Večer u jezera – snová vzpomínka na pomíjivost

Snová vzpomínka na pomíjivost

Večerní červánky se dívají na skály, stromy a květiny, na vlastní odraz na hladině jezera, vševidoucí a zvědavé nenechají si uniknout okamžik, kdy se vše v přírodě chystá ke spánku v očekávání východu nočního slunce. S příchodem stmívání se veselé červánky na hladině jezera v mžiku rozplynou společně s jejich touhou setkat se s tajemnou Lunou. Jakmile se světlo promění v tmu, spanilá krása Luny jako by též shlížela dolů na potemnělý svět, na radosti i pustiny lidských duší. Svůj pohled věnuje pronikavému pohledu očí sovy skrývající se v koruně statného dubu, očividně se pohledy krásy a pronikavosti v tento vlahý večer nesetkávají poprvé.

Bohyně Luna se chvěje čistotou, kterou spatřuje v očích osamělé moudré sovy. Pramálo záleží na tom, která z nich v tento okamžik dává ze sebe více čarodějné krásy, více lásky, více moudrosti. V tu chvíli totiž i hrozivé podsvětí temných duchů oněmí. A víly duběnky a mnohé další přírodní bytosti včetně strážců zelené zahrady lidských duší se pokloní paní Luně, která se nadechuje a vydechuje ve světle denní hvězdy skrývající se pod dalekým obzorem.

V jedinečném okamžiku se bohyně Luna konečně podívá do zrcadla. Jakmile se na hladině jezera objeví její čarodějný obraz, drobné vážky svým perleťovým svitem ozdobí její šaty a omámené jejím světlem předvedou tanec znovuzrození. Vzácná podívaná netrvá dlouho, bohyně Luna se zlehka přehoupne přes jezerní břeh a vrátí se na noční nebe. Tancem unavené vážky konečně usínají v porostu jezerních rostlin, perleť jejich křídel se odráží ve hvězdách. Než se nadějí rána, poupata leknínů vyrostou z temné hloubky a pro jejich radost ozdobí poklidně modrou hladinu.

Jakmile vážky načerpají dostatek síly, až se moudrá sova vrátí z lovu a půjde spát, až ze tmy vystoupí kmeny vysokých stromů a kontury vzdálených skal, opět se dají do tance nad rozčeřenou hladinou jezera. Radují se a s nadpozemskou lehkostí tančí v očekávání okamžiku, kdy se perleť jejich křídel tentokrát zatřpytí v obrazech blyštivého Slunce. Radují se a tančí mnohdy jen od úplňku k novoluní. Radují se a tančí nemnoho dní, než jejich krátký život vyhasne. Než jejich krásu soucitně a zlehka odfoukne vítr jako chmýří pampelišky.

Související články: Posmrtné vědomí – Na křídlech vážky, Poselství transformace nesené na křídlech vážky

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze