Pocity a sebe-klamné vzory

Pocity, pokud je dokážeme správně podchytit, nejlépe v okamžiku, kdy vstoupí do našeho těla, můžeme podle potřeby pozměnit. Respektive jejich energetické pole. Pocity do těla jednak vstupují, jsou tedy odrazem vnějšího dění. Nebo se pocity vytvářejí přímo v těle, upozorňují nás na tělesné (pudové) potřeby. Někdy můžeme jedno zaměnit s druhým, například si myslíme, že pocit hladu je skutečný, vyvolaný potřebou tělesnou, ale nevšimneme si, že pocit hladu byl vyvolán zvenčí, například pohledem na zákusek. Pokud tento druh pocitu nezpracujeme v úrovni hlavy, jednáme pudově anebo pod vlivem různých (tělesných) chtíčů. Člověk s nedostatkem životní energie se chová především instinktivně, bez tvořivé fantazie je jeho životním ideálem: dobře se najíst, napít, uspokojit sexuální potřeby, a dobře se vyspat. Bez rozmyslu reaguje pudově na okamžité pocity.

Pocit začneme vnímat na základě vibrace, která je dána do pohybu díky jednomu nebo více než jednomu z pěti smyslů. Například ucítíme vůni pečeného koláče, díky čichu se dostaví vibrace pocitu nepřekonatelné chuti. Pokud se přidá představivost (jakoby ten koláč i vidíme), pocit nepřekonatelné chuti se násobí. Nervové podráždění přichází z venku dovnitř. Neumíme-li ovládat náhlé nutkavé pocity tělesné, jsme poddáni svým pudům, neovládáme vůli (volní sílu), a nejsme pánem svého těla. Potom nás opanuje sebemenší pudové podráždění, a schopnost myslet s rozmyslem a uváženě je potlačena. Následná únava z pudového podráždění zapříčiní, že se nám nedostává energie k použití vlastní vůle například k odřeknutí si něčeho (co nám zjevně neprospívá).

Neumíme-li ovládat nutkavé pocity psychické, spojené s emocemi, například obavy a strachy, neovládáme svou vůli, a nejsme pánem své životní energie

Potom nás opanuje sebemenší nervové podráždění. Potom se v naší hlavě zjevují neopodstatněné představy a domněnky, které ještě více umocňují nepříjemné emoce. Emoční nestabilita, založená na domněnkách a sebeklamných představách, je příčinou nepříjemných duševních rozpoložení (pláče, nervozity, vzteku, stresu). Tato psychická nerovnováha, a to je důležité, v podstatě vzniká z ,,ničeho“. Vzniká z klamných úsudků, dojmů a domněnek (např. strach z budoucnosti, z možného onemocnění, žárlivost z pouhé představivosti). Pokud nejsme ukotveni ve svém středu, v podstatě takto klameme sami sebe, vnucujeme sami sobě něco, co vůbec neexistuje (představa je pouze představa, nikoliv skutečnost). Jde o klamné úsudky z nepřítomné budoucnosti, případně jde o různé negativní imaginace neexistujících jevů v přítomnosti (vymyšlená představa partnera, jak je nám nevěrný). Začneme si vytvářet ve své mysli emočně podbarvené obranné postoje, vytváříme si falešné záminky pro přehnanou a zbytečnou kontrolu (partnera, situace). Vytváříme osobní podpis na úrovni vyššího energetického, informačního pole, odkud se nám naše představy – spojené s emocemi – zpětně zrcadlí do života. A „vymyšlená“ nevěra se může stát skutečností, aniž by to původně náš partner měl v plánu – zjednodušeně řečeno.

Jedině dokážeme-li ovládnout rozumu protivící se domněnky, a všechna subjektivní zkreslení dané situace, potom jsme pánem svého ducha.

To ale neznamená, že máme nechat rozum svrchovaně vládnout, na prvním místě je především intuice. Toto nesmíme ztrácet ze zřetele. Ani to neznamená, že máme své pocity a emoce ignorovat, naopak, věnujeme jim soustředěnou pozornost a podle potřeby je transformujeme. Tím se nežádoucí substance emocí, obsažených v naší auře jako sebeklamné vzory, za léta nastřádané názory a strachy, v čase meditačních vhledů do vlastního nitra prosvětlí a posléze rozpustí. Spolehneme se přitom na našeho ochránce, jímž je podvědomí a intuice.

Pokud zaznamenáme pocit pouze v oblasti pudové, můžeme jednat unáhleně a zbytečně impulsivně. Okamžitě si splnit ,,pocitová přání“, nebo okamžitě podrážděně reagovat na pocity nepříjemné bez rozmyslu, toho můžeme později litovat. Ale můžeme také pocitovou energii podchytit, nenechat ji ,,roztočit“, například netrpět tím, pokud si to či ono ,,pocitové přání“ nemůžeme okamžitě splnit. V okamžiku, kdy si pocit uvědomíme, vědomě můžeme pocitovou energii ovládnout vlastní volní silou, aniž bychom se následně nechali prostoupit nepříjemnými emocemi. Například zaznamenáme pocit radosti nebo bolesti, pocity mohou být svým způsobem přitažlivé nebo odpudivé. Jakýkoliv pocit můžeme vždy pozměnit vůlí, nenechat se například opanovat pocitem studu nebo trapnosti, nenávisti. Upadneme-li do tíživého pocitu studu, tento pocit zůstal v oblasti pudové (břicho), a pokud jej nepřevedeme do oblasti uvědomění (hlava) za pomoci volní síly, mohou nás převálcovat nepříjemné emoce, nebo nepříjemné psychické stavy, které nás velmi okrádají o životní energii.

Pokud se naučíme s tímto pracovat – vyrovnávat hladinu emoční energie – dostaneme se do stádia, kdy nás nic neurazí ani nerozčílí, což je nesmírně osvobozující

K této práci na sobě použijeme meditace rozmyslu, bystrosti a obrazotvornosti. Vytváření představ nebo obrazů v mysli, neboli dokonalá obrazotvornost je přes všechny své slabé, námi nepochopené stránky, nesmírně důležitá. Vizualizace má schopnost ovlivňovat děje, tělo, nemoc, hojení ran, splnění přání. Posiluje naději, pozitivní mysl, očekávání. Pomocí vizualizace můžeme oživit a přikrášlit příjemné vzpomínky, tím v sobě přeprogramovat vše negativní v pozitivní vibrace. Vizualizaci si ale nesmíme plést s obyčejným denním fantazírováním. Schopnost vizualizace v nás probudí nové nápady, inspiraci, pozmění (očekávané) životní okolnosti.

Skutečná psychická svoboda (rovnováha) spočívá v tom, že zůstaneme vždy ukotveni ve svém středu. Spočívá v tom, že nepříjemné pocity a emoce nás psychicky unaví jen tolik, kolik jim dovolíme. Pokud zůstáváme ukotveni ve svém středu, vznikne rovnováha, (nenecháme se ničím ani nikým vychýlit na žádnou stranu), a z této rovnováhy se odvíjí zdraví tělesné i psychické. Porušení rovnováhy, ať už se týká čehokoliv, znamená, že je něčeho nedostatek, nebo je něčeho nadbytek, což způsobuje emoční, psychické nebo tělesné napětí.

Pohybujeme se prostorem a díváme se kolem sebe nepozorně. Pozorujeme vnější svět, ale ve skutečnosti mnoho nevidíme: neumíme se dívat ,,za viděné“. Díváme se pasivně, míváme pasivní pocity, kterých si nevšímáme, nehledáme souvislosti, synchronizace a znamení. Přitom skutečná POZORNOST je během jakéhokoliv duchovního vzdělávání nesmírně důležitá. Vše, co vidíme, i to, co nevidíme, působí na naše podvědomí a fyzické smysly. Vidíme odlesky povrchní krásy a nedíváme se do nitra – lidí, květin, stromů, kamenů, vůní, ale i událostí. Abychom viděli vše, co je za oponou, musíme trénovat naše smyslové ústrojí. Vše viděné, všechny fyzické hmatatelné jevy a úkazy jsou naší myslí zpracované zážitky – zpracované myšlenkami, utkvělými obrazy povětšinou jen reflexivně zpracované mozkem, především levou mozkovou hemisférou. Naše představivost je závislá na všem, co máme uloženo v podvědomí, nebo v dlouhodobé paměti – především ta je brzdou pro ideální vidění, pro ideální řeč přítomného okamžiku.

Oči tvoří bránu do vědomí. Oči jsou propojeny s mozkem a jsou nástrojem levé a pravé mozkové hemisféry.

Oči zpracovávají světelné vnější dojmy, spolu se sluchovým ústrojím, které zpracovává dojmy zvukové. Naše smysly předávají viděné a slyšené k dalšímu zpracování do mozku. To, co je před námi, to, co oči vidí a uši slyší, nemusí být mozkem zpracováno zcela ideálně. Spíše je jisté, že viděné a slyšené není po vnitřním zpracování takové, jaké to ve skutečnosti je. Oči jsou dále podporovány ustrojím hmatovým a čichovým. Zrak je jedinečným nástrojem osobní vůle a volní síly. Oči jsou prostředkem nejdůležitějším ve výrazových projevech emočního těla a výrazových rysů obličeje. Nejmagičtější výrazový projev je pohled očí. Pohledem očí dáváme navíc průchod tvořivé vůli, v tom nejvyšším magickém smyslu pohledem očí vysíláme silnou, tvořivou a transformující energii. (Proč se člověku opilému, člověku pod vlivem drog, nebo osobě ve stavu náměsíčnosti, případně člověku ve stavu šílenství výrazně mění pohled? Lidé, kteří vidí více duchovně, vidí auru a podobně, mívají také jiný pohled. Jejich oční víčka jsou téměř neustále jakoby lehce přivřená – je to tím, že se na svět dívají poněkud rozostřeným zrakem.)

VNITŘNÍ MOUDROST – PRIMA ŽIVOT

Vše se neustále pohybuje v kruhu. Střed energetického kruhu je nehybné centrum spirálového pohybu hadí síly. Střed kruhu je zdrojem energie a síly. Čím větší je vnitřní síla ve středu kruhu (ať už je to jádro atomu, střed černé díry, oko hurikánu, střed mandaly života), tím vyšších energetických vibrací lze dosáhnout, a to meditačním soustředěním se na tento střed. Jedině z uvědomělého srdce vzchází alchymický proces vnitřní proměny.

Související článek: Pohled z očí do očí – výměna energie, Energetické pole pozornosti

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze