmírnit právě vnitřní mírností, jedině tak se vyhneme nejrůznějším životním extrémům. Archanděl Slunce – Michael – se stane naším průvodcem a rozptýlí náš vnitřní strach, pokud správně pochopíme symboliku ohnivého živlu. Jde o vesmírný archetyp, který transformuje lidskou mysl a zmírňuje prožívané emoce. Symbol anděla s křídly představuje jen jednu stranu mince, na druhé straně najdeme okřídleného draka. Mírnost je cesta k harmonii, k překonání duálního aspektu navenek se projevující vnitřní bytosti. Na konci každé cesty vedoucí k uskutečnění jakéhokoliv záměru, pokud kráčíme s mírností a bez vnitřního napětí, dosáhneme nadosobního dovršení – Alchymické svatby.

Zobrazit všechny eKnihy

Výsledkem je život v plném vědomí, mírnost, kterou cítíme v srdci, inteligence, která se nepovyšuje, ale zakouší a prověřuje, spoléhá na vnitřní vědění i vedení. Vědomí Mírnosti následuje pouze láskyplné touhy, trpělivě a vytrvale, s vědomím, že žár vnitřního ohně (horkokrevnost) bez občasného a vědomého „ochlazování“ (mírnost) nás zdržuje na vysněné cestě dlážděné našimi sny a touhami.

Vesmír o nás nikdy nepochybuje. Nepochybujme tedy ani my sami o sobě, pokud máme smělé životní plány, nepochybujme o druhých lidech, pokud se nám snaží pomáhat, třebaže jsou jejich projevy někdy tak trochu „ohnivé“. Nepochybujme o přírodě ani o Vesmíru. My jsme vesmír. My jsme bytostmi s křídly, na nás je vyvažovat vesmírné síly a být si vědomi duality andělské i dračí energie, jejichž tvořivou i ničivou sílu nosíme v sobě. Jen na nás je, jakou stranu mince zvolíme častěji, zda vnímáme sílu SLOVA a sílu posvátných symbolů, a zda se naučíme vyvažovat – žít v MÍRNOSTI, laskavosti a duševní harmonii.

Související články: Transformace a inteligentní vesmír, Náš domov – oltář hojnosti, Také vám se mohou splnit sny a přání

Diskuze