Slzy a pláč s retrográdní Venuší v zádech

Tak jsem byla zase jednou sentimentální. Někdy nevím, co s těmi segmenty mé mentality mám vlastně dělat. Když segmentace myšlenek a pocitů je v náročných chvílích tak těžká. No, jen si to zkuste, oddělit těžké segmenty od lehkých v okamžiku, kdy jde do tuhého. Zlé od dobrých. Oddělit olej od vody, když už se nešťastnou náhodou promíchají. A retrográdní Venuše, má milovaná, za to určitě nemůže.

No, řeknu vám, nebyl to vznešený prožitek, byla to přízemní divadelní scéna! Prostě se to stane a prudké hnutí mysli způsobí, že v očích přítomných vypadáte jako sebelítostivá citlivka, která nemá ten svůj sentiment, a vlastně ani rozum pod kontrolou. Překvapení, senzace, vzrušení a údiv. Co vše ta sentimentalita, která nemá žádné mantinely, dokáže způsobit. Jak je možné, že mi nějaký sentiment v jediném okamžiku nabourá mé přesvědčení o dokonalém sebeovládání? Vlastně ani nevím, jestli se mám stydět. Anebo se má stydět ten, kdo slzy, pláč a hněv způsobil. Kdo komu je vlastně v takovém okamžiku zrcadlem? Když se v hádce střetne sentimentální hysterka s těžkým egoistou, který nehne ani brvou. A vy si uvědomíte, že takhle jste si rytíře na bílém koni nepředstavovali.

Asi si přecitlivělost, která nepodléhá zcela vědomé kontrole, zakážu. No jo, ale co když tím utrpí moje mentalita, která je jinak, doufám, v pořádku. A jak si vlastně zakázat to, co nepodléhá vědomé kontrole a člověk na chvíli podlehne zápornému osobnímu zaujetí z pocitu nepříjemného ponížení? Jak si ohlídat vášnivé složky duše, které nám zprostředkovávají nejen okamžiky radosti, ale i utrpení? Potlačovat? Ty sentimenty? Osamostatněné, rozplývavé a nezvladatelné? Potlačovat sebeprožívání? Není každý senzibil, aby včas odhalil, že něco neovladatelného se chystá ovládnout jinak pohodové mentální rozpoložení. Tudy asi cesta nepovede, neb sentimentalita není nemoc. Pravda, někdy nám bere moc sám nad sebou, ale potlačování pocitů a emocí není zdravé. A řeči o naivní, bezdůvodné nebo absurdní sentimentalitě jsou také k ničemu. A tak se nad občasné scény, kdy oči nezůstanou suché, kdy se rozbouřená sentimentalita rozhodne, že musí zabít draka, teď anebo nikdy, musíme umět povznést.

Související články: Pláč a slzy – nepodceňujme tento lidský emoční projev, Neříkej, že tvé oči nepláčou, Nezakazujte dětem (ani sobě) plakat

Diskuze