Společný proud nevědomí

Filozofická otázka zkušenosti „Já jsem“ se dotýká lidské identity a existence. Pokud se zamyslíme nad tím, kdo jsme, můžeme zjistit, že naše existence neboli prosté bytí je založeno na naší vlastní zkušenosti „Já jsem“ v přítomném okamžiku. Jedině my sami můžeme vědět, že existujeme, protože to hmatatelně cítíme a prožíváme (v rámci vlastní mentální a psychologické reality).

Život každého člověka je jedinečný a neopakovatelný

Pokud tuto zkušenost dále prozkoumáme – v sebeodrážejícím se světě, uvědomíme si, že naše existence je jedinečná a neopakovatelná. Každý z nás má svůj vlastní pohled na svět a svůj jedinečný životní příběh, odehrávající se v rámci sjednocené Reality. Tento jedinečný aspekt naší existence může být vnímán jako dar, který nám umožňuje být sami sebou a přinášet něco nového do právě prožívaného světa. Do proudu nevědomí, které je nám všem společné. Nevědomí je energetickým polem, kde naše osobní já a já všech ostatních začíná i končí.

Ptáme-li se „kdo jsem“ můžeme zároveň dojít k naléhavé domněnce, že „jsem jenom já“, což může vyvolat pocit osamělosti. Transcendentní zkušenost „jsem jenom já“ může být darem i zdrojem izolovanosti. V niterném prožitku jednoty subjektivního a objektivního světa jsme zcela nezávislé bytosti, každý jeden z nás. Nicméně, pokud tuto zkušenost propojíme s tím, co máme společné s ostatními lidmi v rámci sjednocené Reality, můžeme s jejich životními příběhy najít hluboké spojení a hluboký smysl existence v našem jedinečném příběhu. Prožíváme vzájemné vztahy s lidmi, věcmi a jevy a zároveň si uvědomujeme vlastní nezávislost od všeho ostatního.

Proudy nevědomí – morfická pole

Nevědomí si můžeme představit jako (nelokální) proud života, který nikomu konkrétnímu nepatří, a přitom je pro všechny z nás spojnicí s posvátností veškerého života. Nevědomí neboli proud veškerých informací spojených s lidskou existencí si představme jako energetické pole nezávislé a zároveň vzájemně propojené s pramínky existence každé lidské bytosti, s oddělenými pramínky vědomí každého z nás.

Představme si tento proud nevědomí obrazně a sami sebe jako samostatný pramínek a ostatní lidské bytosti jako další samostatné pramínky z tohoto společného proudu nevědomí vyvěrající. Zde ještě jednou zopakujeme, že prožíváme vzájemné vztahy s lidmi, věcmi a jevy a zároveň si uvědomujeme vlastní nezávislost od všeho ostatního.

Veškeré tyto pramínky života, včetně společného proudu nevědomí (morfická pole), jsou svázané v jedinou celistvost v proudu Jediného Vědomí, které není osobní ani neosobní, není omezené časem ani prostorem. Vlivem bytostného prožívání sebe sama chápeme, že nevědomí, které je nám všem společné, je branou k vnitřnímu božství.

„Já jsem ten, který jsem“

Zde se dostáváme k výroku „Já jsem ten, který jsem“, který je v náboženském kontextu chápán jako výraz víry v jediného Boha a v jeho stvořitelské dílo, kdy skrze každého jednotlivého člověka s jeho vlastním posláním a účelem na této Zemi poznává sám sebe. Výrok „Já jsem ten, který jsem“ může mít mnoho různých významů a interpretací v závislosti na kontextu, ve kterém se používá. Spojujícím elementem je slovo oddělenost. Oddělenost od Jediného Zdroje Vědomí, a také oddělenost jeden od druhého, od přírody, od projeveného světa. Oddělenost je slunečním paprskem, je velkou hrou paprsků individuálních vědomí v Projeveném Světě.

Zkušenost „Já jsem ten, který jsem“ může být interpretována také jako zkušenost individuální, zkušenost bezprostřední a neoddělené „boží přítomnosti“. Podobné zkušenosti vnitřní svobody souvisí s niternými prožitky a s vnitřní výzvou k sebeuvědomění. Člověk „jde za všechny věci světa“ a vnímá jedinečnou vnitřní identitu, kterou plně přijímá, chápe a přijímá svoji vlastní duševní podstatu, stává se více autentickým a sebevědomým. Důraz je kladen na důležitost svobody a autonomie (svébytnosti, samostatnosti). Svoboda rozhodnout se, být si vědom svých rozhodnutí, svébytnost a samostatnost výrazně ovlivňuje pocity štěstí a spokojenosti. A to i přesto, že svoboda člověka, svoboda v rozhodování není v tomto světě absolutní, jak z pohledu „individuální cesty duše“, tak z pohledu společenské etiky a morálních zásad.

Kolektivní vědomí a kolektivní nevědomí

Kolektivní vědomí a kolektivní nevědomí jsou dva koncepty, které se v psychologii, sociologii a antropologii používají k popisu skupinového myšlení a chování. Oba koncepty se propojují v bodech lidské existence jako jsou sdílené přesvědčení, hodnoty a normy, které jsou vytvořeny v rámci určitých skupiny lidí i v rámci celku. Představy o kolektivním vědomí a nevědomí jsou výsledkem interakcí mezi jednotlivci v rámci různých skupin a jsou často posilovány společnými zkušenostmi, tradicemi a rituály. Jedná se o vědomé i nevědomé procesy, které jsou společné pro členy určité skupiny a jsou často výsledkem přímého prožívání sdíleného prostředí a kultury, které jsme součástí.

Zobrazit elektronické a tištěné KNIHY Psychologie chaosu

Oba tyto koncepty mohou mít jak pozitivní, tak negativní dopad na jednotlivce i celek. Proto je důležité mít smysl pro Bdělost a Přítomnost a povědomí o těchto „energo-informačních konceptech“ a snažit se porozumět, jak energetické struktury kolektivního vědomí a nevědomí ovlivňují chování jednotlivců a různých skupin a jak mohou být cíleně a vědomě využity k podpoře pozitivních změn ve společnosti. Vše se zdá být složité, ale nakonec je to naše existence, osobní doména každého jednoho z nás, co nás na úrovni kolektivního vědomí i nevědomí spojuje a v konečném důsledku utváří veškeré prožívání všeho a všech v rámci sjednocené Reality.

Související článek: Organizace informací – evoluce a transformace hmotných systémů není dílem náhody

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze