Vědomá pozornost k fyzickému tělu

Z čeho všeho se skládá pozemské lidské tělo? Z pohledu mikrosvěta můžeme říci, že se skládá z atomů, molekul a buněk. A také z (elektrizované) vody. Z minerálních látek apod. Z energie, informací a kódovaných dat. To vše je sám o sobě zázrak. Ne všechna data světelného těla, například na úrovni DNA, jsou v současnosti aktivována. Nejdůležitější podstatou inteligentního těla je vzájemně propojená synchronní kombinace elektromagnetických signálů, které vysíláme i přijímáme a společně vzájemně sdílíme. Transformace člověka může probíhat a úspěšně probíhá díky tomu, že podstata fyzického těla je světelná. Světelná vlákna informací nás spojují s tvořivou silou vesmíru, s vyšším řádem Universa. Každá buňka lidského těla vydává světlo. Nejen mozek, ale celé tělo je nástrojem pro vnímání vyšších či nižších frekvencí. Transformace v současné době postupuje a přináší, mimo jiné, vnímání jiných realit, přesouvání vědomí z jednoho frekvenčního pole do druhého. Úspěch transformace také znamená, že si stále zřetelněji uvědomujeme propojení s ostatními světelnými těly, a že veškerá hmota, která tvoří pozemskou realitu, je projevené světlo – světlo vesmírného Vědomí.

Mít kontrolu nad fyzickým tělem, mít schopnost svému tělu vědomě naslouchat, nenuceně a bez výčitek, znamená své tělo ovládat

Vědomou pozorností – vnímáním přítomnosti těla – vzniká citlivost k přijímání různých impulsů, vnímavost k vnitřním podnětům potřebných k osobnímu fyzickému rozvoji. Časem vzniká také schopnost vnímání svého těla v prostoru a vnímání prostoru samotného. Být si vědom svého těla – vědomé tělesné inteligence – člověka osvobozuje, vzniká schopnost sebereflexe a vědomá vazba k osobnímu a ničím nepodmíněnému jednání a chování. Přichází uvědomění, že tělo je zdrojem tvořivosti a je součástí osobnostního růstu. Vědomé vnímání těla vede nejen k vnímání dynamiky pohybu v prostoru, současně se rozšiřuje myšlení a intuice, člověk si uvědomuje vše, co svým pohybem v prostoru sděluje svému okolí, jak na okolní prostředí působí, jaké energie vyzařuje. Pestrá škála pohybů lidského těla je vázána k pestrosti lidské povahy a charakteru. Ne vždy si člověk uvědomuje, že každý sebemenší pohyb těla, od velkých gest až po detaily, prozrazuje emoce i myšlenky, prozrazuje charakter a úmysly daného jedince. Tělesným pohybem, skrze různorodé popudy k jednání, vyjadřujeme kým jsme a podílíme se na vytváření reality.

Pokud se po většinu dne dokážeme uvolnit, zjistíme, jaké schopnosti jsou v lidském těle skryté, mimo to, že tělo přijímá pokyny mozku a jeho pohyby jsou biomechanické, je také schopné reagovat na myšlenky a emoce, dokáže mobilizovat energii a spustit samoléčebné procesy (ovlivněné např. cílenou myšlenkou). Lidské tělo během dne přijme nespočet impulsů, reaguje na vnější podněty i na vnitřní hlas člověka. Tělo trénované v rámci sebepoznání je tělo vědomé a dokáže být přítomné, jako by mělo „vlastní vědomí“ – každá jeho buňka. Lidské tělo není jen fyzickou hmotou, současně je také tělem duchovním. Duchovní tělo má vlastní paměť, reaguje na okolní podněty za bílého dne i v době spánku a je tělem „samostatně myslícím“.

Člověk zaměřený na duševní a spirituální rozměry života dokáže sám v sobě objevit vyšší smysl existence, dokáže v sobě probudit citlivost vůči přirozeným požadavkům svého těla a přestane slepě přijímat vnější pokyny jak má žít, svému tělu je schopen dát to, co v danou chvíli potřebuje. Dokáže sledovat jaké tělesné pohnutky a projevy jsou reakcí na vnější dění a rozlišuje, jaké projevy, pohyby nebo požadavky těla vznikají pouze vlivem vnitřních impulsů, jejichž součástí jsou také impulsy (jemné energetické záchvěvy) přicházející z oblasti za hranicí jevové (hmotné) sféry bytí. Nenutí své tělo přijímat zbytečnou potravu, pokud je nasycené a má dostatek energie, nenutí své tělo k namáhavé fyzické činnosti, pokud potřebuje odpočívat, nenutí své tělo „být vzhůru“, pokud potřebuje spánkem načerpat novou energii. Spánkem a odpočinkem v pravý čas se tělo samo přirozeně aktivuje a nabíjí životní energií. Projevy a pohyby vědomého těla jsou autentické, přitom nejsou precizně uměle koordinované, jsou přirozené a nejsou napodobováním, nejsou předstírané, řeč vědomého těla je pohotová a otevřená procesu tvorby myšlenkou i činem. Jsoucí tělo, připravené a otevřené procesu tvorby, má samo o sobě schopnost rozvíjet myšlení a kreativní schopnosti člověka. Je to fyzické tělo a jeho vnitřní hlas, kdo může učinit člověka – skrze sebe sama, skrze svou tělesnost a existenci ve fyzickém světě – všestranně vědoucí bytostí.

Existuje pestrá různorodost přístupů, principů a návodů, jak se svým tělem nakládat, ale nejdůležitější a nejcennější ze všech principů je ten nejpřirozenější: naučit se své tělo poslouchat a vnímat jeho potřeby v dané situaci. Soustředit se, ptát se sám sebe a hledat odpovědi třeba jen v mikro projevech fyzického těla, protože už samotné soustředění se na sebe sama a na vnitřní impulsy je samo o sobě tvořivé. Požadavky těla jsou různé podle okolností, vždy vychází z nějaké konkrétní potřeby, ne všechny požadavky těla je možné znát předem, umíme-li své tělo poslouchat, vždy vycházíme z dané aktuální úrovně tělesných, myšlenkových i tvořivých procesů vědomého bytí. Otevřenost a přístupnost k požadavkům vlastního těla v rámci aktuálního dění souvisí se schopností rozvíjet žití přítomným okamžikem, se schopností improvizace učit se citlivosti k tělu od jednoduchých poznatků k těm složitějším. Dokázat podpořit požadované fyzické kvality také slovem, vnímat slovo jako energii zvuku, jako tvořivou energii, která tělo stimuluje požadovaným způsobem. Dokázat vnímat své tělo jako pohybem promlouvající, pohybem a vyzařovanou energií na okolí působící, jako součást komunikace a umění komunikovat beze slov. V této souvislosti je účinné vnímat projevy a pohyby fyzického těla druhých lidí a učit se také pozorováním, a nespoléhat se na informace, které například tvrdí, že fyzické tělo k životu v „nových dimenzích“ už ani nepotřebujeme – což vychází z nesprávného předpokladu, že ze všeho nejdůležitější je (v současné době) lidská duše a duchovní tělo.

Být přítomný, žít život vědomě, to je podstatou života, vědomě žít je podstatou transformace vědomí

Je pravdou, že čím více je člověk vzdálen komfortní zóně pohodlí svého domova, tím více je provokován či vyburcován k poznání sebe sama a k poznání úžasných schopností svého těla. Přesto můžeme za běžných situací a v rámci osobních tělesných dispozic s tělem pracovat, vnímat jeho aktuální požadavky, které se mohou vzhledem k proměnlivosti vnějšího prostředí z okamžiku na okamžik měnit. A to vše můžeme dělat lehce a přirozeně, nemusíme od rána do večera myslet na zdravý životní styl, snažit se pochopit své tělo neznamená snažit se být dokonalým podle nějakých norem. Dokonalost a spokojenost může spočívat v přijetí sebe sama v rámci svých vrozených tělesných, fyzických dispozic. Být přítomný také znamená uvědomovat si energie, které vyzařujeme, což se nám nemusí dařit, pokud jednáme automaticky, naučeným, neměnným způsobem.

Počátek transformace začíná uvědomováním si, že myšlenky tvoří realitu – to se nyní skutečně děje.  Již si uvědomujeme, že nejsme oběti, považovat se za oběť znamená, přitahovat k sobě nemohoucnost, (též nemohoucnost fyzickou). Uvědomujeme si, proč nejsme svobodní. Od dětství jsme naprogramovaní čekat na souhlas, myslet a jednat tak, jak je nám vnucováno. Vnímat stud za vlastní sexualitu. Módní koncepce určují, jak má vypadat lidské tělo, programují nelásku k tělu a nám už to konečně plně a jasně dochází. Uvědomujeme si moc sebeuzdravení, učíme se promlouvat ke svým buňkám, jako by šlo o naše nejlepší přátele. Buňky lidského těla cítí a vnímají, reagují, pokud je zalijeme světlem svého vědomí. Čisté vědomí je zároveň vědomím buněk. Vnímáme a osvojujeme si probouzející se spirituální schopnosti, trénujeme jiné vidění světa a osvojujeme si novou interpretaci reality. Až bude naší samozřejmostí odstranění blokací a starých programů, osvojíme si schopnost žít déle a zdravěji, pomaleji stárnout. Osvojujeme si, (někdo prozatím jen na úrovni velice živých snů), vnímání více realit, v kterých se (současně) pohybujeme. Vnímáme, že reality různých dimenzí existují současně vedle sebe, svou vírou, připoutáním a představivostí se přesouváme z reality do reality. Přitahujeme k sobě vibrace té reality, v kterou věříme, a občas se nám stává, že si stihneme tyto přesuny (kvantové skoky) mezi současně jsoucími realitami uvědomit – uvědomujeme si prostor jako látku, která je součástí nás samých.

VNITŘNÍ MOUDROST vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Časem budeme čím dál více vnímat, že ve vesmíru existuje tajemná neznámá látka, která má vliv na vše živé i neživé, disponuje ohromnou tvůrčí silou a podílí se na rozmanitosti různých realit. Tato látka prochází vším, i prázdným prostorem, veškerým prostorem především. Nebo jinak: tato esence je prostor sám. Prostor je tajemnou esencí protože je tvárný a je schopen pohybu, a zároveň je pojivem tvoření. Prostor, v kterém se pohybujeme, a který stojí mezi námi a dalšími objekty, nás od hmoty kolem nás neodděluje. Je tomu právě naopak: prostor vše spojuje. Tatáž látka, substance či princip prostoru je společný pro všechny paralelní dimenze a účastní se jediné velké kosmické hry odehrávající se v JEDINÉM. Jde o substanci, která je tvárná, vibruje ve shodě s universálním vědomím, s vědomím skupinovým, druhovým, i s vědomím jednotlivců. Jde o tajemnou inteligentní a vnímající látku, kterou ovlivňujeme naší identitou i osobním cílem, obrazně a nadneseně řečeno: čte naše myšlenky a reaguje na ně. Během stále intenzivněji postupující transformace vědomí zjistíme, že sdílíme společnou realitu s mnoha dalšími formami života. Některé formy života, a některé entity vibrující na vysoké úrovni, se pohybují z jedné dimenze do druhé vlastní volní silou, podle aktuální potřeby.

Pro nás je zatím tvoření myšlenkou omezené časem, ale nespoutanost překonává hranice a nabízí nové příležitosti. Vědomě k sobě můžeme připoutat energie, které souzní s vyšším spirituálním cílem. Cíl, představa, sen či záměr je ale nezbytný, stanovit si hranice je podmínkou úspěchu. Naše verze života, které můžeme silou myšlenky tvořit, musí mít pevné záchytné body. Prvním bodem je víra v sebe, ve vlastní fyzické i duchovní světelné tělo, tato víra dává do pohybu proudy událostí, které mohou na první pohled působit nelogicky, a které se odehrávají v čím dál rychlejším sledu jedna za druhou. Představujte si váš plán virtuálně, alespoň jednou za den takto vědomě vytvářejte svou budoucí přítomnost. Přesuňte své vědomí do snového virtuálního prostředí. Nechte vaše vědomí tvořit, zde vás naprosto nic nesvazuje ani neomezuje. Virtuální prostředí si vytvořte co nejvíce stabilní, nedělejte každý den změny, stanovte si pevný cíl a pouze doplňujte podrobnosti. Váš plán učiňte živoucím pomocí dokonalé představivosti, starejte se o svou novou vizi, jako by již byla skutečností. Sledujte všechny dějové synchronizace. Tak uvedete do pohybu proud energie, který předem podpoříte očekáváním a nehranou, opravdovou emoční radostí. Vyzářená energie emočního těla předchází situaci, je na místě události dříve, než událost sama, než tělo fyzické – neustále si to uvědomujte.

Soustřeďte se na svůj dech, využijte dech k tvoření, dech je život, dává život fyzickému tělu

• Dech je skutečnou nápovědou k putování duše a jemnohmotného těla různými dimenzemi.
• V meditaci je podstatné sledovat rytmus dechu.
• Sledujte linii dechu – nádech od čela až do břicha, a zpět výdech od břicha až k třetímu oku.
• Po několika minutách se tato linie zkrátí: od čela k solar plexu, potom a od čela k oblasti plic a srdce.
• Po půl hodině, ale i podstatně déle (to je individuální), pozorujeme linii dechu od čela k ramenům.
• Linie dechu je stále kratší a kratší, až nakonec dech vnímáme jen jako pulsující místo uprostřed čela mezi obočím.
• V tuto chvíli tělo spí a vědomí zůstává vzhůru.

INSPIRACE pro vědomou mysl – zobrazit všechny eKnihy

V této chvíli máme tělo dokonale uvolněné, vlastně je už ani nevnímáme. Srdeční aktivita rezonuje ve velice pomalém rytmu. Takto náš dech dovede naše světelné tělo do místa, odkud můžeme tvořit, odkud můžeme vstoupit do svého nitra, nebo do svých vědomých (lucidních) snů. Zde můžeme navázat spojení s vesmírem, s podstatou bytí. Pomocí dechu – sledováním dechu, procítěním jeho energie, napojením se na jeho velmi jemnou vibraci – můžeme vycestovat do astrální dimenze nebo jakékoliv jiné (vesmírné) reality. Poté zjistíme, že jakákoliv jiná realita není nikde daleko, není zavěšená někde daleko ve vesmírném prostoru, sama je prostorem, který je součástí určité vibrace našeho vědomí.

♥ ♥ ♥ Můj dnešní, velmi zvláštní prožitek úžasu a strachu zároveň ♥ ♥ ♥

Dnes brzy po obědě, přesně ve 12. 12. (podívala jsem se na hodinky ve chvíli, kdy jsem vyšla ven), jsem se vypravila na procházku do přírody. Na závěr procházky lesem jsem na okraji lesa trhala smrkové výhonky a v jednu chvíli mě zaujalo bzučení včel. Rozhlížela jsem se kolem sebe, protože to bzučení bylo neobvykle silné, ale v okolí nebyl žádný rozkvetlý strom ani květiny. Potom jsem se vydala přes rozlehlou louku, obklopenou kolem dokola lesem, na protější stranu, kde roste bez černý. Stále jsem vnímala bzukot včel. Zastavila jsem se uprostřed louky – před pár dny pokosené – nikde žádné květiny, jen sem tam rozkvetlá sedmikráska. Podívala jsem se nahoru – na oblohu a rozhlížela se kolem sebe – nikde žádné včely. Ten bzukot byl ale velmi intenzivní a stále zesiloval, jakoby vibroval prostorem okolo. V jediné chvíli jsem silně vnímala své tělo, které rezonovalo úžasem i strachem zároveň. Nedovedu ten včelí bzukot popsat, ani si nedovedu představit, jestli si dokážete představit, jak velmi intenzivní ten zvuk byl – nesoucí se okolním prostorem. Musím podotknout, že na jedné straně lesa je včelí úl, ale z toho místa ten zvuk nepocházel – byl prostě všude.

Rozhlížela jsem se, jestli někde neuvidím poletující roj včel a znovu pocítila neklid a strach, protože pokud by někde byl, musel by být ohromný – vzhledem k intenzitě toho zvuku. Raději jsem přidala do kroku. Došla jsem na protější stranu louky a rozhodla se ještě chvilku zdržet a natrhat si bezové květy – v jednu chvíli vyletěl z bezového keře čmelák a zabzučel mi přímo u ucha. V tu chvíli mi to velmi připomnělo zvuk – vnitřní zvuk v hlavě, který vnímám v okamžiku, kdy se v meditaci náležitě uvolním a kdy mé vědomí opouští mé fyzické tělo. Opět jsem vnímala úžas a neklid a stále okolo zněl silný bzukot včel – nepopsatelný zvuk – jeho intenzita a síla. Rozhodla jsem se odejít z louky, prošla jsem po lesní cestě a vyšla z lesa – po pár krocích bzukot včel najednou v jediném okamžiku utichl – v tu chvíli jsem vnímala neskutečné ticho – na pár okamžiků utichl i zpěv ptactva v korunách stromů. Cestou domů jsem zamířila k nedaleko stojící lípě, zajímalo mě, jestli právě kvete, protože v době květu lípa nejen voní, ale v její koruně bzučí velké množství včel, ale tato lípa je teprve před rozkvětem.

Sedla jsem si na lavičku, dívala se do krajiny a přemýšlela jsem o tomto zvláštním prožitku, o intenzivních pocitech neklidu, úžasu a strachu zároveň. Přemýšlela jsem také nad tím, že probuzená hadí síla (životní energie), v okamžiku, kdy dojde k pomyslné smrti a znovuzrození, nebo v okamžiku odpoutání vědomí od těla (astrální putování například), bývá někdy zobrazována jako roj včel. Včela, v dřívějších časech považovaná za posla božích zpráv, považovaná za slzy slunečního boha Ra, je posvátným symbolem od sebe neoddělitelných prvků: hmoty a energie. Symbol včely je součástí egyptských hieroglyfů označujících tituly faraonů. Tím nechci říct, že se tento prožitek dotýkal mého těla ve smyslu probuzené hadí síly, tak jsem to vůbec nevnímala. Spíše jsem to vnímala jako zvláštní (energetickou) událost dotýkající se přírody, prostoru, událost dotýkající se síly země, krajiny a snad i planety Země.

V tuto chvíli mě mrzí, že neklid a strach byl v té situaci dominantní, vůbec mě nenapadlo uvolnit se a na energii zvláštního zvuku nesoucího se prostorem a na okolní atmosféru se v klidu „napojit“, být součástí tohoto zvláštního okamžiku a vnímat to mimosmyslovým způsobem.

Ještě poznámka: v okamžiku, kdy jsem tento článek na webu jedním kliknutím „publikovala“ jsem se podívala na čas: 22.12. Takže dnešní den je ve znamení čísel 12. 12. a 22. 12. – mám o čem přemýšlet.

Související článek: Slunovrat, vznešená tajemství včel a mystika

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze