Smyslové vjemy a počitky, energetické informační pole vzpomínek a metafyzika imaginárních nekonečen

Často hovoříme o vnímání, o tom, jak je důležité vnímat různé vnitřní procesy, různé vnější děje, které se nás dotýkají například citově a emočně. Ale jak vnímání vlastně probíhá, na co se máme zaměřit? Vjemy jsou součástí kognitivních (poznávacích) psychických a duševních procesů, zprostředkovávají spojení lidského vědomí s okolním materiálním světem. Vjem je to, co se ve vědomí jedince projevuje jako celistvý smyslový odraz nějakého jevu nebo věci. Vjem je zprostředkován díky součinnosti smyslů. Základní kognitivní, mentální či duševní procesy jsou vnímání, učení, paměť, myšlení, cítění, představivost, pozornost, vyjadřování, řeč, tvořivost. Vědomí tyto rozmanité procesy integruje a svým způsobem (do určité míry) je řídí, je zdrojem vůle a rozhodování. Vědomí umožňuje sebereflexi, během vnitřních procesů se samo stává předmětem pozornosti a zkoumání. Vědomí je „ohniskem“ či výchozím bodem nebo „středem lidské jedinečnosti“. Jedinečnosti projevené na úrovni hmotného bytí. Toto je základní, všeobecně známý popis vnímání, který ale nezahrnuje nadsmyslové vnímání, nebo vnímání pozměněné vlivem změněných stavů vědomí jako běžnou a také velmi podstatnou součást života.

Jak se odlišuje vjem od počitku? Počitek je obraz utvořený z jedné senzorické informace vnímaného předmětu, například zelená barva, kulatý tvar. Mozek jednotlivé počitky spojí – tak vznikne vjem. Vnímání je založeno na organizaci a interpretaci přijatých senzorických informací. Na rozdíl od jednotlivých počitků, skutečnost, že je vnímán ucelený vjem vyžaduje nejrůznější předchozí zkušenosti, které umožní rozpoznat co je vnímáno, na co se díváme a o co se jedná. Čití a vnímání umožňuje orientaci v prostoru, neustále zjišťovat stav vnitřního a vnějšího prostředí (interní a externí reality). Například hmatem zkoumáme a určujeme povrchové vlastnosti předmětů, jedná se o dotykové nebo takzvané „taktilní čití“. Hmatové čití spolu s čitím, kterého je schopné fyzické tělo (svalové, kloubní, čití přes pokožku těla a podobně) předává informace o poloze, pohybu, tlaku, vibraci.

• Zrak, sluch, čich a hmat přijímají a předávají vnější podněty, tak vzniká proces smyslového čití (schopnost registrovat jednotlivé podněty). Čití je psychický proces, je součástí vnímání a obojí je závislé na kvalitní činnosti smyslů, na zaměření pozornosti, na intenzitě, výraznosti a době trvání vnímaného podnětu.
• Čití předkládá ke zpracování nejjednodušší a nejzákladnější informace z vnějšího a vnitřního prostředí. Mozek přijaté informace organizuje a uvádí do kontextu. Počitek je výsledkem čití, načtené informace vytvoří odraz jednotlivých vlastností jevů a předmětů.
• Výsledkem vnímání, pozorování, zdání, rozmýšlení, uvažování, které vše zhodnocuje, je dojem. Dojem je pocitový (víceméně neurčitý) celkový obraz vnímané skutečnosti, vznik dojmu je řízen předešlými zkušenostmi, kvalita dojmu je řízena kvalitou vnímání různých jevů a předmětů.

Pokud více osob sleduje a vnímá nějakou věc nebo událost, jejich dojmy se mohou výrazně lišit. Ne každý je naladěn vnímat například tajemnou preciznost geometrických tvarů projevených v přírodě, nebo vidět svět jako „plný magických sil“, vnímat moudrost přírody ve spojení s geomancií. Případně vnímat, jak se během pohybu Slunce po obloze mění tok energií v přírodě, a že Země je svým způsobem živá bytost. Nebo že příroda, (se všemi svými vzájemně spolupracujícími organismy a mocnými živly), je „přírodní léčivou klinikou“ pro tělo i duši.

Lidská mysl neustále přijímá a zpracovává informace, vyhodnocení informací závisí na tom, jak sama mysl rozumí svému vlastnímu obsahu. Jednota rozumění vzniká tím, že mysl propojuje nové podněty a zkušenosti s těmi minulými. Tímto psychologickým procesem lidská mysl neustále vytváří novou, nově složenou či přeskládanou „jednotu rozumění“. Obsah vědomí je výsledkem interakce vědomých a nevědomých procesů. Vědomí, podvědomí a nevědomí se společně podílí na kvalitě souhrnu psychických obsahů a procesů, včetně opomíjených procesů, které probíhají nevědomě (přitom zásadním způsobem ovlivňují chápání, chování a prožívání).

Do vnitřního (interního) vnímání patří pozorování procesů odehrávajících se uvnitř těla a mysli, vnímání emocí a pocitů. Například jakým způsobem vnímáme energii radosti nebo bolesti, fyzické i duševní. Ne vždy si uvědomujeme, jak vnímáme přítomný okamžik (nevědomě) propojený s pamětí, s minulostí. Díky zkušenostem už víme, jak během určitých situací postupovat, jak reagovat, nebo naopak nereagovat. Stejně jako nám to pomáhá, tak nás to může i brzdit. Například u iracionálního strachu si neuvědomujeme různé iracionální nebo vyfabulované souvislosti.

Jedním z mých iracionálních strachů je strach z hadů. V dětství, bylo mi asi pět let, jsme s dědou a babičkou chodívali na houby, do krásných šumavských lesů. Jednou jsme si krátili cestu do lesa pře louku. Loukou protékal potok, který jsem se snažila přeskočit, to se mi sice podařilo, ale na druhé straně potoka jsem dopadla přímo do „klubka hadů“. Ten šílený křik, ta hrůza a panika jsou v mé paměti a v podvědomí zapsané tak silně, že dodnes cítím odpor k hadům. Strach, který z nich dnes mám, je čistě iracionální. Ale tím, že si uvědomuji souvislosti vzniku tohoto strachu jej dokážu mírnit. Děda mi ještě dlouho poté tvrdil, že tam byl pouze jeden had. Dodnes nevím, jestli ono „klubko hadů“ bylo z mého pohledu vyfabulované. Protože v momentě, kdy děda přiskočil a nadzvedl mě do vzduchu, už nebylo po hadech ani památky.

Do partnerských vztahů se nám mohou v přítomném okamžiku promítat (nežádoucím způsobem) strachy ze zklamání, rozchodů, opuštění, samoty, z dřívějších vnitřních zranění. S tím souvisí zkušenosti a vzpomínky, které máme zapsané v paměti podvědomí. Může se stát, že věříme klamným vzpomínkám. Běžně se stává, že některé vzpomínky jsou (zcela) smyšlené (ať už se týkají čehokoli), děje se tak bez vědomí vzpomínajícího. Na některé věci chceme zapomenout, ale někdy se nám to ani silou vůle nepovede, bývá to většinou něco, co si prostě pamatujeme napořád. Energetické pole vzpomínek může být velmi obsáhlé, vnímání tady a teď obohacené vzpomínkami je propojeno s časem, který je relativní, uplynulý čas se díky vzpomínkám proměňuje do neskutečných, přesto pohyblivých obrazů. Někdo může mít v osobní vzpomínkové paměti uložený velký a těžký balvan. Některé vzpomínky jsou tíživé, některé z nich stačí vědomě prodýchat a odložit vzorce a obrazy s nimi spojené.

Energetické informační pole vzpomínek

Ne vždy dovedeme trpělivě změnit vzorce, předpoklady nebo závěry, které jsme během života přijali. Je to vzdorovitost paměti, která nám brání prosvětlit bdělou Pozornost, je to také vzdorovitost vůle, která není trénovaná tak, aby se proměnila ve vůli magickou. Prostor je dost rozsáhlý i hluboký ve svých vrstvách, lineárních i nelineárních, na to, aby v sobě uchoval energie vzpomínek, domněnek a různých premis, které jsou součástí lidského rodu. Nerozptýlené rodové vzpomínky na neblahé zkušenosti po generace naplňují rodovou vzpomínkovou paměť, ne vždy je nám to ale ku prospěchu, neboť většina z nich spoutává naši životní energii, a tím i možnost vidět sebe i svět jinak, nově. Zažité koncepty navíc velmi ovlivňují nebo zkreslují vnímání přítomného okamžiku.

Ve vzpomínkách je zachycen pomíjivý obraz našich životních příběhů. Může se ale stát, že nám náhle svitne hlavou vzpomínka, kterou nedokážeme zařadit do žádného z lineárních vláken osobních příběhů. Je to tím, že v kolektivních energetických polích jsou uloženy různé příběhy, (často opakované myšlenky, proudy vnitřní řeči, vzorce chování, energetické vibrace pocitů a emocí), vázané na životní zkušenosti lidských bytostí. Někdy nám naše vědomí v těchto zvláštních „vzpomínkách“ předkládá zkušenost někoho jiného, abychom si něco důležitého uvědomili. Také v naší osobní paměti máme uloženy podobné energie, některé z nich do našeho energetického pole vložil někdo jiný. Například v podobě různých předsudků, dogmat a životních vzorců. Rozpustíme-li předsudky, které máme o realitě, potom uvolníme prostor pro jiné informace, pro nové vnímání okolního světa, včetně světa jemnohmotného. Stejně tak pokud ve svých představách uvolníme svá běžná očekávání.

THOTHŮV TAROT – Osobní výklad karet – Poselství pro Váš osobní rozvoj

Do osobního energetického pole můžeme vstupovat neomezeně, můžeme v něm něco urovnat, něco z něj vyhodit, najít ztracené vzpomínky nebo naopak některé skrýt do větší hloubky. S určitou částí „osobní paměti“ se už rodíme, je to ta část, do které máme přístup částečně zablokovaný. Informace zde uložené se proměňují pouze pokud v reálném životě obstojíme v různých životních „zkouškách“. Orientovat se v kolektivní paměti a mít snahu o „urovnání nebo přepsání nějakých informací“ už tak jednoduché není. Pokud jde o vědomí člověka a energetické pole vesmírného Vědomí, doposud neznáme ucelený rozsah lidských možností, jak s energetickými poli a s kvalitou osobního vnímání účinně a tvořivě pracovat, stále ještě nedovedeme překonat dualitu mysli a těla, nebo těla a duše, to vše souvisí s problémem takzvaného psychofyzikálního dualismu, a s mnoha dalšími otázkami, které se zabývají povahou světa a bytí.

• Vzpomínky nevystihují přesné zachycení prožité minulosti, částečně jsou přetvářeny vlivem zapomínání, nebo vytěsňováním věcí, ke kterým se nechceme vracet. S vyvolanou vzpomínkou přichází také citový prožitek, který bývá součástí paměťového vtisku. Tyto vzpomínkové citové prožitky jsou proměnlivé, jejich energie se mění podle toho, v jakém emočním rozpoložení se nacházíme v okamžiku vybavení vzpomínky.
• Za dobu jednoho života se naše osobní éterická energie rozptýlí nebo otiskne v prostoru nespočtu míst, která „načtou“ naši fyzickou přítomnost. Jsou to místa, kde jsme my sami energii čerpali, nebo jsme jí v souvislosti s životními okolnostmi spoustu ztratili. Na některých místech, na která se rádi vracíme, se z naší vzpomínkové paměti vynořují jasné a zřetelné vzpomínky, často doprovázené silnými pocity a emocemi.

Vzpomínka je paměťový otisk, který v naší mysli a emočním těle oživuje minulé prožitky. Okamžiku vytvoření paměťového vtisku si nejsme vědomi, přesto máme schopnost vzpomínání. Vzpomínáme si na různé události i na to, jak jsme se během nich cítili. Někdy jsou tyto naše vize nepřesné, protože vzpomínky časem vyblednou. Letmé vzpomínky se nám vybavují zrovna když je nečekáme, náhle se nám vybaví „dětství vonící po bylinkách“, dokonce si zřetelně vybavujeme vůně s nimi spojené. Nostalgický rytmus vzpomínek znovu objevuje a osvětluje naše dětské hry a prožitky, vzpomínáme na bezcílné bloumání fantazijním dětským světem, nezasaženým starostmi. Déšť vzpomínek připomíná život uložený v negativu vybledlého filmu životních příběhů. Vzpomínky, které mají velkou sílu, se dotýkají příběhů, které se nám navždy vtiskly do paměti.

Některé vzpomínky nás zneklidní, jiné nás obejmou, vzpomínky na šťastné období nám dodávají elán. Vzpomínky nám nenahrazují uplynulou minulost, mohou ale přinést prchavé chvíle radosti, pocitů štěstí, ale také pocitů nedostatečnosti nebo zármutku. Určité vrstvy vzpomínek způsobují, že máme zavřené srdce. Ale ve skutečnosti nikdo nechce mít srdce jako obrněný trezor, do kterého se nikdo druhý nedostane. Je to obranný mechanismus mentálního a emočního těla, pokud jsou některé naše vzpomínky jakoby zastřené „mlhou zapomínání“. Například nezřetelně vnímáme „malé dítě“, které se choulí uvnitř nás. Může volně dýchat, je radostné, nebo smutné a schoulené někde v koutku našeho vnitřního světa, které naše vnitřní dítě obývá? Někdy si uvědomujeme chvíle, kdy v duchu procházíme svou pamětí, kdy otáčíme své vzpomínky, a urovnáváme náš vztah s naším vnitřním dítětem, které představuje povětšinou neuvědomovaný otisk prožívání a vnímání našeho vlastního dětství.

Metafyzika imaginárních nekonečen

Čas je v metafyzice chápán jako princip, který umožňuje existenci a průběh všech jevů a procesů, kterých jsme součástí na hmotné úrovni. Čas není vnímán jako absolutní, nezávislá a kontinuální entita, která má existovat nezávisle na všech jevech a procesech odehrávajících se v prostoru a čase. Svým způsobem může být čas chápán jako abstraktní koncept, který vzniká díky kvalitě lidského vnímání a zpracování informací na základě minulých zkušeností, a proto je v určitém smyslu subjektivní a relativní. S časem souvisí proměnlivý prostor, hmota a pohyb. Pro svou nespecifičnost je čas častým předmětem metafyzických úvah a spekulací, je nedílnou součástí tajemné mysterióznosti života, a může nabývat různých podob v závislosti na konkrétním mystickém směru nebo filozofickém názoru.

V metafyzice imaginárních nekonečen je prostor chápán jako abstraktní dimenze, která umožňuje existenci věcí a událostí ve vesmíru, představuje složitý a mnohovrstevný koncept, kterým vysvětlujeme povahu vesmíru a jeho vztah k hmotě, času a energii. Metafyzické uvažování o prostoru je založeno na myšlence, že prostor existuje nezávisle na hmotě a čase, že sám o sobě představuje určité tajemství, to ale nemění nic na tom, že prostor může být měřen a popisován matematickými prostředky.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Prostor, (bezbřehé vesmírné pláně a jejich tajemná neurčitost), rozprostírající se kolem nebo v pozadí hmotných objektů není pouze prázdným pozadím, ale obsahuje v sobě různé energie a jemnohmotné entity, neviditelné zdroje energie a informační pole, která ovlivňují fyzický svět. Prostor žádné věci od sebe neodděluje, prostor vše jsoucí naopak propojuje. Zde je prostor chápán jako interaktivní a aktivní, spíše než nečinné pasivní pozadí všech věcí a dějů. Což je skutečnost, kterou je obtížné uchopit, naše (smyslové) vnímání je v tomto směru omezené. Vše, co pochází z jediného universálního zdroje, se manifestuje různými způsoby, a to jak na jemnohmotné energetické úrovni, tak i na úrovni (vibrační) hustoty fyzické hmoty. Nadpozemské energie je nemožné vypočítat nějakou rovnicí, přesto jsou součástí lidského vnímání a pozemského bytí. Vesmír k nám promlouvá víceméně šifrovanou řečí, která je vnímatelná nadsmyslově, a kterou nebývá snadné přeložit do srozumitelných slov.

Nevidíme miliardy let staré, neznámé mikrokosmické částice, které se prostorem vznášejí v paprscích světla, nevíme nic o informacích, které v sobě nesou. Makrokosmos a „prostor energetických zrcadel“ je naplněn energetickými obrazy mikrokosmu. Jedná se o všeobsáhlý prostor, v kterém se zrcadlí nespočet různých světů, projevujících se v tajemných hermetických kruzích a spirálách, v energetických informačních polí vzpomínek „zavinutých v nelineárním uspořádání času a prostoru“. Světů jedinečných a stejně reálných jako je svět, který jsme schopni vnímat fyzickými smysly. Těmito světy procházejí jemnohmotné střípky zvídavých myšlenek a otázek, vracejí se k nám v podobě neobyčejných vizí. Obrazy těchto nevšedních vizí s nádechem posvátných tajemství ne vždy lze vyjádřit běžnými slovy. Pojmenování věcí slovy ne vždy vystihuje jejich skutečný princip nebo jejich nadčasovou energii.

Všechny hvězdy jsou vzájemně propojeny, jejich energetická pole jsou přístupná pro vše, co se ve vesmíru odehrává. Myriády hvězd o sobě vědí, stejně jako o sobě vědí myriády buněk v lidském těle. Hermetický náhled na život se podobá schématu plnému proměnlivých symbolů a nadčasových moudrostí, které obíhají nejen prostorem kolem Země v jejím informačním poli, ale dotýkají se všech planetárních sfér. Touhu nahlédnout do svým způsobem skrytých informačních polí je možné naplnit pouze pokud překonáme jak pohodlné naučené myšlení a vnímání, tak naučené a mnohdy zkreslující smýšlení většiny. Tato informační pole se vyznačují množstvím rozmanitých perspektiv a lze na ně nahlížet mnoha způsoby, tak jako nahlížíme na projevený svět hmoty.

Vědomí, (schopné integrovat informace, uvědomovat si a usměrňovat cítění a chování), není důsledkem činnosti mozkových neuronů a kvantových operací uvnitř mozkových neuronů

Vědomí umožňuje, aby tato vzájemně interagující činnost mozkových neuronů vůbec byla možná, (vlivem obdivuhodných vlastností biologických neurálních sítí, které fungují na uhlíkovém základu). Neurony nebo neuronové buňky se podílejí na procesech myšlení, představování, prožívání, hlavním pilířem pro tyto procesy je ale samotné vědomí. Vědomí se vyznačuje zároveň probíhajícími procesy na úrovni mozkových center, fyzického těla (nevědomé tělesné pochody), mysli a bdělého denního vědomí (zrakového, sluchového, čichového, chuťového, hmatového). Tyto procesy a vzájemné sdílení informací mezi jemnohmotnými a hmotnými složkami existence jsou od sebe neoddělitelné, vše probíhá simultánně, to, co si uvědomujeme i to, co si neuvědomujeme. Na kvalitě těchto společně probíhajících procesů vnímání záleží kvalita života.

Související články: Prostor a svobodná vůle, Transcendentní prožitek překračuje hranice vědomí, Posílení aktivity třetího oka – šestého smyslu

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze