Vědomé pozorování principu koincidence a synchronních jevů

Koincidence označuje shody událostí, v jednu chvíli probíhá souběžné či podobné uspořádání událostí bez zjevné příčinné souvislosti. Události se vyskytují „náhodně“, bez přímého kauzálního propojení. Vnímání významu koincidence závisí na pozorovateli. Jedná se o chvíle, kdy potřebujeme nějakou odpověď a ona se ukáže tam, kde bychom ji nečekali. Jedná se o stavy souznění na dálku, kdy zrovna na někoho myslíme a on zavolá. Patří sem také předtuchy, nebo snová symbolika. V určitém psychickém rozpoložení myslíme na sen, který se nám v noci zdál a přímo před námi, na úrovni objektivní reality, se zobrazí zvláštní událost nebo důležitý snový symbol jako vodítko nebo odpověď. Překvapivé bývá načasování určité události, kterou můžeme vnímat jako (neočekávanou) výzvu, jako by ono načasování bylo svázané se skrytou sítí souvislostí.

Synchronní čili současné jevy jsou (vyšším vědomím) koordinované události nebo procesy, které se odehrávají ve stejném čase, ve společném rytmu, často díky vzájemnému vlivu toho, co se odehrává v lidském nitru a co se v prostoru možností teprve formuje. Synchronizace může být způsobena zpětnou vazbou nebo v rámci utváření vnějších podmínek. Nelze ji naplánovat, nelze ovlivnit, co z nevědomí vstoupí do vědomí a vnímání. Jedná se o „smysluplné náhody“, kde události mají pro pozorovatele smysl, ač souvisejí s významem, ne příčinou. Synchronní, příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí v čase, mají pro pozorovatele, na úrovni aktuálního prožívání, podstatný význam. Přitom si nemusí uvědomovat „působící sílu nevědomí“ na události v čase a prostoru, nevnímá skrytou vazbu mezi daným okamžikem a formujícími se možnostmi na úrovni dosud neprojevené reality.

Koincidence zdůrazňuje náhodu a absenci příčiny. Ke koincidenci či synchronním pobídkám, jakýmsi nadčasovým momentkám, dochází neočekávaně. Přichází k nám vedení, ukazatel správných kroků nebo naopak varování, odkaz či informace, kterou máme vědět, záleží však na pozorovateli, zda symboliku postřehne, a jak s ní naloží. Reakce může spustit řetězení dalších ukazatelů nebo událostí. Různé časové či prostorové shody událostí, (o kterých říkáme: „to nevymyslíš“), významně ovlivňují různé životní epizody. Ukazují, že mentální procesy nejsou lokalizované pouze v mysli, jsou energií, která nepozorovaně operuje na úrovni “ bezčasového prostoru možností“. Vždy záleží především na tom, jakým způsobem naše mysl zpřítomní určité neočekávané, ale přitom smysluplné aspekty skutečnosti, zda v synchronních projevech dokážeme nalézt pevnou oporu.

Čas je veličina, kterou vytváříme vlastním vědomím, existuje paralelně s realitou makrokosmu, s budoucností, kterou vytváříme vlastním dechem v každém okamžiku. Naše pojetí času existuje současně s prazákladní kosmickou vzpomínkou na minulost. Čas můžeme také vnímat jako dech věčnosti v prchavém okamžiku. V kosmickém dechu je navždy obsažena veškerá filozofie světa, psychologie člověka, prapodstata všeho. Vše viditelné zůstává pohlceno v neviditelném. Každé zrnko času je okamžikem zrozeným z ticha, pulsem mezi nádechem a výdechem, v němž se rodí i umírá vesmír. Jsme tvůrci i poutníci v krajině, kterou sami vykreslujeme: minulost je stínem, který nás vede, případně pronásleduje. Budoucnost je však pouze paprskem, který chytáme do dlaní jako světlušku. Ale kde je přítomnost? Je to prchavý tanec mezi těmito dvěma břehy, nekonečná řeka plynoucí přes minulost do budoucnosti.

Inspirace pro vědomou mysl – elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Podmaňujeme si čas, snažíme se jej ovládnout, mysl měří sled našich kroků v minutách a hodinách, ale duše počítá hvězdy, netrápí ji akcelerace životního tempa. Kyvadlo času, ten iluzorní architekt, staví mosty mezi nicotným atomem a galaxií pouze pokud se proto naše mysl rozhodne. V makrokosmu neexistuje „teď“ ani „potom“ – jen věčný pohyb, symfonie tvořivého prázdna a přeměny energie ve viditelnou hmotu. A přece právě zde, v křehkosti lidského vědomí, se zrodila myšlenka času. Je to naše modlitba k chaosu, pokus uchopit nekonečno do obrazů a slov. Ale co když je čas jen jazykem, jímž kosmos, skrze lidskou mysl, vypráví svůj příběh? Příběh, v němž jsme zároveň svatým písmem i posluchači a čtenáři. Příběh, v kterém mimo jiné dominuje neustále se zrychlující životní tempo v návaznosti na zrychlující se „cirkulaci peněz“.

Budoucnost není nic než dech, který právě vydechujeme. Každý okamžik je rozcestím, kde volba rozkvétá do tisíců možností. I ta nejmenší možnost – dotek, pohled, souhlas, odmítnutí, ticho mezi slovy – mění prostorové uspořádání latentních možností. Jsme spolutvůrci matrice, jež nemá hranic, neboť v kosmickém dechu je přítomno vše: světlo prvních hvězd, vzpomínky pravěkých oceánů, šepot trávy, která poroste nad „pohřbenou minulostí“. Minulost nezmizela – je kořenem, který živí strom poznání. A my? Jsme listy chvějící se ve větru času.

Filozofie a touha, strach i extáze – to vše jsou vlny na hladině oceánu, jehož hloubku nelze změřit. Psychologie člověka je kapkou v tomto oceánu, snahou popsat příliv a odliv, který nás přesahuje. Viditelné světy – hory, města, závoje mlhy – se rozpouštějí v neviditelném. Jako když se hvězda rozplývá v úsvitu, zanechávajíc za sebou jen ozvěnu mihotavého světla. Ale i to světlo je součástí většího tance, nekonečného koloběhu, kde se nic neztrácí, jen mění podobu.

Máme čas na skutečné poznání? Možná je otázka mylná. Poznání není cíl, ale cesta. Není to bod na mapě času, ale samotný pohyb. Když se zastavíme, když nasloucháme dechu, kterým jsme propleteni s rytmem planetárního pohybu, možná uslyšíme odpověď: Čas není uzavřený v prostoru, po svém způsobu se prolíná tímto prostorem všemi směry. A pravda nesídlí v „kdy“ ani „proč“, ale v „teď“ – v okamžiku prozření, kdy se dotýkáme věčnosti. Vždyť i ticho mezi slovy je časovou smyčkou. A v ní, v každém jednotlivém teď, jako v zrcadle, se odráží celý vesmír.

Magická síla myšlenek, snů a synchronických zázraků souvisí s tím, jak neviditelné síly utvářejí náš svět. Neviditelná vlákna reality lidé vnímají od dávných dob, intuitivně cítí, že realita je propletena neviditelnými silami – myšlenkami, které se materializují, tajemnými sny, jež předpovídají budoucnost, nebo „náhodami“, jež mají hluboký smysl. Tyto fenomény naznačují, že naše mysl a vesmír jsou propojeny způsoby a stylem, kterému mysl nerozumí. Myšlenky, přítomný okamžik, intuice a synchronní jevy ovlivňují náš život.

Myšlenky nejsou pouhé elektrické impulzy v mozku. Jsou to semínka, z nichž vyrůstá naše realita. Opakované myšlenkové vzorce mění obsah či kvalitu podvědomí, a tím i naše reakce na svět. Pozitivní vizualizace, používaná sportovci nebo umělci, dokáže „trénovat“ mysl k úspěchu. Zákon přitažlivosti, ač někdy zjednodušovaný, vychází z principu, že energie našich emocí a přesvědčení přitahuje podobné vibrace. Síla myšlenek a představ, pokud s nimi vědomě pracujeme, nám ukazuje, že jsme spolutvůrci veškeré reality. Tajemné sny považujeme za okna do neviditelného světa. Sny byly v mnoha kulturách považovány za poselství bohů nebo předzvěst budoucnosti. Do našich snů se otiskuje energie kolektivního nevědomí, zobrazená v archetypech a symbolech. Prekognitivní sny, kdy se sen „vyplní“, mohou být podivnou náhodou, ale také ukázkou, že čas není lineární.

Intuici nejlépe vnímáme v receptivním, pasivním stavu mysli. Pokud je vědomá mysl tichá a klidná, potom snadněji přijímá impulsy podvědomé mysli. Nastavíme-li se do této citlivosti vnímání, snadněji postřehneme kvalitu okolních energií. To, co je v mysli hlavní osnovou, to se může projevit v realitě, spřádání myšlenkové budoucnosti překonává čas a prostor. Můžete si na základě vašich myšlenek představit, jak se v jiné dimenzi osnuje vaše pravděpodobná budoucnost – ve více variantách. Nic není pevně předurčeno. Mysl proniká veškerý prostor, dotýká se všudypřítomného universálního Vědomí.

Vzhledem k tomu, že Prostor již nějakou dobu minimalizuje dřívější „uchovávání našich prohřešků v čase“, leccos se k nám může vrátit v řádu pár dnů, hodin nebo i obratem. Položíme otázku a odpověď může přijít bezprostředně. O něčem se rozhodujeme a vzápětí vidíme, sice symbolický, ale jasný ukazatel směru. Zahušťování energie do hmoty probíhá zrychleně. Co vyšleme, vrací se k nám zpět. A že myšlení ovládá realitu už dochází mnohým z nás.

Je něco, co jste si slíbili? Vnímáte rychlé zpětné vazby? Vnímáte, jak vás ovlivňují vnější projevy světa, zpomalují nebo urychlují vzestup vědomí na vyšší úroveň? Pro neprojevené energie, pro potenciál našich snů je důležité procítit „skutečnost“ představy, záměru nebo cíle. Pokud vám něco říká „nedělej to“, poslechněte ten hlas, nepodceňujte varovné myšlenky, nepodceňujte snové nebo intuitivní informace. Bdělost znamená dělat věci vědomě.

Související článek: Tajemství hlubokého duševního klidu, energie duše, minulé životy, synchronní jevy

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Nebo objednáním tištěných knih přímo v nakladatelství ANAG, nebo v nakladatelství Nová Forma. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze