Životadárné Slunce, geniální vodík, voda a život

Slunce je hvězda, která ze svého povrchu vyzařuje do okolního vesmíru mocné proudy energie, převážně ve formě krátkovlnného elektromagnetického záření. Zdrojem této energie je vodík. Slunce je tvořené ze tří čtvrtin vodíkem. Vodík se v nitru Slunce proměňuje na hélium. Část vyzařované sluneční energie dopadá na zemský povrch, to je příčinou koloběhu vody a vzniku větrů. Sluneční energie je nezbytnou podmínkou pro život na Zemi, je dárcem života pro živé bytosti i rostliny. Sluneční plazma obsahuje vodík, helium, kyslík, uhlík, železo, neon, dusík, křemík, magnezium a síru. Díky geniálním schopnostem vesmírných prvků provádět mezi sebou geniální vazby vznikla planeta Země, zde se dotýkáme geniální skutečnosti, že organický život by neexistoval bez neorganických prvků.

Vodík, nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, je ve své atomární podobě základním stavebním prvkem celého vesmíru. Vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru, tvoří 74 % viditelného vesmíru. Vesmírné teleskopy umožňují pozorovat „zářící oblaka vodíku“, které obklopují galaxie v raném vesmíru. Vodík je důmyslným činitelem v procesech souvisejících s historií vesmíru. Vodíkové téma je velmi bohaté, vydalo by na celou knihu. S výskytem vodíku v raném vesmíru až po přítomnost molekulární formy vodíku na Zemi, charakterizované jedinečnou přírodou pulsující životem, existuje celá řada souvislostí, možná nekonečných souvislostí. A nám nezbývá než žasnout nad „náhodami“ souvisejícími s důmyslnou organizovaností neorganických prvků, potřebnou pro organický život. Planeta Země je v porovnání s vesmírem vskutku maličká, a přece je jedinečná v pestrosti hmotných projevů neorganické existence přírody a v pestrosti doposud projeveného organického života v celé její historii.

Vodík je po kyslíku a křemíku třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi. V přírodě je významným biogenním prvkem, spolu s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem tvoří základní stavební kameny všech živých organismů. Elementární vodík je na Zemi přítomen jen vzácně, (vyskytuje se v okolí sopek, ve vyšších vrstvách atmosféry, je podstatnou složkou zemního plynu), vodík je v přírodě přítomen především v molekulární formě. Povaha vodíku je reaktivní, vytváří mnoho různých sloučenin se všemi prvky periodické tabulky. Praktické využití vlastností vodíku je široké, od jeho využití jako náplně balónů a vzducholodí až po významný zdroj energie.

Chemická značka vodíku je H – hydrogen, jeho latinský název je Hydrogenium. Vše, co se odehrává ve vesmíru souvisí s geniálními schopnostmi vodíku, souvisejícími s geniálním umem vesmíru tvořit hmotu. To, co se odehrává v nitrech sluncí souvisí s vodíkem. Koloběh vody na Zemi souvisí s molekulami vody vzniklé z vazby vodíku s kyslíkem, rozšíření vody na Zemi a jejím pohybem se zabývá hydrologie. Životní procesy, které se odehrávají v nitru organické hmoty živých bytostí, souvisí s vodíkem, který je součástí struktury DNA – nositelky genetické informace většiny organismů, včetně člověka. Vodík je součástí sktruktury DNA, její struktura souvisí s takzvanými vodíkovými můstky, které dávají tvar dvojité šroubovice, a podílí se na procesech replikací vláken DNA. Vodík neboli hydrogenium je „vesmírný génius“, umí se projevit ve všech formách života, je nedílnou součástí kvantového Vědomí vesmíru.

Vodíkaté vazby souvisí se vznikem života na Zemi, souvisí s existencí kapalné vody. Molekula vody je sloučeninou dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku, jedná se o mimořádně silnou vodíkovou vazbu s atomy kyslíku. Proměny vodíkových vazeb souvisí například s proměnou tekuté vody v led a sníh. V okamžiku, kdy se tekutá voda mění ve vodní páru (plynné skupenství vody) tyto vazby zanikají, jedná se o stav, kdy suchá sytá pára už neobsahuje kapičky kapaliny. Jedná se o proces vypařování, opačný proces se nazývá kondenzace.

V odborném jazyce se pro vodu používá triviální označení „voda“, její systematický název je „oxidan“. Voda spolu se vzduchem (respektive se zemskou atmosférou) tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi.

Voda v podobě moří a oceánů pokrývá 2/3 zemského povrchu. Lidský organismus je přibližně z 60 % tvořen vodou. Voda v lidském těle tvoří prostředí pro životní děje (včetně dějů mentálních a emočních), je rozpouštědlem většiny živin, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a umožňuje trávicí procesy.

Wikipedie: Voda je druhá nejčastější látka ve vesmíru. Ve vesmíru se velké množství vody nachází v molekulárních mračnech v mezihvězdném prostoru. Také proto-planetární mlhovina, ze které vzniklo Slunce a celá sluneční soustava, obsahovala velké množství vody, z níž část se zachovala v Oortově oblaku, kde se z ní zřejmě ještě dnes tvoří nové komety. Jádra komet obsahují desítky procent vody. Podle jedné z teorií právě komety zanesly na Zemi většinu vody, která zde v současnosti je. Také některé měsíce planet, tělesa Kuiperova pásu a transneptunická tělesa jsou převážně tvořena vodou v pevném skupenství. Velký podpovrchový oceán vody se předpokládá na Jupiterově měsíci Europa (na jejím povrchu je led). Merkur, Mars, Jupiter, Saturn obsahují plynnou vodní páru v atmosféře. Kapalná voda se podle NASA nachází na Marsu. Mars, Pluto a Merkur mají obsahovat zmrzlou vodu (led). Planeta, na které se voda nemá vyskytovat vůbec je Venuše.

Související články: Síly vnějšího a vnitřního světa a energie zázračné vody, Tajemství ,,obyčejné“ vody – voda je vodivá, Zajímavosti vody a ohně – hrátky se slovy

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze