Vědomí mezi životem a smrtí

Vědomí v těle a vědomí mimo tělo prožívá odlišné reality. Vědomí spojené s fyzickým tělem vytváří člověka a jeho osobní realitu, vědomí odpoutané od hmotného těla je duše sama. Smrtí život nekončí, v tomto obávaném okamžiku se duše stává svobodnou, odpoutanou od pozemské tíže. Člověk, který má osobní zážitky související s okamžikem podobným smrti, nebo praktikuje-li takzvané astrální putování, se dívá na svět jinýma očima. Vše v astrálním světě má duchovní, energetickou formu, jinou strukturu a odlišné vlastnosti. Odpoutané vědomí zůstává celistvé v tom smyslu, že je zachováno vše, co je nehmotné: myšlení, vnímání pocitů a dojmů, vybavování vzpomínek, představivost, vše, co je uchováno ve vnitřním světě osobnosti (pozemšťana), a v jeho nekonečné (galaktické) paměti. Po vystoupení z hmotného těla jsou všechny tyto duševní schopnosti zcela zachovány. Odpoutaná mysl vytváří, v prostoru bez hranic a času, cokoliv si dokáže dokonale představit, cokoliv pozemského i nepozemského. Proto je nutné trénovat vlastní představivost, umět vnímat především vše, co je krásné a oku lahodící, nasycené pozitivní energií. V nadpozemském, jemnohmotném světě se zcela projevuje svobodná vůle v návaznosti k tomu, co si odpoutané vědomí přeje vidět, zakusit, vytvořit. Vše, co se v netělesném světě projevuje je živoucí, jasné, viděné v barevných obrazech, a shodné se svobodnou vůlí tvůrce.

Tvořivá latentní energie je uváděna do pohybu za pomoci mysli, která je projevem věčného Ohně, myšlenky mají ohnivou podstatu. Pulsující ohnivá energie myšlenek krystalizuje a vytváří viditelnou hmotu, projevený svět forem

Cokoliv může vědomí, jímž zůstáváme i po smrti, vytvořit pomocí ucelené myšlenky, cokoliv mysl vytvoří, se projeví v daném okamžiku, protože zde neexistuje čas. Tak se v prostoru vyšší dimenze ztvárňuje vše, pro co se vědomí svobodně rozhodne. Vyspělá duše (vědomí) se nezatěžuje zbytečnostmi, které se váží k nepotřebné hmotě, k pocitu vlastnictví, který nejednomu pozemskému poutníkovi znepříjemňuje život. Pokud opustíme své tělo zatíženi připoutaností k majetku, tato tíže nás přitahuje zpět do prostředí nízkých a nestabilních energií. Odpoutané vědomí splyne s nadpozemskou lehkostí až v okamžiku, kdy se dokáže odpoutat od pozemských přežitků, od záporných žádostí a vášní, od nízkých pocitů. Zde se vše projevuje ve formě energie, nadpozemský prostor není oproštěn od duality, nikoliv sám o sobě, ale v souvislosti s tím, zda je vědomí schopné si dualitu uvědomovat, a přetvářet ji v harmonii.

Tak se odpoutané vědomí ocitá v různých nadpozemských sférách v závislosti na tom, co je mu blízké, co je jeho přirozeností v pozemské realitě, co odpovídá jeho podstatě, v souvislosti s charakterem, vědomostmi a moudrostí. Duchovně vyspělá bytost, čisté srdce a nezatemněný rozum, mysl, která přetrvává veškerý čas, která není zatížena těžkými energiemi a dokáže svobodně tvořit v souladu s neomezenými možnostmi universa, nehledá uspokojení v nízkých touhách.

Duchovně vyspělá bytost rekapituluje a zhodnocuje vše, co souzní se světlem, dobrotivostí, láskou, s poznatky získanými v umění, filozofii, duchovních naukách a podobně. Čímkoliv se člověk na Zemi zabývá je v tomto smyslu nadčasové, vše vytváří jeho osobní podpis, ať už jde o energie nízké či vyšší, shodné či neshodné se záměrem samotné duše. Odpoutané vědomí se stává netělesnou bytostí, je svou vlastní myslí, je vším, čím kdy bylo, je a bude, magnetismus ohnivé mysli je nekompromisní a disponuje magickou mocí. Pro pozemšťany je odpovídající realitou to, čím v pozemském těle ve skutečnosti jsou, existence se rovná vnitřnímu uspořádání, pozemská rovina, všechny věci a děje jsou utvářeny v závislosti na hodnotách vědomí jedince a společnosti. Odchod do jemnohmotného světa je v souladu s tím, jaký je charakter člověka, k tomuto faktu se váže zákon tíže, který je hlavním činitelem pro utváření karmické odpovědnosti. Nepřipravené vědomí není v okamžiku smrti okamžitě schopné pochopit jemnohmotné struktury astrálního světa, čím je vědomí duchovně vyspělejší, tím rychleji se přizpůsobuje. Během každého vtělení člověk prochází důležitou proměnou, v nadpozemském světě potom hodnotí, zkoumá a vytváří psychické obrazy sebe sama shodné s duševní vyspělostí – a naopak.

Vše viditelné a hmotné, vše, co existuje ve fyzické rovině, se projevuje také na onom světě, v neviditelné rovině, od které je mysl člověka v těle odpojena, například v hluboké meditaci nebo v transu

Člověk a jeho mysl – světelné paprsky mysli – neustále vytváří nejrůznější obrazy, které se okamžitě přenášejí do jemnohmotné úrovně, proto na onom světě potkává sám sebe v mnoha podobách. Každá myšlenka nebo vzpomínka dostává okamžitě reálnou, avšak energetickou podobu, stačí si jen cokoliv co nejpřesněji představit. Jemnohmotný vesmírný prostor, myšlenkový svět, je prosycen lidskými myšlenkami a ustálenými představami v energetické podobě, odpoutané vědomí se dokáže napojit na cokoliv, co souvisí s pozemským fyzickým světem. Je to mysl, její jemné substance, která vše uvádí do pohybu, ať už v těle nebo bez těla. Duše je vždy tam, kde je mysl, tvoření se projeví tam, kam je zaměřena pozornost.

S tím rozdílem, že odpoutané vědomí se účastní mnohem širšího procesu poznání, odhaluje vesmír ve všech souvislostech, tedy pokud je dostatečně zvídavé, a tento proces si je schopno uvědomit a intenzivně prožít.

Pokud zůstává odpoutané vědomí napojeno na nižší, pozemské vibrace, není po určitý čas schopno zbavit se tíže pozemských starostí, což uvádí duši na nějaký čas do rozpaků a zmatků. Jakmile si ale uvědomí, že vše, co prožívá, je podmíněno myslí, uvědomí si sebe sama a schopnost vlastní tvořivosti. Uvědomí si, že všechny myšlenkové obrazy stvořené za života může kdykoliv opětovně spatřit, prozkoumat a pochopit v podobě jemnohmotných energií – bez hranic a bez omezení. Může opět spatřit živoucí obrazy, všechny, které se na úrovni pozemské hmoty již realizovaly, i ty, které zůstaly v kvantovém vědomí pouze v podobě energetických zápisů. Pochopí nadpozemské zákony a pravou podstatu všech věcí, veškeré hmoty a hmotných uskupení, a všech vesmírných procesů, které vytvářejí viditelný svět a přírodu. Prohlédne masky, které si sám nasazuje, stejně tak masky, pod kterými se skrývají tváře všech pozemských souputníků.

Prohlédne způsob prožívání v realitě fyzického světa, které je omezené časem, lineární posloupností, na kterou je nastaven lidský mozek

Způsob prožívání v pozemské realitě je různě omezený myšlenkovými pochody toho kterého člověka, v podstatě každý žijeme ve své vlastní realitě, ve své vlastní pravdě. Pozemský život vnímáme krok za krokem, den po dni, vše má své místo, vše se projevuje v čase. Na nadpozemský život je dobré se připravit alespoň v představách a ujasnit si, jak to TAM funguje, osvojit si jiné vnímání pro snadný přechod a pobyt v těchto sférách, poněkud odlišných od pozemské dimenze.

Odpoutané vědomí vytvoří v nadpozemské dimenzi cokoliv okamžitě, v závislosti na ucelené, přesné myšlence, vzpomínce. Nic není omezeno v závislosti na místě a čase. Cokoliv jasná mysl bezprostředně vytvoří, cokoliv v neomezeném prostoru vytvaruje, trvá tak dlouho, jak dlouho si to mysl přeje. Nic stvořené si vzájemně nepřekáží, ani se nikterak neomezuje, jednotlivé mentální obrazy v jemnohmotné formě, jakkoliv zdánlivě nemožné, mohou existovat vedle sebe. Vše vytvořené vzniká a zaniká, pouze mysl vše přetrvá, její tvořivost a „životnost“ je nevyčerpatelná. Je to podobné jako snění s otevřenýma očima – sníme tak dlouho, jak chceme, sníme tak kvalitně, jak to umíme. Odpoutané vědomí dokonce může na sebe vzít jakoukoliv podobu, bude-li schopné si například živě představit strom, stane se jím, vcítí se do energie stromu a vnímá vše, čím vědomí stromu ve skutečnosti je.

Dokonce je možné vcítit se do podoby jiného člověka a vnímat jeho pocity, například související s okamžikem, kdy jsme někoho učinili šťastným, nebo někomu ublížili

Pro nováčka je takové tvoření obtížné do chvíle, než si mysl uvědomí, že postup tvoření je okamžitý a závisí skutečně na dokonalé představivosti. Mysl musí nejdříve pochopit, že zde existuje jiné vnímání perspektivy, jiné vnímání vzdálenosti a tvarů předmětů – kdy je možné zvolený předmět vidět naráz ze všech stran. Na pozemské pláni, kde vnímáme materii hmotného světa, vidíme existenci všech předmětů pouze povrchově, pouze tak, jak jsou natočené našemu omezenému zraku. Vidíme strom, ale nevidíme vnitřní život stromu, ani nevnímáme tuto vnitřní existenci čehokoliv v přírodě. Vnímání člověka je takto nesmírně omezené, nedokonalé. Na onom světě, pokud si to mysl přeje, vidí skrze předměty, vidí například, co se odehrává uvnitř stromu, nebo dokonce uvnitř jakékoli buňky, které uvnitř stromu vytváří jeho podstatu. Nefyzické tělo dokonce může libovolně a s lehkostí procházet jakoukoliv hmotou.

Odpoutaná mysl překonává jakékoliv vzdálenosti okamžitě v souladu s myšlenkou. Předměty se zde pohybují (přenášejí) s takovou lehkostí a přesností, jak lehkého a přesného pohybu je schopná mysl. V nadpozemském světě je pozorovatel, (netělesná bytost), propojen s pozorovaným, je propojen s takovou časovou rovinou, na kterou v dané chvíli pomyslí. Nejvyšší dokonalostí je, pokud si vědomí uvědomuje sebe jako nekonečné a mnohorozměrné – astrální tělo. Uvědomělé vědomí se vtěluje do jakékoliv podoby, v jakémkoliv čase, v jakékoliv vesmírné sféře, a vše si plně uvědomuje. V nadpozemském světě naprosto vše již existuje, mysl se s již existujícím pouze spojuje, a to podle míry duševních schopností. S tím souvisí, že v okamžiku smrti odpoutané vědomí prožívá pouze to, v co za pozemského života uvěřilo, že prožije.

Rozšířené vědomí, které projde celkovou transformací, již nebude mezi světem pozemským a nadhmotným rozlišovat. Až dosáhne schopnosti tyto světy od sebe neoddělovat, až překročí limity pozemského vědomí, a pochopí je jako jeden celek, kde je vše navzájem provázáno. Realita onoho světa, realita vesmíru, který je ale ve své podstatě stále tentýž, je taková, jaké má vědomí zkušenosti a znalosti, jaká je jeho duchovní vyspělost. Duše si uvědomuje, že prožitek smrti a prožitek zrození souvisí se změnou energie, s vyšší a nižší vibrací životní energie. Pokud bdělé vědomí za života věří, že jeho duše odejde z tohoto světa v poklidu a svobodně, například ve spánku, stane se tak. Pokud je ale bdělé vědomí přesvědčeno o opaku, například zatíženo vinou nebo strastiplnými představami o samotném procesu umírání, nedovolí své duši odejít z pozemské pláně za věčným světlem s lehkostí a s neomezeným pocitem neomezené svobody.

Zobrazit všechny eKnihy

Pokud budeme za života zarputile odmítat existenci jemnohmotného světa, můžeme mít po přechodu na onen svět ztížené přizpůsobení se jiným podmínkám jemnohmotné reality. Reality, která je tak pestrá a tvárná, jak je vědomí schopné chápat vyšší, nadosobní mysl, nadosobní vědomí.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze