Zaměření na vědomí ega

Možná už máte za sebou úspěšné odhodlání vstoupit na duchovní, životní cestu, poznat sám se, mít sám sebe rád a úspěšně se napojit na příznivé energie vesmírného Vědomí. Pakliže jste se rozhodli na svém sebe-vědomí zapracovat, nikdy nezapomeňte na tato slova: Kdo má své ego v pořádku, nerozzlobí se ani neurazí. Ego se neovládne a cítí se být raněno, pouze zasáhne-li jej kritika čehokoli, o čem bylo sebejistě přesvědčeno, že to má pod kontrolou, a že jedině jeho názor je správný. Ego, které na svém egu nelpí a není egocentrické, nerozzlobí se nad žádnou poznámkou nebo jím neuznávanou informací, prostě ji buď v klidu přijme a nebo ji v klidu odmítne. Ego, které žije sebe-vědomě, nikoliv nezdravě sebevědomě, se nikdy neurazí a necítí se být nikým ohroženo. Nezraňuje sebe ani druhé a každému dopřeje dostatek prostoru pro vlastní názor a vlastní pojetí tvořivosti.

Práci s vlastním egem bychom neměli podceňovat

Našemu egu nikterak neuškodí, pokud jej zříme pod drobnohledem. Než se pustíme do tvořivého projektu začneme průzkumem terénu. Pro budoucí čarodějku nebo mága je terénem především vlastní osobnost, pracuje s životní energií. Magie v praxi je v podstatě nekonečná práce s vlastním egem. Ego každého jedince je dáno jeho individualitou, souhrnem všech vlastností vytvářejících jeho osobitost, jedinečnost, svéráznost. Naše jedinečná osobnost se projevuje především v materiální rovině, projevuje se v iluzi hmotného světa. Tato iluze brání egu v poznání a v sounáležitostech s vesmírnou inteligencí, neboť zásadou ega je řídit se principem viděné reality. Ego předpokládá, že vše, co je neviditelné, vše, co nelze dokázat hmatatelnými důkazy – neexistuje. Ve všem hledá dokonalost, je založeno příliš racionálně a tím omezuje svobodu ducha. To neznamená, vlastní ego vyřadit z provozu, naopak, naučme se s ním spolupracovat. Dejte občas vlastnímu egu dovolenou, buďte více romantičtí, spoléhejte na intuici a v neposlední řadě více důvěřujte iracionálním úvahám. Trochu zjednodušeně řečeno: zapomeňte vše, co znáte a víte a do této chvíle jste se naučili.

Vymezte si každý den alespoň hodinku a sledujte svět tímto způsobem. Doslova dělejte, že nic nevíte. Nechte vaše vědomí seznamovat se s věcmi kolem sebe, jako by je vidělo poprvé v životě. Ponechte podvědomí prostor, ať vás vede. Díváte-li se například na krásný košatý strom, vyprázdněte myšlenky a nechte podvědomí hovořit jeho jazykem. Staňte se tím stromem, tady a teď. Vmyslete se do jeho podoby. Splyňte s jeho duší. Podobně se můžete vcítit do kamene, květin, skály, lesa, řeky. Příroda vám prozradí mnohá tajemství a informace z paměti daného místa. Učiňte tak během dne kdykoli a za jakýchkoli okolností, spolehněte se v těchto chvílích vědomého nazírání jen na intuici, emoce a pocity vycházející z vašeho nitra.

Nejen věci ale i lidi kolem sebe bychom se měli naučit vnímat novým způsobem. Pokud je nám například představen nový spolupracovník, co o něm víme? Pouze to, co jedna paní povídala. Vždycky si udělejte vlastní názor, nedejte na žádnou šeptandu, vnímejte energie, které dotyčná osoba vysílá, spolehněte se na emoce. Neposuzujte toho člověka, jen vnímejte celou jeho bytost do všech detailů, bez zbrklých úsudků. Často se o někom něco dovíme z druhé ruky a dotyčného si zaškatulkujeme bez ohledu na osobní zkušenost. Jenže každý se na věci kolem sebe dívá po svém způsobu, vždy bychom se měli odrazit od vlastního názoru.

Jak ale zapomenout vše, co jsme se za dlouhá léta naučili? Samozřejmě ne doslova. Pracujte s vědomostmi novým způsobem, získávejte osobní zkušenost, vědomost sama o sobě nestačí. Předstírejte, že nevíte naprosto nic, máte jen nepatrná, sotva znatelná tušení. Nevíte kdo jste, nemáte pojem o čase, nevíte, že světlo dne vystřídá temná noc. Netušíte, co za zářivá světla je to na obloze, nevíte nic o různých zvucích rozléhajících se neznámou, tajemnou noční krajinou. Jděte ještě dál, dokonce ani za denního světla nemáte pojmenované žádné věci. Nevíte, že nebe je nebe, že se kolem vás rozléhá nekonečný vesmír.

Nevíte nic o rostlinách, netušíte, které plody přírody jsou jedlé a které jedovaté. Díváte se na přírodu všude kolem, díváte se do dálav, snažíte se dohlédnout za obzor a nevíte zhola nic. Tak se dívejte kolem sebe na vše živé i neživé. Podobně se do detailu podívejte také na sebe sama. Pozorujte se, pátrejte ve svém nitru. Zapomeňte, co vám o vás od dětství kdo říkal, jaký kdo měl nebo má na vás názor. Dívejte se na sebe vlastníma očima – bez předsudků, bez studu a pochybností. Nic nezkreslujte a nelžete si. Mějte se rádi. Jste jedinečná, neopakovatelná osobnost. Pokuste se hluboko v nitru najít vlastní duši a naučte se s ní komunikovat. Pokud byste se náhle ocitli zcela osamoceni a zcela nevědoucí na opuštěném ostrově, koho byste poslouchali, s kým byste rozmlouvali? Patrně by se vám podařilo navázat spojení právě s vlastní duší, o které mají mnozí mínění, že vůbec neexistuje.

Občas se nám stává, že něco uděláme nebo řekneme a vzápětí toho litujeme, co s tím?

Buďte v klidu, nikdo není dokonalost sama, ani ten ,,nejvyšší“. Víme přece, že Absolutno je vše jsoucí, vše, co existuje, vše, co existovalo a existovat bude. Představuje tedy i veškeré polarity, tedy dobro i zlo, moudrost i blbost, skromnost i pýchu. Dobro a zlo jsou jen dva aspekty Absolutna z nekonečné množiny možností. Jak je možné, že ,,vševědoucí“ všechno ví? Vždyť přece skrze člověka zakouší sám sebe.

Máme-li ego jen materialisticky zaměřené, jsme-li přesvědčeni, že neexistuje nic než viditelný hmotný svět, potom neuvěříme v existenci paralelních světů a ničemu mystickému. Potom nic z nadpozemských světů ani nezakusíme, zůstanou před námi neodhaleny. Paralelní světy vibrují v jiných energetických polích, v jiném čase a prostoru. Přesto lze za určitých podmínek do těchto dimenzí proniknout, nebo komunikovat s jejich obyvateli. Všechny jsoucí světy jsou propojeny vzájemně se doplňujícími duchovními pouty, neviditelnými stříbrnými nitkami, nekonečnými proudy informací. Člověk obdařen nadsmyslovým vnímáním, například jasnozřivostí, zažívá přímou osobní zkušenost s absolutnem, komunikuje s paralelními světy bez předsudků. Někdy také skrze spirituální pavučinu vědomě ovládaného (lucidního) snění.

Fyzické tělo každého jedince disponuje určitou zásobou životní energie

Tuto energii chápeme jako fyzickou, zajišťuje nám tlukot srdce, trávení, pohyb, myšlení. Naproti tomu mentální energie nám umožňuje především tvořit. Tvořivé energie je v neomezeném prostoru dostatek pro každého, stačí být si vědomi její existence a podle potřeby ji přitahovat do svého biopole. Mezi prostorem a námi neustále dochází k dynamické výměně energie, bohužel ne vždy účelně. Každé naše nadechnutí a vydechnutí je pohybem energie, dech je to, co nás tvoří. Přicházíme na svět s prvním nadechnutím a odcházíme v okamžiku posledního vydechnutí. Dech je příkladem dokonalé duality: nádech – výdech, jeden bez druhého nemůže existovat.

Během života komunikujeme s přírodou, to ona nám dává vše, co k životu potřebujeme

Jsme na přírodě bezpodmínečně závislí, bez ní nepřežijeme. Dokud bude příroda znečištěná a nezdravá, tak dlouho budou znečištěná a nezdravá naše těla. Dokud budeme přírodu dál dobývat a ničit, tak dlouho budeme dobývat a ničit sebe navzájem. Naše fyzická těla, tvořená myslí, intelektem, egem a astrálním tělem, jsou na životním prostředí, přírodní energii a vesmírném Vědomí zcela závislá. Nezapomínejme proto, že naše tělo, intelekt a ego jsou jen přechodným domovem pro duši. To ona je věčným tulákem a věrným učitelem a nabádá nás rozpoznávat skutečné od neskutečného. Stavíme vlastní ega příliš vysoko, nemůžeme se potom divit občasným, nečekaným pádům z výšin a různým kotrmelcům.

Eshop – INSPIRACE PRO ŽIVOT

Možná bychom se nestačili divit, kolikrát za den vyslovíme ,,JÁ“ nebo ,,MOJE“ a podobně, pokud bychom měli možnost své ,,JÁSTVÍ“ pozorovat pod přísným drobnohledem. Jáství neboli ego člověka, v globálním měřítku, je samolibě přesvědčeno, že je vládcem všeho živého i neživého. Člověk si myslí, že když dokáže použít mozek, na rozdíl od jiných živočichů, inteligentním způsobem, že chytřejšího nad něj není, a z toho vyvozuje své výjimečné postavení v celém vesmíru. Máme na to, jako lidstvo, být takto zahleděno samo do sebe? Mluvím o lidstvu jako takovém, nikoli o jednotlivci. Není mým úmyslem kohokoli urazit nebo rozzlobit. Lidiček, majících duchovní srdce na správném místě a vědomě se snažících rozdávat lásku ostatním, je samozřejmě mezi námi nepočítaně. Každý z nás tvoří sebe, své vzpomínky, zážitky, touhy a přání vlastní silou s pomocí všeprostupující energie. Každý je jedinečný a neopakovatelný.

Také každá duše je jedinečná. Učí se, rozpomíná se, sbírá zkušenosti a z nich odvozuje moudrost. Přesto všechny duše ve své jedinečnosti nejsou jedna od druhé odděleny, jsou navzájem propojeny jedinou energií, která je příčinou všeho, co jest. Tato síla je nadčasová, je konstantou minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Je autorem všech forem a jevů, je umělcem, jenž vlastním světlem dává nádhernou barevnost přírodě.

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze